Ústavní soud, IV. ÚS 2574/26

Spisová značka
IV. ÚS 2574/26
ECLI
ECLI:CZ:US:2026:4.US.2574.26.1
Datum rozhodnutí
14. 10. 2026
Datum podání
31. 8. 2026
Datum publikace
13. 11. 2026
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Bartoň Michal
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO, STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti, právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík
dokazování, dovolání/přípustnost, vlastnické právo/přechod/převod, nebytové prostory

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů Radka Čermáka a Zuzany Čermákové, zastoupené Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, sídlem Matky Boží 1182/9, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2026 č. j. 27 Cdo 155/2026-666, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025 č. j. 4 Cmo 52/2025-621, ve znění opravného usnesení ze dne 3. září 2025 č. j. 4 Cmo 52/2025-626, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2024 č. j. 76 Cm 23/2023-553, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a stavebního bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Předmětem řízení před obecnými soudy byl bezplatný převod nebytové jednotky na stěžovatele, jakožto na členy vedlejšího účastníka (bytového družstva) na základě dohody o převodu členských práv a povinností k nebytovému prostoru.

2. Krajský soud v Praze zamítl žalobu na určení, že vedlejší účastník (žalovaný) je povinen uzavřít se stěžovateli (žalobci) smlouvu o převodu nebytové jednotky v navrhovaném znění, popř. že vedlejší účastník je povinen předložit jako převodce stěžovatelům návrh smlouvy o převodu nebytové jednotky v uvedeném znění (výrok I). Ve výroku II rozhodl o nákladech řízení.

3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudek krajského soudu potvrdil, ale změnil jej co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

4. Proti rozsudku vrchního soudu podali stěžovatelé dovolání. Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným, neboť dovoláním napadený rozsudek nezávisí na řešení otázek předestřených stěžovateli.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé tvrdí porušení čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy se dostatečně nevypořádaly s jejich důkazními návrhy, čímž způsobily vadu opomenutých důkazů. Následně byla jejich dovolací argumentace odmítnuta z formalistických důvodů, což považují za nepřiměřené a chybné.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen, jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných práv a svobod. Úkolem Ústavního soudu zásadně není přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy. Stěžovatelé v ústavní stížnosti v podstatě opakují svou argumentaci z předešlého řízení. Soudy se v napadených rozhodnutích s jejich argumenty přesvědčivě vypořádaly.

7. Námitky stěžovatelů uplatněné v ústavní stížnosti jsou pokračováním polemiky se skutkovými zjištěními obecných soudů a hodnocením provedených důkazů. Stěžovatelé staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší.

8. Co se týče námitek týkajících se skutkového stavu, Ústavní soud pokládá provedené dokazování za dostatečné. Neshledal, že by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s vykonanými důkazy (srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94) anebo že by byla vystavěna na nedostatečných skutkových zjištěních. Soudy se dostatečně zabývaly tím, zda jsou splněny zákonné podmínky pro převod nebytové jednotky na stěžovatele. Závěr, že nebyla splněna podmínka § 23 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, je odůvodněn v souladu s ústavními požadavky.

9. K neprovedení důkazů navržených stěžovateli Ústavní soud uvádí, že ústavní vada opomenutých důkazů nespočívá v neprovedení důkazů, nýbrž v nezdůvodnění takového postupu. Soud není povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Soudy neprovedení dalších navrhovaných důkazů zdůvodnily. Odůvodnění nadbytečností (srov. bod 20 rozsudku krajského soudu) je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1765/21, body 26 až 27). Soudy relevantní důkazy provedly a jejich hodnocení v odůvodnění dostatečně vysvětlily. Vrchní soud se ve skutkové rovině ztotožnil s krajským soudem a některá zjištění dokazováním doplnil (srov. bod 11 rozsudku vrchního soudu). Dostatečně se vypořádal též s neprovedením některých důkazů (bod 27 rozsudku vrchního soudu).

10. Ústavní soud v napadených rozhodnutích nespatřuje jakékoli prvky libovůle, protože se zakládají na provedeném dokazování a z něj vyplývajícím skutkovém stavu. Posouzení rozhodných skutečností a zohlednění relevantních kritérií pro převod nebytové jednotky je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů věcí obecných soudů. Rozhodnutí ani nejsou vnitřně rozporná. Naopak jejich odůvodnění vyhovuje požadavkům ustálené judikatury (srov. např. nález ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14 a tam citovaná judikatura).

11. Nejvyšší soud uzavřel, že stěžovatelé nenapadali úvahu vrchního soudu, na níž bylo rozhodnutí založeno, tedy že nesplnili zákonnou podmínku pro převod jednotky (stěžovatelé, resp. jejich právní předchůdci se svým členským podílem nepodíleli na financování nebytové jednotky). Stejně tak vysvětlil, že na otázkách stěžovateli předložených napadená rozhodnutí nezávisí (body 4 až 6 napadeného usnesení). Nelze proto přisvědčit stěžovatelům, že by Nejvyšší soud postupoval nepřiměřeně formálně, neboť dostatečně vysvětlil, proč dovolání přípustné není.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.