Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., t. č. Vazební věznice a ÚPVZD Brno, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, advokátem, sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. května 2026 č. j. 2 NZT 32/2025-528, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 11. května 2026 č. j. 2 VZV 11/2025-4895 a opatření Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, ze dne 28. dubna 2026 č. j. NCOZ-6696-1490/TČ-2025-412100-F, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro pokračující zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b) a c) trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 6 písm. b) trestního zákoníku.
2. V záhlaví specifikovaným opatřením přibrala policie znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování movitých věcí nehmotných, specializace určování hodnoty non-fungible tokenů a kryptoměn, Ing. Mgr. Jakuba Jedlinského, Ph.D. Znalci uložila zejména popsat ekonomický model fungování darknetového tržiště Nucleus Market, stanovit celkový rozsah obchodní činnosti na tomto tržišti (tj. počet realizovaných transakcí, celkový objem obchodů a měny a další), stanovit příjmy administrátora tržiště a určit objem transakcí týkajících se omamných a psychotropních látek a objem transakcí týkajících se konopí.
3. Stěžovatel vznesl proti opatření námitky, a to proti odbornému zaměření znalce a proti formulaci otázek položených znalci. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci napadeným vyrozuměním informovala stěžovatele o tom, že opatření policejního orgánu shledala zákonným a jeho námitky nedůvodnými.
4. Stěžovatel následně podal proti postupu státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství podnět k výkonu dohledu. Nejvyšší státní zastupitelství však napadeným vyrozuměním stěžovateli sdělilo, že v jejím postupu neshledalo pochybení.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho základní práva tím, že v rozporu s § 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a § 105 odst. 1 trestního řádu přibraly znalce mimo rozsah jeho jediného zapsaného oprávnění. Žádná znalci položená otázka s tímto oprávněním nekoresponduje. Znalec byl přibrán k úkolu, o němž sám veřejně prohlásil, že jej odborně posoudit neumí (v pořadu Hrot24 mj. uvedl: "Já nejsem odborníkem na ten Darknet, já nikdy jsem ho nepoužíval."). Navíc, policejní orgán na znalce v rozporu s § 107 odst. 1 trestního řádu přenesl řešení i právních otázek, jejichž posouzení je vyhrazeno výhradně orgánům činným v trestním řízení (zodpovězení některých otázek vyžaduje posouzení toho, co je omamnou a psychotropní látkou), resp. by vyžadovalo toxikologické posouzení. Došlo tedy ke zjevnému excesu vyžadujícímu kasační zásah Ústavního soudu.
6. Stěžovatel dále namítá, že postup policejního orgánu při výběru znalce byl svévolný a měl směřovat k výběru předem zvoleného kandidáta, který nebude nic zkoumat, ale pouze posvětí "dohady" již obsažené ve spise. Policejní orgán totiž v téže věci přibral za účelem provedení forenzní blockchainové analýzy znalce ad hoc, avšak posouzení ekonomického modelu tržiště podřadil pod běžnou znaleckou činnost a zadal jej znalci, který sám veřejně prohlásil, že požadovanou odborností nedisponuje.
7. Podle stěžovatele se vrchní státní zastupitelství nevypořádalo dostatečně s jeho argumentací nálezem ze dne 24. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1112/25 i veřejnými výroky znalce. Nejvyšší státní zastupitelství pak pochybilo, když tento postup akceptovalo s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, podle níž orgány činné v trestním řízení nemusí vyvracet jednotlivé námitky, staví-li proti nim logicky a právně ucelený argumentační systém podporující správnost jejich závěru. Tato argumentace neobstojí, protože "mlčení" vrchního státního zastupitelství takovýto argumentační systém nepředstavuje. Navazující závěr Nejvyššího státního zastupitelství, že (hypotetické) zpracování posudku znalcem bez náležité odbornosti by mělo vliv jen na důkazní váhu tohoto posudku, avšak samo o sobě by právo na spravedlivý proces neporušilo, je v rozporu s nálezem sp. zn. II. ÚS 1112/25 (bod 41).
8. Podle mínění stěžovatele nelze výše uvedené vady již v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení napravit. Uzavírá tedy, že napadenými akty byla porušena jeho práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy), rovnost a kontradiktornost řízení (čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny), jakož i zákonnost trestního stíhání (čl. 39 Listiny) a zákaz libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny).
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je namístě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení trestním přichází v úvahu zcela výjimečně. Objasňování skutečností důležitých pro trestní řízení (a to i přibrání znalce a vyhodnocení jeho posudku) je součástí celého trestního řízení a Ústavnímu soudu přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zpravidla zabývat teprve po jeho ukončení. Zde postupuje Ústavní soud restriktivně při vědomí, že intenzita jeho zásahu musí odpovídat intenzitě namítané neústavnosti.
10. Z postavení a úlohy Ústavního soudu plyne (čl. 83 Ústavy), že nemůže provádět materiální hodnocení a přezkoumávat věcnou správnost napadených opatření vydaných v trestním řízení. Může pouze kontrolovat, zda tato konkrétní opatření jsou v souladu se základními právy. Pouze v případě zjevného porušení kogentních ustanovení trestního řádu může Ústavní soud výjimečně dovodit, že konkrétní ústavní stížnost je důvodná, přičemž je vázán zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace svého zásahu (srov. usnesení ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1682/07). Ke kasaci opatření o přibrání znalce by tedy mohl Ústavní soud přistoupit jen v případě prima facie zjevného excesu. Opačný přístup, dovolující Ústavnímu soudu uvedené (a jim podobná) opatření pravidelně přezkoumávat, by totiž nepřijatelně činil z Ústavního soudu opravnou instanci v procesu provádění důkazů potřebných pro meritorní rozhodnutí obecného soudu. Připuštění takového vstupu Ústavního soudu do důkazního řízení by činilo trestní proces nejen těžkopádným a zdlouhavým, ale především by popřelo ústavní princip, podle něhož jen obecné soudy rozhodují o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 Listiny). Jen a pouze obecné soudy jsou pak oprávněny a povinny si za tímto účelem obstarávat relevantní důkazy.
11. Na základě uvedených východisek tedy Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Námitky, které stěžovatel ve své stížnosti vznáší se především týkají procesní použitelnosti a kvality (síly) důkazů. Jejich posouzení tedy primárně náleží obecným soudům v rámci procesu hodnocení důkazů. Jsou to právě obecné soudy, které jsou povolány k tomu, aby případně domnělé vady znaleckého posudku - zjistí-li jejich existenci - napravily. Ústavnímu soudu přitom náleží pouze korigovat excesy v jejich postupu. Obecné soudy však musí mít nejprve možnost důkazy posoudit a Ústavní soud nemůže svými zásahy tento postup obcházet. Existenci výše popsaného kvalifikovaného excesu orgánů činných v trestním řízení, který by mohl ospravedlnit kasační zásah do přípravného řízení, Ústavní soud neshledal.
12. Ústavní soud se neztotožnil s argumentací stěžovatele nálezem sp. zn. II. ÚS 1112/25, z něhož dovozuje, že opatření o jmenování znalce v tomto případě představuje samo o sobě porušení jeho práva na spravedlivý proces, které nebude možné zhojit ani v navazujících fázích trestního řízení. Skutkové a procesní okolnosti obou případů se podstatně liší. V odkazovaném nálezu šlo o opakovaný kasační zásah Ústavního soudu z důvodu nerespektování jeho předchozího rozhodnutí, přičemž znalecký posudek se týkal způsobilosti obviněného (stěžovatele) účastnit se úkonů trestního řízení s ohledem na jeho vážný zdravotní stav.
13. Podle Ústavního soudu nelze postup policejního orgánu hodnotit ani jako svévolný, tím méně vedený účelovou snahou potvrdit jím předem stanovené závěry, jak spekulativně naznačuje stěžovatel. Nepřípadný je i odkaz na odlišný postup policejního orgánu při určení znalce ad hoc pro účely vypracování znaleckého posudku za účelem analýzy kryptoměnových peněženek, blockchainových dat a trasování transakcí, neboť v odkazované věci nebyli oslovení znalci a znalecké ústavy schopni posudek zpracovat (srov. usnesení ze dne 3. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1298/26). Odlišnost postupu policejního orgánu v odkazovaném případě byla způsobena odlišností věci, resp. procesní situace. Nejde tak o projev svévole.
14. Ústavní soud nemohl vyhovět ani námitce stěžovatele, že se orgány státního zastupitelství nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty nálezem sp. zn. II. ÚS 1112/25 a veřejnými prohlášeními znalce, jež v jeho očích dokládají nedostatečnou odbornost znalce. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že orgány činné v trestním řízení nemusejí stavět vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Tento závěr je plně konformní s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. nález ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 1534/08). Tvrzení stěžovatele, že vrchní státní zastupitelství žádný "vlastní ucelený argumentační systém" nevytvořilo, neplatí. Naopak, vrchní státní zastupitelství podrobně vyložilo, že znalec je povolán k posouzení výhradně ekonomických otázek (fungování kryptoměnového ekonomického systému darknetového tržiště, a to na základě zajištěných dat). Současně vysvětlilo, proč má za to, že znalecký úkol odpovídá specializaci znalce. Jeho hodnocení přitom pokrývá, byť částečně implicitně, jak materiální, tak i formální hledisko pro posouzení odbornosti znalce, jehož se stěžovatel obecným odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 1112/25 dovolával (srov. s. 2 až 3 vyrozumění vrchního státního zastupitelství).
15. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu