Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Břetislava Osmíka, zastoupeného Mgr. Filipem Němcem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 21 As 141/2025-31 ze dne 16. července 2026 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 52 A 73/2023-78 ze dne 21. května 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, a obchodní korporace CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Městský úřad Hlinsko, stavební úřad, rozhodnutím z 25. dubna 2023 schválil stavební záměr pro stavbu rodinného domu na pozemcích, s nimiž sousedí pozemek se stavbou stěžovatele. Stěžovatel podal proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, které první vedlejší účastník (krajský úřad) rozhodnutím ze 7. září 2023 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že svými žalobními námitkami vyjadřoval nesouhlas s tím, jak správní orgány a soudy posoudily požárně bezpečnostní rizika vzniklá umístěním stavby, standardy světelné hygieny, zásahy do vlastnického práva v důsledku snížení ceny nemovitosti a zákonné předpoklady pro poskytnutí výjimky z předepsaných odstupových vzdáleností. Nesouhlasí s tím, že správní soudy kritizovaly nedostatečnou konkretizaci jeho námitek a absenci odborných stanovisek. Stěžovateli byla odmítnuta soudní ochrana proto, že si nezajistil vlastní odborné posouzení věci (znalecký posudek). Takovou odbornou kompetenci ale stěžovatel nemá, postačí proto, když pouze poukáže na problematická místa odborného závěru, je pak úkolem soudů se s jeho námitkami vypořádat. Vytknul dále správním soudům, že se nezabývaly dostatečně jeho námitkou střetu kolidujících práv stěžovatele na straně jedné (vlastnické právo, resp. právo na životní prostor) a stavebníka na straně druhé (úspora finančních prostředků za nerealizování přeložky kabelu), ani důvodem pro výjimku z odstupových vzdáleností staveb, resp. správní soudy postupovaly při tomto hodnocení výrazně nerovným způsobem v neprospěch stěžovatele.
4. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
5. Ústavní soud zdůrazňuje, že do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.
6. Správní soudy v napadených rozhodnutích srozumitelně vysvětlily, jakým způsobem (v jakém rozsahu) je správní orgán a soud v soudním řízení správním povinen reagovat na v řízení uplatněné námitky. Krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva podrobně rozvedl, že zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány základní námitky účastníka, přičemž není třeba reagovat na rozsáhlou žalobu stejně rozsáhlým odůvodněním rozsudku, v případě správního orgánu postačí i prezentovat od názoru žalobce odlišný (dostatečně odůvodněný) názor. Uvedeným způsobem krajský soud postupoval, když reagoval v jednotlivých bodech odůvodnění napadeného rozsudku na všechny námitky stěžovatele.
7. Stejně tak se jednotlivými námitkami stěžovatele důkladně zabýval Nejvyšší správní soud. Přestože konstatoval, že kasační stížnost obsahuje převážně obecné výtky bez konkrétní argumentace, nadto často směřující proti správním rozhodnutím, nikoli proti rozsudku krajského soudu, jednotlivě námitky stěžovatele vypořádal (v bodech 21 až 27 námitky týkající se požární bezpečnosti, v bodech 28 až 31 námitky omezení osvětlení a oslunění nemovitosti stěžovatele, v bodech 32 až 34 námitky snížení tržní hodnoty nemovitosti stěžovatele, v bodě 35 námitku imisí a v bodě 36 námitku vybudování přeložky kabelového vedení ve vztahu k udělení výjimky z odstupových vzdáleností).
8. Správní orgány i soudy jsou při svém rozhodování vázány zákonnými i podzákonnými předpisy upravujícími povolování staveb. Ty zakotvují, jaká odborná vyjádření musí být stavebníkem předložena. Správní soudy stejně jako správní orgány měly v řízení předložené odborné vyjádření autorizované inženýrky pro požární bezpečnost staveb za dostatečné a přesvědčivé, a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vysvětlily, že aby vznikl důvod k přehodnocení odborných závěrů či vypracování znaleckého posudku, musel by stěžovatel uvést konkrétní tvrzení, která by zavdávala důvodnou pochybnost o jejich správnosti, což neučinil. Zčásti pak byly námitky stěžovatele nově uplatněné v řízení před Nejvyšším správním soudem (bod 25 rozsudku).
9. Jde-li o stěžovatelem zpochybněné vyhodnocení činitelů denního osvětlení podle § 12 odst. 4 a § 13 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, správní soudy nepožadovaly po stěžovateli zajištění odborného posouzení věci (např. znaleckého posudku ohledně zachování standardu světelné hygieny, jak uvádí stěžovatel). Krajský soud pouze vytkl stěžovateli, že nepředložil jakýkoli důkaz o tom, že stavba bude nad míru přiměřenou poměrům narušovat kvalitu jeho prostředí, když nepředložil relevantní studii nebo jiný relevantní důkaz, který zpochybní závěry krajského úřadu opřené o konkrétní hodnoty stavby a o normované limity (bod 17 rozsudku).
10. Stejně tak správní soudy stěžovateli vytkly, že neuvedl konkrétní námitky proti posouzení tvrzeného snížení tržní ceny nemovitosti v důsledku realizace výstavby v sousedství (kdy namítal, že převzetí argumentace krajského úřadu o souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací nepředstavuje řádné vypořádání žalobních námitek), ani proti závěrům závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Pardubického kraje z 25. listopadu 2021 (kdy nesouhlasil s hodnotami hluku uvedených dodavatelem tepelného čerpadla, aniž by uvedl, proč nesouhlasí s běžným postupem zjišťování těchto hodnot z technických listů výrobce).
11. Ohledně rozhodnutí krajského úřadu č. j. KrÚ-58425/2022/66/OMSŘI/Fr. ze dne 22. červenec 2024, potvrzující udělení výjimky z odstupových vzdáleností, stěžovatel ani netvrdil, že by došlo k nepřípustnému zásahu do jeho práv, ale namítal, že nebylo konkretizováno, jak finančně a časově náročné by bylo vybudování přeložky kabelového vedení (bod 36 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Není přitom pravdou, že správní soudy nepoměřovaly kolizi práv stěžovatele a stavebníka. Nejvyšší správní soud v tomto smyslu konstatoval, že oproti vybudování nepochybně finančně náročné přeložky podzemního kabelu lze akceptovat povolení výjimky z minimálních odstupových vzdáleností staveb, kdy snížení odstupu je pouze minimální (6,136 m namísto 7 m), výjimka se nadto netýká celé délky stavby, ale pouze úseku o délce 2,5 m, kde odstup nesplňuje zákonné požadavky, přičemž povolovaná stavba je nižší, než je stávající stavba stěžovatele.
12. Závěr správních soudů, že k relevantnímu zpochybnění v řízení předložených odborných stanovisek a řádně odůvodněných závěrů krajského úřadu nepostačuje pouze obecná argumentace stěžovatele, z ústavního hlediska obstojí, když nijak není v rozporu se stěžovatelem zdůrazňovanou zásadou, že správní orgán musí zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Správní řád totiž ukládá účastníkům řízení povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení (§ 52 věta první). Povinností správního orgánu je provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, jestliže má však správní orgán za to, že je skutkový stav zjištěn dostatečně, není jeho povinností provádět účastníkem navržené důkazy. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, kdy stěžovatel zpochybňoval závěry krajského úřadu (resp. stavebního úřadu) a požadoval přehodnocení těchto závěrů, event. vypracování znaleckého posudku, aniž tvrdil relevantní, dostatečně konkrétní a věrohodné skutečnosti pro to, aby vyvolaly důvodné pochybnosti o správnosti závěrů, z nichž správní orgány ve svých rozhodnutích vycházely.
13. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. září 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu