Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. června 2026 č. j. 2 As 203/2025-48 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2025 č. j. 18 A 59/2024-306, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud dne 18. 8. 2026 obdržel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že těmto požadavkům nevyhovuje, neboť mimo jiné ve smyslu § 34 odst. 1 téhož zákona neobsahuje pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se stěžovatel dovolává, nadto v něm chybí důvody, pro které se zrušení napadených rozhodnutí domáhá, včetně příslušné ústavněprávní argumentace. Jde o tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20 či usnesení ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 918/20).
3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Nicméně v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se téhož poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.
4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že se stěžovatel, sám advokát, na něj opakovaně obrátil s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl přitom opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu (např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, III. ÚS 532/20 či IV. ÚS 3497/20), přesto však nyní posuzovaná ústavní stížnost všechny zákonné náležitosti opět neobsahuje.
5. Ústavní soud proto za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2026
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj