Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Štarmana, zastoupeného Mgr. Davidem Petrem, LL.M., advokátem, sídlem Pískařská 2075/7, Praha 12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2026 č. j. 69 Co 53/2026-84, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že porušil jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud poté, co mu stěžovatel (bez právního zastoupení) zaslal listinu označenou jako "ústavní stížnost", nesplňující podmínky § 30 odst. 1, § 31 a § 34 zákona o Ústavnímu soudu, jej vyzval k odstranění vad podání a stanovil mu lhůtu k nápravě. Stěžovatel následně vytýkané vady odstranil.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 8. 12. 2025 č. j. 64 EXE 1946/2025-58, zamítl návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce pro uspokojení peněžité pohledávky oprávněného vedlejšího účastníka ve výši 16 346 Kč s příslušenstvím, jejímž provedením byla usnesením ze dne 4. 7. 2025 pověřena soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská, Exekutorský úřad Kutná Hora. Soud konstatoval, že podkladem pro exekuci bylo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, přičemž podání žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost nemá vliv na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu a není důvodem pro zastavení exekuce. Ve fázi výkonu rozhodnutí již není exekuční soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost, resp. kontrolu vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán. Námitky stěžovatele, jejichž obsahem je kritika správnosti podkladového titulu jsou proto v exekučním řízení nevýznamné.
4. Městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Stěžovatel v odvolání vyjádřil jednak svůj nesouhlas s tím, že exekuce nebyla zastavena, současně však žádal, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl ustanoven zástupce pro odvolací řízení. Městský soud uvedl, že námitky stěžovatele, podle kterých je celé nalézací řízení i exekuční řízení "protiprávní" a exekuce byla vedena "urychleně", směřují proti věcné správnosti exekučního titulu a proti postupu soudů v nalézacím řízení. Nejde o způsobilý důvod pro zastavení exekuce; exekučním titulem je v dané věci soudní rozhodnutí vydané na základě zákonem pevně ukotvené a předvídatelné procedury předepsané zákonem, přičemž soud neshledal, že by šlo o jakoukoliv z výjimek připouštějících zastavení exekuce. K návrhům stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro odvolací řízení soud uzavřel, že tyto nejsou nijak blíže odůvodněny a v kontextu podaného odvolání, založeného převážně na obecných a nekonkretizovaných tvrzeních o neoprávněnosti titulů a závadnost řízení, je namístě pohlížet na ně jako na účelové zneužívání procesních úkonů vedoucích k maření řádného postupu řízení, ke kterým není třeba přihlížet.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti (jejím doplnění) brojí proti postupu městského soudu, který zcela ignoroval jeho procesní práva. V podaném odvolání stěžovatel žádal o ustanovení zástupce, což odůvodnil nepříznivou finanční a sociální situací a složitostí věci. Městský soud však o jeho žádosti nerozhodl a pouze paušálně konstatoval, že k ní nepřihlíží. Nadto šlo o první žádost stěžovatele uplatněnou v rámci odvolacího řízení.
6. Dále stěžovatel poukazuje na ústavní rovinu případu spočívající v tom, že bezprostřední zajištění jeho družstevního podílu u něj vyvolalo tak extrémní finanční nátlak, že byl nucen pod touto hrozbou vyčerpat všechny své celoživotní úspory a vymáhanou pohledávku uhradit ve lhůtě pro dobrovolné plnění. Obecné soudy se navíc odmítly zabývat jeho návrhem na zastavení exekuce s formálním odkazem na to, že již exekuce byla splněním provedena a exekuční řízení skončilo.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud shledal v posuzované věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti.
8. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
9. K osvobození od soudního poplatku Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání tohoto osvobození, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů; Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým civilní soudy při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly, neboť úsudek soudu "o poměrech účastníka" je v tom kterém konkrétním případu výrazně individuální [usnesení ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 2059/19]. Přezkumná role Ústavního soudu je výrazně limitovaná i tím, že civilní soudy rozhodují v rámci diskrečního oprávnění. Zásah Ústavního soudu je tak namístě tehdy, pokud civilní soudy nerespektují kogentní procesně právní normy nebo rozhodují za použití interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [nález ze dne 3. 9. 1998 sp. zn. IV. ÚS 13/98 (N 98/12 SbNU 45), nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281), nález ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489), nález ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12 (N 33/68 SbNU 351) a další]. O takový případ však nyní nejde.
10. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti tomu, že městský soud o žádosti stěžovatele samostatně nerozhodoval. Uvedené však neznamená, že by se soud podáním stěžovatele nezabýval. Ba naopak, vycházel ze skutečností plynoucích z obsahu spisu či známých z jeho úřední činnosti a z obsahu podání (odvolání) stěžovatele. Soudu nelze vytýkat, že posuzoval účelovost podané žádosti, neboť jak samotná žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, tak i odvolání stěžovatele neobsahovaly žádné konkrétní argumenty či podklady (body 4 a 16 napadeného usnesení). Jinak řečeno - stěžovatel relevantně nezpochybnil již samotný důvod zastavení řízení. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčové, že městský soud se s žádostí stěžovatele v nyní posuzované věci věcně vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 1439/09).
11. Nad rámec již uvedeného je možné uvést, že Ústavnímu soudu je známo, že Městský soud rozhodoval o žádostech stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v jiných řízeních již dříve - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024 č. j. 26 Cdo 2120/2024-768, či usnesení Městského soudu ze dne 28. 11. 2022 č. j. 72 Co 354/2022-287, v němž je odkazováno i na další rozhodnutí soudu, přičemž ústavní stížnost byla z důvodu absence právního zastoupení odmítnuta usnesením ze dne 20. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 574/23, a další.
12. Lze proto uzavřít, že městský soud dostál svým povinnostem a z ústavněprávního hlediska jeho rozhodnutí obstojí. To platí i pro jeho závěry stran zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, resp. potvrzení usnesení obvodního soudu. Jak již uvedl městský soud, judikatura je ustálena na závěru, že účelem exekučního řízení není nahrazovat nalézací řízení, případně přezkoumávat vady nalézacího řízení a neslouží k případnému zhojení nečinnosti nebo nedostatečné obrany účastníků v nalézacím řízení. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Jen ve zcela výjimečných případech může být zkoumána opodstatněnost hmotněprávního nároku, jehož vymožení (splnění) se vykonávacím řízením sleduje. Postup spjatý s využitím § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., však může být využit toliko výjimečně k odstranění zjevné nespravedlnosti při zohlednění mimořádných a značně specifických okolností [srov. nálezy ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18 (N 44/93 SbNU 119) či ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2230/16 (N 206/83 SbNU 281)]. Ústavní soud však žádné takové mimořádné okolnosti v nyní posuzované věci nezjistil, přičemž nejsou seznatelné ani z námitek stěžovatele v ústavní stížnosti.
13. Ústavní soud proto uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být z pohledu výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 1. října 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu