Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů T. S. a obchodní společnosti X, zastoupených JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou, sídlem Petřkovická 974/5a, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2026 č. j. 8 Tdo 284/2026-3102, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2025 č. j. 5 To 140/2025-3001 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. ledna 2025 č. j. 3 T 159/2019-2904, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé byli trestně stíháni pro skutek, který měl stručně řečeno spočívat v tom, že se podíleli na jednání, kdy účelovým navyšováním cen reklamy prostřednictvím společnosti PROPAG-STORM a.s. docházelo k soustavnému krácení daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty. Stěžovatel uzavřel jménem stěžovatelky se společností PROPAG-STORM a.s. smlouvy o zajištění reklamních služeb s vědomím, že platby za jím objednané reklamní služby cenově účelově několikrát navýšené oproti tržním cenám, mu budou prostřednictvím jiných osob vráceny v hotovosti zpět z ceny účtované reklamy bez jakéhokoliv odrazu v účetnictví a daňové evidenci, a to v částce odpovídající nejméně 80 % ze základu daně z uskutečněných zdanitelných plnění. Faktury vystavené společností PROPAG-STORM a.s. na stěžovatelku nechal stěžovatel zahrnout do jejího účetnictví a ceny v nich uvedené ji nechal uhradit včetně daně z přidané hodnoty na bankovní účet společnosti PROPAG-STORM a.s. To činil s vědomím, že takto odeslané a uhrazené finanční prostředky nebudou využity ani k částečnému plnění daňových povinností, ale budou určeny k hotovostnímu výběru ve prospěch stěžovatelů. Stěžovatelé tak měli způsobit České republice škodu v souhrnné výši 536 000 Kč.
3. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 6. 2021 č. j. 3 T 159/2019-227 byli stěžovatelé pro tento skutek zproštěni obžaloby.
4. K odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Ostravě zprošťující rozsudek soudu prvního stupně zrušil usnesením ze dne 22. 8. 2022 č. j. 5 To 412/2021-2284. Okresní soud podle soudu odvolacího pochybil tím, že řádně neobjasnil skutkový stav a jeho rozhodnutí bylo předčasné.
5. Nyní napadeným rozsudkem okresního soudu byli stěžovatelé uznáni vinnými ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měli dopustit jednáním blíže popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku. Za tento trestný čin byl stěžovatel odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 270 000 Kč. Stěžovatelka byla odsouzena k peněžitému trestu v celkové výši 540 000 Kč.
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali stěžovatelé odvolání, které krajský soud podle § 256 trestního řádu zamítl jako nedůvodné. V řízení před soudem prvního stupně neshledal žádné procesní vady. Konstatoval, že se okresní soud správně vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, své závěry podrobně odůvodnil a dostatečně reagoval na argumentaci obhajoby. V odvolání uplatněnou obhajobu označil krajský soud za pouhé opakování obhajoby z řízení před nalézacím soudem.
7. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a obsahem skutkových zjištění obecných soudů a nepřisvědčil stěžovatelům v námitce týkající se opomenutých důkazů. Neshledal ani žádnou jinou vadu, která by znamenala porušení práva na spravedlivý proces či principu presumpce neviny.
II.
Argumentace stěžovatelů
8. Stěžovatelé spařují porušení svých ústavně zaručených práv v porušení principu in dubio pro reo a v porušení zásad spravedlivého procesu. Jsou přesvědčeni, že obecné soudy deformovaly provedené důkazy, k jejichž hodnocení nepřistoupily nestranně, nýbrž předjímaly jejich vinu. Odsouzení soudy založily výlučně na výpovědi dvou svědkyň, jejichž svědectví je pouze svědectvím z doslechu. Soudy vůbec nezkoumaly věrohodnost původního zdroje informací. Žádný další usvědčující důkaz podle stěžovatelů soudy neměly k dispozici.
9. Za opomenutý důkaz stěžovatelé považují to, že soudy nehodnotily části výpovědí svědkyň, které zpochybňují stěžovatelovu vinu. Důkazy, jimiž stěžovatelé dokládali, jakým způsobem stěžovatelka přistupovala k výběru poskytovatele reklamy (smlouva se společností Paint horse, s.r.o.), soudy rovněž nevyhodnotily. Neprovedly dále důkaz výsledky šetření v ostatních vyloučených trestních věcech. Soudy založily své závěry o vině stěžovatelů na přesvědčení, že všichni, kdo obchodovali se společností PROPAG-STORM a.s., jsou vinni trestnou činností. Stěžovatelé mají za to, že by Ústavní soud měl v jejich věci zasáhnout, neboť napadená rozhodnutí považují za vysoce společensky nebezpečná, neboť zakládají trestní odpovědnost pouze na tom, že si subjekt vybere nesprávného obchodního partnera.
10. Stěžovatelé dále namítají, že pochybil již krajský soud při rozhodování o odvolání proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu a porušil jejich právo na spravedlivý proces. Mají za to, že krajský soud postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, neboť nepřípustnými pokyny soud prvního stupně zavázal ke konkrétním výsledkům dokazování.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94).
12. Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají skutkové závěry trestních soudů, zpochybňují provedené dokazování a způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. V řízení o ústavní stížnosti se však nelze domáhat zpochybnění soudy učiněných skutkových zjištění a závěrů, a to včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování. Pouze obecný soud hodnotí provedené důkazy podle svého uvážení v souladu s trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede-li, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Ústavní soud se může zabývat hodnocením důkazů obecnými soudy jen tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, resp. že je dán tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. To však v posuzované věci Ústavní soud neshledal.
13. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy provedly dostatečně rozsáhlé dokazování, na jehož základě objasnily, jakou roli hrála stěžovatelka (a za ni jednající stěžovatel) v řetězci obchodních společností vytvořených k tomu, aby byla krácena daň z přidané hodnoty a daň z příjmů prostřednictvím společnosti PROPAG-STORM a.s. Stěžovatelům nelze přisvědčit v tom, že by jejich odsouzení bylo založeno výlučně na svědectví z doslechu. Soudy vycházely nejen ze svědeckých výpovědí, ale také z listinných důkazů a ze znaleckého posudku z oboru ekonomika. Vzaly v potaz rovněž obsah soudních rozhodnutí v souvisejících trestních věcech. Jak správně konstatoval Nejvyšší soud, ve věci sice neexistuje přímý důkaz o vině stěžovatelů, to však nesnižuje přesvědčivost výsledků provedeného dokazování (bod 55 napadeného usnesení). Trestní soudy založily závěr o vině stěžovatelů na uceleném řetězci nepřímých důkazů, které v intencích § 2 odst. 6 trestního řádu náležitě vyhodnotily. Jelikož po vyhodnocení důkazů soudy neměly pochybnost o tom, jak se skutkový děj odehrál, nebylo na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo, jak se stěžovatelé domáhají. Nelze se ani ztotožnit s tím, že by obecné soudy opomněly některé důkazy řádně vyhodnotit, či provedené důkazy nepřípustně deformovaly. K námitce tzv. opomenutých důkazů se již vyjádřil Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí (bod 57), a Ústavní soud proto nepovažuje za nutné jeho argumentaci na tomto místě opakovat.
14. V odůvodnění napadených rozhodnutí soudy předložily detailní popis a interpretaci jednání obou stěžovatelů a řádně se vypořádaly s námitkami, které v průběhu trestního řízení na svou obhajobu vznášeli. Přijatá skutková zjištění mají v provedených důkazech své logické zakotvení. K závěru, že jsou s nimi v extrémním nesouladu, Ústavní soud nedospěl a v napadených rozhodnutích neshledal ani jinou vadu, v níž by bylo možno spatřovat nepřípustný zásah do základních práv stěžovatelů.
15. Konečně Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani argumentaci týkající se tvrzené neústavnosti postupu krajského soudu při kasaci zprošťujícího rozsudku okresního soudu. Také těmito námitkami se již podrobně zabýval Nejvyšší soud, jenž přesvědčivě vysvětlil, proč v rozhodnutí krajského soudu a pokynech uložených soudu prvního stupně neshledal vady rozporné s principy spravedlivého procesu (body 40 a násl. napadeného usnesení). Námitky stěžovatelů tedy byly i v tomto ohledu dostatečně vypořádány obecnými soudy a Ústavní soud nepovažuje za nutné jejich závěry opakovat. Stěžovatelé ostatně petitem ústavní stížnosti kasační rozhodnutí krajského soudu nenapadají.
16. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla zasažena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu