Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů V. Ch. a D. Ch., obou zastoupených JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, sídlem Březenská 2466/4, Praha 8 - Libeň, proti vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 3 VZN 252/2026-6 ze dne 17. srpna 2026, vyrozumění státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 1 KZN 1027/2026-18 ze dne 30. dubna 2026, usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 ZN 2215/2025-20 ze dne 20. listopadu 2025 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Dopravního inspektorátu č. j. KRPB-160049-55/TČ-2025-060206-RT ze dne 21. října 2025, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně, Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Dopravního inspektorátu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Dopravního inspektorátu, Městského státního zastupitelství v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Brně, jenž předcházel vydání v záhlaví označených rozhodnutí, došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žádají, aby Ústavní soud uvedeným orgánům činným v trestním řízení zakázal pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv a přikázal jim obnovit stav před porušením tím, že bude pokračováno v prověřování věci vedené před uvedeným policejním orgánem a budou provedeny jimi jmenované procesní úkony. In eventum navrhují, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí zrušil. Navrhují, aby Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu projednal věc přednostně mimo pořadí.
2. Jelikož nepochybným hlavním cílem stěžovatelů je dosáhnout obnovení prováděného prověřování, což není možné bez odklizení napadeného usnesení policejního orgánu o odložení věci a navazujícího usnesení státního zástupce městského státního zastupitelství, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost tak, že směřuje proti v záhlaví označeným rozhodnutím. Odmítl akceptovat tvrzení stěžovatelů, že ústavní stížnost směřuje proti trvajícímu zásahu orgánů veřejné moci, neboť jimi napadaný postup směřoval výhradně k vydání napadených rozhodnutí.
3. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o odložení věci v řízení vedeném pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit neznámý pachatel. Skutek, pro který bylo prověřování vedeno, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že při soukromé jízdě motocyklů pořádané na uzavřené závodní dráze Masarykova okruhu v Brně mohl neznámý pachatel z nedbalosti zapříčinit smrt syna stěžovatelů, který na uvedené akci při řízení závodního motocyklu havaroval a na následky utrpěných zranění zemřel.
4. Proti usnesení policejního orgánu podali stěžovatelé stížnost, která byla napadeným usnesením státního zástupce městského státního zastupitelství zamítnuta jako nedůvodná.
5. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně krajského státního zastupitelství byl právní zástupce stěžovatelů informován o tom, že jeho podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, byl odložen jako nedůvodný.
6. Napadeným vyrozuměním státního zástupce vrchního státního zastupitelství byl právní zástupce stěžovatelů informován o tom, že dohled podle zákona o státním zastupitelství vykonává pouze bezprostředně nadřízené státní zastupitelství, a proto byl jeho podnět k výkonu dohledu bez věcného posuzování postoupen krajskému státnímu zastupitelství.
7. Stěžovatelé namítají, že orgány činné v trestním řízení výše uvedenou nehodu jejich syna prověřovaly nedostatečně a tím nesplnily svou povinnost vést účinné vyšetřování. Vytýkají, že policie nebyla na místo smrtelné havárie vůbec přivolána, nebyli vyslechnuti přímí účastníci nehody, znalecké zkoumání bylo nahrazeno laickými úvahami, a že byly nekriticky převzaty podklady pořadatele akce.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ve vztahu k napadeným usnesením policejního orgánu a státního zástupce městského státního zastupitelství a ve vztahu k napadenému vyrozumění státní zástupkyně krajského
státního zastupitelství byla ústavní stížnost podána opožděně.
9. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.
10. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé běh lhůty k podání ústavní stížnosti odvíjejí od doručení napadeného vyrozumění státního zástupce vrchního státního zastupitelství. Jak však Ústavní soud konstatoval v usnesení sp. zn. I. ÚS 1055/26 ze dne 15. května 2026,
je-li na podnět k výkonu dohledu ze strany státního zastupitelství reagováno, domáhání se dohledu nad způsobem vyřízení žádosti o dohled zásadně nelze považovat za efektivní prostředek ochrany, od jehož vyřízení by bylo možné ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odvíjet lhůtu k podání ústavní stížnosti. Výjimkou by teoreticky mohly být situace, kdy existují pochybnosti o nepodjatosti původní věc vyřizujícího státního zástupce, pokud by právě to bylo jádrem podnětu k výkonu vnitřního dohledu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1235/24 ze dne 4. září 2024), nikoliv však případy, kdy se stěžovatelé chtějí fakticky domoci opakovaného dohledu.
11. V nyní posuzované věci stěžovatelé nenamítali a ani nenamítají podjatost státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, která vyřizovala jejich první podnět k výkonu dohledu, a jejich druhý podnět směřovaný k vrchnímu státnímu zastupitelství tak nebyl veden právě ničím jiným než snahou dosáhnout opakovaného dohledu. Proto tento jejich druhý podnět k výkonu dohledu nelze považovat za efektivní prostředek ochrany, jehož vyřízení by mělo vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti. Lhůtu k podání ústavní stížnosti je tak třeba odvíjet od okamžiku, kdy bylo stěžovatelům (resp. jejich právnímu zástupci) doručeno napadené vyrozumění státní zástupkyně krajského státního zastupitelství.
12. Podle sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně bylo napadené vyrozumění státní zástupkyně tohoto státního zastupitelství doručeno právnímu zástupci stěžovatelů dne 30. dubna 2026. Ústavní stížnost byla podána dne 3. září 2026. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k napadeným usnesením policejního orgánu a státního zástupce městského státního zastupitelství a napadenému vyrozumění státní zástupkyně krajského státního zastupitelství byla ústavní stížnost podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
13. V návaznosti na argumentaci stěžovatelů uvedenou v ústavní stížnosti Ústavní soud dodává, že i kdyby ústavní stížnost posuzoval tak, že směřuje proti jinému zásahu veřejné moci (v podobě neprovádění dalšího objasňování dané věci), nemělo by to vliv na počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti, neboť i v takovém případě by bylo nutno podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatelé o zásahu orgánu veřejné moci do jejich ústavně zaručených základních práv dozvěděli (srov. § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu), což by opět byl moment doručení napadeného vyrozumění státní zástupkyně krajského státního zastupitelství. Jestliže stěžovatelé upozorňují, že jsou cizinci bez znalosti českého práva, Ústavní soud připomíná, že byli v průběhu prověřování zastoupeni zmocněncem-českým advokátem, který za ně podával i podněty k provedení dohledu. Tvrzení stěžovatelů, že ústavní stížnost přesahuje jejich vlastní zájmy, je jednak nepodložené a jednak nemá k otázce zachování lhůty k podání ústavní stížnosti žádnou relevanci.
14. Ve vztahu k napadenému vyrozumění státního zástupce vrchního státního zastupitelství byla ústavní stížnost podána včas, je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.
15. Státní zástupce vrchního státního zastupitelství v napadeném vyrozumění toliko informoval právního zástupce stěžovatelů, že dohled nad postupem nižšího státního zastupitelství vykonává bezprostřední nadřízené státní zastupitelství, a to pouze jednou, takže v daném případě jej může vykonávat pouze státní zástupce krajského státního zastupitelství. Z tohoto důvodu se státní zástupce vrchního státního zastupitelství podnětem stěžovatelů věcně nezabýval a pouze jej postoupil krajskému státnímu zastupitelství. Ústavní soud v tomto vyrozumění neidentifikoval žádnou vadu a ostatně ani stěžovatelé v ústavní stížnosti na žádnou vadu tohoto vyrozumění nepoukazují.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh podaný po uplynutí zákonem stanovené lhůty podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti samostatně nerozhodoval, neboť jde o akcesorický návrh, který sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo navíc rozhodnuto bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. září 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu