49. Třeba dodat, že uvedené závěry nejsou judikatuře Nejvyššího soudu neznámé. V jiném případě například Nejvyšší soud upozornil, že podstatné bylo i to, že "celý audiozáznam přehrál již v hlavním líčení soud prvního stupně, a jeho obsah i způsob hodnocení tímto soudem byl obviněnému znám nejpozději z rozsudku soudu prvního stupně." (usnesení ze dne 16. 7. 2024 sp. zn. 6 Tdo 377/2024, bod 32, kde se rovněž uvádí, že odvolací soud sice hodnotil audiozáznam poněkud odlišně oproti soudu nalézacího, šlo však o "hodnocení konvenující představám obviněného", proto postupem odvolacího soudu "nemohlo dojít k porušení principu kontradiktornosti řízení v neprospěch obviněného."). V nynějším případě stěžovateli žádné hodnocení důkazu známo nebylo, poprvé se o něm dozvěděl až z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
50. Postup trestních soudů tak porušil principy dokazování a vůbec požadavek spravedlivého procesu. Trestní soudy porušily stěžovatelovo právo na kontradiktornost řízení, vyvěrající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI.
Závěr
51. Trestní soudy porušily princip bezprostřednosti a jejich rozhodnutí byla pro stěžovatele objektivně překvapivá. Nalézací soud sice (potenciálně významný) důkaz provedl, opomněl jej však hodnotit. Odvolací a dovolací soud pak místo provedení důkazu učinily (z jimi neprovedeného důkazu) skutková zjištění, která byla protichůdná, a nedaly stěžovateli šanci se k hodnocení důkazu vyjádřit (krajský soud důkaz vyhodnotil poprvé až v napadeném usnesení, stěžovatel do té doby žádné hodnocení tohoto důkazu neznal, neboť okresní soud důkaz nijak nehodnotil). Tím porušily jeho základní právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu (čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny). Nejvyšší soud nadto v jiné otázce (která však pro nynější věc není z důvodů uvedených v části V. B. klíčová) porušil stěžovatelovo základní právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny).
52. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl, ovšem ne v celém jejím rozsahu. Byť stěžovatel napadá všechna rozhodnutí trestních soudů, postačí zrušit jen usnesení krajského soudu a Nejvyššího soudu. Takto se v nynější specifické situaci krajskému soudu vytváří prostor, aby provedl důkaz kamerovým záznamem a umožnil stěžovateli, aby se k němu znovu vyjádřil. Současně se musí procesně řádným postupem vyjasnit, zda jde o důkaz významný (jak uvedl krajský soud), či naopak důkaz bez většího významu pro nynější věc (jak uvedl Nejvyšší soud).
53. Ústavní soud proto z důvodů procesní ekonomie a vzhledem k zásadě minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci zrušil jen usnesení krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu [§ 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve zbytku (rozsudek okresního soudu) odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona, pro obdobný postup srov. např. nález ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 1309/24, bod 42].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu