Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Vašátkové, zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2026 č. j. 30 Cdo 1306/2026-37, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026 č. j. 91 Co 19/2026-25 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2025 č. j. 18 C 98/2025-19, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo zasaženo do jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že porušen byl i čl. 1, 4 a 90, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Z vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 98/2025 se podává, že uvedený soud napadeným usnesením podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl stěžovatelčino podání ze dne 21. 7. 2025, doplněné podáním ze dne 22. 11. 2025. K odvolání stěžovatelky je Městský soud v Praze jako věcně správné v záhlaví označeným usnesením potvrdil. Proti tomuto usnesení brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl s tím, že není podle § 237 a § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle § 72 odst. 5 téhož zákona, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
7. V posuzované věci podala stěžovatelka dovolání, které představovalo mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. O něm Nejvyšší soud rozhodl výše uvedeným usnesením. Ač stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že její právní zástupkyni bylo toto usnesení doručeno dne 4. 6. 2026, z "potvrzení o dodání a doručení do datové schránky", které je v soudním spise obsaženo, se podává, že se tak stalo již dne 2. 6. 2026.
8. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu, jakož i jemu předcházejícím napadeným usnesením Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 tudíž uplynula dnem 3. 8. 2026 (§ 57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Podala-li stěžovatelka prostřednictvím své právní zástupkyně ústavní stížnost dne 4. 8. 2026, učinila tak opožděně.
9. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2026
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj