64. Podle Ústavního soudu nelze přehlížet specifika této kategorie předběžných opatření, která se obsahově překrývají s nárokem ve věci samé. Tato opatření, v odborné literatuře podřazována pod tzv. zatímní předběžná opatření, jsou označována jako zatímní opatření s efektem plnění, resp. tzv. uspokojující či předbíhající předběžná opatření. Jsou specifická v tom, že při jejich vydání "jedna strana vždy nese riziko nenapravitelných nebo ‚těžko napravitelných' následků chybného rozhodnutí. [...] Situace vyžaduje specifické řešení spočívající v nutnosti intenzivního zvažování zájmů stran toho kterého individuálního případu, a to v rámci zkoumání předpokladů vydání předběžného opatření. To znamená již v této fázi zvažovat předpokládané vyznění sporu ve věci hlavní, míru nutnosti a potřebnosti ochrany té či oné strany, včetně výše na obou stranách hrozící škody, reálné možnosti jejího odškodnění prostřednictvím nároku na její náhradu atp. Jejich vydání musejí odůvodňovat zvláštní důvody na straně navrhovatele (HRNČIŘÍK, Vít. Předběžná opatření v civilním řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, marg. č. 17 a 27-28)."
65. Z výše uvedeného plynou přísné nároky na odůvodnění předběžných opatření tohoto typu. Zvláště může-li předběžné opatření vyústit v zásah do svobody projevu a veřejného zájmu na informování veřejnosti, musí obecný soud již v rámci řízení o jeho nařízení pečlivě zvážit jeho nezbytnost a důvodnost. Uspokojující předběžná opatření totiž hrozí prejudikováním konečného výsledku sporu, neboť způsobený zásah do svobody projevu již nebude možné napravit ani v případě, že by obecné soudy v rozhodnutí ve věci samé dospěly k jiným závěrům (nález Reklamní spot ČEZu, body 32-33).
c) K podmínkám důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření adresovaného poskytovatelům internetového připojení
66. Přísné nároky na odůvodnění předběžných opatření je potřeba uplatnit zvláště v případě, jedná-li se o uspokojující předběžná opatření, která mají závažné dopady do právní sféry osob, jež nejsou účastníky řízení o jejich vydání, a která mohou v digitálním prostředí obzvlášť intenzivně zasáhnout do svobody projevu a práva na přístup k informacím uživatelů internetu (viz výše). Řízení o vydání předběžného opatření obecně není vhodným fórem pro rozhodování o komplikovaných regulatorních zásazích, jejichž lidskoprávní aspekty by měly být hodnoceny v plnohodnotných řízeních (srov. Husovec, 2017, s. 111). Ostatně, štrasburská judikatura podrobuje zvláště přísnému přezkumu také veřejnoprávní předběžná opatření, která blokují webové stránky před uskutečněním řízení ve věci samé (Yildirim proti Turecku, § 47, srov. § 52). Státy podle ní musí zajistit právní úpravu zajišťující přísnou kontrolu rozsahu předběžných opatření a efektivní soudní ochranu umožňující předejít jejich zneužití. Soudní přezkum těchto opatření musí umožnit vyvažování kolidujících zájmů tak, aby došlo k dosažení rovnováhy mezi nimi (§ 64). Tímto prizmatem je podle Ústavního soudu potřeba přistupovat také k nařizování a přezkumu předběžných opatření vydávaných podle § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona.
67. V souladu s § 74 a 102 o. s. ř. lze nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Aby mohl být návrh na nařízení předběžného opatření důvodný, musí navrhovateli svědčit tzv. zajišťované právo a zajišťovací důvod (Hrnčiřík, marg. č. 22-25). Úvahy, jimiž se obecný soud musí při posuzování existence zajišťovaného práva a zajišťovacího důvodu zabývat, lze dovozovat už z principů občanského soudního procesu a samotného účelu uspokojujícího předběžného opatření (tamtéž, marg. č. 28 a 40). V požadavcích vyplývajících z podústavního práva se však podle Ústavního soudu zřetelně zrcadlí i ústavní princip proporcionality omezení základních práv.
68. Zajišťovaným právem je materiální právo, které je rovněž předmětem nalézání ve věci samé. Obecný soud se proto při posuzování důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření podle § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona musí nejprve vždy vypořádat s otázkou, zda navrhovatel osvědčil, že mu náleží autorské právo k dílům neoprávněně zpřístupněným veřejnosti na webové stránce, vůči níž návrh směřuje.
69. Je-li splněna podmínka existence zajišťovaného práva, musí se obecný soud dále zabývat tím, zda je v navrhovatelově věci dán zajišťovací důvod, tj. "takové ohrožení prosazení práva, kterému nelze předejít jinak než vydáním předběžného opatření (Hrnčiřík, marg. č. 24)." Při hodnocení zajišťovacího důvodu se musí obecný soud mimo jiné vypořádat s tím, zda navrhovatel prokázal, že na příslušné webové stránce dochází k neoprávněnému zpřístupňování děl, k nimž mu autorská práva svědčí (tj. prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů podle § 75c odst. 1 o.s.ř.). V závislosti na konkrétních skutkových okolnostech případu může připadat v úvahu několik alternativních prostředků ochrany nositelů práv.
70. S ohledem na anonymní povahu internetu bude často nemožné identifikovat konkrétní koncové uživatele, kteří chráněný obsah na webové stránky nahráli. Nedostižitelné budou nezřídka také weby samotné, ať už proto, že se opakovaně a účelově mění jejich provozovatelé, případně proto, že tito provozovatelé sídlí v cizích jurisdikcích. Totéž může platit o poskytovatelích hostingu. Právě v takových případech může být namístě přikročit k blokaci prostřednictvím poskytovatelů internetového připojení.
71. Aby se svým návrhem uspěl, bude navrhovatel muset prokázat, že neměl možnost obrátit se přímo na konkrétní porušovatele nebo provozovatele internetové stránky či držitele domény, proti níž návrh směřuje (např. proto, že nelze zjistit skutečného provozovatele či jeho kontaktní údaje), případně je kontaktoval, aniž by následně došlo k odstranění zásahu do autorského práva. Za situace, kdy se tyto subjekty nijak neúčastní řízení o nařízení předběžného opatření, vyplývá podle Ústavního soudu tento požadavek z ústavního pořádku a výše citované štrasburské judikatury [viz část a) výše].
72. Navrhovatel bude muset rovněž prokázat, že zamezení porušování autorských práv nelze zajistit opatřením, které by bylo šetrnější co do šíře záběru. Znepřístupnění celé webové stránky je totiž mimořádně invazivním opatřením, spojeným s vysokým rizikem zasažení legitimního obsahu, tj. "overblockingu" (Yildirim proti Turecku, § 65-68, Bulgakov proti Rusku, § 46, srov. UPC Telekabel Wien, bod 56). Předpokladem důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření tak bude to, že porušování autorských práv nebude možné zamezit se stejnou mírou efektivity šetrnějšími prostředky, typicky přesněji cílenou blokací výlučně nelegálního obsahu (např. na úrovni subdomény), anebo blokací po omezené časové období.
73. Při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení předběžného opatření se nemohou obecné soudy spokojit s tím, že navrhovatel osvědčil, resp. prokázal, že mu zajišťované právo nebo zajišťovací důvod svědčil někdy v minulosti. Pro předběžné opatření je totiž rozhodující skutkový stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o.s.ř., srov. Hrnčiřík, marg. č. 100 a 140). Nařízení předběžného opatření reflektuje naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů. Právě pro tuto naléhavost umožňuje právní úprava rozhodnout bez slyšení účastníků, za pouhého osvědčení, nikoli řádného dokazování rozhodných skutečností. V důsledku plynutí času se však naléhavost této potřeby výrazně snižuje a s ní také ospravedlnitelnost vyloučení obvyklých prostředků zjišťování skutkového stavu [nález sp. zn. III. ÚS 3363/10, část Ad c)]. Právní úprava ostatně podmiňuje trvání předběžného opatření právě trváním důvodů, pro které bylo nařízeno (srov. § 77 odst. 2 o.s.ř.). Ústavní soud pak s postupným plynutím času hodnotí trvání předběžných opatření kritičtěji: "Zjednodušeně řečeno, jestliže na počátku řízení, kdy soud teprve začíná zjišťovat relevantní skutkové okolnosti věci, dává smysl "zafixovat" poměry účastníků tak, aby soudní řízení mělo - v konečném důsledku - i reálný smysl a význam [...], měly by postupně zjišťované skutečnosti dále potvrzovat smysluplnost další existence předběžného opatření (nález sp. zn. III. ÚS 208/20, bod 15)."
74. Pro navrhovatele z toho plyne povinnost osvědčit, že mu aktuálně svědčí autorská práva k dílům, jichž se návrh týká. Dále pak prokázat, že přinejmenším v okamžiku podání návrhu trvá porušování (nebo alespoň hrozba dalšího porušování) jeho autorských práv. Obecné soudy pak musí důsledně posoudit, zda jsou tvrzení navrhovatele relevantní pro osvědčení, resp. prokázání skutkového stavu, který je v době rozhodování aktuální.
75. Dospěje-li obecný soud po vyjasnění výše uvedených otázek k závěru, že předběžné opatření dostojí výše popsaným požadavkům, musí se vypořádat ještě s otázkou jeho přiměřenosti v užším slova smyslu. Musí tak posoudit, zda omezení základních práv způsobené předběžným opatřením nepřesáhne svými negativními důsledky pozitiva, která představuje ochrana práv svědčících navrhovateli (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1440/21, body 24-26, a Yildirim proti Turecku, § 64). Požadavek na vážení proti sobě stojících práv je ostatně obsažen i v lucemburské judikatuře, podle níž je potřeba dosáhnout přiměřené (spravedlivé) rovnováhy mezi ochranou navrhovatelových práv souvisejících s duševním vlastnictvím a ochranou základních práv dalších aktérů, do nichž se soudním zákazem zasahuje [rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 24. 11. 2011, věc C-70/10, Scarlet Extended SA v. Société belge des auteurs, compositeurs et éditeurs SCRL (SABAM), body 45-46, UPC Telekabel Wien, body 46, 63].
76. Obecný soud tak bude muset při hodnocení zajišťovacího důvodu poměřovat míru ochrany, kterou poskytuje předběžné opatření základním právům navrhovatele, vůči míře omezení základních práv osob, kterých se předběžné opatření dotýká (srov. Hrnčiřík, marg. č. 28). Proti zájmu chránit navrhovatelova autorská práva tak bude zpravidla stát zájem chránit svobodu projevu, právo na přístup k informacím, vlastnické právo a svobodu podnikání provozovatelů blokovaných webů a držitelů domén, koncových uživatelů internetu nebo poskytovatelů připojení.
77. Čím intenzivnější je zásah do předběžným opatřením omezených základních práv, tím silnější musí být ohrožení, resp. zásah do základního práva, jež má předběžné opatření chránit. Bude tak hrát roli, zda je převážným účelem blokovaných webů systematické porušování autorských práv, či zda se jedná jen o ojedinělé excesy. Podstatné bude, jaký je podíl nelegálního obsahu na webové stránce, proti které je předběžné opatření namířeno. Nehledě na podíl nelegálního obsahu však bude potřeba vzít v potaz, zda se na blokované stránce nenachází z hlediska svobody projevu a práva na přístup k informacím zvláště cenný obsah (srov. nález Reklamní spot ČEZu, bod 33).
d) Shrnutí
78. Předběžná opatření ukládající poskytovatelům připojení znepřístupnit webové stránky jsou způsobilá závažně omezit základní práva řady aktérů v online prostředí, kteří však nejsou účastníky řízení o jejich nařízení. Tato předběžná opatření se zpravidla obsahově překrývají s nárokem ve věci samé a hrozí tak prejudikováním konečného výsledku sporu. Z těchto důvodů je potřeba zvláště obezřetně posuzovat jejich přiměřenost.
79. Aby obecný soud mohl návrhu na nařízení tohoto typu předběžného opatření vyhovět, musí navrhovatel v prvé řadě osvědčit, že mu svědčí autorské právo k dílům neoprávněně zpřístupňovaným veřejnosti na webové stránce, proti níž návrh směřuje. Dále bude muset prokázat, že se nemohl - nebo neúspěšně pokusil - domáhat ochrany svých autorských práv přímo vůči jejich porušovatelům, provozovatelům webových stránek nebo držitelům domén. Současně musí platit, že ochrany práv navrhovatele nelze stejně efektivně dosáhnout blokací, která by byla přesněji cílená pouze na protiprávní obsah, případně časově omezená. Uvedené skutečnosti přitom navrhovatel musí osvědčit, resp. prokázat ve vztahu k okamžiku podání návrhu. Obecný soud totiž musí vycházet z aktuálního skutkového stavu, který je časově relevantní pro posouzení důvodnosti návrhu. Současně bude muset platit, že míra ochrany, kterou poskytuje předběžné opatření základním právům navrhovatele, je přiměřená míře omezení protistojných ústavních hodnot a základních práv osob, kterých se předběžné opatření dotýká - tedy například provozovatelů znepřístupňovaných stránek, držitelů domén, jiných uživatelů internetu či poskytovatelů připojení.
V. 2 Aplikace obecných východisek na posuzovanou věc
80. Městský soud při posuzování podmínek pro nařízení předběžného opatření vyšel z tvrzení uvedených v návrhu z června 2024. Mezi dnem, k němuž byl osvědčen skutkový stav, a dnem nařízení předběžného opatření tudíž v důsledku vyjasňování místní příslušnosti obecných soudů uběhlo více než rok a půl. Již tato skutečnost sama o sobě je velmi problematická.
81. Podle § 75c odst. 2 o.s.ř. rozhodne o návrhu na předběžné opatření předseda senátu bezodkladně. Pouze není-li tu nebezpečí z prodlení, může o návrhu rozhodnout až do sedmi dnů poté, co byl podán. "Povinnost urgentního projednání se [...] vztahuje nejen na soudy nalézací, ale přiměřeně i na soudy odvolací - také ony jsou povinny rozhodovat bezodkladně (sp. zn. IV. ÚS 736/17, bod 8)." V nyní posuzované věci rozhodl poprvé o návrhu krajský soud v červenci 2024. Vrchní soud v Olomouci následně o odvolání rozhodl v listopadu téhož roku. Krajský soud pak znovu rozhodoval v lednu 2025. Vrchní soud k odvolání navrhovatelky v červnu 2025 zrušil i toto usnesení krajského soudu. Potřetí proto krajský soud rozhodoval v lednu 2026. Po postoupení věci městský soud rozhodl napadeným usnesením v březnu 2026.
82. Specifické okolnosti řízení však nemohou ospravedlnit to, že se městský soud spokojil s osvědčením (resp. prokázáním) skutkového stavu k období rok a půl před vydáním napadeného usnesení. Takový přístup je v příkrém rozporu s účelem institutu předběžného opatření i samotným textem zákona (§ 75c odst. 4 o.s.ř.). Neumožňuje předejít závažnému nesouladu právních závěrů s provedenými skutkovými zjištěními. Vykazuje proto znaky svévole (srov. nález Reklamní spot ČEZu, bod 24), které jsou zesílené zvolením mimořádně invazivního opatření v podobě znepřístupnění celé webové stránky prostřednictvím poskytovatele připojení (viz body 50-53, 77 tohoto nálezu).
83. Obzvlášť v on-line prostředí, které se vyznačuje mimořádnou proměnlivostí obsahu, zastarávají skutková tvrzení velmi rychle. Byl-li městský soud v důsledku předchozích průtahů v řízení nucen pracovat s více než rok a půl starým návrhem, který se domáhal zásadního opatření, nic mu nebránilo v tom, aby navrhovatelku přinejmenším vyzval k osvědčení aktuálnosti dříve uvedených tvrzení (uvedením aktuálních tvrzení, případně doložením aktuálních listin).
84. Městský soud tak nicméně neučinil a pracoval s tvrzeními, jež nebyla relevantní pro osvědčení skutkového stavu v době jeho rozhodování. Výlučně na základě návrhu nebylo možné kvalifikovaně posoudit existenci zajišťovaného práva a zajišťovacího důvodu, natož posoudit naplnění požadavků, které Ústavní soud rozvedl výše.
85. Tímto postupem městský soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo na účinný prostředek nápravy [čl. 13 Úmluvy (srov. např. Bulgakov proti Rusku, §§ 47-49, OOO Flavus a další proti Rusku, §§ 53-55, Engels proti Rusku, §§ 42-43)] a právo na ochranu vlastnického práva [čl. 11 odst. 1 Listiny (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2912/12)].
86. Napadené usnesení nebylo způsobilé zasáhnout do svobody projevu stěžovatelky (čl. 17 Listiny, čl. 10 Úmluvy). Ta je totiž pouze držitelkou domény, přičemž netvrdí, že by se podílela na provozování blokovaných internetových stránek, případně na vytváření jejich obsahu.
87. S ohledem na povahu zjištěného pochybení městského soudu se již Ústavní soud podrobně nezabýval zbylými námitkami stěžovatelky.
VI.
Závěr
88. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud shledal porušení čl. 13 Úmluvy, 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny. Vyhověl tak ústavní stížnosti v té části, v níž se stěžovatelka domáhala vyslovení, jaké ústavně zaručené právo nebo svoboda byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, srov. nález sp. zn. III. ÚS 1678/13, bod 19]. O ústavní stížnosti tak rozhodl tzv. akademickým výrokem. Vyšel přitom z tzv. objektivní funkce ústavní stížnosti, která slouží též "k vyjasnění výkladu ústavních předpisů a způsobu jejich promítnutí do aplikace podústavního práva či řešení významných společensko-právních otázek, které může posílit legitimní očekávání jako důležitou součást právní jistoty jednotlivců v budoucí jednotné rozhodování orgánů veřejné moci v obdobných případech, a to i tam, kde nejde jen o ochranu subjektivního práva samotného stěžovatele (nález sp. zn. IV. ÚS 1527/19, bod 30)."
89. Jde-li o stěžovatelčin návrh na zrušení napadeného rozhodnutí, vyhovět mu nebylo možné, neboť v mezidobí bylo napadené usnesení zrušeno. Ústavní soud jej proto zamítl (§ 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
90. Takto rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
91. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, neboť by to bylo za situace, kdy rozhodl bez zbytečného prodlení o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. července 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu