Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele O. S., zastoupeného Mgr. Igorem Žižkem, advokátem, sídlem Moskevská 667/68, Praha 10 - Vršovice, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 k domovní prohlídce ze dne 18. srpna 2026 sp. zn. 43 Nt 1157/2026, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ukrajinské orgány vedou proti stěžovateli trestní řízení pro závažnou majetkovou trestnou činnost. Stěžovatel měl slibem výhodné investice do kryptoměny (bez velkého rizika s údajným zaručeným výnosem 25 až 30 % ročně) vylákat od poškozených cca 650 tis. USD. V době probíhajícího trestního řízení pobýval v Česku, proto ukrajinské orgány požádaly o právní pomoc, mj. o provedení domovní prohlídky. Státní zastupitelství se obrátilo na Obvodní soud pro Prahu 1 s návrhem na vydání příkazu k domovní prohlídce, který odůvodnilo tak, že v bydlišti stěžovatele jsou věci důležité pro trestní řízení, jako výpočetní technika, elektronická zařízení, paměťové nosiče, hardwarové kryptoměnové peněženky atd. Domovní prohlídka je neodkladný a neopakovatelný úkon. Existuje důvodná obava, že stěžovatel důkazy a výnosy z trestné činnosti ukryje na neznámém místě. Ukrajinskými orgány vylíčený skutek lze podle českého práva posoudit jako zločin podvodu [§ 209 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku]; tím je splněna podmínka oboustranné trestnosti. Účelu trestního řízení nelze dosáhnout jinak. Obvodní soud návrhu vyhověl a vydal příkaz k domovní prohlídce.
2. V ústavní stížnosti formálně podané jak proti soudnímu příkazu, tak proti postupu policie při provedení prohlídky, stěžovatel vznáší vícero námitek neústavnosti. Obvodní soud neposoudil oboustrannou trestnost činu; v příkazu neuvádí, podle jakého ustanovení českého trestního zákoníku je skutek trestným činem. Obvodní soud návrhu bez dalšího vyhověl, aniž by ho pečlivě posoudil. Příkaz neuvádí, proč právě v obydlí stěžovatele se nacházejí věci důležité pro trestní řízení a o jaké konkrétní věci jde. Není jasné, zda domovní prohlídka byla jen neopakovatelná či současně neodkladná (příkaz se zmiňuje o neopakovatelnosti, kdežto protokol o domovní prohlídce též o neodkladnosti).
3. Ústavní stížnost formálně směřuje jak proti příkazu k domovní prohlídce, tak proti domovní prohlídce jako takové. K průběhu prohlídky stěžovatel však neargumentuje, jen obecně uvádí, že neústavní vady soudního příkazu dopadají též na samotné zajištění věcí důležitých pro trestní řízení během prohlídky. Ústavní stížnost tedy svým obsahem míří jen a pouze na soudní příkaz. Byť v petitu směřuje též na prohlídku, stěžovatel k ní nic nenamítá. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost podle jejího obsahu jako směřující jen proti ústavnosti soudního příkazu. Ústavní stížnost je proto přípustná, stěžovatel neměl žádné jiné prostředky ochrany, proto se Ústavní soud může ústavní stížností zabývat (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Ač stěžovatel argumentuje v mnoha směrech, podstatou jeho ústavní stížnosti je, že obvodní soud řádně neodůvodnil příkaz k domovní prohlídce. Již v úvodu Ústavní soud předesílá, že na odůvodnění soudního příkazu nelze klást přehnané požadavky, byť domovní prohlídka je vážným zásahem do soukromí jednotlivce. Trestní řízení se totiž často nachází na jeho samotném počátku a orgány činné v trestním řízení ještě nemají všechny informace. Přehnané požadavky v rané fázi trestního řízení by neúměrně ztížily objasnění trestné činnosti [usnesení ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821), část III.3.]. Pokud je odůvodnění jasné a srozumitelné, ústavně obstojí, byť je stručné (nález ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 1956/13, bod 14).
5. To samozřejmě neznamená, že orgány činné v trestním řízení mohou bez dalšího provést domovní prohlídku, stále musí vycházet z určitých informací. Ústavní soud proto vyžaduje, aby soudce měl v době rozhodování tolik informací a důkazů, kolik situace dovoluje, přičemž tyto informace ve svém souhrnu musí objektivně odůvodnit potřebu domovní prohlídky. Úkolem soudce je prověřit, zda informace obsažené v trestním oznámení či zde v žádosti o právní pomoc jsou alespoň v základních obrysech věrohodné. Úvahy, zda domovní prohlídka je či není třeba, se však stále pohybují v rovině pravděpodobnosti (nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13, body 26 až 28).
6. K odůvodnění nynějšího příkazu lze mít vskutku výhrady, přesto však ještě ústavně obstojí. Soud by měl sám zvlášť posoudit, zda skutek by byl též podle českého trestního práva trestným činem. Ústavní soud však v minulosti připustil, že soud nemusí sám posuzovat oboustrannou trestnost činu, avšak za podmínky, že tak učiní státní zastupitelství (nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18, bod 49). Ústavní soud si proto dodatečně vyžádal návrh městského státního zastupitelství na vydání příkazu k domovní prohlídce (ze dne 7. 8. 2026 č. j. 1 KZM 638/2026-41). Ten výslovně uvádí, že "projednávaný skutek by bylo možno posoudit jako zločin podvodu podle § 209 odst. písm. a) trestního zákoníku České republiky." Zákonný požadavek, aby české orgány samy posoudily oboustrannou trestnost, tak byl splněn.
7. Ač obvodní soud byl argumentačně skoupější, šlo z odůvodnění jeho příkazu seznat, že se návrhem dostatečně pečlivě zabýval, po jakých věcech se pátrá a proč právě v obydlí stěžovatele se mohou nacházet. Soud se neomezil na nicneříkající větu (např. ze spisového materiálu plyne důvodné podezření), ale odkázal na jednotlivé části spisu a ty propojil s popisem skutku, který ukrajinské orgány činné v trestním řízení stěžovateli kladou za vinu (body 4 a 8). Soud příkladmo uvedl, jaké konkrétní věci důležité pro trestní řízení bude třeba při domovní prohlídce zajistit ("poznámky, datové nosiče, kontakty a podobně", srov. bod 9 in fine). A konečně, také uvedl, proč se mohou tyto věci nacházet právě v obydlí stěžovatele. To učinil tak, že v širších souvislostech zkoumal, zda stěžovatel skutečně užívá konkrétní byt (srov. opět bod 9).
8. Ústavní soud proto nesouhlasí se stěžovatelem, že soud posuzoval návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce bezmyšlenkovitě. Z odůvodnění lze seznat, jak domovní prohlídka souvisí se stěžovatelem a jeho údajnou trestnou činností a proč - vzhledem ke kybernetické povaze činnosti - se mohou v jeho obydlí nacházet nástroje pro páchání trestné činnosti. Ústavní soud dovodil, na čem se zakládá podezření o osobě stěžovatele a o přítomnosti nástrojů trestné činnosti v jeho obydlí. Jakkoli stěžovatel není znalý práva, odůvodnění příkazu mu v základu ozřejmilo, proč musí strpět domovní prohlídku (srov. nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2024/15, body 29, 35, 36 a 39).
9. Ústavní soud nerozumí, proč stěžovatel vytýká nesrovnalost mezi příkazem k domovní prohlídce a protokolem o provedené domovní prohlídce (příkaz mluví o neopakovatelnosti, zatímco protokol o neopakovatelnosti a neodkladnosti). Tento rozpor lze vysvětlit jednoduše, policejní orgán vyplňoval protokol na již předpřipraveném vzoru. Stěžovatel rovněž vytýká, že se směšuje neodkladný úkon s úkonem neopakovatelným. Ústavní soud připouští, že nejde o jedno a to samé. Ovšem ani judikatura nelpí na důsledném rozlišování, zda úkon je neodkladný, či neopakovatelný (srov. způsob nakládání s těmito pojmy v bodech 48, 50, 52 a 53 nálezu ze dne 7. 4. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Podstatné je, že vyvstala potřeba procesně účinně podchytit důkazy do doby, než se zahájí trestní stíhání, k čemuž slouží právě domovní prohlídka (tamtéž, body 50 a 53). Tuto potřebu, tj. že domovní prohlídka je neodkladná či neopakovatelná, není třeba výslovně uvádět, pokud plyne ze spisového materiálu a okolností případu (tamtéž, body 64 a 65). Obvodní soud se však nyní zabýval otázkou, proč domovní prohlídku nelze "odsunout" na později (obecně tamtéž, bod 67).
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na předběžné opatření a na přednostní projednání věci Ústavní soud již samostatně nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu