Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Javůrka, zastoupeného Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, sídlem Jihlavská 422/36, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2026 č. j. 30 Cdo 409/2026-587, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2025 č. j. 25 Co 125/2025-515 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. června 2024 č. j. 65 C 36/2019-436, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, a Vinařského fondu, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného rozporu s čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel v původním řízení podal žalobu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kterou se po vedlejších účastnících domáhal zaplacení částky v řádu vysokých desítek milionů korun, jakož i zproštění svých dluhů vůči třetí (fyzické) osobě. Tato žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta rozsudkem obvodního soudu ze dne 11. 2. 2020, potvrzeného rozsudkem městského soudu ze dne 2. 9. 2021 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022. Stěžovatel následně v roce 2023 podal návrh na obnovu řízení.
3. Obvodní soud napadeným usnesením zamítl návrh na povolení obnovy řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). V odůvodnění nejprve shrnul, že stěžovatel jako nové důkazy ve smyslu § 228 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, předložil a) svou e-mailovou komunikaci s doc. RNDr. Vítězslavem Švejdarem, CSc., členem Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ohledně pravdivosti stěžovatelem předloženého výroku z pohledu výrokové logiky, b) výstup své komunikace s umělou inteligencí ChatGPT 3.5, integrované do vyhledávače Bing, ohledně téhož ze dne 6. 3. 2023, a c) pozvánku do vyhledávače Bing ze dne 6. 3. 2023. Stěžovatel se uvedeného akademika i umělé inteligence ptal na logickou správnost výroku "jestliže Fond (pozn. - Vinařský fond) poskytne své příjmy ... osobě, která nepodala žádost o podporu..., nepoužije své příjmy k zákonnému účelu", což mu bylo potvrzeno. Stěžovatel měl za to, že tyto důkazy nemohl předložit v původním řízení, neboť umělá inteligence v té době ještě nebyla běžně používaná. Obvodní soud v reakci na to uvedl, že stěžovatelem předložené důkazy nejsou způsobilé přivodit odlišné rozhodnutí ve věci. Zaprvé, předložené listiny se týkají právního posouzení původní věci, nikoli skutkového stavu. Zadruhé, v soudním řízení platí zásada iura novit curia (soud zná právo). Hodnocení správnosti stěžovatelem předloženého výroku z pohledu výrokové logiky proto není potřebné a není ani způsobilé přivodit jiné rozhodnutí ve věci. Zatřetí, je notoricky známou a v judikatuře opakovaně zdůrazňovanou skutečností, že výstupy umělé inteligence nelze považovat za spolehlivý zdroj faktických informací. Začtvrté, stěžovatel pouze polemizuje s odůvodněním původního rozsudku obvodního soudu, nikoli s jeho výrokem.
4. Městský soud napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). V odůvodnění poukázal na to, že zákonná úprava, judikatura i odborná literatura se shodují na tom, že obnova řízení je právním institutem, jehož pomocí lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Vyhovění žalobě na obnovu řízení přitom připadá v úvahu pouze tehdy, pokud je pravděpodobné, že nové důkazy a skutečnosti by mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Výstupy umělé inteligence ani e-mailová komunikace se zaměstnancem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (tj. s osobou bez právního vzdělání) ohledně logické správnosti právního hodnocení však takovými důkazy nejsou. Nadto stěžovateli nic nebránilo, aby tyto "nové důkazy" použil již v původním řízení.
5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Nejvyšší soud předně poukázal na to, že dovolání není přípustné proti rozhodnutí o nákladech řízení. Dále uvedl, že nižší soudy se neodchýlily od jeho rozhodovací praxe, pokud uvedly, že obnova řízení slouží k nápravě skutkových, nikoli právních nedostatků původního řízení. Stěžovatel se však domáhá právě nápravy tvrzených právních nedostatků, a to navíc pomocí nepřesvědčivých důkazů.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel opakuje, že jím předložené důkazy mohly s vysokou pravděpodobností přivodit jiné rozhodnutí v původní věci. V návaznosti na to tvrdí, že bez svého zavinění nemohl tušit, že pro rozhodnutí ve věci bude nutno předložit "znalecký posudek" z oboru logiky (pozn. - patrně je tím myšlena e-mailová komunikace s doc. RNDr. Vítězslavem Švejdarem, CSc.), případně že soudci nejsou v této oblasti kvalifikovaní. Má za to, že soud není oprávněn odhlížet od odbornosti zpracovatele a odmítnout předložený "znalecký posudek" pouze s poukazem na svůj názor, který není podložen objektivními důkazy. Vyslovuje údiv nad tím, proč si soudy neověřily logickou správnost ním předloženého výroku i pomocí dalších nástrojů umělé inteligence (zejm. nástroje Copilot od společnosti Microsoft). Stěžovatel brojí také proti vstupu Vinařského fondu coby vedlejšího účastníka do řízení před obecnými soudy, jakož i proti přiznání nákladů řízení Vinařskému fondu v celkové výši 26 494 Kč.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky plynoucími z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky nápravy, které měl k dispozici, pročež je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím žaloby na obnovu původního řízení podle § 235e odst. 1 občanského soudního řádu. Soudy totiž neshledaly důvod k obnově řízení na základě stěžovatelem předložených "nových důkazů", konkrétně jeho e-mailové komunikace se zaměstnancem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a výstupů jeho komunikace s umělou inteligencí ChatGPT 3.5.
9. Úvodem je vhodné připomenout, že měřítkem opodstatněnosti stěžovatelovy ústavní stížnosti není věcná správnost rozhodnutí vydaných v původním řízení, nýbrž to, zda stěžovatel v řízení o povolení obnovy řízení předložil takové nové důkazy či skutečnosti, které bez své viny nemohl použít v původním řízení a které by s dostatečnou mírou pravděpodobnosti mohly přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Ústavní soud tudíž zkoumá pouze to, zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč neměly zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení za splněné, nikoli to, zda lze rozhodnutí vydaná v původním řízení považovat za věcně správná [srov. např. nález ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1148/13 (N 14/72 SbNU 189); nález ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. III. ÚS 3386/09 (N 151/58 SbNU 281)].
10. Jak navíc dostatečně objasnily již obecné soudy v napadených rozhodnutích, žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, jenž umožňuje projednání pravomocně skončených rozhodnutí ve věci samé, pokud tu jsou důkazy či jiné skutečnosti, pro které původní rozhodnutí nemůže obstát z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2026 sp. zn. 29 Cdo 1962/2025; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2025 sp. zn. 29 ICdo 4/2024, bod 19). Žaloba na obnovu řízení naopak neslouží k nápravě tvrzených pochybení při právním posouzení věci nebo procesních vad řízení, neboť k tomu slouží jiné opravné prostředky - podle povahy namítaného pochybení, rozhodnutí a procesní fáze řízení např. odvolání, dovolání nebo žaloba pro zmatečnost (srov. např. Svoboda, K., Kasíková, M., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád, 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 872).
11. Ústavní soud s ohledem na to konstatuje, že stěžovatelem předložené vyjádření zaměstnance Filozofické fakulty Univerzity Karlovy či výstup jeho komunikace s umělou inteligencí ChatGPT 3.5. nic nevypovídá a z povahy věci ani nemůže vypovídat o skutkovém stavu věci v původním řízení, resp. o správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů v původním řízení. Jak uvedený akademik, tak nástroj umělé inteligence byli dotazováni na správnost stěžovatelem předloženého výroku - navíc obsahujícího pouze hodnocení (ne)zákonnosti postupu Vinařského fondu - z pohledu výrokové logiky. Z ničeho přitom nevyplývá, že kdokoliv z nich by mohl mít jakékoliv - natož relevantní - informace o skutkových okolnostech věci. V judikatuře bylo navíc opakovaně zdůrazněno, že výstupy umělé inteligence nelze považovat za spolehlivý zdroj (nejen) faktických informací. Obsah stěžovatelovy žaloby na obnovu řízení i předložených důkazů se tak zcela míjel s podstatou tohoto mimořádného opravného prostředku, jenž slouží k nápravě skutkových nedostatků původních rozhodnutí.
12. Jako ústavně konformní se jeví i závěr obecných soudů o tom, že nebyly splněny ani další zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení (zejm. nezaviněná nemožnost předložit uvedené důkazy již v původním řízení či dostatečná pravděpodobnost, že předložené důkazy by mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci). Stěžovatel ostatně ani v nyní projednávané ústavní stížnosti neuvádí žádné relevantní důvody, pro které bez své viny nemohl rozporovat koherenci a logičnost právních závěrů obecných soudů již v rámci původního odvolacího a dovolacího řízení. Rovněž neuvádí žádné relevantní důvody, proč k sepsání relativně rutinní právní argumentace stran údajné nelogičnosti či nekoherence původních rozhodnutí potřeboval zrovna umělou inteligenci či vyjádření zaměstnance Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ústavní soud proto uzavírá, že obecné soudy nepochybily, pokud stěžovatelovu žalobu zamítly s poukazem na to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení.
13. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá také to, že v blíže neurčené procesní fázi neměl být umožněn vstup Vinařského fondu do řízení v pozici vedlejšího účastníka (§ 93 občanského soudního řádu), jde o nepřípustnou námitku. Stěžovatel ji totiž vznesl až v ústavní stížnosti, aniž by obecným soudům umožnil reagovat na ni.
14. Stěžovatel nakonec brojí i proti přiznání nákladů řízení Vinařskému fondu v celkové výši 26 494 Kč. Jak plyne ze stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.), bodu 34, ústavní stížnosti směřující proti nákladům řízení - zejména proti nákladům řízení v bagatelní výši - jsou bez dalšího zjevně neopodstatněné, pokud významně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel však významný přesah svých vlastních zájmů netvrdí ani neprokazuje.
15. Ústavní soud ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. září 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu