Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Matyáska, zastoupeného Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti zásahu spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 26 EXE 406/2026, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
I. Zásahem Městského soudu v Brně spočívajícím v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 26 EXE 406/2026 bylo porušeno právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Městskému soudu v Brně se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 26 EXE 406/2026 a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl.
III. Městský soud v Brně je povinen zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 13 340 Kč do tří dnů od doručení tohoto nálezu.
Odůvodnění:
I.
Úvod
1. Ústavní soud se v nálezu zabývá otázkou, zda v ústavní rovině obstojí postup Městského soudu v Brně, který s rozhodnutím o návrhu na zastavení exekuce (v řízení o výkonu rozhodnutí vydaného v posesorním řízení) vyčkává na rozhodnutí soudu v nalézacím (petitorním) řízení, v důsledku čehož nelze do doby rozhodnutí o takovém návrhu vykonat exekuční příkazy, kterými byly uloženy pokuty za nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem.
2. Ústavní soud z dále předestřených důvodů dospěl k závěru, že takový postup Městského soudu v Brně není ústavně souladný.
II.
Namítaná porušení ústavně zaručených práv a rekapitulace procesního vývoje
3. Stěžovatel namítá, že Městský soud v Brně výše uvedeným postupem zasáhl do jeho základních práv zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud toto porušení stěžovatelových práv konstatoval a uložil Městskému soudu v Brně zákaz pokračovat v průtazích v řízení a uložil mu povinnosti ve věci neprodleně jednat a rozhodnout. Stěžovatel rovněž požádal Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu o přednostní projednání jeho věci jako naléhavé.
4. Stěžovatel užíval na základě nájemní smlouvy ze 14. března 2025 uzavřené s obchodní korporací Live Prag, s. r. o. (pronajímatelka), na dobu určitou od 31. března 2025 do 31. května 2025 byt č. X na adrese X, byt pak užíval i nadále. Jednatel pronajímatelky vstoupil 6. října 2025 bez předchozího upozornění do bytu a vyměnil vstupní zámky, čímž zamezil přístupu stěžovatele do bytu. Pronajímatelka 8. října 2025 zaslala stěžovateli prostřednictvím e-mailové zprávy návrhy předávacího protokolu a dohody o postupu po ukončení nájemní smlouvy včetně dohody o narovnání. Stěžovatel je neakceptoval.
5. Stěžovatel měl za to, že byl pronajímatelkou vypuzen z držby bytu nepřípustně. Na ochranu své držby se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 5 s žalobním požadavkem, aby soud pronajímatelce jako žalované uložil povinnost zdržet se dalšího vypuzení z držby nájemního práva k bytu stěžovatelem a povinnost obnovit předešlý stav vrácením tohoto nájemního práva do držby stěžovatele. Usnesením č. j. 7 C 62/2025-57 ze dne 10. února 2026 obvodní soud žalobě vyhověl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že neposuzoval, zda jde o držbu řádnou nebo nikoliv, tuto námitku lze vznést následně v meritorní žalobě, bude-li podána. Shledal, že pronajímatelka svémocně rušila držbu stěžovatele. Dodal, že rozhodl formou usnesení, které je předběžně vykonatelné, a výrok I, u něhož není stanovena lhůta k plnění, je tak vykonatelným exekučním titulem.
6. K exekučnímu návrhu stěžovatele Městský soud v Brně pověřil 2. března 2026 provedením exekuce (vymožením nepeněžitého plnění - provedení prací a výkonů) soudní exekutorku Mgr. Martinu Havlovou. Soudní exekutorka vydala v březnu 2026 tři exekuční příkazy, jimiž byla pronajímatelce jako povinné uložena pokuta 30 000 Kč, 60 000 Kč a 100 000 Kč.
7. Pronajímatelka podala 15. dubna 2026 návrh na zastavení exekuce. Poukázala na to, že proti usnesení obvodního soudu z 10. února 2026 podala odvolání a že je současně vedeno u obvodního soudu pod sp. zn. 26 C 59/2026 řízení o vyklizení bytu, v němž byl již vydán rozkaz k vyklizení bytu. Tvrdila, že ze strany stěžovatele jde o zneužití práva, které podle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany a že jsou tak dány důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (zneužití práva je jiným důvodem, pro který nelze rozhodnutí vykonat).
8. Soudní exekutorka předložila 17. dubna 2026 návrh na zastavení exekuce Městskému soudu v Brně k rozhodnutí. Stěžovatel ve vyjádření z 16. dubna 2026 navrhl zamítnutí tohoto návrhu. Uvedl, že je proti pronajímatelce a jejímu jednateli vedeno trestní řízení ohledně podezření ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody. Tvrdil, že byt užíval oprávněně na základě § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, protože výzva k vyklizení bytu byla datována k 23. červenci 2025, což bylo více než měsíc po skončení nájemní smlouvy, která tak byla znovu uzavřena ze zákona za stejných podmínek.
9. V průběhu exekučního řízení Městský soud v Praze usnesením č. j. 55 Co 106/2026-128 ze dne 29. dubna 2026 potvrdil výrok I usnesení obvodního soudu ze dne 10. února 2026 ve znění, že pronajímatelka je povinna zdržet se dalšího vypuzení z držby bytu stěžovatelem a obnovit předešlý stav vrácením bytu do držby stěžovatele, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
10. Protože Městský soud v Brně o návrhu pronajímatelky na zastavení exekuce ani po dvou měsících od jeho podání nerozhodl, podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Brně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud v Brně se k návrhu na určení lhůty vyjádřil tak, že nemá v této fázi řízení možnost o návrhu povinné na zastavení exekuce rozhodnout, protože důvody uváděné pronajímatelkou v návrhu na zastavení exekuce (důvody zániku nájmu a otázka řádné a poctivé držby) se budou řešit v rámci jednání nařízeného v řízení před obvodním soudem o vyklizení bytu. Městský soud v Brně jako soud exekuční by tak řešil paralelně totéž, co obvodní soud.
11. Krajský soud usnesením č. j. 61 UL 27/2026-9 ze dne 27. července 2026 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl. Uvedl, že exekučním titulem je předběžně vykonatelné usnesení obvodního soudu z 10. února 2026 (v tu dobu již i potvrzené usnesením Městského soudu v Praze z 29. dubna 2026), které je rozhodnutím o žalobě z rušené držby podle § 180 občanského soudního řádu, majícím povahu provizorního rozhodnutí ve věci samé - jde o rozhodnutí o faktickém, nikoli právním stavu. Otázka řádné, poctivé nebo pravé držby však bude řešena až v petitorním řízení (o vyklizení bytu). Případné vyhovění žalobě na vyklizení bytu by znamenalo, že posesorní rozhodnutí by pozbylo právních účinků, a pravomocné petitorní rozhodnutí by bylo důvodem pro rozhodnutí o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Krajský soud v bodu 24 odůvodnění s odkazem na § 54 a 55 exekučního řádu uzavřel, že za situace, kdy pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce není předepsána zákonem lhůta, nebyl podán návrh na odklad exekuce a toto rozhodnutí nepochopitelně neučinila ani soudní exekutorka ani exekuční soud, a kdy exekuční řízení nelze přerušit, nepředstavuje vyčkávání exekučního soudu na rozhodnutí o petitorní žalobě průtah v řízení ve smyslu § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Dodal, že navíc lze očekávat, že pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce bude nutno nařídit jednání k provedení důkazu v podobě rozhodnutí obvodního soudu o žalobě ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 59/2026.
III.
Argumentace stěžovatele
12. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje, že pronajímatelka mu do dne podání ústavní stížnosti neumožnila výkon jeho nájemního práva. Namítá, že Městský soud v Brně tím, že poté, co mu byla věc předložena s návrhem pronajímatelky na zastavení exekuce, se vědomě rozhodl v řízení nepokračovat a vyčkává na rozhodnutí v petitorním řízení, porušuje jeho právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť probíhající petitorní řízení podle něj nemůže být důvodem pro odklad či odmítnutí ochrany poskytované vykonatelným rozhodnutím o žalobě z rušené držby. Opačný přístup by vedl k faktickému popření smyslu žaloby z rušené držby, neboť při výkonu exekučního titulu (tedy výkonu rozhodnutí vyšlého z posesorního řízení) by šlo vždy podat návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu) z důvodu souběžně probíhajícího petitorního řízení. Účelem žaloby z rušené držby je však poskytnout ochranu klidnému stavu držby právě do doby, než bude v petitorním řízení autoritativně rozhodnuto o samotném právním stavu věci.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. Přípustnost ústavní stížnosti je podmíněna využitím návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích (nálezy sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. srpna 2007 a sp. zn. IV. ÚS 180/04 ze dne 17. srpna 2004). Tento procesní prostředek ochrany práv, jak bylo výše uvedeno, stěžovatel vyčerpal.
V.
Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele
14. Ústavní soud si vyžádal od Městského soudu v Brně spis sp. zn. 26 EXE 406/2026 a vyjádření k ústavní stížnosti.
15. K vyjádření vyzval i pronajímatelku, která v řízení na počátku měla postavení vedlejší účastnice. Pronajímatelka práva vyjádřit se nevyužila. Vzhledem k poučení, kterého se jí od Ústavního soudu dostalo, se tak má za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).
16. Městský soud v Brně zcela odkázal na odůvodnění usnesení krajského soudu (zejména na body 3, 23 a 24), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
17. Vyjádření Městského soudu v Brně zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a poskytl mu možnost repliky. Stěžovatel opětovně konstatoval, že pokud by bylo judikováno, že s výkonem rozhodnutí vydaného v posesorním řízení je třeba vyčkávat na výsledek petitorního řízení, institut ochrany z rušené držby by byl zcela vyprázdněn.
18. K výzvě Ústavního soudu soudní exekutorka sdělila, že na návrh stěžovatele vydala již celkem sedm exekučních příkazů k uložení pokuty pronajímatelce za neplnění vymáhané povinnosti, tedy nad rámec tří příkazů zmíněných v bodu 6 tohoto nálezu ještě další čtyři. S ohledem na skutečnost, že pronajímatelka podala návrh na zastavení exekuce ve lhůtě podle § 46 odst. 6 exekučního řádu, soudní exekutorka dosud nepřistoupila k samotnému provedení exekuce (nezajistila částky uložené jednotlivými exekučními příkazy na bankovním účtu pronajímatelky).
19. Ústavní soud stěžovatele informoval o svém zjištění, že soudní exekutorka pokračuje ve vydávání exekučních příkazů. Stěžovatel odpověděl, že výkon těchto příkazů nelze podle § 52 odst. 3 písm. b) exekučního řádu provést do rozhodnutí exekučního soudu o návrhu na zastavení exekuce. Zdůraznil, že se nedomáhá ochrany proti průtahům soudní exekutorky v rámci samotné exekuce, ale ochrany proti průtahům Městského soudu v Brně v řízení o návrhu na zastavení exekuce, bez jehož rozhodnutí nelze provádět výkon žádného exekučního příkazu. Na tomto svém názoru setrval i v písemné reakci na zaslané vyjádření soudní exekutorky.
20. Ústavní soud zaslal vyjádření soudní exekutorky i stěžovatele Městskému soudu v Brně k vyjádření. Městský soud na tuto žádost nereagoval.
VI.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
21. Ústavní soud posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který není další instancí v systému obecného soudnictví (čl. 91 Ústavy), není soudem nadřízeným obecným soudům a obdobně jiným orgánům veřejné moci, a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s právy obsaženými v hlavě páté Listiny [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
22. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Toto ustanovení zaručuje právo na to, aby v soudním řízení nedocházelo k nedůvodným časovým prodlevám, tedy delším obdobím, během kterých je soud bez ospravedlnitelného důvodu nečinný, jakož i právo, aby věc byla bez zbytečných průtahů skončena, tedy právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zajistit vydání konečného rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dokonce primárním účelem citovaného ustanovení [nález sp. zn. II. ÚS 570/20 ze dne 14. října 2020, body 35 až 37]. Časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, neboť "přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta" - viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3892/18 ze dne 29. ledna 2019, bod 24 nebo sp. zn. IV. ÚS 1784/17 ze dne 13. září 2017, bod 13).
23. Ústavní soud připomíná, že požadavky plynoucí z práva na soudní ochranu plně dopadají i na exekuční řízení (např. nález sp. zn. II. ÚS 417/06 ze dne 4. dubna 2007). Právo na přístup k soudu i ústavní pravidla pro vlastní průběh řízení by neměly žádný význam, pokud by výsledné soudní rozhodnutí nemuselo být vykonáno. Právo na soudní ochranu zaručuje ochranu, která musí být účinná a praktická, nikoliv teoretická a iluzorní (obdobně rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hornsby proti Řecku, stížnost č. 18357/91, bod 40).
24. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhoduje za situace, kdy ve věci rozhodující exekuční soud - Městský soud v Brně o návrhu pronajímatelky na zastavení exekuce dosud nerozhodl a do budoucna o něm odmítá rozhodnout, dokud nebudou v tomto návrhu uvedené námitky týkající se pravosti a poctivosti držby nájemního práva k bytu posouzeny obvodním soudem v řízení o věci samé (o vyklizení bytu). Ač pronajímatelka doposud nesplnila povinnost jí uloženou vykonatelným rozhodnutím, Městský soud v Brně (soudkyně, která věc vyřizuje) odmítá pokračovat v řízení a rozhodnout (jakkoli) o návrhu na zastavení exekuce, čímž v řízení dochází k průtahům. Je třeba zdůraznit, že ač je návrh na zastavení exekuce návrhem povinné osoby (pronajímatelky), popsaný přístup (nerozhodování o návrhu) a průtahy tím způsobené jdou k tíži oprávněné osoby, zde stěžovatele.
25. Podle § 47 odst. 2 a § 52 odst. 3 písm. b) exekučního řádu totiž exekuce nemůže být provedena dříve, než se rozhodne o návrhu povinného na zastavení exekuce podaném ve lhůtě podle § 46 odst. 6 téhož zákona (viz Kasíková, M. a kol., Exekuční řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 442). Zmíněná ustanovení tedy brání soudnímu exekutorovi v tom, aby vykonal dosud vydané exekuční příkazy, dokud není o návrhu na zastavení exekuce exekučním soudem rozhodnuto.
26. V dané věci byl exekuční titul (usnesení obvodního soudu) vydán 10. února 2026 a ani po osmi měsících není vykonán jen proto, že Městský soud v Brně dosud (od dubna 2026) nerozhodl o návrhu na zastavení exekuce. Postup Městského soudu v Brně, který ve věci nekoná (nerozhoduje vědomě a úmyslně o předloženém návrhu pronajímatelky na zastavení exekuce), má tak přímý dopad na průběh exekuce, v níž nelze pokračovat jinak než pouhým vydáváním exekučních příkazů, které samy o sobě, nejsou-li vykonány, neposkytují stěžovateli účinnou ochranu jeho právům (držbě užívacího práva k bytu, z níž byl vypuzen). Nastolení exekučním titulem zamýšleného stavu v případě tzv. nezastupitelného plnění přitom nelze dosáhnout jinak než přímým přinucením povinného, tedy formou peněžního nátlaku v podobě ukládání pokut, jímž by měl být povinný donucen dostát své povinnosti (§ 351 občanského soudního řádu ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu). Městský soud v Brně tím, že vyčkává na rozhodnutí v petitorní žalobě, de facto rozhodnutí vydanému v posesorním řízení odnímá účinky vykonatelného exekučního titulu, brání pokračování exekuce a de facto tak působí v exekučním řízení zapovězené přerušení řízení. Zcela proti smyslu ochrany držby z posesorního řízení čeká s dalším postupem v exekučním řízení na výsledek petitorního řízení a pomíjí, že mu již nepřísluší zkoumat, zda žaloba na ochranu držby byla zneužitím práva.
27. Ústavní soud se k otázce řízení o žalobě z rušené držby vyjádřil v řadě svých rozhodnutí. Např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3474/21 ze dne 19. dubna 2022 zdůraznil, že v řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní.
28. Z uvedených závěrů obvodní soud (i Městský soud v Praze jako soud odvolací) ve svých rozhodnutích o žalobě z rušené držby vycházely. Městský soud v Brně poté k návrhu stěžovatele v exekučním řízení sice pověřil soudní exekutorku provedením exekuce vykonatelného usnesení obvodního soudu z 10. února 2026, od dubna 2026, kdy mu soudní exekutorka předložila k rozhodnutí návrh pronajímatelky na zastavení exekuce, je však nečinný a tím fakticky brání pokračování exekuce. Soudní exekutorka poté, co byla pověřená, sice vydala celkem sedm exekučních příkazů, jimiž byly pronajímatelce uloženy pokuty, avšak vzhledem k nečinnosti Městského soudu v Brně nemohla přistoupit k samotnému provedení exekuce. Jak sama upozornila, aktuální stav jí brání v tom, aby mohla zajistit částky uložené jednotlivými exekučními příkazy na bankovním účtu pronajímatelky.
29. Postup Městského soudu v Brně v konkrétní věci je nepochopením (popřením) role exekučního soudu. Skutečnost, že důvody pro zastavení exekuce uvedené v tomto návrhu jsou předmětem posouzení v jiném probíhajícím řízení, nemůže být sama o sobě důvodem, že o návrhu nijak nerozhodne.
30. Rozhodnutí vydané v posesorním řízení se v tomto nijak neliší od jiných vykonatelných exekučních titulů. Rozdíl oproti rozhodnutí petitornímu nespočívá ve způsobu, jakým by taková (dočasná) rozhodnutí měla být vykonána, nýbrž jen v tom, že žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoli stavu právnímu. Na tom nic nemění názor Městského soudu v Brně, že v budoucnu vydané rozhodnutí obvodního soudu by mohlo představovat v případě vyhovění petitorní žalobě důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, když po vydání pravomocného rozhodnutí v petitorním řízení se stane protichůdné rozhodnutí v posesorním řízení bezpředmětným.
31. Taková procesní situace v dané věci ale doposud nenastala. Pouhá vědomost soudu o probíhajícím petitorním řízení sama o sobě nemá na výkon pravomocného vykonatelného rozhodnutí vydaného v posesorním řízení žádný vliv a není důvodem pro vyčkávání exekučního soudu na skončení petitorního řízení. Jak již bylo řečeno, petitorní řízení není pokračováním posesorního řízení. Jeho předmětem je ochrana odlišných práv než v posesorním řízení, v němž vydané rozhodnutí je nutno vykonat v souladu s pravidly stanovenými v občanském soudním řádu a exekučním řádu bez ohledu na běžící petitorní řízení.
32. Městským soudem v Brně zvolený přístup by bylo možnost srovnat s nečinností v exekučním řízení, ve kterém se vykonává povinnost z nařízeného předběžného opatření, odůvodněnou tím, že s rozhodnutím o návrhu na zastavení exekuce se vyčkává do rozhodnutí o věci samé.
VII.
Závěr
33. Nečinnost Městského soudu v Brně, který s rozhodnutím o návrhu pronajímatelky na zastavení exekuce vyčkává na skončení petitorního řízení, je průtahem v řízení, kterým bylo porušeno základní právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny. Záměrnou nečinností Městský soud v Brně de facto odnímá účinek vykonatelnému soudnímu rozhodnutí, čímž porušuje i stěžovatelovo právo na přístup k soudu jakožto součást práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
34. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatoval porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud dále podle § 82 odst. 3 písm. b) tohoto zákona uložil Městskému soudu v Brně povinnost nepokračovat v průtazích a ve věci neprodleně jednat a rozhodnout.
35. Takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
36. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
37. Stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti. Podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze v odůvodněných případech podle výsledků řízení uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Svévolný postup Městského soudu v Brně a sveřepé trvání na něm shledal Ústavní soud za mimořádnou okolnost, pro kterou stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti a vyjádření v průběhu řízení před Ústavním soudem v celkové výši 13 340 Kč [odměna 6 220 Kč/úkon podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, režijní paušál 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 4 téhož předpisu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 21. října 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu