Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Paludové, zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem, sídlem Purkrabská 155/6, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2026 č. j. 17 Co 94/2026-2577, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Ing. Stanislava Paludy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou účastníci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů vedeného u Okresního soudu ve Vyškově. Stěžovatelka se v průběhu tohoto řízení domáhala nařízení předběžného opatření, které by vedlejšímu účastníkovi zakazovalo nakládat s 50% podílem ve vymezené obchodní společnosti a také s vymezenými pozemky.
2. Okresní soud tomuto návrhu částečně vyhověl a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nenakládat se svým 50% podílem v dotčené obchodní společnosti (výrok I) a částečně jej zamítl v části, ve které se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi nenakládat s vymezenými pozemky (výrok II), a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud provedl dokazování notářským zápisem a uvedl, že dosud nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by na zúžení společného jmění navázalo jeho vypořádání. Za vypořádání nelze považovat jemu předcházející souhlas valné hromady sepsaný stejný den a stejným notářem. Stěžovatelka označila k provedení důkaz svědčící v její prospěch. Není vyloučeno, že podíl bude eventuálně přikázán do jejího vlastnictví. V minulosti již došlo k převodům podílů u zbylých společností původně vlastněných vedlejším účastníkem a v této věci též došlo k významné skutkové změně (požár v objektu obchodní společnosti). Ve zbytku okresní soud návrhu nevyhověl.
3. K odvolání stěžovatelky a vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně napadeným usnesením změnil výrok I usnesení okresního soudu tak, že se návrh na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi nenakládat se svým 50% podílem v dotčené obchodní společnosti zamítá (výrok I) a ve výroku II usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II). Obavy stěžovatelky, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, vyplývají z toho, že vedlejší účastník v roce 2022 převedl své 50% a 100% podíly ve dvou jiných obchodních korporacích. K nařízení předběžného opatření nestačí obava stěžovatelky ohledně schopnosti vedlejšího účastníka se majetku zbavit. Musí tvrdit a osvědčit konkrétní okolnosti, z nichž plyne riziko zmaření či podstatného ztížení budoucího výkonu rozhodnutí. V této věci však žádné takové kroky vedlejšího účastníka stěžovatelka neosvědčila a ani netvrdila. Za takové kroky nelze považovat převod obchodních podílů vedlejšího účastníka v roce 2022, který se nijak netýkal majetku v této věci. Stěžovatelka ani neosvědčila naléhavost ohrožení. Pouhé spekulace ohledně možných dispozic vedlejšího účastníka s majetkem založené na skutečnostech, které se staly před čtyřmi lety, neopodstatňují nařízení předběžného opatření. Situace by byla jiná, pokud by stěžovatelka tvrdila či prokazovala, že se vedlejší účastník konstantně zbavuje majetku, případně již činí konkrétní kroky za účelem zbavení se majetku, to se však neděje.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že uvedla konkrétní důkazy osvědčující obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, ty však krajský soud ignoroval a dopustil se řady neústavních pochybení. Krajský soud pominul rozhodné skutečnosti a listiny, neboť jeho argumenty jsou v rozporu s obsahem návrhu stěžovatelky a důkazů. Stěžovatelka osvědčila, jak se vedlejší účastník zbavuje částí svého majetku, což se dotýká i majetku v této věci (jde o úzce související jednání vedlejšího účastníka a jeho advokáta). Krajský soud popírá preventivní účel předběžného opatření, protože požaduje, aby bezprostředně došlo k zahájení dispozice s majetkovou hodnotou. To zbavuje předběžné opatření jeho smyslu, neboť v tom okamžiku by již došlo ke zmaření výkonu rozhodnutí. Odůvodnění krajského soudu je nedostatečné a vnitřně rozporné. Krajský soud řádně nevysvětlil, proč stěžovatelkou předložené důkazy nejsou relevantní a nepředstavují konkrétní kroky ke zbavení se majetku a nebezpečí pro výkon rozhodnutí. Krajský soud svévolně vybočil z ústavních mantinelů změnou vyhovujícího rozhodnutí, neboť se nevypořádal se skutečnostmi, na kterých toto rozhodnutí spočívalo. Odvolací soud nesmí změnit stav dočasné ochrany bez konkrétního, přesvědčivého a se spisem souladného odůvodnění. Nevyhověním hrozí stěžovatelce nenapravitelná neproporcionální újma. Zpeněžení podílu v obchodní společnosti rovněž nestačí, bude proto třeba zajistit a eventuálně prodat označené pozemky.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Jde totiž o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není předurčen konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je nicméně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu, byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, vydal jej příslušný orgán a není projevem svévole či flagrantního porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nález ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 1121/20, body 12 a 13).
7. Napadené usnesení mělo zákonný podklad a krajský soud byl k rozhodnutí o předběžném opatření příslušný, stěžovatelka v tomto směru ostatně žádné vady ani nenamítá. Co se týče svévole a flagrantního porušení zásad spravedlivého procesu, nelze přisvědčit argumentům stěžovatelky, neboť napadené usnesení žádnou z těchto vad netrpí.
8. K námitce nedostatečnosti odůvodnění je třeba v prvé řadě uvést, že není porušením práva na řádný proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). Krajský soud takový ucelený argumentační systém vyložil a přesvědčivě vysvětlil, proč předběžné opatření nenařídil.
9. Krajský soud v souladu s ústavními požadavky odůvodnil, že návrh stěžovatelky je postaven čistě na neaktuálních a nerelevantních tvrzeních a na abstraktní obavě, že výkon eventuálního rozhodnutí by mohl být ohrožen. Pro nařízení předběžného opatření z tohoto důvodu je však třeba konkrétních okolností a konkrétních obav, z nichž plyne naplnění této podmínky. To, že vedlejší účastník v roce 2022 převedl své obchodní podíly v některých jiných obchodních společnostech na jiné osoby, a že má v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů způsobovat průtahy, však není okolností, pro kterou by návrhu na nařízení předběžného opatření šlo vyhovět. Pouhá subjektivní abstraktní obava není okolností opodstatňující nařízení předběžného opatření. Ve věci není ani žádná naléhavost, protože spekulace o možných dispozicích vedlejšího účastníka s majetkem jsou založeny na okolnostech z roku 2022 (srov. body 5 až 11 usnesení krajského soudu a str. 2 usnesení okresního soudu). Na těchto úvahách není nic neústavního.
10. Krajský soud tím zároveň vysvětlil, proč část odůvodnění usnesení okresního soudu týkající se nařízení předběžného opatření neobstojí. Krajský soud ani nepominul žádné důkazy, jeho odůvodnění není vnitřně rozporné a jeho úvahy nejsou v rozporu s účelem předběžných opatření a respektují jej.
11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu