Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Slouky, zastoupeného Mgr. Ivou Říhovou, advokátkou, sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. května 2026 č. j. 22 As 61/2026-35, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. května 2026 č. j. 22 As 61/2026-35 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. května 2026 č. j. 22 As 61/2026-35 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. V nyní posuzované věci se Ústavní soud zabýval tvrzeným porušením práva na přístup k soudu uplatněním fikce doručení Nejvyšším správním soudem při nesprávně uvedených údajích na doručence.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 2. 2026 č. j. 32 A 4/2025-48 zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje (žalovaný). Krajský úřad tímto rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města Bojkovice, jímž byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
3. Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud nyní napadeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. jako opožděnou. Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručován do vlastních rukou obálkou typu I, přičemž s ohledem na nezastižení adresáta byla zásilka podle doručenky uložena a připravena k vyzvednutí v úterý 3. 3. 2026. Stěžovatel si ji vyzvedl až v pondělí 16. 3. 2026. Nejvyšší správní soud dovodil, že s ohledem na marné uplynutí desetidenní úložní doby nastala fikce doručení v pátek 13. 3. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř., ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s.). Poslední den dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti tak připadl na pátek 27. 3. 2026, stěžovatel však kasační stížnost prostřednictvím datové schránky své právní zástupkyně podal až v pondělí 30. 3. 2026. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že stěžovatel sám v příloze kasační stížnosti předložil kopii obálky s vyznačeným datem uložení zásilky "3/3", takže rozhodná skutková okolnost mu byla známa a nezpochybnil ji. Závěr o opožděnosti kasační stížnosti tak nemůže být pro stěžovatele překvapivý.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší správní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud vycházel z nesprávné skutkové premisy ohledně data, kdy byla pro stěžovatele zásilka s rozsudkem krajského soudu připravena k vyzvednutí. Podle stěžovatele se Česká pošta dne 3. 3. 2026 pokusila zásilku doručit a doručovatelka vhodila do schránky výzvu k vyzvednutí zásilky včetně poučení. Z této výzvy jednoznačně vyplývá, že zásilku nebylo možné vyzvednout dne 3. 3. 2026, nýbrž teprve od následujícího dne, tedy od středy 4. 3. 2026 od 11:00 hod., kdy byla zásilka uložena na příslušné poště. Lhůta rozhodná pro fikci doručení se má tedy počítat až od 4. 3. 2026, takže konec desetidenní lhůty k vyzvednutí připadl na sobotu 14. 3. 2026, tudíž lhůta končila v pondělí 16. 3. 2026. Tedy shodně s datem, kdy stěžovatel zásilku skutečně převzal. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na to, že datum 16. 3. 2026 uvedla sama Česká pošta jak na výzvě k vyzvednutí, tak na doručované obálce, a datum 16. 3. 2026 vyznačil krajský soud rovněž na rozsudku pro účely doložky právní moci. Stěžovatel tedy v dobré víře vycházel z toho, že k doručení rozsudku, ať už skutečným převzetím, nebo fikcí, došlo v pondělí 16. 3. 2026, a nikoli již v pátek 13. 3. 2026, jak nesprávně uvedl Nejvyšší správní soud. Proto poslední den lhůty k podání kasační stížnosti připadl na sobotu 28. 3. 2026, takže lhůta k podání kasační stížnosti uplynula až v pondělí 30. 3. 2026. Nejvyšší správní soud pochybil, pokud nepovažoval za potřebné stěžovatele předem upozornit na svůj odlišný právní názor týkající se data doručení rozhodnutí krajského soudu a výpočtu lhůty. Stěžovatel dále poukazuje na chybný postup České pošty, u níž dne 9. 6. 2026 podal stížnost na nesprávný postup poštovní doručovatelky spočívající v uvádění nepřesných údajů o možnosti vyzvednutí zásilky. Česká pošta dne 18. 6. 2026 tuto stížnost vyřídila kladně a přiznala pochybení doručovatelky, která při doručování nedodržela nastavené technologické postupy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (srov. § 44 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu k vyjádření a vyžádal si spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. 32 A 4/2025 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 22 As 61/2026.
8. Nejvyšší správní soud uvedl, že vycházel pouze z doručenky založené v soudním spise a z kopie doručované obálky, kterou stěžovatel přiložil ke kasační stížnosti. Kopie obálky obsahovala shodné datum připravení písemnosti k vyzvednutí jako doručenka (údaj "3/3", tedy 3. 3. 2026). Obsahovala poučení, že 10. dnem od tohoto dne se bude písemnost považovat za doručenou. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemohlo být pro stěžovatele překvapivé. K doručence či ke kopii obálky se stěžovatel mohl vyjádřit v kasační stížnosti, zvláště když kopii obálky sám učinil její přílohou.
9. Od tohoto data 3. 3. 2026 soud v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. spočítal lhůtu 10 dnů, po které nastala fikce doručení. Podle § 50f odst. 3 o. s. ř. je doručenka veřejnou listinou a není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Ze soudního spisu ani z kasační stížnosti nevyplývaly žádné pochybnosti o pravdivosti údajů na doručence. Naopak kopie obálky zaslaná stěžovatelem správnost údajů na doručence potvrzovala. Soud proto z tohoto údaje vycházel, stejně jako to činí dennodenně všechny obecné soudy.
10. Nejvyšší správní soud připouští, že údaj na doručence mohl být chybný a v rozporu s výzvou k vyzvednutí zásilky vhozenou do schránky, je-li na ní uvedeno, že zásilku je možné si vyzvednout až následující den, tedy 4. 3. 2026. Pokud tomu tak skutečně je, jde o politováníhodný omyl České pošty. Je pak na zvážení Ústavního soudu, zda stěžovatel neměl již v kasační stížnosti na tuto chybu v doručence Nejvyšší správní soud upozornit. Výzva k vyzvednutí zásilky vhozená do schránky účastníka řízení totiž není a objektivně ani nemůže být automaticky součástí soudního spisu. Mohla by se do něj dostat pouze tak, že ji soudu zašle právě účastník, do jehož schránky byla vhozena. Pokud obecný soud v souladu s § 50f odst. 3 o. s. ř. musí vycházet z presumpce správnosti doručenky, lze legitimně po účastníkovi požadovat, aby soudu sám aktivně prokázal nepravdivost údajů, pokud znalost o této nepravdivosti má pouze on. Aktivitu účastníka lze předpokládat zvláště, pokud na tom závisí včasnost jím podaného návrhu. Stěžovatel však v kasační stížnosti ani v jiném podání adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu před rozhodnutím ve věci nijak nezpochybnil pravdivost údajů na doručence.
11. Krajský úřad se k ústavní stížnosti nevyjádřil a vzhledem k poučení daném mu Ústavním soudem se postavení vedlejšího účastníka vzdal.
12. K argumentaci Nejvyššího správního soudu stěžovatel ve své replice opakuje, že soud vychází z data 3. 3. 2026 jako data, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, ač skutečné datum, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, připadalo na 4. 3. 2026, jak vyplývá z výzvy k vyzvednutí vhozené do schránky. Nejvyšší správní soud se nikterak nevyjadřuje k datu nabytí právní moci, které krajský soud vyznačil na své rozhodnutí, a to 16. 3. 2026. Naopak jen konstatuje politováníhodný omyl České pošty.
13. Stěžovatel zdůrazňuje, že správní rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné, nabývá právní moci pro všechny účastníky řízení v tentýž okamžik, ať již bylo reálně či fikcí doručeno poslednímu z nich. Datum doručení poslednímu z účastníků a datum právní moci se musí shodovat, což z obsahu spisu nevyplývá. Krajský soud na jedné straně vyznačil datum nabytí právní moci ke dni 16. 3. 2026, na straně druhé Nejvyšší správní soud odmítá kasační stížnost z důvodu, že stěžovateli bylo rozhodnutí krajského soudu údajně doručeno fikcí již 13. 3. 2026. Stěžovatel se zcela po právu řídil datem nabytí právní moci vyznačeným na rozhodnutí, které si ověřil nahlížením do spisu u krajského soudu. Stěžovatel nepovažoval chybný údaj na zadní straně obálky o připravenosti k vyzvednutí za právně významný, zvláště když na téže straně obálky bylo uvedeno, že úložní doba končí taktéž dne 16. 3. 2026.
14. K námitce Nejvyššího správního soudu, že stěžovatel měl na chybu v doručence upozornit, uvádí, že se Nejvyšší správní soud snaží přenést odpovědnost na stěžovatele. Nejvyšší správní soud svou úvahu založil výlučně na údajích uvedených doručence a na poštovní obálce a nepřihlédl k tvrzení stěžovatele uvedené v úvodu kasační stížnosti, že k doručení zásilky došlo dne 16. 3. 2026. Stejně tak nijak nezohlednil vyznačení právní moci na rozsudku krajského soudu. Tento rozpor se ve vyjádření nijak nepokusil vysvětlit.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud předesílá, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není součástí soustavy obecných soudů. Není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena k přezkumu toho, zda v řízení nebyla porušena ústavními předpisy chráněná základní práva. V nynější věci Ústavní soud posuzoval, zda nebylo porušeno právo na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny způsobem, kterým Nejvyšší správní soud aplikoval fikci doručení a určil konec lhůty pro podání kasační stížnosti.
16. Jak již dříve uvedl Ústavní soud, právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Smyslem právní fikce je umožnit, aby se za existující považovala situace, která je zjevně v rozporu s realitou. Z tohoto důvodu představuje fikce doručení coby nástroj odmítnutí reality právem nástroj zcela výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje, a nejsou-li tyto náležitosti beze zbytku splněny, není soud oprávněn naplnění fikce vůbec konstatovat (srov. nález ze dne 1. 10. 2002 sp. zn. II. ÚS 92/01).
17. Fikci doručení nelze aplikovat mechanicky a formalisticky, zejména pokud se doručující subjekt dopustil při doručování pochybení, a naopak adresát jednal v dobré víře na základě údajů, které mu byly oficiálně doručujícím subjektem poskytnuty.
18. Je-li účelem fikce náhradního doručení posílení právní jistoty, je vyvození právní fikce doručení v situaci, kdy bylo doručováno vadně, postupem, jenž právní jistotu nechrání, ale naopak oslabuje (srov. nález sp. zn. II. ÚS 92/01).
19. Nejvyšší správní soud v této souvislosti v rozsudku ze dne 20. 12. 2016 č. j. 3 As 241/2014-41 shrnul, že vznik fikce doručení vyžaduje kumulativní naplnění tří podmínek: doručení na správnou adresu, řádné vyzvání adresáta k vyzvednutí písemnosti spojené s poučením o právních důsledcích jejího nevyzvednutí, a marné uplynutí zákonem stanovené lhůty k vyzvednutí. V nynější věci jde o splnění druhé podmínky.
20. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř., aplikovaného ve správním soudnictví prostřednictvím § 42 odst. 5 s. ř. s., platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou. Pro běh lhůty je přitom rozhodný okamžik, kdy si adresát zásilku mohl skutečně poprvé vyzvednout na ukládací poště (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020 č. j. 8 As 3/2020-51 či ze dne 21. 3. 2024 č. j. 9 As 268/2023-36).
21. Ke zpochybnění údajů o doručení vyplývajících z doručenky nese důkazní břemeno adresát, který musí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality (srov. rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 27. 4. 2006 č. j. 2 Afs 158/2005-82). Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. III. ÚS 2637/08 apeloval na Nejvyšší správní soud, aby při odmítání kasačních stížností pro opožděnost z důvodu fikce doručení byl zvláště pečlivý a obezřetný. Podle Ústavního soudu musí zkoumat, zda měl účastník řízení reálnou možnost předvídat hrozbu odmítnutí pro opožděnost a vytvořit si prostor pro příslušnou argumentaci.
22. Z vyžádaného spisu krajského soudu vyplývá, že na doručence týkající se rozsudku krajského soudu (č. l. 53) je zaškrtnuta varianta nezastižení adresáta s tím, zásilka je uložena a připravena k vyzvednutí dne 3. 3. 2026 (údaj "3/3"). Zároveň je na doručence potvrzeno převzetí zásilky stěžovatelem dne 16. 3. 2026. Podle druhé doručenky bylo krajskému úřadu (žalovanému) doručeno do datové schránky 25. 2. 2026. Na rozhodnutí krajského soudu je zároveň vyznačena právní moc rozhodnutí datem 16. 3. 2026 (vyznačena dne 20. 3. 2026). Ve vyžádaném spisu Nejvyššího správního soudu je založena kopie obálky, kterou bylo doručeno stěžovateli rozhodnutí krajského soudu, na níž je opět vyznačena varianta "zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne" a doplněn údaj "3/3". Na horní části obálky jsou pak rukou nadepsány údaje "NZ 3/3" a "[nečitelné] 16/3" a doplněny podpisem.
23. Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil výzvu České pošty, na níž je uvedeno, že zásilku si lze vyzvednout od středy 4. 3. 2026 od 11:00 hod. Stěžovatel dále doložil kladné vyřízení jeho stížnosti Českou poštou, která se omluvila a přiznala pochybení doručovatelky. Ta nedodržela nastavené postupy a namísto data 4. 3. 2026, kdy byla zásilka skutečně připravena k vyzvednutí, uvedla na doručenku i obálku datum vhození do schránky, tedy datum 3. 3. 2026. V řízení před Ústavním soudem tak stěžovatel dostatečně dokládá jinou verzi reality, která zpochybňuje doručení fikcí dne 13. 3. 2026. Stěžovatel tak unesl důkazní břemeno, které na adresátovi leží, chce-li zpochybnit údaje vyplývající z doručenky.
24. Lhůta 10 dnů podle § 49 odst. 4 o. s. ř. běží ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Byla-li zásilka stěžovatele připravena k vyzvednutí od 4. 3. 2026, končila desetidenní lhůta v sobotu 14. 3. 2026 a její konec se posouval na nejbližší pracovní den, tj. pondělí 16. 3. 2026. Podání kasační stížnosti v pondělí 30. 3. 2026 tak bylo učiněno včas.
25. Nejvyššímu správnímu soudu lze přisvědčit, že standardně vycházel z údajů na doručence a že i na obálce zaslané stěžovatelem byl stejný údaj o prvním dnu možného vyzvednutí zásilky ("3/3"). Ústavní soud musel posoudit, zda navzdory skutečnostem doloženým stěžovatelem v řízení o ústavní stížnosti, mu lze klást k tíži, že již při podání kasační stížnosti na nesrovnalosti na doručence či obálce neupozornil. Zároveň musel zvážit, zda bylo v možnostech Nejvyššího správního soudu při dostatečné opatrnosti nesrovnalost při doručení odhalit a lhůtu pro podání kasační stížnosti určit správně.
26. Ústavní soud přihlédl k tomu, že stěžovatel výslovně v kasační stížnosti uvedl, že mu byl rozsudek doručen dne 16. 3. 2026. Zároveň se mohl subjektivně domnívat, že datum 16. 3. 2026 je skutečně datum doručení (nikoli pouze datum vyzvednutí již dříve fiktivně doručeného rozsudku), neboť ve výzvě k vyzvednutí zásilky bylo výslovně uvedeno, že zásilka byla uložena dne 4. 3. 2026 a bude uložena do 16. 3. 2026. Jak plyne z obsahu spisu krajského soudu (č. l. 55), stěžovatel navíc před podáním kasační stížnosti (30. 3. 2026) nahlížel do spisu (23. 3. 2026), který obsahoval rozsudek krajského soudu s doložkou právní moci dnem 16. 3. 2026 (vyznačené dne 20. 3. 2026). Stěžovatel mohl s důvěrou v akty veřejné moci vycházet z toho, že datum doručení 16. 3. 2026, které uvedl v kasační stížnosti a podle něhož počítal lhůtu pro podání kasační stížnosti, je skutečně datem doručení rozsudku krajského soudu. Zároveň mohl spoléhat na to, že Nejvyšší správní soud zohlední obsah vyžádaného spisového materiálu, zejména doložku právní moci vyznačenou na rozsudku krajského soudu (č. l. 48). Za daných okolností Ústavní soud nepřičítá k tíži stěžovatele, že na chybný údaj na doručence v kasační stížnosti výslovně neupozornil.
27. Ústavní soud má zároveň za to, že při běžné opatrnosti bylo v možnostech Nejvyššího správního soudu nesrovnalost na doručence a obálce odhalit i bez výslovného upozornění stěžovatele. Vycházel-li Nejvyšší správní soud z doručenky ve spisu krajského soudu, mohl zároveň zohlednit i právní moc vyznačenou na rozsudku, k němuž byla doručenka přiložena. Rozhodnutí soudu, proti němuž nejsou přípustné řádné opravné prostředky, nabývá právní moci okamžikem, kdy je doručeno (ať už reálně, či fikcí) poslednímu z účastníků řízení. Vyznačené datum právní moci odpovídá okamžiku doručení stěžovateli, neboť jak plyne z druhé doručenky přiložené k rozhodnutí krajského soudu ve spise, krajskému úřadu (žalovanému) bylo doručeno již 25. 2. 2026.
28. Při zjištěné nesrovnalosti mezi údaji ve spise a tvrzením stěžovatele tak měl dát soud šanci stěžovateli se k včasnosti kasační stížnosti vyjádřit (srov. takto ústavně souladný postup Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 25. 9. 2013 č. j. 1 As 64/2013-44, bod 4, kde dal stěžovatelce šanci vysvětlit, proč tvrdí v kasační stížnosti odlišné datum doručení soudního rozhodnutí; podobně usnesení ze dne 14. 5. 2021 č. j. 8 As 63/2021-17, zejména body 7 až 8, nebo nedávno usnesení ze dne 15. 4. 2026 č. j. 3 As 11/2026-13, body 4 až 5).
29. Nejvyšší správní soud nedostál závazku zdůrazněnému v nálezu sp. zn. III. ÚS 2637/08 na pečlivost a obezřetnost při odmítání kasačních stížnost pro opožděnost z důvodu fikce doručení. Neupozornil stěžovatele na svůj pohled týkající se okamžiku doručení rozsudku krajského soudu, který byl odlišný oproti stěžovatelem tvrzenému datu doručení 16. 3. 2026, a nevytvořil mu prostor pro uplatnění případných námitek dokládajících včasnost podání kasační stížnosti. Jakkoli se primárního pochybení v nynější věci dopustila Česká pošta, nelze vzhledem ke skutkovým okolnostem věci přenést odpovědnost za její pochybení na stěžovatele, jestliže soud mohl a měl výše popsanou vadu zjistit z informací, jimiž ve spise disponoval.
30. K odhalení tohoto rozporu nebyla zapotřebí další součinnost stěžovatele, neboť byl seznatelný z obsahu spisu. Stěžovatel důvodně namítá, že jednal v dobré víře, když vycházel z toho, že k doručení rozsudku krajského soudu došlo 16. 3. 2026, tedy v týž den, který jako den doručení vyznačila Česká pošta na výzvě k vyzvednutí a který na doložce právní moci rozsudku vyznačil i sám krajský soud. Za této situace Ústavní soud uzavírá, že závěr o opožděnosti kasační stížnosti nebyl pro stěžovatele předvídatelný.
31. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno základní právo stěžovatele na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. října 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu