Ústavní soud, III. ÚS 3076/26

Spisová značka
III. ÚS 3076/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:3.US.3076.26.1
Datum rozhodnutí
21. 10. 2026
Datum podání
16. 10. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Křesťanová Veronika
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro nepřípustnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Martinem Pelikánem, Ph.D., advokátem, sídlem Černého 807/48, Brno, proti výrokům B. I. 1) a B. I. 2) rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 24/2025-5871 ze dne 9. dubna 2026, v rozsahu, v němž byl vůči stěžovateli zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 48 T 3/2022-5320 ze dne 1. října 2024 ve zprošťujících bodech II. 2, 16, 24, 27, 30, 33, 35, 36, 38, 41, 44, 64, 65, 67 a 69, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu dne 16. října 2026 domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 24/2025-5871 ze dne 9. dubna 2026 s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále podle § 39 odst. 2 zákona o Ústavním soudu žádá o přednostní projednání věci a podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku vrchního soudu v uvedeném rozsahu.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 48 T 3/2022-5320 ze dne 1. října 2024 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (společně s ním byli odsouzení další spoluobžalovaní). Stěžovateli byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody a peněžitý trest. Týmž rozsudkem byl stěžovatel (jakož i další spoluobžalovaní) zproštěn obžaloby podané pro další skutky.

3. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatel, spoluobžalovaní i státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu mj. v části, v níž byl stěžovatel uznán vinným uvedenými trestnými činy, jakož i v navazujícím výroku o trestu, jež byl stěžovateli uložen. Stěžovatel byl znovu uznán vinným stejnými trestnými činy a byl mu za ně uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců, a peněžitý trest v celkové výši 150 000 Kč (150 denních sazeb po 1 000 Kč). Dále byl z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek krajského soudu zrušen v části zprošťujícího výroku (tyto výroky rozsudku vrchního soudu jsou napadeny touto ústavní stížností), přičemž věc byla v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí důvody, pro které považuje ústavní stížnost za přípustnou, přestože nesměřuje proti konečnému rozhodnutí ve věci. Tyto důvody spatřuje v důsledcích napadeného rozsudku, které podle něj nelze odvrátit pozdějším přezkumem konečného rozhodnutí. Je přesvědčen, že vrchní soud nedostatečně vysvětlil důvody kasačního postupu (ve vztahu k části zprošťujícího výroku rozsudku krajského soudu), a upozorňuje na konkrétní části napadeného rozsudku, které podle jeho názoru kolidují s obsahem příslušných částí rozsudku krajského soudu. Má za to, že pozdější přezkum nemůže odvrátit uskutečněné a případně nadbytečné opakování hlavního líčení a s ním spojené oddálené vyřešení věci. Upozorňuje na značnou (devítiletou) dobu dosavadního trvání trestního stíhání, jakož i na to, že při opakovaném hlavním líčení dojde k vynucené změně v obsazení senátu krajského soudu, což může ovlivnit rozsah a bezprostřednost následného dokazování.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není a že je ústavní stížnost nepřípustná.

6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

7. Citovaná ustanovení mají právní základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní soud proto jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. března 2006, sp. zn. I. ÚS 1503/13 ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. IV. ÚS 1924/22 ze dne 26. července 2022 či sp. zn. IV. ÚS 1587/25 ze dne 1. července 2025). V těchto případech vydáním napadeného rozhodnutí řízení ve věci samé nekončí, přičemž stěžovatel má i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Podanou ústavní stížnost proto považuje Ústavní soud za tzv. předčasnou; stěžovatel ji může uplatnit poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, neztotožní-li se s jeho výsledkem a bude-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.

8. Tato procesní situace nastala i v nyní posuzované věci. Stěžovatel napadl ústavní stížností pro něj nevýhodnou část rozhodnutí vrchního soudu coby soudu odvolacího, kterým byla zrušena část zprošťujícího výroku rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně a kterým byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dané soudní řízení tedy dále probíhá a ústavní stížnost proti výrokům B. I. 1) a B. I. 2) rozsudku vrchního soudu je nutno s ohledem na ustálenou judikaturu týkající se kasačních rozhodnutí považovat za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

9. Stěžovatel argumentuje ve prospěch přípustnosti ústavní stížnosti tím, že poukazuje na potenciální značné oddálení vyřešení (zbytku) své věci v důsledku opětovného projednávání věci v hlavním líčení. Ústavní soud však konstatuje, že podobná procesní situace je v podstatě standardní, neboť není žádnou výjimkou, že soud prvního stupně musí v důsledku kasačního zásahu odvolacího soudu třeba i rozsáhlým způsobem doplnit dokazování. Zvláštní výjimečnost posuzovaná věc nezískává ani v důsledku stěžovatelem zdůrazňované změny v obsazení senátu krajského soudu, zvláště když tato okolnost nezpůsobuje automaticky průtahy řízení, neboť se souhlasem státního zástupce a obviněného se lze v takovém případě omezit jen na přečtení podstatného obsahu protokolů o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů (srov. § 219 odst. 3 věta druhá trestního řádu).

10. Stěžovatelova argumentace ani jiné okolnosti nemohou vést k závěru, že by v řízení o opravném prostředku docházelo ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma, tedy že by byly splněny předpoklady vyplývající z § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro to, aby Ústavní soud neodmítl přijetí stěžovatelovy ústavní stížnosti navzdory její nepřípustnosti z výše uvedených důvodů. Napadený rozsudek vrchního soudu představuje první kasační zásah ve věci samé, nelze tedy tvrdit, že by již dosavadní řízení o opravném prostředku bylo zatíženo průtahy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3022/24 ze dne 30. dubna 2025). Jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud neidentifikoval žádné důvody, kvůli kterým by existovala obava ze značných (nepřiměřených) průtahů v dalším průběhu trestního stíhání. Opakování hlavního líčení ani není spojeno s vážnou a neodvratitelnou újmou pro stěžovatele. Jakkoli totiž nelze podceňovat psychickou zátěž spojenou s dalším vystavováním trestnímu stíhání, opět jde (v kontextu trestního řízení) o důsledek běžný, nedosahující takové závažnosti, jako jsou např. následky v oblasti zdravotního stavu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3892/18 ze dne 29. ledna 2019).

11. Ústavní soud dodává, že neidentifikoval ani žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

12. Ústavní soud tak z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel nevyčerpal řádným způsobem všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a nejsou dány výjimky, pro které by tento předpoklad nemusel být naplněn. O návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti a na odložení vykonatelnosti napadené části rozsudku vrchního soudu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť jde o akcesorický návrh, který sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 21. října 2026

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.