48. Závěrem této části Ústavní soud zdůrazňuje, že se orgány činné v trestním řízení musejí vyvarovat bagatelizaci stěžovatelčiných tvrzení s odkazem na "kulturní rozdíly" v jejím vztahu s vedlejším účastníkem. I v kulturně rozdílných rodinách může docházet k domácímu násilí. V případech domácího násilí (ať je shledáno naplnění znaku týrání či nikoliv) musí orgány činné v trestním řízení vždy dbát na to, aby se vyhnuly nevhodnému zlehčování tvrzení osoby, která je takovým násilím postižena.
V.2.b Trestný čin znásilnění
49. Jak Ústavní soud zdůraznil výše, aby bylo možné označit vyšetřování za důkladné a dostatečné ve smyslu požadavků na účinné vyšetřování, musí být skutkové okolnosti případu zjištěny v nejvyšší možné míře. Z napadených rozhodnutí lze jednoznačně dovodit, že orgány činné v trestním řízení nepřijaly stěžovatelčino tvrzení týkající se údajného znásilnění. V tomto ohledu orgány činné v trestním řízení přímo označily výpověď stěžovatelky jako nevěrohodnou, a to pro nedostatek dalších důkazů, aniž však dostatečně odůvodnily, proč další dokazování nemůže být účelné či jiné důkazy již nejsou dostupné. Ústavní soud má za to, že paušální označení stěžovatelčina tvrzení za nevěrohodné nelze akceptovat. V případě vznesení hájitelného tvrzení o natolik závažném zásahu do základních práv nelze toto tvrzení odbýt pouhým konstatováním o důkazní nouzi, a to za situace, kdy odůvodnění rozhodnutí státních zastupitelství dostatečně přesvědčivě neobjasňuje, zda byly vyčerpány všechny dostupné důkazní prostředky k objasnění skutkového stavu věci.
50. Ve vztahu k oběma prověřovaným trestným činům (týrání osoby žijící ve společném obydlí, znásilnění) lze v obecné rovině konstatovat, že výpověď poškozené osoby bude zpravidla stěžejním důkazem o vině. Jak opakovaně judikuje Nejvyšší soud, v českém trestním právu neplatí zásada "unus testis nullus testis" (jeden svědek žádný svědek) a v situaci tzv. tvrzení proti tvrzení se proto zvyšují nároky na pečlivé hodnocení provedených důkazů ze strany trestních soudů (srov. usnesení ze dne 13. 11. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1307/2019, ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. 8 Tdo 939/2022 a sp. zn. 8 Tdo 976/2022, ze dne 28. 2. 2023 sp. zn. 8 Tdo 126/2023). S ohledem na požadavky vyplývající z práva na účinné vyšetřování zásahů do základních práv lze také v přípravném řízení konstatovat, že v situaci tzv. tvrzení proti tvrzení je povinností orgánů činných v trestním řízení obzvlášť pečlivě hodnotit získané důkazy a zvažovat, zda lze pro řádné zjištění skutkového stavu obstarat důkazy další. Pokud další důkazy způsobilé objasnit skutkový stav zajistit nelze, je povinností orgánů činných v trestním řízení tuto skutečnost vysvětlit v odůvodnění rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí.
51. Ačkoliv stěžovatelka vznesla hájitelné tvrzení o tom, že ze strany vedlejšího účastníka došlo k jejímu znásilnění, orgány činné v trestním řízení se odkázaly na důkazní nouzi, přestože neprovedly veškeré dostupné důkazy (především znalecká posuzování stěžovatelky či vedlejšího účastníka, na jejichž absenci stěžovatelka poukazovala), ani nezdůvodnily, proč by provedení takových důkazů nebylo způsobilé přispět k objasnění skutkového stavu věci. To i přesto, že v pochybnostech o věrohodnosti stěžovatelky či o zdravotních následcích jí popisovaného jednání přitom bylo a je v kompetenci orgánů činných v trestním řízení zejména vyžádání znaleckých posudků. Napadená rozhodnutí postrádají řádné odůvodnění, na jehož základě by bylo možno konstatovat, že bylo provedeno důkladné a dostatečné vyšetřování.
52. Řádné odůvodnění rozhodnutí, kterým je poškozený informován o výsledku přezkumu postupu policejního orgánu, jímž došlo k odložení trestní věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, má svůj význam z hlediska ochrany práva na účinné vyšetřování zásahů do základních práv. Důležité je ale i proto, aby reakce státní orgánů na tvrzení ohledně sexuálního násilí byla pro postiženou osobu jasná, srozumitelná a přesvědčivá. To v nynějším případě naplněno nebylo. Aniž by Ústavní soud dovodil, že konkrétní slovní vyjádření uvedená v odůvodnění napadených rozhodnutí sama o sobě porušují povinnost předcházet sekundární viktimizaci obětí trestných činů (jak namítá stěžovatelka), dospěl k závěru, že odůvodnění těchto rozhodnutí nejsou dostatečná z hlediska povinnosti účinného vyšetřování zásahu do základních práv podle článků 3 a 8 Úmluvy, článku 7 odst. 1 a 2 a článku 10 odst. 2 Listiny.
VI.
Závěr
53. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatelka vznesla hájitelné tvrzení o zažívaném domácím násilí a znásilnění ze strany vedlejšího účastníka, proto státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování. Příslušné orgány činné v trestním řízení však v uvedené části nevyvinuly dostatečnou snahu věc objasnit, a jejich postup proto nedostál požadavku důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí okresního a krajského zastupitelství jsou v rozporu s požadavky práva na účinné vyšetřování vyplývajícími z článků 3 a 8 Úmluvy, článku 7 odst. 1 a 2 a článku 10 odst. 2 Listiny. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky v části týkající se rozhodnutí okresního a státního zastupitelství a obě napadená rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
54. Ústavní soud tímto nálezem nepředjímá skutkové ani právní závěry orgánů činných v trestním řízení týkající se naplnění skutkových podstat zmiňovaných trestných činů. Úkolem okresního státního zastupitelství nyní bude znovu rozhodnout o žádosti stěžovatelky o přezkum postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu tak, aby byl naplněn požadavek důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování v posuzované trestní věci ve smyslu shora uvedených závěrů.
55. V části týkající se postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Obvodního oddělení policie Hodonín ve věcech sp. zn. KRPB-202133/ČJ-2020-060613-STA, sp. zn. KRPB 10468/TČ-2023-060613-PKL a sp. zn. KRPB-170447/PŘ-2021-060613 a postupu Okresního soudu v Hodoníně ve věcech vedených pod sp. zn. 19 T 6/2020 a sp. zn. 19 T 100/2022, jakož i v části napadající usnesení policejního orgánu o odložení věci ze dne 10. 10. 2023 č. j. KRPB-63649-42/TČ-2023-060671, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
56. V části napadající vyrozumění Komise k projednávání přestupků města Hodonína o odložení věci ze dne 21. 9. 2022 č. j. MUHOCJ 67058/2022 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako opožděnou podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. ledna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu