Ústavní soud, III. ÚS 2263/26

Spisová značka
III. ÚS 2263/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:3.US.2263.26.1
Datum rozhodnutí
15. 10. 2026
Datum podání
4. 8. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Hulmák Milan
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup, právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstřík
odškodnění, škoda/odpovědnost za škodu, podání, stát

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2026 č. j. 30 Cdo 1034/2026-33, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2025 č. j. 28 Co 374/2025-21, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. října 2025 č. j. 18 C 124/2025-11, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4, odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 2 000 000 000 Kč s odůvodněním, že "titulem a škodou je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2025 č. j. 14 Co 307/2025-16, v právní moci dnem 8. 9. 2025, dle zákona č. 99/1963 Sb., § 159 o. s. ř., § 159a platí i pro usnesení. Soudy zjevně neznají zákon č. 82/1998 Sb. § 14 a 15 což jim ukládá zákon č. 99/1963 Sb. § 103 o. s. ř.". Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 13. 10. 2025 stěžovatele k odstranění vad žaloby. Stěžovatel podáním ze dne 16. 10. 2025 vady žaloby neodstranil, pročež obvodní soud žalobu stěžovatele napadeným usnesením podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu o neprojednatelnosti žaloby napadeným usnesením potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl, zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že obvodní soud ignoroval jeho žalobu a podání ze dne 16. 10. 2025 aniž by skutková tvrzení stěžovatele a jím navržené důkazy vyhodnotil podle § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatel tvrdí s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. 30 Cdo 442/2017, že jeho žaloba byla ve smyslu platné judikatury projednatelná, neboť obsahovala veškeré zákonné náležitosti.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Právo na soudní ochranu, resp. přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, není absolutní a podléhá zákonným omezením, která jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva.

5. Ústavní soud se ústavními stížnostmi stěžovatele v typově stejných řízeních opakovaně zabýval (viz např. usnesení ze dne 24. 9. 2025 sp. zn. 2665/25, ze dne 14. 1. 2026 sp. zn. I. ÚS 3104/25, ze dne 25. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 338/26, ze dne 9. 4. 2026 sp. zn. III. ÚS 567/26, ze dne 22. 5. 2026 sp. zn. III. ÚS 3829/25 a další), přičemž je odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhy zjevně neopodstatněné. Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v předcházejících rozhodnutích jakkoli odchylovat.

6. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal postup obecných soudů přepjatě formalistický, či jinak neústavní. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obvodní soud stěžovatele seznámil s vadami podání, poučil jej, jakým způsobem má chybějící náležitosti doplnit a stanovil mu dostatečnou lhůtu k jejich odstranění. V posuzované věci nelze přehlédnout, že podání stěžovatele je typově stejné jako v dalších řízeních, ve kterých byl již soudy řádně poučen o náležitostech žaloby. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplnění, jímž stěžovatel reagoval na výzvu obvodního soudu k odstranění vad návrhu.

7. V posuzované věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je zčásti vadné, neboť stěžovatel v dovolání předložil k dovolacímu přezkumu obecně otázku nerespektování čl. 6 a čl. 36 Listiny (z kontextu dovolání vyplývá, že stěžovatel měl na mysli čl. 6 Úmluvy). Stěžovatel však neuvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., přičemž ani z obsahu dovolání toto dovodit nelze. Nejvyšší soud také řádně odůvodnil nepřípustnost námitky týkající se procesního postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud tedy postupoval ústavně konformním způsobem, když dovolání stěžovatele odmítl zčásti jako vadné a zčásti jako nepřípustné.

8. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

9. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 15. října 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.