Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Dany Šimoníkové, zastoupené Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem, sídlem Veselá 169/24, Brno, proti výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2026 č. j. 8 Co 38/2026-150, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. června 2026 č. j. 8 Co 38/2026-154, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Aleny Hladilové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (původně žalobkyně, matka stěžovatelky) se u Okresního soudu ve Vsetíně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků a stavby v žalobě specifikovaných, které stěžovatelce darovala a posléze dar odvolala pro nevděk. Okresní soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žádné z tvrzení vedlejší účastnice nebylo prokázáno v míře, která by naplnila podmínky § 2072 občanského zákoníku. Vedlejší účastnici okresní soud uložil nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 105 126,51 Kč. Odměnu advokáta podle advokátního tarifu určil z tarifní hodnoty 2 783 570 Kč. Vyšel z odhadu hodnoty nemovitostí, který předložila stěžovatelka.
2. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě nyní napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve věci samé potvrdil (výrok I). Ve výroku o nákladech řízení krajský soud rozsudek okresního soudu změnil. Stěžovatelce přiznal na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 32 276,50 Kč. Usnesením ze dne 18. 6. 2026 č. j. 8 Co 38/2026-154 tuto částku opravil na 31 058 Kč (výrok II). Na náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud stěžovatelce přiznal částku 24 717,50 Kč (výrok III). Hodnota nemovitého majetku podle něj v řízení najevo nevyšla. Znalecký posudek si stěžovatelka nechala vypracovat pouze pro potřeby nákladů řízení a nikdo se k němu nevyjádřil. Krajský soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1665/2015 a ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1492/2016. Odměnu krajský soud stanovil podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka se domáhá zrušení výroků II a III v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, ve znění opravného usnesení. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo zaručené čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud nahradil stěžovatelkou identifikovanou cenu předmětu řízení fiktivní tarifní hodnotou. Cena nemovitých věcí byla ve spise doložena odhadem na částku 2 783 570 Kč. Závěr krajského soudu v bodě 36 odůvodnění, že hodnota nemovitostí v řízení najevo nevyšla, proto podle stěžovatelky neodpovídá obsahu spisu. Doložená cena převyšuje použitou tarifní hodnotu více než čtyřicetinásobně. Krajský soud podle stěžovatelky ani nevysvětlil, proč nepoužil žádnou ze zvláštních tarifních hodnot. Stěžovatelka dovozuje, že se měl řídit § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Podle tohoto ustanovení se ve věcech určení práva k nemovité věci považuje za tarifní hodnotu cena věci, nejvýše však 500 000 Kč. Přesnou cenu přitom znát není třeba. Je nesporné, že cena souboru nemovitých věcí tuto částku přesahuje. Měl-li krajský soud odhad za nedostatečný, měl stěžovatelku vyzvat k jeho doplnění. Na určení ceny však rezignovat nemohl.
4. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud aplikoval nesprávné ustanovení i pro případ, že by cenu zjistit nešlo. Podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025, se ve věcech určení práva k nemovité věci považuje za tarifní hodnotu částka 113 000 Kč. Toto ustanovení je podle stěžovatelky speciální vůči § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a jeho použití vylučuje. Nejde proto o rozdíl v právním názoru, nýbrž o zjevnou aplikační chybu. Stěžovatelka také tvrdí, že krajský soud použil jím odkazovanou judikaturu proti jejímu obsahu. Nejvyšší soud naopak dovodil, že chybí-li spolehlivý údaj o ceně nemovitosti, je třeba aplikovat zvláštní ustanovení pro nemovité věci. Tím byl tehdejší § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, nyní § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. k tomu právě usnesení sp. zn. 26 Cdo 1492/2016). Krajský soud z obou rozhodnutí (tedy z usnesení sp. zn. 28 Cdo 1665/2015 a sp. zn. 26 Cdo 1492/2016) převzal jen závěr o nepoužitelnosti § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ovšem pominul, k jakým závěrům tato rozhodnutí dospěla dále.
5. Stěžovatelka také poznamenává, že se krajský soud nevypořádal s argumentací jí vznášenou. Ve vyúčtování nákladů odvolacího řízení výslovně uvedla, že tarifní hodnota činí 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Krajský soud z tohoto podání ale převzal jen údaje o cestovní náhradě. Ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vůbec nezmínil. Takto krajský soud postupoval přesto, že podle nálezu ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 263/26 musí obecný soud možnou ocenitelnost předmětu řízení zkoumat vždy. Případné obtíže při ocenění musí poměřovat s mírou disproporce vzniklé použitím náhradní tarifní hodnoty. Nadto stěžovatelka odkazuje i na nález ze dne 24. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 148/25, podle něhož je i významně podhodnocený odhad ceny šetrnější, než když soud na určení ceny rezignuje. Použije-li soud fiktivní tarifní hodnotu bez splnění podmínek vymezených judikaturou, dopustí se svévole a poruší čl. 11 odst. 1 Listiny. Nevysvětlí-li, proč nepoužil jinou tarifní hodnotu, poruší právo na řádné odůvodnění podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka si je vědoma značné zdrženlivosti Ústavního soudu v nákladových věcech vyjádřené ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24. Mimořádnou okolnost pro zásah Ústavního soudu spatřuje v souhrnu výše rekapitulovaných pochybení krajského soudu. Upozorňuje, že při tarifní hodnotě 500 000 Kč by jí podle jejího výpočtu náleželo 70 658 Kč za řízení před okresním soudem a 51 017,50 Kč za odvolací řízení. Při tarifní hodnotě 113 000 Kč by to bylo 42 578 Kč a 32 297,50 Kč. Rozdíl oproti přiznaným nákladům tak činí až 65 900 Kč. Stěžovatelka konečně upozorňuje, že částka ve výroku III výroku (24 717,50 Kč) neodpovídá výpočtu v odůvodnění rozhodnutí.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení některého základního práva nebo svobody.
7. Velmi zdrženlivě - jak uvádí sama stěžovatelka - se pak Ústavní soud staví k otázce přezkumu nákladových výroků obecných soudů. Stěžovatelka sice odkazuje na starší rozhodovací praxi Ústavního soudu, ovšem nikoliv dostatečně reflektuje právě závěr stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, podle něhož není rolí Ústavního soudu vystupovat jako "nejvyšší nákladový soud" a přezkoumávat věcnou správnost úvah obecných soudů při určování výše nákladů řízení. Ústavní soud do rozhodování o nákladech řízení zasahuje teprve tehdy, je-li v konkrétní věci dána mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam. Jinak je ústavní stížnost zpravidla zjevně neopodstatněná. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil (sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Kromě námitek věcné nesprávnosti při aplikaci tarifní hodnoty podle advokátního tarifu však stěžovatelka žádné mimořádné okolnosti, resp. přesah jejích vlastních zájmů, netvrdí. Krajský soud své závěry zdůvodnil a jeho úvahy nelze považovat za svévolné. O to méně pak může založit důvod ústavněprávního přezkumu stěžovatelkou naznačovaná chyba krajského soudu v počtech v jeho výroku III.
8. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím - jeho jednotlivými výroky - nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítnul mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu