Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. A., zastoupeného JUDr. Reném Příhodou, Ph.D., advokátem, se sídlem Škroupova 471/14, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2026, č. j. 25 Co 325/2025-6143, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. července 2025, č. j. 0 P 663/2015-6049, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, nezletilé A. A. a I. A., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatel (dále též jako "otec") a vedlejší účastnice (dále též jako "matka") jsou rodiči nezletilé dcery, které je nyní jedenáct let. V roce 2018 byla nezletilá svěřena do péče matky, s níž žije trvale v P. Stěžovatel žije v L.
2. Otec podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") návrh na nahrazení souhlasu matky se zápisem do anglické školy, na změnu péče a na omezení nebo pozastavení rodičovské odpovědnosti matky. Domáhal se, aby bylo ověřeno, zda matka splňuje předpoklady řádné výchovy a péče, podle otce je duševně nezpůsobilá k péči o nezletilou. Nezletilá by měla být vedena rovněž ke svým indickým kořenům a plynulé komunikaci v anglickém jazyce, aby se mohla dorozumět se svými příbuznými z otcovy strany. Obvodní soud návrhy otce v červenci 2025 zamítl, nezletilou ponechal v péči matky. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolání, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že nejsou dány předpoklady pro změnu výchovného prostředí nezletilé, v péči matky dobře prospívá, v místě svého nynějšího bydliště má vytvořeny sociální vazby, chodí zde do školy.
3. Otec napadá rozsudek obvodního soudu v té části, kterou byl zamítnut jeho návrh na změnu péče o nezletilou (výrok II), a v části výroku I rozsudku městského soudu, kterým se toto rozhodnutí potvrzuje.
II. Argumentace stěžovatele
4. Napadenými rozhodnutími podle stěžovatele došlo k porušení základních práv stěžovatele zaručených čl. 32 odst. 4, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel namítá, že obvodní soud neprovedl řádně dokazování a dopustil se tedy protiústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů, dále odňal stěžovateli možnost vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a přednést závěrečnou řeč. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti právního zástupce stěžovatele, a to i přes doloženou hospitalizaci. Oba soudy rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní stížnost stěžovatele není v souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná v rozsahu námitky týkající se odnětí možnosti jednat před soudem, neboť v tomto směru měl stěžovatel vyčerpat ochranu prostřednictvím podání žaloby pro zmatečnost dle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu. Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud na základě obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná (viz výše) a zčásti zjevně neopodstatněná.
9. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Přezkum Ústavního soudu se soustředí především na to, zda obecné soudy zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména zda byl náležitě zjišťován nejlepší zájem dítěte a za tím účelem shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1654/17, body 17 a 18). Ústavní soud je tedy povinen zasáhnout pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy ve svých rozhodnutích z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy.
10. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo protiústavní. Soud z provedeného znaleckého posudku zjistil, že výchovné kompetence obou rodičů jsou srovnatelné. Nezletilá má k oběma rodičům pozitivní emoční vazbu, nezdá se zasažena jejich konfliktem. V českém prostředí, kde vyrůstala, je sociálně ukotvena včetně vrstevnických vztahů a zařazení do školského systému. Je dobře adaptována na v současné době nastavenou péči. Péče matky probíhá řádně a nemá nedostatky. Obvodní soud se podrobně zabýval námitkami otce týkajícími se psychického stavu matky a přesvědčivě se s nimi vypořádal (body 63-65). Zabýval se rovněž specifiky rozvržení péče za předpokladu, že rodiče žijí v rozdílných zemích (bod 45). Kolizní opatrovník doporučil návrh otce na změnu péče zamítnout, neboť ve věci nenastala změna poměrů, která by to odůvodňovala, matka je o nezletilou dle znaleckého posudku schopna bez potíží pečovat, nezletilá má u matky zázemí a rozvinuté sociální vazby. Kontakt s otcem probíhá dle soudního rozhodnutí. Dvakrát týdně probíhá přes WhatsApp, předpoklady pro rozvíjení vzájemné vazby jsou tedy zachovány. V jejich rámci a v rámci pobytů u něj, může otec sám vést nezletilou k jejím indickým kořenům.
11. Stěžovatel namítá, že neměl možnost vyjádřit se k výslechu matky, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, aniž by soud tento postup řádně zdůvodnil, a uvádí, že neměl možnost přednést závěrečný návrh. Tyto námitky formuloval již v rámci odvolání, odvolací soud pochybení nenapravil. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh nezjistil, že by se obecné soudy dopustily takového procesního pochybení, které by mělo intenzitu protiústavnosti. Z protokolu o jednání před obvodním soudem ze dne 30. 7. 2025 vyplývá, že soud si od všech přítomných vyžádal závěrečné návrhy v písemné podobě s tím, že bude možné přednést je i ústně, což právnímu zástupci otce nakonec nebylo umožněno. Usnesením vydaným na jednání dne 31. 7. 2025 rozhodl o tom, že dokazování se končí a dále nebude doplňováno. Postup obvodního soudu v těchto bodech sice nelze považovat za zcela procesně korektní, s ohledem na ostatní okolnosti posuzované věci jej však nelze považovat za protiústavní. Z přiložených protokolů totiž vyplývá (a v napadeném rozsudku to potvrzuje i odvolací soud), že otec měl možnost vyjádřit se k věci v rámci svého výslechu, což také v rámci svého obsáhlého vyjádření učinil. Ačkoliv si je Ústavní soud vědom toho, že procesní povahu výpovědi účastníků a jejich vyjádření k věci nelze mezi sebou směšovat, má za to, že v posuzované věci vznikl stěžovateli dostatečný prostor pro formulaci jeho námitek či návrhů. Ústavní soud považuje v této souvislosti za vhodné připomenout, že rozhodování ve věcech péče soudu o nezletilé nemá být prostorem pro vyřešení sporu mezi dospělými účastníky, ale nalezení optimální úpravy výchovných poměrů nezletilého dítěte. Nemá být "bitevním polem" rodičů a pokud k tomu procesní situace směřuje, je zcela namístě, aby soud náležitě usměrnil průběh řízení. Důkazní návrhy otce zcela zjevně směřovaly k prokázání téže skutečnosti, s níž se soud již vypořádal provedením důkazu znaleckým posudkem a výslechem rodičů, tedy změny poměrů ve smyslu snížení rodičovské způsobilosti matky. Lze přisvědčit stěžovateli, že neprovedení dalších důkazů měl soud výslovně odůvodnit. Pokud tak neučinil, jedná se o pochybení, které však vzhledem k výše uvedenému v daném případě nevedlo k protiústavnosti, neboť závěry obvodního soudu jsou důkazně dostatečně podloženy.
12. Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady ani k tomu, jak ve věci rozhodl odvolací soud. Odvolacími námitkami otce se zabýval pečlivě a komplexně, v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně, podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč je stávající model péče v nejlepším zájmu nezletilé.
13. Lze shrnout, že zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu péče nevychází ze svévolného hodnocení situace obecnými soudy, ale z objektivních a přesvědčivých důvodů vyplývajících z provedeného dokazování, zejména z nejlepšího zájmu nezletilé. Dílčí procesní pochybení, která lze spatřovat v postupu obvodního soudu ve věci dokazování, neměla s ohledem na další kontext posuzované věci intenzitu protiústavnosti.
V. Závěr
14. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z větší části jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], ve vztahu k námitce odnětí možnosti jednat před soudem jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu