Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Silvie Petrášové, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. dubna 2026 č. j. 16 Co 18/2026-328, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Zdeňka Petráše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 22. 9. 2025 č. j. 27 C 246/2022-284 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala určení, že v žalobě specifikovaná stavba rodinného domu náleží do společného jmění manželů, tedy stěžovatelky a žalovaného (vedlejšího účastníka). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 57 475 Kč.
2. Odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě shledal důvodným. Výrokem I rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhověl a určil, že rodinný dům náleží do společného jmění manželů. Výrokem II, který stěžovatelka napadá ústavní stížností, zavázal vedlejšího účastníka k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 87 524 Kč. Při výpočtu odměny krajský soud předmět řízení posoudil jako neocenitelný. Znalecký posudek Ostravské znalecké, a. s., ze dne 4. 5. 2026, jímž stěžovatelka hodnotu domu dokládala, nepoužil, neboť byl předložen až po vyhlášení rozsudku, což krajský soud vyhodnotil jako účelový postup. Nevyšel ani z průvodní zprávy Ing. arch. Petra Zwierzyny z února 2008, která byla ve spisu založena bez části obsahující cenu rekonstrukce a tuto část stěžovatelka doložila až po vyhlášení rozsudku. Z hodnoty rekonstrukce navíc podle krajského soudu nelze dovodit hodnotu domu v době započetí právní služby. Krajský soud konečně nepřihlédl ani k tržnímu odhadu z května 2007 vyhotovenému pro účely čerpání úvěru, neboť zahrnoval i pozemky, jež nebyly předmětem sporu. Krajský soud také stěžovatelce nepřiznal odměnu za čtyři úkony právní služby (čtyři podání), neboť nešlo o reakci na novou situaci.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka se domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud měl podle stěžovatelky vyjít z hodnoty věci a aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je u určovacích žalob nutno vycházet z hodnoty věci, k níž se určení vlastnického práva vztahuje. Podle stěžovatelky je § 9 advokátního tarifu jen zbytkovým ustanovením a uplatní se až tehdy, nelze-li hodnotu věci zjistit bez nepoměrných obtíží. Neuznání čtyř úkonů právní služby je nedostatečně odůvodněné a stěžovatelka má za to, že šlo o úkony účelné.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení některého základního práva nebo svobody.
5. Velmi zdrženlivě se pak Ústavní soud staví k otázce přezkumu nákladových výroků obecných soudů. Stěžovatel sice odkazuje na starší rozhodovací praxi Ústavního soudu, ovšem pomíjí závěr stanoviska pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, podle něhož není rolí Ústavního soudu vystupovat jako "nejvyšší nákladový soud" a přezkoumávat věcnou správnost úvah obecných soudů při určování výše nákladů řízení. Ústavní soud do rozhodování o nákladech řízení zasahuje teprve tehdy, je-li v konkrétní věci dána mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam. Jinak je ústavní stížnost zpravidla zjevně neopodstatněná. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil (sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Kromě námitek věcné nesprávnosti však stěžovatelka žádné mimořádné okolnosti, resp. přesah jejích vlastních zájmů netvrdí. Krajský soud své závěry zdůvodnil, a jeho úvahy nelze považovat ze svévolné.
6. K námitce neuznání nákladů za čtyři úkony právní služby Ústavní soud uvádí, že posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby přísluší výlučně obecným soudům. Ústavní soud respektuje pravomoc obecných soudů posuzovat, které úkony efektivně přispěly k ochraně práv účastníků řízení. Do této sféry volného uvážení obecných soudů zpravidla nezasahuje, nejde-li o úvahy zjevně excesivní, což v nynější věci neshledal.
7. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítnul mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu