Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky L. S., bez právního zastoupení, proti jinému zásahu orgánů veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností doručenou dne 27. 7. 2026 stěžovatelka brojí proti jinému zásahu orgánů veřejné moci. Stěžovatelka se po Ústavním soudu domáhá odebrání dítěte z péče pěstounky (tchýně stěžovatelky) a svěření nezletilého dítěte do své vlastní výlučné péče. Podle stěžovatelky došlo postupem orgánů veřejné moci k porušení jejích základních práv, konkrétně k porušení čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že došlo k porušení základních práv, zakázal pokračování v zásahu a přikázal orgánu veřejné moci, aby učinil kroky k okamžitému navrácení dítěte do péče matky.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Návrh stěžovatelky nesplňuje podmínku zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka se však po Ústavním soudu domáhá odebrání dítěte z péče pěstounky a svěření dítěte do své péče, aniž by se v této věci obrátila na soudy návrhem v nesporném řízení.
4. Z podání je patrné, že se stěžovatelka může nejprve domáhat vydání soudního rozhodnutí opatrovnických soudů (proti nimž teprve lze - za splnění podmínek řízení - brojit ústavní stížností). Proti eventuálním průtahům v takovém řízení pak v budoucnu bude možné brojit způsobem předpokládaným § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, který jako procesní prostředek k ochraně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů stanovuje návrh soudu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
5. Pro případ stěžovatelky je podstatné, že obrana proti jinému zásahu orgánu veřejné moci nastupuje toliko subsidiárně, nelze-li se požadovaného domáhat prostřednictvím rozhodnutí. Ústavní stížnost je tak v tuto chvíli "předčasná", neboť stěžovatelka o požadované může usilovat cestou rozhodnutí opatrovnických soudů, proti němuž bude moci brojit zákonnými opravnými prostředky.
6. Ústavní stížnost proti jinému zásahu je tak nepřípustná, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud pro úplnost dodává, že v tomto případě nelze postupovat ani cestou aplikace výjimky podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení mohly svědčit, s ohledem na to, že Ústavní soud ani nemá pravomoc rozhodovat o péči dítěte (odebírat je z péče pěstounů a svěřovat do výlučné péče rodičů).
7. Rovněž toliko pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby svou stížnost stěžovatelka zamýšlela směřovat proti samotnému (k ústavní stížnosti přiloženému) rozhodnutí o svěření nezletilého do péče babičky (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2025 č. j. 13 Co 269/2025-1011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2025 č. j. 75 Nc 21003/2021-847, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2025 č. j. 75 Nc 21003/2021-874), pak je nutné poznamenat, že citované rozhodnutí odvolacího soudu o (prvním) svěření nezletilého nabylo právní moci dne 29. 12. 2025. Ústavní stížnost proti němu by tak rovněž nesplňovala podmínky řízení před Ústavním soudem, a to pro její opožděnost.
8. Z výše uvedených důvodů byl tudíž soudce zpravodaj nucen ústavní stížnost odmítnout, a to podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost. Za této situace pak již stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad podání, neboť by to na osudu návrhu nemohlo ničeho změnit (obdobně usnesení ze dne 25. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 1465/26, usnesení ze dne 23. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 1680/26, usnesení ze dne 23. 6. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1392/26).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2026
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj