56. Jak Ústavní soud již vyložil, ústavní pořádek (čl. 11 odst. 5 Listiny) takový postup v nyní posuzovaném případě nepřipouští. Podstatné je, že (i) zákon v rozhodném znění stanovil ERÚ povinnost zastropovat ceny ve vlastním cenovém rozhodnutí určitě, specifickým parametrem v podobě konkrétní nepřekročitelné částky (tedy nikoliv vágně), (ii) pomocí podzákonných norem nelze meze zákona překročit (čl. 2 odst. 2 Ústavy), navíc (iii) jakkoliv je i podle zákona o cenách regulovaným obdobím kalendářní rok, zákon ERÚ nebrání cenové rozhodnutí v průběhu roku měnit, což se v minulosti ostatně již stalo.
57. Z dostupných zveřejněných cenových rozhodnutí je patrné, že do roku 2014 bylo vždy vydáno jedno (případně toliko korigované) cenové rozhodnutí. V roce 2015 byla vydána dvě cenová rozhodnutí POZE, fakticky ale šlo o opravu a obě rozhodnutí byla vydána na sklonku roku s účinností pro příští kalendářní rok, tj. od 1. 1. 2016. V roce 2016 však již došlo k úpravám cenového rozhodnutí v průběhu roku, například v reakci na oznámení Evropské komise. (Cenové výměry a rozhodnutí jsou veřejně dostupné na stránkách ERÚ zde: https://eru.gov.cz/cenove-vymery?stav=All&rok=2015&kategorie=4&stitky=All).
58. Nejvyšší soud dovozoval zákonnost sporného cenového rozhodnutí rovněž systémovým výkladem zákona POZE.
59. Zákon POZE v původním a novelizovaném znění totiž vždy odkazuje na "kalendářní rok".
* Podle § 28 odst. 2 zákona POZE, ve znění účinném do 1. 10. 2013, vláda stanoví nařízením, minimálně ve výši nákladů spojených s provozní podporou tepla, limit prostředků státního rozpočtu pro poskytnutí dotace operátorovi trhu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla do 31. října kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, pro který ERÚ stanoví ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny.
* Podle § 28 odst. 2 zákona POZE, ve znění účinném od 2. 10. 2013 do 20. 5. 2014, vláda stanoví nařízením prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu části ceny elektřiny pro zákazníky a na úhradu provozní podpory tepla, a to do 31. října kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, pro který ERÚ stanoví cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny.
* Podle § 28 odst. 5 zákona POZE, ve znění účinném do 1. 10. 2013, a podle § 28 odst. 7 zákona POZE, ve znění účinném od 2. 10. 2013 do 20. 5. 2014, při stanovení cen pro následující kalendářní rok podle právního předpisu, který upravuje způsob regulace cen v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen, ERÚ bere v úvahu rozdíly mezi skutečně vynaloženými náklady a příjmy spojenými s podporou elektřiny a provozní podporou tepla za uplynulý kalendářní rok.
60. Nejvyšší soud však pominul, že novelizované znění § 28 odst. 3 POZE zní jednoznačně a zákonodárcem zvolená formulace neumožňuje výklad jiný, který by systematický výklad mohl popřít (či vyvrátit). Úprava příspěvku POZE úřadem na kalendářní rok ani z tohoto hlediska není absolutním pravidlem.
VI. Závěr
61. ERÚ nebyl ode dne 2. 10. 2013 oprávněn ukládat povinnost hradit příspěvek POZE ve vyšší částce, než která byla stanovena zákonem účinným v tomto období. Ze zákona mu plynula povinnost vydat cenové rozhodnutí v souladu s ním a stanovit cenovým rozhodnutím příspěvek v POZE v nové, zákonem zastropované výši. Tím, že tak ERÚ neučinil, s aktualizací cenového rozhodnutí otálel de facto až do 1. 1. 2014, a ve svých správních rozhodnutích při posuzování povinnosti stěžovatelky za období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 nadále postupoval podle cenového rozhodnutí rozporného se zákonem, překročil zákonné zmocnění a uložil stěžovatelce povinnosti v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny (vlastním podzákonným předpisem, který byl se zákonnou úpravou v rozporu). Legislativně-technická nešikovnost zákonodárce, jeho opomenutí či nedomyšlení zákona ovšem v takovém případě nelze klást k tíži jednotlivcům.
62. Ústavní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základního práva stěžovatelky podle čl. 11 odst. 5 Listiny. Proto Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil (výrok I. ve spojení s výrokem II. tohoto nálezu). Ústavní stížnosti směřující proti správním rozhodnutím ERÚ pak Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (výrok III.), zákonnost těchto rozhodnutí bude předmětem řízení před okresním soudem.
63. Případ se nyní vrací znovu před prvostupňový soud. Ačkoliv nelze předjímat výsledek řízení před obecnými soudy, v novém řízení je obvodní soud tímto nálezem vázán. Nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy), což platí nejen pro toto, ale i pro jiná dosud probíhající řízení podle části páté občanského soudního řádu, v nichž se jednotlivci bránili povinnosti doplatit příspěvek POZE v původní výši stanovené neaktualizovaným cenovým rozhodnutím, které zákonnou úpravu nereflektovalo. Probíhají-li dosud jiná řízení, v nichž je řešena totožná otázka, pak má tento nález dopady i na ně. Ústavní soud ověřil, že ono slepé místo či nedomyšlení zákonodárcem se později při dalších novelizacích zákona POZE neopakovalo. Jen ti účastníci, kteří se bránili proti "navazujícímu" správnímu rozhodnutí ERÚ o povinnosti platit příspěvek POZE, se nyní mohou před obecnými soudy dovolávat závěrů vyslovených v tomto nálezu.
64. Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. dubna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu