Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Čeňka Krase, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem, se sídlem Pod Štěpem 707/5, Praha 15, proti části výroku I a výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2026, č. j. 13 Co 130/2026-417, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) MUDr. Marie Chumové a 2) Josefa Chuma, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejším účastníkům částku 280 496 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit jim náklady řízení ve výši 355 867 Kč (výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 2025, č. j. 5 C 1/2024-336).
2. Městský soud oba tyto výroky potvrdil (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení ve výši 34 956 Kč (výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2026, č. j. 13 Co 130/2026-417). Městský soud zároveň poučil účastníky o tom, že je proti jeho rozhodnutí objektivně přípustné dovolání.
3. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí městského soudu - tedy proti potvrzujícímu výroku o nákladech prvostupňového řízení (výrok I) a proti výroku o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatel zároveň podal proti rozhodnutí městského soudu o věci samé dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.
II. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona).
5. Jednou z těchto podmínek je, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud dospěl k závěru, že tato podmínka není splněna, a ústavní stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona].
6. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25).
7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, pokud je proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 165/25, bod 8; IV. ÚS 2474/24, body 10 až 11; IV. ÚS 2648/24, body 9 až 10).
8. Nejvyšší soud totiž může shledat dovolání přípustným a důvodným. V takovém případě může Nejvyšší soud zrušit nebo změnit rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé a spolu s tím zrušit výroky o nákladech řízení nebo o nich sám znovu rozhodnout [§ 243e odst. 2, § 243d odst. 1 písm. b) a odst. 2 občanského soudního řádu]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy může mít na rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení zásadní vliv.
9. Pokud by Ústavní soud přezkoumal nákladové výroky rozhodnutí odvolacího soudu již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným procesním prostředkům k ochraně práva a nepřímo by předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1040/25, bod 11; IV. ÚS 2474/24, bod 10; III. ÚS 722/24, bod 13).
10. Popsaná situace nastala i v této věci. Stěžovatel totiž podal dovolání proti napadenému rozhodnutí městského soudu o věci samé. O tomto dovolání přitom dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud tyto informace zjistil z aplikace InfoSoud a ověřil si je u informačního centra Obvodního soudu pro Prahu 3. Stěžovatel tyto skutečnosti ve své ústavní stížnosti nijak nezohledňuje.
11. V takové situaci je ústavní stížnost proti nákladovému rozhodnutí odvolacího soudu podle rozhodovací praxe Ústavního soudu nepřípustná (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 165/25, bod 8; IV. ÚS 2474/24, body 10 až 11; IV. ÚS 2648/24, body 9 až 10).
12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou. Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a zároveň nenastaly okolnosti, které by nepřípustnost ústavní stížnosti prolomily [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].
13. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím neodnímá stěžovateli právo na přístup k Ústavnímu soudu. Stěžovatel totiž může po skončení řízení před obecnými soudy podat novou ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta k podání této stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí o dovolání, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení. Pokud přitom stěžovatel podá ústavní stížnost včas a splní i další zákonné podmínky, Ústavní soud ji projedná a napadená rozhodnutí přezkoumá (usnesení sp. zn. II. ÚS 1186/25, bod 14; IV. ÚS 2969/24, bod 7; III. ÚS 1980/24, bod 9; IV. ÚS 1060/24, bod 8).
III. Závěr
14. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2026
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka