Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti JAR REAL TRAFFIC, s. r. o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. et PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích řízení o žalobách pro zmatečnost a o obnově řízení vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 37/2007, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud nařídil Okresnímu soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud"), aby rozhodl o pokračování v řízeních o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení vedených u okresního soudu pod sp. zn. 30 C 37/2007 a v těchto řízeních nařídil jednání, bez průtahů jednal a ve věci rozhodl. Tvrdí, že v důsledku průtahů vzniklých v tomto řízení došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V podání ze dne 24. 9. 2026 stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud podle § 80 zákona o Ústavním soudu vydal předběžné opatření, kterým by zabránil insolvenčnímu soudu či insolvenčnímu správci ve zpeněžování majetku v insolvenčním řízení (viz sub 3), a aby podle § 39 téhož zákona o ústavní stížnosti rozhodl mimo pořadí.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka do uvedeného řízení (sp. zn. 30 C 37/2007) vstoupila jako vedlejší účastnice na straně žalované - obchodní společnosti UNIMEX INVEST, s. r. o., podáním ze dne 28. 4. 2025, toto řízení bylo na základě § 263 insolvenčního zákona přerušeno, neboť usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 12. 2021 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-170 byl zjištěn úpadek žalované a na její majetek byl prohlášen konkurs.
4. Stěžovatelka podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích podala stížnost na průtahy řízení, na kterou předsedkyně okresního soudu zareagovala dopisem ze dne 25. 6. 2026 sp. zn. 0 St 22/2026, v němž stěžovatelce oznámila, že stížnost neshledala nedůvodnou.
5. Současně stěžovatelka podle § 174a zákona o soudech a soudcích podala návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nařízení jednání ve věci žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost. Krajský soud usneseními ze dne 10. 6. 2026 č. j. 15 UL 3/2026-1964 a ze dne 12. 6. 2026 č. j. 15 UL 2/2026-1970 tento návrh jako nedůvodný podle § 174a odst. 7 věta za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl a rozhodl, že stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že daná řízení byla podle § 263 odst. 1, insolvenčního zákona přerušena a insolvenční soud podle § 265 odst. 2 téhož zákona nerozhodl o pokračování v nich. Jsou-li řízení přerušena, jednání se nekonají (§ 263 odst. 2 insolvenčního zákona), takže okresní soud postupoval správně, když jednání nenařídil.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka uvádí, že není účastnicí insolvenčního řízení, a proto její právní zájem a vedlejší účastenství v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2007 je třeba posuzovat samostatně, a k návrhu, aby v řízení bylo pokračováno, souhlas insolvenčního soudu nepotřebuje. Poukazuje na to, že uvedené řízení velmi pravděpodobně skončí zastavením z důvodu zániku aktivní legitimace žalované k podání žalob na obnovu řízení a pro zmatečnost, což pro ni jako vedlejší účastnici znamená odmítnutí spravedlnosti. Insolvenční řízení je vedeno především kvůli tvrzené pohledávce žalobkyně CREDITEX HOLDING, a. s., vůči žalované, aniž by žalované a potažmo jí (stěžovatelce) byla dána možnost pomocí mimořádných opravných prostředků zvrátit výsledek soudního sporu. V tomto ani v insolvenčním řízení nebylo zdůvodněno, proč mohlo proběhnout dovolací řízení, zatímco v řízení o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost proběhnout nemohla. Podle stěžovatelky důvodem může být snaha zamezit řešení důvodnosti insolvenčního řízení, pokud by žaloba proti žalované byla nakonec zamítnuta.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu tam, kde jsou předmětem ústavní stížnosti průtahy řízení, je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (zpravidla) efektivním procesním prostředkem ochrany práv stěžovatele, který je třeba vyčerpat (např. nález ze dne 15. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 2427/11). Byť Ústavní soud zmiňuje i stížnost podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích jako možný procesní prostředek ochrany (např. usnesení ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 977/25), nepovažuje ho za prostředek efektivní (např. nález ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 319/04), a jeho podání je tudíž jen fakultativní (např. usnesení ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 3464/24). Z uvedených důvodů je nutno odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. Ze sdělení okresního soudu ze dne 22. 9. 2026 vyplynulo, že výše uvedená usnesení byla stěžovatelce doručena dne 18. 6. 2026, ústavní stížnost byla podána až dne 24. 8. 2026, a tedy opožděně.
8. I kdyby Ústavní soud výjimečně, s ohledem na souběžné podání obou procesních prostředků, počítal lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení sdělení předsedkyně soudu (což ale do budoucna vylučuje), musel by ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka polemizuje se závěry předsedkyně okresního soudu a potažmo se závěry, k nimž dospěl krajský soud. Podle nich, jsou-li řízení ze zákona přerušena, nemůže okresní soud jednat, tedy (jinak řečeno) o průtahy řízení v posuzované věci nejde, resp. jít nemůže. Ústavní soud nemá, co by tomuto závěru mohl z hlediska ústavnosti vytknout.
9. Stěžovatelka upozorňuje, že není účastnicí insolvenčního řízení, a že proto k pokračování řízení před okresním soudem není třeba souhlasu insolvenčního soudu či úkonu insolvenčního správce, přičemž argumentuje, že její vedlejší účastenství a právní zájem je třeba posuzovat samostatně. Tento názor však Ústavní soud nesdílí, a to s ohledem na akcesoritu vedlejší intervence. Postavení vedlejšího účastníka totiž závisí na existenci samotného řízení a na procesním postavení hlavního účastníka, kterého vedlejší účastník v řízení podporuje. Přerušení řízení na základě insolvenčního zákona proto dopadá i na stěžovatelku coby vedlejší účastnici a jeho případné skončení nemůže pro stěžovatelku představovat odmítnutí spravedlnosti, jak tvrdí, neboť se může sama domáhat ochrany svých práv.
10. Ústavní soud dále připomíná, že v řízení o určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích je soud oprávněn (pouze) stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu. Úkolem soudu je hodnotit, zda je rozhodující soud v konkrétním řízení zcela nečinný, případně zda jednotlivé úkony činí bezdůvodně s velkými časovými odstupy, provádí úkony nekoordinovaně nebo jde o úkony nadbytečné. Není však oprávněn tento procesní postup měnit nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou průtahy v řízení namítány; pokud by tak činil, porušil by tím princip soudcovské nezávislosti (srov. usnesení ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 2788/19). Stejně tak nemůže přezkoumávat procesní postup insolvenčního soudu v insolvenčním (tedy jiném) řízení.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na nařízení předběžného opatření jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud samostatně nerozhodoval ani o návrhu na přednostní projednání věci, vyhověl mu však fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu