Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H. W., zastoupené JUDr. Michaelou Dobrovičovou, advokátkou, se sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2026, sp. zn. 54 Co 101/2026, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a N. F. a nezletilého D. W., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka je matkou nezletilého, narozeného XXXX. S vedlejší účastnicí žila v partnerském vztahu do roku 2023, kdy došlo k jeho rozpadu. Vedlejší účastnice se považuje za sociální matku nezletilého. Po určitou dobu po rozpadu soužití umožňovala stěžovatelka vedlejší účastnici kontakt s nezletilým, postupně přestala styk umožňovat z důvodů narůstajících konfliktů mezi ní a vedlejší účastnicí a z obavy o manipulaci nezletilého. Stěžovatelka v mezidobí navázala jiný vztah a svojí partnerce udělila souhlas s osvojením nezletilého.
2. První soudní úprava styku mezi vedlejší účastnicí a nezletilým vycházela z předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen jako "městský soud" nebo "odvolací soud") na jaře 2024. Styk byl těmito rozhodnutími stanoven na každou třetí sobotu v kalendářním měsíci od 9 do 18 hodin. Matka proti usnesení městského soudu podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl (usnesení ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 1721/25). V řízení ve věci samé byl následně vydán rozsudek, kterým byl (s předběžnou vykonatelností) určen styk nezletilého s vedlejší účastnicí, a to každý třetí týden v měsíci od čtvrtka 15.00 hod do neděle 18.00 hod a o letních prázdninách v rozsahu 15 dnů. Rozsudek byl napaden odvoláním, o němž dosud běží řízení před odvolacím soudem. Byl zadán znalecký posudek ke zjištění vazby nezletilého k vedlejší účastnici. Výrok určující předběžnou vykonatelnost byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2026, sp, zn. III. ÚS 3700/25. Tím se znovu obnovila úprava styku nezletilého s vedlejší účastnicí podle původního předběžného opatření.
3. Vedlejší účastnice následně usilovala o rozšíření styku s nezletilým, jeden den v měsíci považovala za zcela nedostatečný. Nejprve podala návrh na stanovení předběžné vykonatelnosti, který obvodní soud jako nedůvodný zamítl. Poté podala návrh na vydání prozatímního rozhodnutí podle § 465a zákona o zvláštních řízeních soudních. Obvodní soud jej zamítl, kontakt vedlejší účastnice s nezletilým měl za dostatečně zajištěn existující předběžnou úpravou. Vedlejší účastnice tedy podala návrh na změnu předběžného opatření, kterou mělo být rozšíření styku s nezletilým. Rovněž tento návrh obvodní soud zamítl. Vedlejší účastnice napadla usnesení odvoláním, kterému městský soud vyhověl, neboť zhodnotil, že nezletilý si přeje s vedlejší účastnicí trávit více času, a rozšířil původně stanovený styk o jeden další den v měsíci. Vedlejší účastnice je nyní oprávněna stýkat se s nezletilým každý první čtvrtek v kalendářním měsíci od 9:00 hod do 18:00 hod a každou třetí sobotu v kalendářním měsíci od 9:00 hod do 18:00 hod. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podává stěžovatelka ústavní stížnost, s níž spojila návrh na odklad vykonatelnosti.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Napadeným rozhodnutím došlo podle stěžovatelky k porušení jejích základních práv a svobod zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
5. Stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastnice nezletilého manipuluje, "korumpuje jej dárky", trávit více času s ní není v zájmu nezletilého. Nositelkou rodičovské odpovědnosti a rodičovských práv je stěžovatelka, rozšíření styku představuje zásah do jejích práv. Městský soud měl nejprve vyčkat výsledků znaleckého dokazování a postavit najisto, jaká je kvalita vztahu mezi vedlejší účastnicí a nezletilým.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud na základě obsahu ústavní stížností, jejích příloh a vyžádaného opatrovnického spisu zhodnotil napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Přezkum Ústavního soudu se soustředí především na to, zda obecné soudy zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména zda byl náležitě zjišťován nejlepší zájem dítěte a za tím účelem shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1654/17, body 17 a 18). Ústavní soud je tedy povinen zasáhnout pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy ve svých rozhodnutích z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy. Zdrženlivost Ústavního soudu je dále zvýšena tím, pokud je napadeno rozhodnutí o předběžném opatření, tj. rozhodnutí dočasného charakteru nezasahující do práv a povinností účastníků řízení konečným způsobem (srov. například nález sp. zn. IV. ÚS 802/19, bod 13). Rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavní soud podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti, v jehož rámci zkoumá, zda předběžné opatření (či rozhodnutí o něm) mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).
9. Žádný z uvedených excesů, jež by vyžadovaly jeho kasační zásah, však Ústavní soud neshledal.
10. V posuzované věci napadá stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení o předběžném opatření tak, že vedlejší účastnice je oprávněna stýkat se s nezletilým další jeden den v měsíci. Celkem je tedy nyní styk určen na dva dny v měsíci, které však na sebe nenavazují, nezletilý u vedlejší účastnice nepřespává a mezi styky je časové období dvou týdnů, kdy je nezletilý v péči stěžovatelky. Tím je výrazně omezen prostor pro případnou manipulaci nezletilého ze strany vedlejší účastnice, které se stěžovatelka obává.
11. Ústavní soud popsanou předběžnou úpravu poměrů neshledává protiústavní. Jak konstatoval v již odkazovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 3700/25: "závěry tohoto nálezu nijak nezpochybňují jakoukoliv možnost rozšíření takto stanoveného styku, vymezují se pouze proti zvolené excesivní úpravě (zejména pro nepřetržitost styku) bez řádného odůvodnění a dostatečně zjištěného skutkového stavu" (viz bod 39 nálezu). Rozsah styku (dva dny v měsíci, které na sebe nenavazují) není excesivní. Městský soud přesvědčivě zdůvodnil, jaké úvahy jej k rozšíření styku vedly (body 17 až 19). Stávající úprava může sloužit k zachování citové vazby mezi vedlejší účastnicí a nezletilým do doby, než bude postaveno najisto, zda je určení styku určené opatrovnickým soudem skutečně namístě či nikoliv a zároveň nelze hovořit o tom, že by nepřiměřeně zasahovala do práva na rodinný život stěžovatelky.
12. Ústavní soud rozhodl (i s ohledem na předmět řízení) o ústavní stížnosti bezodkladně, tudíž již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti. Ten tak sdílí osud ústavní stížnosti samotné.
V. Závěr
13. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu