Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele S. H., zastoupeného Mgr. Petrem Langem, LL.M., advokátem, sídlem Jakubská 156/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2026 č. j. 16 Co 274/2025-670 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. srpna 2025 č. j. 0 P 50/2024-587, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a M. D. a nezl. K. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel a vedlejší účastnice jsou rodiče nezletilé dcery. Dcera byla v roce 2022 svěřena do péče matky, stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na její výživu 3 tis. Kč měsíčně. Stěžovatel byl oprávněn se s dcerou stýkat každé úterý od 9 do 17 hod., každý sudý víkend od pátku od 17 hod. do neděle do 17 hod. a každoročně o vánočních svátcích. Ústavní stížnost stěžovatele v této věci odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 9. 8. 2023 sp. zn. III. ÚS 1544/23.
2. V nynějším řízení zahájeném v roce 2025 se stěžovatel domáhal svěření dcery do symetrické střídavé péče v týdenních intervalech (se speciální úpravou v období školních prázdnin), výši výživného ponechal na úvaze soudu. Okresní soud ve Vyškově svěřil dceru do asymetrické střídavé péče, konkrétně do péče matky vždy od pondělí každého lichého kalendářního týdne od 8 hod. do středy každého sudého kalendářního týdne do 15 hod., do péče stěžovatele pak ve zbývající době. Předávání probíhá ve školském zařízení, které dcera navštěvuje. V době různých prázdnin platí režim odlišný, v období letních prázdnin stráví dcera střídavě týden u matky a týden u stěžovatele. Stěžovatel je nově povinen přispívat na výživu dcery 2 800 Kč měsíčně, matka 700 Kč měsíčně. Okresní soud upozornil na vysoce konfliktní vztahy mezi rodiči a jejich nedostatečnou komunikaci, zlepšení vztahů brání zejména autoritativní přístup stěžovatele a jeho neochota hledat kompromisy. Okresní soud zohlednil, že si dcera přeje trávit se stěžovatelem více času, ve svých pěti letech ovšem není schopna domyslet důsledky rovnoměrné střídavé péče, zejména obtížnost spojenou se vzdáleností bydlišť rodičů (cca 40 km) a s blížícím se zahájením povinné školní docházky. K tomu nutno přičíst, že matka jako samoživitelka pečuje ještě o nezletilého syna, dosahuje příjmu přibližně 17 000 Kč čistého měsíčně, nemá řidičský průkaz ani automobil. Z předchozích soudních rozhodnutí plyne, že na vzniku této situace (vzdálenosti mezi bydlišti) se podíleli oba rodiče, zrušení společné domácnosti způsobil i stěžovatel tím, že vyvíjel na matku psychický tlak a před zraky jejího syna ji fyzicky napadl. Střídání školských zařízení po týdnu by bylo pro dceru příliš zatěžující, stejně tak by bylo nevhodné, aby docházela do školy na půli cesty mezi bydlišti rodičů, protože by musela z poloviny dojíždět veřejnou dopravou. Interval střídání péče během letních prázdnin o délce 14 dnů je na její věk příliš dlouhý, proto soud nastavil interval týdenní.
3. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že stanovil stěžovateli povinnost hradit výživné ve výši 3 400 Kč měsíčně, od 1. 9. 2026 ve výši 4 100 Kč, a matce ve výši 800 Kč, od 1. 9. 2026 ve výši 1 000 Kč, ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. Navštěvování školy na půli cesty mezi bydlišti rodičů by nebylo v zájmu dcery, to i kvůli obtížnějšímu navazování a udržování sociálních vazeb s vrstevníky. V odvolacím řízení dcera změnila svůj postoj a vyjádřila vůli navštěvovat školu v místě bydliště matky, nikoli stěžovatele. Liché je tvrzení stěžovatele, že současný režim péče mu neumožňuje najít si zaměstnání. Jednak stěžovatel nepracuje již několik let, jednak podle svých slov ani pracovat nehodlá, protože se bude starat o svého otce. Týdenní interval střídání péče o letních prázdninách je vhodný, případné delší dovolené lze řešit ad hoc dohodou mezi rodiči. Námitka podjatosti kolizního opatrovníka, resp. celého OSPOD X, je rovněž nedůvodná. Matčina teta sice pracuje na OSPOD X, není však ani vedoucí oddělení, ani přidělenou sociální pracovnicí v této věci. Oproti okresnímu soudu považuje krajský soud stěžovatelův potenciální příjem za vyšší (vzhledem k majetku a životní úrovni), proto výživné zvýšil a zohlednil, že výhradně stěžovatel nese náklady na dopravu spojené s předáváním dcery. Rovněž příjem matky je vyšší, něž jak ho původně zjistil okresní soud.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že ač jsou oba rodiče schopni a ochotni pečovat o dceru ve stejné míře, soudy nastavily péči nerovnoměrně. Veškerou finanční i časovou zátěž způsobenou přestěhováním matky přenesly soudy na stěžovatele, byť matka bez souhlasu stěžovatele opustila s dcerou společnou domácnost. Zároveň, ačkoliv veškeré cesty obstarává stěžovatel, soudy mu výživné namísto snížení zvýšily. Není zde překážka, aby si matka nemohla pořídit automobil. Soudy nedostatečně zvážily kompromisní variantu, že by dcera docházela do školy mezi bydlišti rodičů. Model nastavený soudy narušuje snahu stěžovatele o zajištění stabilního zaměstnání. Není ani zřejmé, proč by nebyly vhodné dvoutýdenní intervaly péče o letních prázdninách. Názor dcery nebyl zjištěn objektivně, a to kvůli možné podjatosti kolizního opatrovníka OSPOD, který její názor zjišťoval. Soudy řádně nezohlednily její přání trávit se stěžovatelem více času a navštěvovat školu blízko jeho bydliště. Celkově nejsou rozhodnutí dostatečně odůvodněna; soudy spoustu okolností nezohledňují, podceňují, případně nereagují na námitky stěžovatele.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Soudy vzaly v úvahu závěry judikatury, že kýženým modelem péče při podobné míře schopnosti a ochoty rodičů pečovat o dítě je péče rovnocenná, to ovšem neznamená preferovat bez dalšího nutně střídavou péči rovnoměrnou, rozložení péče závisí na okolnostech každé věci a nejlepším zájmu konkrétního dítěte (nález ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25, body 21 a 22). Rozhodnutí soudů v rodinných věcech vychází převážně z posouzení konkrétních skutkových okolností. K takovému posouzení jsou díky kontaktu s účastníky řízení a díky zjišťování skutkového stavu nejlépe vybaveny opatrovnické soudy. Právě proto Ústavní soud přezkoumává soudní rozhodnutí ve věcech rodinných obzvláště rezervovaně a soustředí se na zhodnocení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15).
7. Ve stěžovatelově případě se obecné soudy žádného takového excesu nedopustily. Ačkoli stěžovatel ve většině okruhů námitek tvrdí, že soudy některé skutečnosti vůbec nezohlednily, případně své závěry (dostatečně) neodůvodnily, z napadených rozsudků je zřejmé, že tomu tak není. Stěžovatel ve své argumentaci naprosto pomíjí značnou část důvodů napadených rozhodnutí a snaží se navodit dojem nedostatečného odůvodnění, byť ve skutečnosti pouze nesouhlasí se závěry soudů z hlediska jejich věcné správnosti. Napadená rozhodnutí jsou odůvodněna obsáhle, řádně, srozumitelně a rozumně, Ústavní soud nevidí důvod do nich zasahovat, natož úvahy obecných soudů přehodnocovat.
8. Rovnoměrné střídavé péči brání především vzdálenost mezi bydlišti rodičů (s. 6 rozsudku okresního soudu). Soudy zvážily možnou kompromisní variantu, že by dcera navštěvovala školu mezi bydlišti rodičů, nepovažovaly ji ale za vhodnou kvůli dopravě a tvoření sociálních vazeb. Matka si přitom ze svých příjmů automobil pořídit nemůže (bod 30 rozsudku krajského soudu). Skutečnost, že jsou bydliště rodičů vzdálena zhruba 40 km a že dopravu zajišťuje pouze stěžovatel, nepovažoval Ústavní soud za problematickou ani v předchozím řízení (usnesení III. ÚS 1544/23, bod 11); nyní krajský soud tuto zátěž kladenou na stěžovatele zohlednil a snížil proto výživné oproti běžně stanovené výši.
9. Soudy neignorovaly názor dcery, naopak oproti dřívější úpravě rozšířily dobu, po kterou o ni stěžovatel pečuje; na druhou stranu vzaly v potaz její nízký věk a možné zatížení, které by jí mohla rovnoměrná péče přinést. Stěžovatelova argumentace je ohledně přání dcery rozporná. Stěžovatel sice namítá, že soudy nezohlednily názor dcery (ač tomu tak není), pomíjí ovšem, že dcera v odvolacím řízení vyjádřila přání navštěvovat školu v bydlišti matky (bod 30 rozsudku krajského soudu). Vnitřně nekonzistentní je stěžovatelova argumentace i v jeho námitce, že rozsah péče stanovený soudy mu znemožňuje najít si stabilní práci. Sám stěžovatel ale v odvolacím řízení tvrdil, že si práci nehledá, protože se plánuje starat o otce (body 16 a 31 tamtéž). Dvoutýdenní interval střídavé péče o prázdninách považují soudy za příliš zatěžující pro dceru s ohledem na její věk. Má-li stěžovatel zájem strávit s dcerou nepřerušeně déle než týden, nic mu nebrání v domluvě s matkou (bod 31 tamtéž). K údajné podjatosti pracovníků OSPOD lze zopakovat, že matčina příbuzná sice pracuje na OSPOD X, zde ale činná nebyla (bod 33 tamtéž).
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu