Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, sídlem Západní 255/31, Praha 6 - Střešovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2026 č. j. 30 Cdo 792/2026-82 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2025 č. j. 36 Co 284/2025-67, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 a 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se v řízení domáhal zaplacení částky 4 530 000 Kč jako náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s namítanou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví po jeho zesnulém otci, zahájeného již dne 30. 9. 1998 a trvajícího více jak 25 let.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 6. 2025 č. j. 18 C 117/2024-49 zastavil řízení o zaplacení 2 000 000 Kč (výrok I) a zamítl žalobu o zaplacení 2 530 000 Kč (výrok II). Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil (výrok I).
4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
5. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že řízení o nároku na náhradu majetkové škody ve výši 2 000 000 Kč soudy zastavily s odůvodněním, že jej stěžovatel neuplatnil u vedlejší účastnice řízení ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen "zákon o odpovědnosti státu"). Neuplatnění nároku k předběžnému projednání podle § 14 odst. 1 tohoto zákona vytváří odstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu ve spojení s § 104 odst. 2 občanského soudního řádu. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 592/98, pravomocně skončeného ke dni 23. 11. 1999, jakož i nepřiměřenou délkou dalších dvou řízení o dodatečných projednáních dědictví vedených pod sp. zn. D 311/2000, pravomocně skončených dne 5. 5. 2001, resp. dne 10. 2. 2020, byl podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu promlčen, neboť jej stěžovatel u vedlejší účastnice uplatnil až dne 7. 5. 2024. Počátek běhu promlčecí lhůty v případě tohoto nároku soudy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména stanovisko ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) odvíjely od právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v těchto řízeních vydáno. Jediný nepromlčený nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 311/2000 soudy považovaly za nedůvodný, neboť řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Z obsahu ústavní stížnosti se podává nespokojenost stěžovatele s tím, že měl přijít o své dědické právo, a to v důsledku uzavření dědické dohody, kterou podle všeho (nadále jako v průběhu předchozího řízení) považuje za absolutně neplatnou. V obecné rovině uvádí, že se stal obětí šikany orgánů veřejné moci, které ho připravily o rodinný majetek.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, dojde-li k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Takové pochybení Ústavní soud v této věci neshledal.
8. Ústavní stížnost neobsahuje žádný relevantní ústavněprávní argument. Z hlediska svého obsahu je na samé hraně projednatelnosti. Z návrhu je patrné, že jím stěžovatel projevuje především svoji nespokojenost s nepříznivým výsledkem řízení, což však pochopitelně nezakládá a ani zakládat nemůže důvodnost nyní posuzované ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a konstatuje, že v nich nespatřuje žádnou ústavněprávní vadu, která by odůvodnila jeho kasační zásah. V rozsudku městského soudu i v usnesení Nejvyššího soudu jsou dostatečně jasně podány důvody, pro které nebylo možné stěžovatelem uplatněným nárokům vyhovět. Na obsah těchto rozhodnutí Ústavní soud odkazuje, neboť nepovažuje za účelné, aby jako čtvrtý v pořadí opakoval, co stěžovateli v průběhu předchozího řízení přesvědčivě vyložily obecné soudy. Plně odůvodněný je závěr o částečném zastavení řízení pro neuplatnění nároku u vedlejší účastnice řízení, závěr o promlčení nároku za tvrzeně nepřiměřenou délku řízení, spojující počátek promlčecí lhůty se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 385), jakož i závěr o nedůvodnosti nároku ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce posledního dědického řízení (srov. rozsudek městského soudu, body 5 a 15). Stěžovateli se dostalo spravedlivého procesu, na čemž nemůže nic změnit ani fakt, že stěžovatel s výsledkem tohoto procesu nesouhlasí.
10. Ústavní soud konstatuje, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu