Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

1. „a) jestliže uvedené právní předpisy stanoví, že získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky závisí na délce dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení, určí se tato délka dob případně s přihlédnutím k článku 45 nebo článku 72.“

1. „4. Pro účely odstavce 2 a čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu ii) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu ii) se do dob pojištění započítávají také doby bydlení získané od dosažení věku pro ukončení povinné školní docházky dotčené osoby podle právních předpisů, které podmiňují nárok na dávky získáním dob bydlení.“

1. „1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky za období přede dnem svého vstupu v platnost nebo před dnem, od kterého je použitelné na území dotyčného členského státu.
2. 2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území uvedeného členského státu, se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.
3. 3. S výhradou odstavce 1 se nároku podle tohoto nařízení nabývá, i když se tento nárok týká pojistné události, ke které došlo přede dnem jeho vstupu v platnost nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území dotyčného členského státu.
4. 4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. 5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.
6. 6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, záskávaní se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.
7. 7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po dni vstupu tohoto nařízení v platnost nebo po dni, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.“

1. „9. Uplatňování čl. 73 odst. 2 nemá za náísledek omezení nároků, které dotyčným osobám náležely ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost nebo ke dni, od kterého je toto nařízení použitelné na území dotyčného členského státu. Co se týče osob, které k uvedenému dni pobíraly výhodnější dávky na základě dvoustranných dohod s Francií, nepřestávají se tyto dohody uplatňovat na tyto osoby, dokud podléhají francouzským právním předpisům. Nepřihlíží se k přerušením, která trvají méně než jeden měsíc, ani k dobám, kdy jsou pobírány dávky v nezaměstnanosti nebo v nemoci. Prováděcí pravdla k těmto ustanovením stanoví prováděcí nařízení uvedené v článku 97.“

(čl. 1 písm. u) nařízení)

Zvláštní příspěvky při narození dítěte, vyňaté z oblasti působnosti nařízení na základě čl. 1 písm. u)

1. A – BELGIE

   Porodné.

1. B – DÁNSKO

   Žádné.

1. C – NĚMECKO

   Žádné.

1. D – FRANCIE
   1. a) Příspěvky před narozením.
   2. b) Mateřské příspěvky podle zákona o sociálním zabezpečení.

1. E – IRSKO

   Žádné.

1. F – ITÁLIE

   Žádné.

1. G – LUCEMBURSKO

   Porodné.

1. H – NIZOZEMSKO

   Žádné.

1. I – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

   Žádné.“

1. „A

   Ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení, která zůstávají použitelná odchylně od článku 6 nařízení

   (čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení)

   1. 1. BELGIE – DÁNSKO

      Žádná úmluva.

   1. 2. BELGIE – NĚMECKO
      1. a) Články 3 a 4 závěrečného protokolu ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960;
      2. b) Dodatková dohoda č. 3 ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960 (výplata důchodů náležejících za období předcházející vstupu obecné úmluvy v platnost).
   1. 3. BELGIE – FRANCIE
      1. a) Články 13, 16 a 23 dodatkové dohody ze dne 17. ledna 1948 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech);
      2. b) Výměna dopisů ze dne 27. února 1953 (uplatňování čl. 4 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 17. ledna 1948);
      3. c) Výměna dopisů ze dne 29. července 1953 týkající se podpory pro starší zaměstnance.
   1. 4. BELGIE – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 5. BELGIE – ITÁLIE

      Článek 29 úmluvy ze dne 30. dubna 1948.

   1. 6. BELGIE – LUCEMBURSKO

      Články 3, 4, 5, 6 a 7 úmluvy ze dne 16. listopadu 1959, ve znění úmluvy ze dne 12. února 1964 (přeshraniční pracovníci).

   1. 7. BELGIE – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 8. BELGIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 9. DÁNSKO – NĚMECKO
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 4 úmluvy o sociálním pojištění ze dne 14. srpna 1953;
      2. b) Bod 15 závěrečného protokolu k výše uvedené úmluvě;
      3. c) Dodatková dohoda ze dne 14. srpna 1953 k výše uvedené úmluvě.
   1. 10. DÁNSKO – FRANCIE

      Žádné.

   1. 11. DÁNSKO – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 12. DÁNSKO – ITÁLIE

      Žádná úmluva.

   1. 13. DÁNSKO – LUCEMBURSKO

      Žádná úmluva.

   1. 14. DÁNSKO – NIZOZEMSKO

      Žádná úmluva.

   1. 15. DÁNSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 16. NĚMECKO – FRANCIE
      1. a) Ustanovení čl. 11 odst. 1, čl. 16 druhého pododstavce a článku 19 obecné úmluvy ze dne 10. července 1950;
      2. b) Článek 9 dodatkové dohody č. 1 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech);
      3. c) Dodatková dohoda č. 4 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
      4. d) Hlavy I a III dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
      5. e) Body 6, 7 a 8 obecného protokolu ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne;
      6. f) Hlavy II, III a IV dohody ze dne 20. prosince 1963 (sociální zabezpečení v Sársku).
   1. 17. NĚMECKO – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 18. NĚMECKO – ITÁLIE
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 2, čl. 23 odst. 2, článku 26 a čl. 36 odst. 3 úmluvy ze dne 5. května 1953 (sociální pojištění).
      2. b) Dodatková dohoda ze dne 12. května 1953 k úmluvě ze dne 5. května 1953 (výplata důchodů náležejících za období předcházející vstupu úmluvy v platnost).
   1. 19. NĚMECKO – LUCEMBURSKO

      Články 4, 5, 6 a 7 smlouvy ze dne 11. července 1959 (urovnání sporů mezi Německem a Lucemburskem) a čl. 11 odst. 2 písm. b) úmluvy ze dne 14. července 1960 (dávky v nemoci a mateřství pro osoby, které si zvolily uplatňování právních předpisů země původu).

   1. 20. NĚMECKO – NIZOZEMSKO
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 29. března 1951;
      2. b) Články 2 a 3 dodatkové dohody č. 4 ze dne 21. prosince 1956 k úmluvě ze dne 29. března 1951 (vyřízení nároků nizozemských pracovníků získaných v rámci německého systému sociálního pojištění v období od 13. května 1940 do 1. září 1945).
   1. 21. NĚMECKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 6 a čl. 7 odst. 2 až odst. 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960;
      2. b) Články 2 až 7 závěrečného protokolu k úmluvě o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960;
      3. c) Ustanovení čl. 2 odst. 5 a čl. 5 odst. 2 až odst. 6 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 20. dubna 1960.
   1. 22. FRANCIE – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 23. FRANCIE – ITÁLIE
      1. a) Články 20 a 24 obecné úmluvy ze dne 31. března 1948;
      2. b) Výměna dopisů ze dne 3. března 1956 (dávky v nemoci pro sezónní pracovníky zaměstnané v zemědělství).
   1. 24. FRANCIE – LUCEMBURSKO

      Články 11 a 14 dodatkové dohody ze dne 12. listopadu 1949 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech).

   1. 25. FRANCIE – NIZOZEMSKO

      Článek 11 dodatkové dohody ze dne 1. června 1954 k obecné úmluvě ze dne 7. ledna 1950 (pracovníci v dolech a podobných provozech).

   1. 26. FRANCIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Výměna nót ze dnů 27. a 30. července 1970 týkající se situace v sociálním zabezpečení učitelů ve Spojeném království dočasně vykonávajících své povolání ve Francii na základě kulturní úmluvy ze dne 2. března 1948.

   1. 27. IRSKO – ITÁLIE

      Žádná úmluva.

   1. 28. IRSKO – LUCEMBURSKO

      Žádná úmluva.

   1. 29. IRSKO – NIZOZEMSKO

      Žádná úmluva.

   1. 30. IRSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 31. ITÁLIE – LUCEMBURSKO

      Ustanovení čl. 18 odst. 2 a článku 24 obecné úmluvy ze dne 29. května 1951.

   1. 32. ITÁLIE – NIZOZEMSKO

      Ustanovení čl. 21 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 28. října 1952.

   1. 33. ITÁLIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 34. LUCEMBURSKO – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 35. LUCEMBURSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 36. NIZOZEMSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

1. B

   Ustanovení úmluv, která se nevztahují na všechny osoby, na které se použije nařízení

   (čl. 3 odst. 3 nařízení)

   1. 1. BELGIE – DÁNSKO

      Žádná úmluva.

   1. 2. BELGIE – NĚMECKO
      1. a) Články 3 a 4 závěrečného protokolu ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960;
      2. b) Dodatková dohoda č. 3 ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960 (výplata důchodů náležejících za období předcházející vstupu úmluvy v platnost).
   1. 3. BELGIE – FRANCIE
      1. a) Výměna dopisů ze dne 29. července 1953 o podporách pro starší zaměstnance;
      2. b) Článek 23 dodatkové dohody ze dne 17. ledna 1948 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech);
      3. c) Výměna dopisů ze dne 27. února 1953 (uplatňování čl. 4 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 17. ledna 1948).
   1. 4. BELGIE – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 6. BELGIE – LUCEMBURSKO

      Žádné.

   1. 7. BELGIE – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 8. BELGIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 9. DÁNSKO – NĚMECKO
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. srpna 1953;
      2. b) Bod 15 závěrečného protokolu k výše uvedené úmluvě;
      3. c) Dodatková dohoda ze dne 14. srpna 1953 k výše uvedené úmluvě.
   1. 10. DÁNSKO – FRANCIE

      Žádné.

   1. 11. DÁNSKO – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 12. DÁNSKO – ITÁLIE

      Žádná úmluva.

   1. 13. DÁNSKO – LUCEMBURSKO

      Žádná úmluva.

   1. 14. DÁNSKO – NIZOZEMSKO

      Žádná úmluva.

   1. 15. DÁNSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 16. NĚMECKO – FRANCIE
      1. a) Ustanovení čl. 16 druhého pododstavce a článku 19 obecné úmluvy ze dne 10. července 1950;
      2. b) Dodatková dohoda č. 4 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
      3. c) Hlavy I a III dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
      4. d) Body 6, 7 a 8 obecného protokolu ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne;
      5. e) Hlavy II, III a IV dohody ze dne 20. prosince 1963 (sociální zabezpečení v Sársku).
   1. 17. NĚMECKO – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 18. NĚMECKO – ITÁLIE
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 a článku 26 úmluvy ze dne 5. května 1953 (sociální pojištění);
      2. b) Dodatková dohoda ze dne 12. května 1953 k úmluvě ze dne 5. května 1953 (výplata důchodů náležejících za období před vstupem úmluvy v platnost).
   1. 19. NĚMECKO – LUCEMBURSKO

      Články 4, 5, 6 a 7 smlouvy ze dne 11. července 1959 (urovnání sporu mezi Německem a Lucemburskem).

   1. 20. NĚMECKO – NIZOZEMSKO
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 29. března 1951;
      2. b) Články 2 a 3 dodatkové dohody č. 4 ze dne 21. prosince 1956 k úmluvě ze dne 29. března 1951 (vyřízení nároků získaných nizozemskými pracovníky v rámci německého systému sociálního pojištění v době od 13. května 1940 do 1. září 1945).
   1. 21. NĚMECKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
      1. a) Ustanovení čl. 3 odst. 6 a čl. 7 odst. 2 až odst. 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960;
      2. b) Ustanovení čl. 2 odst. 5 a čl. 5 odst. 2 až odst. 6 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 20. dubna 1960.
   1. 22. FRANCIE – IRSKO

      Žádná úmluva.

   1. 23. FRANCIE – ITÁLIE
      1. a) Články 20 a 24 obecné úmluvy ze dne 31. března 1948;
      2. b) Výměna dopisů ze dne 3. března 1956 (dávky v nemoci pro sezónní pracovníky zaměstnané v zemědělství).
   1. 24. FRANCIE – LUCEMBURSKO

      Žádné.

   1. 25. FRANCIE – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 26. FRANCIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Výměna nót ze dnů 27. a 30. července 1970 týkající se situace v sociálním zabezpečení učitelů ve Spojeném království dočasně vykonávajících své povolání ve Francii na základě kulturní úmluvy ze dne 2. března 1948.

   1. 27. IRSKO – ITÁLIE

      Žádná úmluva.

   1. 28. IRSKO – LUCEMBURSKO

      Žádná úmluva.

   1. 29. IRSKO – NIZOZEMSKO

      Žádná úmluva.

   1. 30. IRSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 31. ITÁLIE – LUCEMBURSKO

      Žádné.

   1. 32. ITÁLIE – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 33. ITÁLIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.

   1. 34. LUCEMBURSKO – NIZOZEMSKO

      Žádné.

   1. 35. LUCEMBURSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné

   1. 36. NIZOZEMSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

      Žádné.“

(čl. 37 odst. 2 nařízení)

Právní předpisy uvedené v čl. 37 odst. 1 nařízení, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění nebo bydlení

1. A – BELGIE

   Právní předpisy týkající se obecného systému invalidního pojištění, zvláštního systému invalidního pojištění pro horníky a zvláštního systému pro námořníky obchodního loďstva.

1. B – DÁNSKO

   Zákon o invalidních důchodech (vyhlášený dne 15. dubna 1970).

1. C – NĚMECKO

   Žádné.

1. D – FRANCIE

   Všechny právní předpisy o invalidním pojištění, s výjimkou právních předpisů týkajících se invalitního pojištění systému sociálního zabezpečení pro horníky.

1. E – IRSKO

   Oddíl 6 zákona o sociálním zabezpečení a sociálních službách (Social Welfare Act) ze dne 29. července 1970.

1. F – ITÁLIE

   Žádné.

1. G – LUCEMBURSKO

   Žádné.

1. H – NIZOZEMSKO

   Zákon ze dne 18. února 1966 o pojištění pro případ pracovní neschopnosti.

1. I – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

   Zákon o sociálních dávkách v invaliditě ze dne 14. července 1971.“

1. „A – BELGIE

   ... (beze změn)

1. B – DÁNSKO
   1. 1. Za pracovníka ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která na základě výkonu závislé činnosti podléhá právním předpisům týkajícím se pracovních úrazů a nemocí z povolání.
   2. 2. Podmínka předchozího povinného pojištění pro případ stejné pojistné události v rámci systému pojištění pro zaměstnance daného členského státu, kterou stanoví čl. 1 písm. a) bod iii) nařízení, se nevztahuje na osoby pojištěné u státem uznané pojišťovny zaměřené na pojištění pro případ nezaměstnanosti.
   3. 3. Pojištěncům-členům státem uznaných pojišťoven zaměřených na pojištění pro případ nezaměstnanosti se započítávají doby pojištění nebo zaměstnání získané v jiném členském státě než Dánsku, jako by se jednalo o doby zaměstnání získané v Dánsku.
   4. 4. Pracovníkům, žadatelům o důchod a důchodcům i jejich rodinným příslušníkům, kteří požádají o věcné dávky podle článků 19 a 22, čl. 25 odst. 1 a 3, článků 26, 28, 29 a 31 nařízení, budou tyto dávky přiznány za stejných podmínek, jaké dánské právní předpisy stanoví pro pojištěnce kategorie A, pokud náklady na tyto dávky nese příslušná instituce jiného členského státu, než je Dánsko.
   5. 5. Za účelem provádění hlavy III kapitoly 1 nařízení jsou, kromě dětí do 16 let věku, rodinní příslušníci:
      1. a) pracovníka podléhajícího dánským právním předpisům, nebo
      2. b) důchodce na základě dánské právní úpravy s bydlištěm v Dánsku,
      3. kteří jsou vyživováni převážně tímto pracovníkem nebo důchodcem a mají bydliště v jiném členském státě než v Dánsku, pojištěni automaticky u téže zdravotní pojišťovny za stejných podmínek (pojištěnec-člen nebo pojištěnec-poplatník, kategorie A nebo B) jako tento pracovník či důchodce.

1. C – NĚMECKO

   ... (beze změn)

1. D – FRANCIE

   ... (beze změn)

1. E – IRSKO
   1. 1. Za pracovníka ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení ja považována každá osoba, která je povinně nebo dobrovolně pojištěna na základě ustanovení oddílu 4 zákona o sociálním zabezpečení a sociálních službách z roku 1952 (Social Welfare Act 1952).
   2. 2. Podmínka předchozího povinného pojištění pro případ stejné pojistné události v rámci systému pojištění pro zaměstnance daného členského státu, kterou stanoví čl. 1 písm. a) bod iii) nařízení, se nevztahuje na osoby dobrovolně pojištěné v systémech pojištění pro případ odchodu do důchodu, stáří a ovdovění, jakož i v systémech pojištění pro případ úmrtí.
   3. 3. Pracovníci, žadatelé o důchod a důchodci a jejich rodinní příslušníci, kteří požádají o lékařskou péči podle ustanovení článků 19 a 22, čl. 25 odst. 1 a 3, článků 26, 28, 29 a 31 nařízení, mají nárok na bezplatné využívání veškeré lékařské péče stanovené irskými právními předpisy, pokud náklady na tuto péči nese instituce jiného členského státu než Irska.
   4. 4. Pokud se pracovník podléhající irským právním předpisům, který opustil území členského státu, aby během svého zaměstnání odešel na území jiného členského státu, před svým příjezdem stane obětí nehody, vzniká mu nárok na dávky s ohledem na tuto nehodu:
      1. a) jako by se tato nehoda stala na území Irska, a
      2. b) pro účely stanovení, zda byl z důvodu svého zaměstnání pojištěn v rámci uvedených právních předpisů, bez přihlédnutí k jeho nepřítomnosti na území Irska.

1. F – ITÁLIE

   ... (beze změn)

1. G – LUCEMBURSKO

   ... (beze změn)

1. H – NIZOZEMSKO

   ... (beze změn)

1. I – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
   1. 1. Za pracovníka ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je povinna odvádět příspěvky jakožto zaměstnanec.
   2. 2. Pokud osoba, která má obvykle bydliště na území Spojeného království nebo která byla od té doby, co naposledy přijela na toto území, povinna platit příspěvky podle právních předpisů Spojeného království jako zaměstnaná osoba, žádá v důsledku pracovní neschopnosti, mateřství nebo nezaměstnanosti o osvobození od placení příspěvků po určitou dobu a žádá, aby jí byly příspěvky za uvedené období připsány, považuje se každá doba, během které uvedená osoba pracovala na území jiného členského státu, pro účely její žádosti za dobu, během které byla zaměstnána na území Spojeného království a za kterou platila příspěvky jako zaměstnaná osoba v souladu s právními předpisy Spojeného království.
   3. 3. Za účelem provádění hlavy III kapitoly 3 nařízení se stanoví, že pokud žena v souladu s právními předpisy Spojeného království požádá o starobní důchod
      1. a) na základě pojištění svého manžela, nebo
      2. b) na základě vlastního pojištění, u něhož se při určení nároku na důchod započítávají příspěvky zaplacené manželem bez ohledu na to, zda manželství skončilo úmrtím nebo jinak,
      3. odkazy na dobu pojištění získanou touto ženou jsou za účelem stanovení průměrné roční výše příspěvků placených jejím manželem nebo hrazených na jeho účet považovány za odkazy na dobu pojištění získanou manželem.
   1. 4. Pokud právní předpisy Spojeného království podmiňují nárok na dávky v nezaměstnanosti určitou dobou bydlení, doba bydlení nebo doby pojištění nebo zaměstnání pojištěnce na území jiného členského státu, získané ke dni podání žádosti o dávky, se považují za dobu bydlení na území Spojeného království.
   2. 5. Vztahují-li se na základě hlavy II nařízení právní předpisy Spojeného království na pracovníka, má se pro účely přiznání nároku na rodinné přídavky za to,
      1. a) že místo narození pracovníka, jeho dětí nebo osob svěřených do jeho péče se nachází na území Spojeného království, pokud se nachází na území jiného členského státu, a
      2. b) že se před podáním žádosti o přídavky zdržoval na území Spojeného království po dobu, po kterou byl pojištěn nebo zaměstnán na území nebo v působnosti právních předpisů jiného členského státu.
   1. 6. Vztahují-li se na základě hlavy II nařízení právní předpisy Spojeného království na pracovníka, má se pro účely přiznání nároku na příspěvek na pečovatelskou službu (attendance allowance) za to,
      1. a) že místo narození pracovníka se nachází na území Spojeného království, pokud se nachází na území jiného členského státu, a
      2. b) že měl obvykle bydliště a zdržoval se na území Spojeného království po dobu, po kterou byl pojištěn nebo zaměstnán na území nebo v působnosti právních předpisů jiného členského státu.
   1. 7. Pokud se pracovník podléhající právním předpisům Spojeného království, který opustil území členského státu, aby během svého zaměstnání odešel na území jiného členského státu, před svým příjezdem stane obětí nehody, vzniká mu nárok na dávky s ohledem na tuto nehodu:
      1. a) jako by se nehoda stala na území Spojeného království, a
      2. b) pro účely stanovení, zda byl z důvodu svého zaměstnání pojištěn v rámci uvedených právních předpisů, bez přihlédnutí k jeho nepřítomnosti na území Spojeného království.
   1. 8. Nařízení se nevztahuje na ta ustanovení právních předpisů Spojeného království, která jsou určena k uvedení v platnost jakékoli dohody o sociálním zabezpečení mezi Spojeným královstvím a třetím státem.
   2. 9. Hovoří-li právní předpisy Spojeného království o státních příslušnících Spojeného království narozených ve třetích zemích, vztahuje se toto ustanovení pro účely přiznání nároku na dávky na státní příslušníky všech členských států narozené ve třetích zemích.“