48. Skutečnost, že rozhodnutí o adhezním nároku soud učinil v řízení o schválení dohody o vině a trestu neznamená, že odvolací soud nemůže do jeho rozsudku (v části týkající se výroku o náhradě škody) zasáhnout. Pakliže zákon dává poškozenému právo za splnění zákonných podmínek podat odvolání proti rozsudku o schválení dohody o vině a trestu pro nesprávnost výroku o náhradě škody (§ 245 trestního řádu), odpovídá tomu povinnost odvolacího soudu takový rozsudek řádně přezkoumat, a shledá-li vady, výrok o náhradě škody zrušit. Přesvědčení o tom, že odvolací soud měl možnost napravit nesprávný výrok o náhradě škody, ostatně zmiňuje i státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ve svém vyjádření. Obdobně také v nálezu sp. zn. IV. ÚS 405/24 Ústavní soud shledal, že v řízení o odvolání proti rozsudku o schválení dohody o vině a trestu může odvolací soud napravit vady výroku o náhradě škody ve vztahu k části nároku, s nímž soud prvního stupně stěžovatele odkázal do civilního řízení. Poukázal současně na to, že postupuje-li soud v případech, kdy není dohoda o výši a způsobu náhrady škody součástí dohody o vině a trestu, a rozhoduje o náhradě škody dle § 228 trestního řádu, musí být i o této skutečnosti, jako o jednom z důsledků schválení dohody, obviněný poučen a ve vztahu k uplatněným nárokům vyslechnut (bod 40 cit. nálezu).
49. Ústavní soud uzavírá, že v důsledku porušení procesních práv stěžovatele v řízení o schválení dohody o vině a trestu nebyl stěžovatelem uplatněný nárok na náhradu škody soudy řádně přezkoumán. Toto pochybení nenapravil ani odvolací soud, ačkoliv si byl nesprávnosti ve výroku o náhradě škody vůči stěžovateli vědom. Soudy opomněly nárok stěžovatele přezkoumat, neposoudily, zda je ohledně výše nárokované škody skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a rozhodnutí o odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních nijak neodůvodnily. Tím porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI.
Závěr
50. Na základě všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť v řízení nebyla dostatečným způsobem chráněna práva stěžovatele jako poškozeného v trestním řízení a došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil rozhodnutí krajského soudu, aniž se zabýval dalšími námitkami stěžovatele.
51. Ústavní soud přistoupil toliko ke zrušení usnesení krajského soudu. Tím je vytvořen procesní prostor pro ochranu práva stěžovatele uvnitř soustavy obecných soudů, neboť nyní bude na krajském soudu, aby ve věci postupoval a rozhodl ústavně konformním způsobem. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu ústavní stížnost zamítl (§ 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. června 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu