Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Chytrý nájem s. r. o., sídlem Chotíkov 479, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem, sídlem sady 5. května 36, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. 29 Cdo 3546/2024-450 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024 č. j. 12 Cmo 50/2024-418, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Romana Škubala a Terezy Škubalové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 1. 2024 č. j. 44 Cm 51/2018-381 zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 18. 5. 2018 č. j. 44 Cm 51/2018-16, kterým uložil vedlejším účastníkům zaplatit stěžovatelce společně a nerozdílně směnečný peníz 614 975 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek krajského soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Šlo přitom o druhá rozhodnutí ve věci. Krajský soud prvním rozhodnutím ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a Vrchní soud tento rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud však rozhodnutí vrchního soudu rozsudkem ze dne 31. 8. 2022 č. j. 29 Cdo 1569/2021-233 zrušil a věc vrátil vrchnímu soudu k dalšímu řízení. V rozhodnutí odkázal na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 č. j. I. ÚS 2337/21. Vrchní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajskému soudu uložil, aby se vypořádal s otázkou, zda smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná či bezúplatná a zda na ni dopadá zákon o spotřebitelském úvěru.
3. Vrchní soud v rozsudku (napadeném ústavní stížností) vyšel ze skutkového stavu zjištěného krajským soudem a dospěl k závěru, že směnka je platná. Vedlejší účastníci ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu výslovně nenamítali, že by smlouva o půjčce byla spotřebitelským úvěrem z důvodu, že smluvní pokuta je skrytým úrokem a že nemají dostatek finančních prostředků k vrácení půjčky v dohodnutém termínu splatnosti. Z tvrzených skutečností a provedeného dokazování však vyplývá, že jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru, že smluvní pokuta ve smlouvě o půjčce nepředstavuje sankci za porušení povinnosti, jelikož stěžovatelce muselo být v okamžiku uzavření smlouvy zřejmé, že vedlejší účastníci nejsou schopni dostát včas svému závazku a že tudíž od nich získá další finanční plnění. Za této situace jí proto nebylo možné přiznat práva uplatněná ze směnky. Vrchní soud zdůraznil, že zrušením směnečného platebního rozkazu jsou vedlejší účastníci sice zbaveni povinnosti platit svůj závazek, ale jde o závazek ze směnky jako zajišťovacího prostředku.
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že vedlejší účastníci uplatnili v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu procesní obranu vztahující se ke směnkou zajištěné pohledávce ze smlouvy o půjčce, a to včetně tvrzení o sjednané smluvní pokutě a neschopnosti vedlejších účastníků plnit závazky. Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na svou dosavadní rozhodovací praxi, podle níž pro posouzení důvodnosti námitek není podstatné, zda vedlejší účastníci skutečnosti tvrzené v námitkách právně kvalifikovali, popřípadě jakým způsobem tak učinili.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Ačkoli vrchní soud sám konstatoval, že vedlejší účastníci v námitkách výslovně netvrdili, že smlouva o půjčce představovala spotřebitelský úvěr, že smluvní pokuta fakticky představovala skrytý úrok, ani že neměli dostatek finančních prostředků k včasnému vrácení půjčky, jejich námitky podle stěžovatelky vyložil nepřípustně extenzivně a na tomto základě dospěl k nesprávným závěrům. Přihlédl tak podle ní i k námitkám, které nebyly řádně a včas uplatněny, a postupoval proto v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
6. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí nevymezil, které konkrétní námitky vedlejší účastníci uplatnili, proč je lze považovat za řádné a včasné, ani z jakých tvrzení obsažených v těchto námitkách lze dovodit skutkové závěry o existenci skrytého úroku, a tedy o úplatnosti smlouvy o půjčce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nesplňuje náležitosti řádného odůvodnění.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
8. Krajský soud ve svých rozhodnutích zřetelně vymezil námitky, které vedlejší účastníci uplatnili proti směnečnému platebnímu rozkazu. Vrchní soud následně srozumitelně objasnil, jaké skutkové závěry z tvrzení obsažených v těchto námitkách dovodil, jakými úvahami k nim dospěl a jak je právně posoudil. Jeho úvahy jsou vnitřně souladné, a stěžovatelce nelze přisvědčit, že postupem vrchního soudu došlo k porušení § 175 odst. 1 občanského soudního řádu. Vrchní soud současně náležitě zohlednil jak předchozí zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak nález Ústavního soudu, na který ve svém rozhodnutí odkázal. Z ústavněprávního hlediska obstojí i odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu.
9. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu