Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Martinou Wošovou, advokátkou, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. července 2026 č. j. 63 Nc 2515/2026-359, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníka řízení, a nezl. B. B. a nezl. C. C. a D. D. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků (ve věku 14 a 11 let), vedlejší účastník je jejich otcem. Jejich vztah se rozpadl a u Obvodního soudu pro Prahu 9 je nyní vedeno řízení o úpravě poměrů k dětem a rozvodu manželství. Stanoviska rodičů jsou naprosto rozdílná. Oba podali (mimo jiné) návrhy na vydání prozatímních rozhodnutí. Matka navrhla asistovanou péči otce a výživné v poměrně vysokých částkách, otec navrhl upravit péči obou rodičů do doby rozhodnutí soudu (preferoval by rovnoměrnou péči).
2. Obvodní soud napadeným usnesením rozhodl tak, že je otec oprávněn a povinen pečovat o děti každý sudý týden od čtvrtečního odpoledne do nedělního podvečera a každý lichý týden od úterního odpoledne do středečního podvečera. Rodiče si budou děti předávat před úřadem určené městské části a v ostatní nespecifikovanou dobu budou děti v péči matky (výrok I). Obvodní soud zároveň zamítl matčin návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, kterým by byla upravena asistovaná péče otce (výrok II) a návrh na vydání prozatímního rozhodnutí, kterým by byla stanovena vyživovací povinnost otce k dětem (výrok III). Též rozhodl, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. Obvodní soud uvedl, že je třeba stabilizovat poměry do doby rozhodnutí soudu a je na místě zachovat péči obou rodičů. V současnosti nejsou důvody, které by bránily přespávání dětí u otce a které by péči otce znemožňovaly či vedly pouze k tzv. asistované péči. Obvodní soud nevyhověl návrhu matky na stanovení výživného, protože matka je buď majitelkou účtů (anebo k nim má alespoň dispoziční právo), na kterých je nadstandardní množství finančních prostředků a na které je otec zasílá, potřeby dětí nejsou nadmíru vysoké a otec v přístupu k peněžním prostředkům matce nijak nebrání (matka sama uvádí, že potřeby dětí jsou hrazeny z těchto prostředků). Kolizní opatrovník ostatně z tohoto důvodu navrhl návrh matky zamítnout a upravit péči obou rodičů s časovým rozvrhem i přespáváním. Děti mají domácí vzdělávání, s čímž otec nesouhlasí, syn má poruchu autistického spektra. Ze čtyř asistovaných setkání nevyplynulo, že by se otec choval k dětem nějak zle. S dětmi byl před pár měsíci proveden pohovor prostřednictvím místního orgánu sociálně právní ochrany dětí, a to za účasti dvou sociálních pracovnic bez přítomnosti rodičů. Z tohoto pohovoru vyplývá, že oba rodiče dlouhodobě děti vychovávali, děti jsou na otce zvyklé a přejí si jeho péči zachovat. Otec byl vykázán ze společné domácnosti policií a poté obvodní soud vydal předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, kterým vykázal otce ze společné domácnosti. Toto předběžné opatření nebylo prodlouženo, matka se proti tomu ale odvolala a vykázání proto stále trvá.
4. Obvodní soud poté shrnul, že přihlédl jak k obsahu spisu, ústnímu jednání, stanoviskům všech dotčených stran, tak i aktuálním okolnostem. Vydáním prozatímního rozhodnutí stabilizuje aktuální situaci a zamezí prohlubování konfliktů. Obvodní soud částečně vyhověl návrhu otce, protože zjistil, že děti s otcem vycházejí, mají k němu pozitivní vztah, což vyplývá ze zpráv specializované organizace (která zprostředkovala asistovaná setkání), tak i z pohovoru s dětmi. Není tedy na místě, aby péče otce byla výrazným způsobem omezována. Je možné, aby děti u otce přespávaly, otec má k dispozici pronajatý byt poblíž jejich bydliště a v tomto bytě jim vybavuje pokoje. Pokud by děti nebyly s otcem v kontaktu (či byly ve velmi omezeném kontaktu), mohlo by dojít k nenávratnému přetrhání jejich citových vazeb. Přesto však v současné době obvodní soud přistoupil k omezenějšímu rozsahu péče otce než péče matky, do budoucna ale nelze vyloučit ani rovnoměrnou střídavou péči. S ohledem na vykázání otce ze společného obydlí bylo místo předání stanoveno na neutrálním místě, tj. před úřadem městské části. Vzhledem k tomu, že nelze předvídat, kdy bude rozhodnuto ve věci samé, dospěl obvodní soud k závěru, že je ve prospěch dětí, aby prozatímní úprava trvala po dobu zákonných tří měsíců.
5. Matka v ústavní stížnosti tvrdí, že obvodní soud porušil její ústavně zaručená práva. Soudy dle ní došly k závěru, že se otec dopouštěl domácího násilí proti matce i dětem. Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je stále účinné, zároveň bylo proti otci zahájeno trestní řízení. Vyjde-li najevo možnost domácího násilí, soudy ji nesmí ignorovat a stát má pozitivní závazek ho potírat. Na tento závazek obvodní soud rezignoval, domácí násilí označil jako něco, co se má řešit jen v trestním řízení. Bylo osvědčeno, že obětmi násilí otce byly i děti. Pro posouzení domácího násilí není vůbec trestního řízení třeba. Obvodní soud měl zvolit adekvátní opatření, což neučinil a ignoroval důkazy (zejména zprávy o psychickém stavu dětí), a to, že v současné situaci děti trpí. Rozhovor s dětmi je starý a bez kontextu, navíc při něm bylo kvůli synově poruše autistického spektra třeba specialistů. Obvodní soud neposoudil ani nejlepší zájem dětí. Kromě toho se na jednání dne 14. 7. 2026 dopustil řady neústavních pochybení. Nepravdivě útočil na advokátku matky, čímž mohl snížit její profesní autoritu. Nezjistil názor nezletilých a uvedl, že na řešení posuzované věci nemá čas a je v časovém presu, byť do konce lhůty k vydání prozatímního rozhodnutí stále byly takřka dva měsíce. Přerušil jednání a po návratu do síně vadně pokračoval ve výsleších, s některými důkazy se matka seznámila až na jednání. Soud tak porušil právo na zákonného soudce a zásady rovnosti účastníků a volného hodnocení důkazů. Soud též původně špatně určil místo předání dětí, zapomněl, že existuje předběžné opatření o vykázání otce ze společné domácnosti a neurčil délku prozatímního rozhodnutí. Došlo k porušení participačních práv syna, protože neměl jako osoba se zdravotním postižením prostor se vyjádřit přiměřeně svému stavu. Matka na závěr navrhuje odložení vykonatelnosti, neboť každé předání může dětem způsobit újmu.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Byť se s účinností od 1. 1. 2026 na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte procesně nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, lze při posuzování ústavnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se k předběžným opatřením. Podle ní Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, tj. zkoumat vlastní podmínky pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci. To přísluší výhradně opatrovnickým soudům. Obdobné závěry platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem.
8. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (na vydání prozatímního rozhodnutí o úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud zkoumá, zda takové rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která musí být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro zásah Ústavního soudu může být též flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. nálezy ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26, body 24 až 28; či ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26, body 27 až 30).
9. Napadené usnesení mělo zákonný podklad a obvodní soud byl k jeho vydání příslušný, matka k tomu žádné vady ani nenamítá. Co se týče svévole a flagrantního porušení zásad spravedlivého procesu či porušení participačních práv, nelze přisvědčit argumentům matky, protože napadené usnesení žádnou z namítaných vad netrpí.
10. Obvodní soud v souladu s ústavními požadavky vyhodnotil aktuální rodinnou situaci a vzal při svých úvahách v potaz i možné domácí násilí, včetně předběžného opatření a trestního řízení. Soudkyně na jednání pouze konstatovala, že je trestní řízení ve fázi prověřování, a že je třeba respektovat presumpci neviny. Též přihlédla k tomu, že ve věci bylo osvědčeno, že k domácímu násilí sice docházelo, předběžné opatření ale nebylo prodlouženo, byť stále platí, neboť proti tomu matka podala odvolání (srov. matkou předložený přepis a s. 5 napadeného usnesení). Orgán sociálně právní ochrany dětí provedl rozhovor s dětmi v době, kdy mělo docházet k domácímu násilí a kdy matka podala návrhy, na jejichž základě byl otec vykázán ze společné domácnosti (tj. 3 až 4 měsíce před vydáním napadeného usnesení). Tento rozhovor proběhl bez přítomnosti rodičů za účasti dvou kvalifikovaných sociálních pracovnic, kterým děti sdělily, že se mají dobře, chtějí otce vidět, chtějí s ním bydlet, a že se jim otec věnuje, pečuje o ně, a že jsou na něj zvyklé. Po oznámení matky probíhal otcův styk s dětmi za pomocí specializované organizace, přičemž z jejích zpráv nevyplývají skutečnosti, které by otcovu péči zpochybnily. Obvodní soud též zohlednil nejlepší zájem dětí, neboť by nadměrným omezením péče otce došlo k nevratnému přetrhnutí citových vazeb (srov. s. 4 až 7 napadeného usnesení).
11. Napadené usnesení není v rozporu s předběžným opatřením ve věci ochrany proti domácímu násilí, neboť dle něj mohl otec kontaktovat děti po dohodě prostřednictvím orgánu sociálněprávní ochrany dětí. V této věci přitom orgán sociálně právní ochrany dětí s péčí otce souhlasil, neboť navrhl upravit péči rodičů pomocí časového rozvrhu i s přespáváním (srov. s. 4 napadeného usnesení).
12. Soudkyně obvodního soudu se při jednání žádných neústavních pochybení nedopustila (ani u provedení výslechů), prostý nesouhlas matky s hodnocením věci ani takové pochybení založit nemůže. K argumentu, že obvodní soud pochybil, neboť prozatímní rozhodnutí vydal moc rychle, byť měl na jeho vydání ještě dva měsíce, uvede Ústavní soud toliko to, že opatrovnické soudy mají povinnost rozhodnout o prozatímních rozhodnutích bez zbytečného odkladu (srov. § 465g odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Byť si soud původně neuvědomil, že kvůli předběžnému opatření nelze předávat děti v bydlišti matky, na jednání to obratem napravil a v napadeném usnesení jako místo předávání dětí proto určil neutrální prostor před úřadem městské části. Navzdory tvrzení matky obvodní soud též stanovil dobu trvání prozatímního rozhodnutí na tři měsíce, přičemž srozumitelně uvedl důvody, proč tak učinil (srov. s. 7 napadeného usnesení). Ani zde tedy není žádná neústavnost.
13. Obvodní soud ani neporušil participační práva dětí. Jejich názor (s respektem ke zdravotnímu stavu syna a s jeho zohledněním) zjistil orgán sociálněprávní ochrany dětí pomocí dvou kvalifikovaných sociálních pracovnic. Zdravotní stav syna a názor dětí poté zohlednil i obvodní soud (s. 4 až 5 napadeného usnesení). Názor dětí nemusel soud zjišťovat přímo, stačilo jej zjistit i zprostředkovaně (srov. opět nález I. ÚS 1382/26, bod 36).
14. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu