Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Sport klub Prostějov z. s., sídlem Okružní 3832/171, Prostějov, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 2804/2, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2026 č. j. 27 Cdo 3083/2025-306, výroku I písm. a) a výroku II ve vztahu ke stěžovateli usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2025 č. j. 9 Cmo 322/2024-242 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2024 č. j. 66 Cm 209/2023-151, ve znění opravného usnesení ze dne 14. srpna 2024 č. j. 66 Cm 209/2023-160, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. Sportovní akademie Olomouc z. s., se sídlem U stavu 171, Olomouc, 2. Box Clubu Krnov, z. s., sídlem Opavská 291/46, Krnov, 3. ČESKÉ FEDERACE BOXU, spolku, sídlem Vítkovická 3083/1, Ostrava, 4. Boxing clubu Viking, z. s., sídlem Hartigova 2452/233, Praha 3 - Žižkov, 5. Sportovního Centra Nové Strašecí z. s., sídlem Lidická 963, Nové Strašecí, a 6. České boxerské asociace, z. s., sídlem Zátopkova 100/2, Praha 6 - Břevnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se před obecnými soudy spolu s vedlejšími účastníky 1. až 5. domáhal vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě vedlejšího účastníka 6. (dále také "asociace") konané dne 25. 6. 2023. Ze skutkových zjištění před obecnými soudy vyplynulo, že těmito usneseními byla mj. schválena změna stanov týkající se povinností členů a výkonnému výboru byla ponechána pravomoc rozhodnout o vyloučení člena pro porušení povinností stanovených stanovami nebo zákonem. Přezkum měla na písemný návrh vyloučeného člena provádět disciplinární komise. Změna stanov z 5. 11. 2023 (která byla předmětem soudního přezkumu před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 62 Cm 273/2021) zavedla do čl. III odst. 16 klauzuli neslučitelnosti členství ve vedlejším účastníkovi 6. s členstvím v jiném subjektu provozujícím box (olympijský box, amatérský box). Po této změně stanov z asociace vystoupili vedlejší účastníci 2., 3. a 4., zatímco stěžovatel a vedlejší účastníci 1. a 5. byli vyloučeni pro porušení stanov z důvodu členství v jiné boxerské asociaci, a to rozhodnutím výkonného výboru ze dne 21. 11. 2023 po předem zaslané výzvě. Usnesením ze dne 23. 9. 2024 č. j. 65 Cm 73/2024-11 zamítl městský soud návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti jeho vyloučení z asociace, a to pro jeho opožděnost.
2. Městský soud nyní napadeným usnesením (ve znění opravného usnesení) stěžovatelův návrh (podaný spolu s návrhy všech vedlejších účastníků 1. až 5.) na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě asociace dne 25. 6. 2023 zamítl. Odvolání stěžovatele proti vyloučení z asociace bylo projednáno disciplinární komisí asociace, která návrh na zrušení rozhodnutí o vyloučení zamítla. Podle soudu stěžovatel nemá žádný zájem hodný právní ochrany na přezkoumání napadených usnesení, neboť jeho argumentace se zakládá na jeho členství v asociaci. Členem však již není, a tudíž není k podání návrhu aktivně legitimován.
3. Vrchní soud v Praze rozsudek městského soudu mj. ve vztahu ke stěžovateli potvrdil. Zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti sporného usnesení valné hromady ve smyslu § 258 o. z. u něj rovněž neshledal. Důvodem je již předchozí pravomocné zamítnutí jeho návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení z asociace. Nemá-li stěžovatel zájem hodný právní ochrany, tím spíš nemá ani naléhavý právní zájem (ve smyslu § 80 o. s. ř.) na určení nicotnosti sporného usnesení valné hromady.
4. Stěžovatel podal proti oběma rozhodnutím dovolání. Nejvyšší soud jej v rozsahu, ve kterém směřovalo proti usnesení městského soudu, zastavil, v části směřující proti usnesení vrchního soudu odmítl pro nepřípustnost. Konstatoval, že na závěrech městského soudu a vrchního soudu nic nemění argumentace stěžovatele, podle níž je rozhodnutí o jeho vyloučení z asociace i předcházející výzva zdánlivým právním jednáním pro neurčitost. Stěžovatelem vytýkaná vada rozhodnutí (absence určení těch subjektů, v nichž bylo členství neslučitelné s členstvím v asociaci) není vadou působící neurčitost rozhodnutí o vyloučení, může být toliko důvodem pro vyslovení neplatnosti. Jelikož však návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti jeho vyloučení z asociace městský soud již dříve zamítl pro opožděnost, je jeho vyloučení platné, i pokud by bylo stiženo tvrzenými vadami. Vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je konstitutivním rozhodnutím, které se již nijak neprojeví v poměrech stěžovatele, resp. v otázce (ne)platnosti jeho vyloučení z asociace.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí porušení svých ústavně zaručených práv, a to čl. 20 a 36 Listiny základních práv a svobod. Jeho vyloučení z asociace porušilo kromě zákonných ustanovení a členských práv ústavně zaručené právo sdružovat se ve spolku, a to navíc v národním svazu, který v České republice podstatně ovlivňuje možnosti provozování amatérského boxu. Obecné soudy tím, že se nezabývaly nicotností, resp. zdánlivostí právního jednání, které k vyloučení stěžovatele ze svazu vedlo, zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces a odepřely mu přístup k soudu. Vyloučení nelze považovat za účinné právní jednání proto, že neexistovalo žádné závažné porušení povinností stěžovatele jako člena asociace, a pro vyloučení proto nebyl důvod. Je tak i v rozporu s dobrými mravy. Z výzvy k nápravě ze dne 6. 11. 2023 ani z oznámení ze dne 27. 11. 2023, kterým byl stěžovatel z asociace vyloučen, jednoznačně neplyne, z jakého důvodu k vyloučení došlo. Tím mu byla znemožněna řádná obrana proti neoprávněnému vyloučení. Tento nedostatek nebylo možné "zhojit" rozhodnutím disciplinární komise, která dovodila, že vyloučení bylo spojeno s členstvím ve spolku ČESKÁ FEDERACE BOXU, spolek. Současně stěžovatel tvrdí, že ústavní stížnost podstatně přesahuje jeho zájmy a Ústavní soud by měl učinit ústavně konformní výklad § 553 odst. 1 a § 245 o. z. ve vztahu k § 242 o. z., a to ve vztahu k otázce, zda uplynutím prekluzivní lhůty obsažené v § 242 o. z. jsou zhojeny i vady zdánlivosti právního jednání (vyloučení ze spolku) podle § 239 a násl. o. z.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ústavní soud nepřehodnocuje skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98).
7. Námitky stěžovatele postrádají ústavněprávní přesah. Stěžovatel opakuje svou argumentaci, se kterou se ale už obecné soudy dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud konkrétně v bodě 10 napadeného usnesení uvedl, že vytýkaná vada rozhodnutí (nespecifikování konkrétního subjektu, v němž má být členství zakázáno) právní následky zdánlivosti vůbec způsobit nemůže. Stěžovatel ale především v ústavní stížnosti nijak netematizoval základní premisu předchozích rozhodnutí obecných soudů, od které se fakticky všechna rozhodnutí v nyní posuzované věci odvíjela - tedy pravomocné zamítnutí jeho návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení z asociace. Na těchto závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledává nic protiústavního. Z pohledu zásady vigilantibus iura scripta sunt, základní zásady občanského práva stanovující, že práva náležejí bdělým, je třeba uzavřít, že výklad zastávaný obecnými soudy v napadených rozhodnutích tuto zásadu respektuje.
8. Domáhal-li by se stěžovatel svého práva včas, výsledek by pro něj mohl být příznivější (jak ostatně ukazuje i osud vedlejšího účastníka 1., viz bod 33 napadeného usnesení vrchního soudu). Ústavní soud proto stručně shrnuje, že z toho důvodu z pohledu ústavního přezkumu obstojí i právní závěry vyslovené v bodech 30 až 32 napadeného usnesení vrchního soudu, resp. bodu 11 napadeného usnesení Nejvyššího soudu, a není proto ani důvod poskytovat jakýkoli ústavně konformní výklad zmiňovaných ustanovení občanského zákoníku. Závěry obecných soudů jsou ve všech zmíněných ohledech srozumitelně a logicky odůvodněné. Klíčové je, že stěžovatel v době konání valné hromady nebyl členem asociace, o čemž bylo již dříve pravomocně soudy rozhodnuto. Závěr soudů v nynější věci, že není tudíž aktivně legitimován napadat usnesení valné hromady asociace, tak není z ústavního pohledu jakkoli problematický.
9. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti doložil i nahrávku z valné hromady ze dne 5. 11. 2023. K tomu Ústavní soud uvádí, že není nalézací instancí a nepřehodnocuje skutkové závěry obecných soudů. Každopádně na předchozím pravomocném rozhodnutí, jimž byla pro opožděnost zamítnuta žaloba stěžovatele brojící proti vyloučení z asociace, nemůže tento důkaz cokoli změnit.
10. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. října 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu