Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele I. A. G., zastoupeného Mgr. et Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 49/2026-482 ze dne 11. května 2026, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a A. Ü. G., zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, a nezletilé M. G., zastoupené městem X., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice (dcera). Dcera, nyní dvanáctiletá, byla svěřena do péče matky rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 25 Nc 2068/2020-35 ze dne 11. června 2020 na základě soudem schválené dohody rodičů a otci bylo vyměřeno výživné v částce 4 000 Kč měsíčně. Styk otce s dcerou nebyl soudně upraven, probíhal každý druhý víkend.
3. Matka se návrhem doručeným okresnímu soudu 22. dubna 2025 domáhala zvýšení výživného pro dceru.
4. Okresní soud rozsudkem č. j. 25 P 37/2025-245, 19 P a Nc 43/2025 ze dne 22. srpna 2025 výživné od 1. září 2025 zvýšil na 6 500 Kč měsíčně. Vzal v potaz, že od posledního rozhodnutí uplynulo pět let, dcera nastupuje na vyšší stupeň základní školy, s čímž jsou spojeny vyšší náklady. Vyšel z toho, že příjmové možnosti otce jsou reálně vyšší než jím deklarované v daňových přiznáních, jeho možnosti tak odpovídají částce 30 000 až 35 000 Kč. Otec je osobou samostatně výdělečně činnou a u vlastní společnosti S. má průměrný měsíčním příjem 10 200 Kč, od března 2025 provozuje kavárnu a současně vykonává činnost taxislužby pro společnost Uber a Bolt.
5. K odvolání matky Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že otec je povinen platit výživné na dceru od 1. září 2025 ve výši 18 000 Kč měsíčně a vyčíslil nedoplatek na výživném za období od 1. září 2025 do 30. dubna 2026.
6. Krajský soud doplnil dokazování k majetkovým poměrům rodičů. Uzavřel, že otec dosahoval příjmu přes 110 000 Kč měsíčně, s ohledem na průměrné příjmy od společnosti Uber 31 200 Kč, Wordline 56 955 Kč, Bolt 2 094 Kč a od své společnosti S. 41 177 Kč měsíčně. Přihlédl ke sporadickému kontaktu otce s dcerou, tedy, že nemá náklady spojené s každodenní péčí, dále přihlédl k jeho příležitostným platbám nad rámec výživného, jakož i k tomu, že žije s manželkou a jejími dětmi, k nimž nemá vyživovací povinnost, a manželka přispívá do rodinného rozpočtu svým příjmem. Nepominul, že otec má ve společnosti S. pohledávku ve výši 2,46 milionu Kč. U dcery zohlednil, že má v současné době vážné psychické problémy a byla hospitalizována. Modifikoval částku výživného podle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti právě pro dobrovolná plnění otce. Doplnil, že je namístě, aby matka významnou část výživného pro dceru spořila či účelně zhodnocovala, protože skutečné potřeby dcery stanovené částce plně neodpovídají.
II. Argumentace stěžovatele
7. Otec v ústavní stížnosti namítá, že stanovené výživné 18 000 Kč včetně splátek dluhu ve výši 4 000 Kč je nepřiměřené a pro něho i jeho novou rodinu likvidační. Před rozhodnutím krajského soudu byla domácnosti otce přiznána dávka státní sociální podpory (superdávka), která svědčí o nepříznivé příjmové a majetkové situaci jeho domácnosti. Přiznání dávky tak měl soud zohlednit jako významnou změnu poměrů odůvodňující snížení výživného. Nepřiměřenost částky je zřejmá při porovnání s příjmovým potenciálem matky, která není výdělečně činná, ale její příjmový potenciál dosahuje částky 50 000 Kč. Matka bez objektivního důvodu nevykonává výdělečnou činnost, proto je výživné od otce v částce 18 000 Kč zjevně neproporcionální, protože na něj přenáší veškeré náklady a matku zbavuje povinnosti živit dceru.
8. Otec tvrdí, že rozhodnutí krajského soudu je překvapivé a nepřezkoumatelné, protože krajský soud bez předchozího upozornění pouze sečetl obraty na bankovních účtech otce a dovodil disponibilní příjem 110 000 Kč. Krajský soud neodlišil příjmy na uspokojování potřeb rodiny od podnikatelských transakcí. Otec neměl následně dostatečný procesní prostor se vyjádřit, předložit adekvátní důkazy a vysvětlit některé finanční transakce. Otci se v důsledku toho zvýšila povinnost trojnásobně z částky 6 500 Kč o 11 500 Kč, aniž mohl využít opravný prostředek ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 4057/18 a usnesení sp. zn. I. ÚS 683/23. Jeho průměrný čistý příjem za rok 2026 dosahuje výše cca 48 000 Kč. Krajský soud podle otce zasáhl do jeho právní jistoty a legitimního očekávání. Tím, že rozsudek okresního soudu změnil, ač matka navrhovala zrušení a vrácení věci k novému projednání, zbavil otce reálné procesní obrany.
9. Konečně namítá, že krajský soud rezignoval na ochranu jmění dcery, neoddělil-li složku úspor a matce uložil pouhé neformální doporučení úspory z poskytované částky tvořit. Zbavil jej tak zákonné kontroly nad správou těchto úspor.
10. Navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud jmenoval dceři usnesením č. j. III. ÚS 2307/26-12 ze dne 12. srpna 2026 opatrovníka město X.
12. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika
13. Krajský soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Uvádí, že nebyl naplněn žádný z důvodů pro zrušení rozhodnutí okresního soudu podle § 219a občanského soudního řádu a krajský soud respektoval procesní pravidla upravující rozsah jeho přezkumné a rozhodovací činnosti. Pojetí otce, že dospěje-li odvolací soud k odlišným skutkovým nebo právním závěrům po doplnění dokazování, musel by rozhodnutí zrušit a vrátit k novému projednání, by popíralo smysl odvolacího řízení.
14. Krajský soud nemá za to, že bylo porušeno právo otce na spravedlivý proces, kontradiktornost řízení ani předvídatelnost soudního rozhodování. Námitky otce tak považuje za pouhou polemiku se závěry soudu. V průběhu celého řízení průběžně seznamoval účastníky se skutkovými zjištěními a úvahami soudu, aby na ně mohli reagovat. Zjištění z výpisů z bankovních účtů podrobně krajský soud na obou jednáních probíral a v té souvislosti krajský soud odkazuje na záznamy z jednání. Otec a jeho právní zástupkyně opakovaně a intenzivně využívali možnosti se ke zjištěním vyjádřit. Krajský soud jejich vyjádření reflektoval při hodnocení důkazů a formulaci skutkových závěrů. Za významnou považuje výzvu otci, aby vysvětlil hospodaření své společnosti, zejména vklady do společnosti S., a objasnil ekonomický smysl a původ jednotlivých finančních toků. Krajský soud jej upozornil, že nepodá-li věrohodné vysvětlení, vyjde krajský soud z obsahu provedených listinných důkazů. Krajský soud proto nesouhlasí s tím, že by vycházel pouze z hrubých příjmů a že by se nezabýval povahou a významem finančních prostředků. Sám otec uvedl, že jde o čisté příjmy.
15. Krajský soud pro úplnost dodává, že vědomě a záměrně neuložil matce povinnost vytvářet úspory z důvodu nejistoty budoucích nákladů dcery na možnou psychiatrickou a psychologickou péči, protože v době rozhodování byla dcera hospitalizována pro závažné psychické obtíže.
16. Opatrovník má za to, že napadený rozsudek byl vydán v souladu se zákonem a ústavně zaručenými právy účastníků řízení. Podle opatrovníka stanovená částka zajišťuje dceři materiální podmínky odpovídající jejímu věku, potřebám a právu podílet se na životní úrovni obou rodičů.
17. Matka navrhuje ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Uvádí, že otec byl seznámen s obsahem odvolání matky, na jednání se mohl s předstihem připravit a byl vyzván k doložení příjmů. Nejde o překvapivé rozhodnutí. Odkazuje-li otec na usnesení sp. zn. I. ÚS 683/23, v němž Ústavní soud shledal ústavně konformním postupem, že soud stanovil výživné na základě faktické majetkové situace a nikoli fikcí podle § 916 občanského zákoníku, i v souzené věci nepřistoupil krajský soud k fikci a výživné vypočetl jinak. Podle matky nemůže být otec překvapen vyžádáním výpisů z účtů otce a zjišťováním peněžních toků, neuvedl-li otec svůj reálný příjem navzdory výzvě krajského soudu. Přiléhavým není ani otcem zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 4057/18, protože v souzené věci krajský soud ozřejmil, z jakých příjmů vyšel a svůj postup řádně odůvodnil. Matka nesouhlasí ani s tím, že by soud vyšel pouze z obratů na účtech a otci byla odňata možnost se vyjádřit k jednotlivým platbám, protože sám otec připustil, že jeho příjmy z provozu taxislužby jsou čisté. Namítá-li otec nesprávnou interpretaci jeho příjmů, zůstávají jeho námitky v rovině podústavního práva. Matka se pozastavuje nad tím, že otec tvrdí, že výživné ve stanovené výši je likvidační, zásah do práva vlastnit majetek však netvrdí. Ani v neformálním uložení povinnosti spořit významnou část výživného neshledává matka ústavněprávní rozměr. Matka tak uzavírá, že svá tvrzení, včetně přiznání nároku na "superdávku", měl otec uplatnit v řízení před krajským soudem, nikoli svou nečinnost napravovat v řízení před Ústavním soudem.
18. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení otci k replice, které otec nevyužil.
V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
19. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 či usnesení sp. zn. III. ÚS 3131/24, bod 13]. Přezkoumatelná má být přitom nejen konečná úvaha soudu o výši výživného, ale též musí být v odůvodnění rozhodnutí soudu přezkoumatelným a jasným způsobem uvedeny skutečnosti, ze kterých při stanovení výše výživného vycházel (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1952/25, bod 20 a 21, sp. zn. III. ÚS 2015/25, bod 20).
20. Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 25 P 37/2025 a zaměřil se na výtky otce a postup krajského soudu. Dospěl následně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
21. Krajský soud vymezil jasně a přezkoumatelně rámec pro úvahy o poměrech rodičů a z toho určené výše výživného. Při obou jednáních transparentně uváděl, jak k jednotlivým částkám příjmů otce dospěl, velmi podrobně vyjasňoval jednotlivé položky a transakce a otec měl opakovaně možnost se k nim vyjádřit. Otec tak měl možnost účinně argumentovat ke všem skutečnostem, na jejichž řešení rozhodnutí soudu spočívá. Nejde proto o rozhodnutí překvapivé (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3257/21, bod 18). Během jednání vyšlo najevo, že otec hospodaří se svými osobními příjmy velmi nepřehledně a směšuje je s příjmy a výdaji společnosti, v níž je jediným společníkem a jednatelem. Neobstojí tak výtka otce vůči krajskému soudu, že neodlišil příjmy rodiny a podnikatelské aktivity, pakliže sám otec nebyl navzdory velmi pečlivé práci krajského soudu schopen jednotlivé transakce vysvětlit. Stejně tak nepřípadná je námitka, že manželce otce byla přiznána "superdávka", což má svědčit o nepříznivé situaci rodiny otce, neboť i tím se krajský soud ve vztahu k otcem přiznaným příjmům zabýval. Ústavní soud tak nemá za to, že by napadené rozhodnutí vykazovalo namítané vady ústavněprávního charakteru.
22. Krajský soud dále ve vyjádření k ústavní stížnosti logicky a srozumitelně vysvětlil, proč nepřistoupil ke stanovení spořicí složky výživného a k úhradě na jiné platební místo než k rukám matky. Ústavní soud v této úvaze krajského soudu nic neústavního nespatřuje.
23. Zkrácením otcových procesních práv ani porušením dvojinstančnosti řízení rovněž není, doplnil-li krajský soud v souladu s příslušnou procesní úpravou dokazování a rozsudek okresního soudu změnil, nikoli zrušil, a vrátil k dalšímu projednání. Jak vysvětlil krajský soud ve svém vyjádření, žádný z důvodů pro zrušení rozsudku okresního soudu ve smyslu § 219a občanského soudní řádu nebyl naplněn. Dvojinstančnost civilního řízení není základním právem plynoucím z práva na soudní ochranu podle č. 36 odst. 1 Listiny (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/13, bod 19). Ani tato námitka tak není důvodem pro kasaci napadeného rozsudku.
24. Jelikož Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
25. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bezodkladně, samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ten vzhledem ke své akcesorické povaze sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně 30. září 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu