Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

vyhlášené znění

Prohlášení

  1. 1. Prohlášení k čl. 2 odst. 2

    Jedenáct Vysokých smluvních stran poznamenává, že při projednávání čl. 2 odst. 2 bylo dohodnuto, že Společenství stanovením minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců nemá v úmyslu diskriminovat zaměstnance malých a středních podniků způsobem, který není odůvodněn okolnostmi.

  1. 2. Prohlášení k čl. 4 odst. 2

    Jedenáct Vysokých smluvních stran prohlašuje, že první opatření k používání dohod mezi sociálními partnery na úrovni Společenství, na které odkazuje čl. 4 odst. 2, bude spočívat ve vymezení obsahu těchto dohod pomocí kolektivního vyjednávání podle pravidel každého členského státu, a že tudíž z tohoto opatření nevyplývá ani závazek přímo používat tyto dohody, ani vypracovat pravidla pro jejich převzetí, ani závazek měnit stávající vnitrostátní předpisy pro usnadnění jejich provádění.

PROTOKOL

o hospodářské a sociální soudržnosti

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že Unie si stanovila cíl podporovat hospodářský a sociální růst mimo jiné upevňováním hospodářské a sociální soudržnosti,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že článek 2 Smlouvy o založení Evropského společenství zahrnuje mimo jiné úkoly podporu hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a že upevňování hospodářské a sociální soudržnosti patří mezi činnosti Společenství uvedené v článku 3 této smlouvy,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že ustanovení části třetí hlavy XIV o hospodářské a sociální soudržnosti ve svém celku představují právní základ pro upevňování a další rozvíjení činnosti Společenství v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti, zejména pro vytvoření nového fondu,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že ustanovení části třetí hlavy XII o transevropských sítích a hlavy XVI o životním prostředí předpokládají založení Fondu soudržnosti do 31. prosince 1993,

PROHLAŠUJÍCE, že jsou přesvědčeny o tom, že pokrok při budování hospodářské a měnové unie přispěje k hospodářskému růstu všech členských států,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že strukturální fondy Společenství se v letech 1987 až 1993 reálně zdvojnásobí, což povede k významným převodům, zejména ve vztahu k hrubému domácímu produktu nejméně prosperujících členských států,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že Evropská investiční banka (EIB) půjčuje značné a stále se zvyšující částky ve prospěch chudších regionů,

BEROUCE NA VĚDOMÍ přání dosáhnout větší pružnosti v přidělování prostředků ze strukturálních fondů,

BEROUCE NA VĚDOMÍ přání rozlišovat podíl účasti Společenství na programech a projektech v určitých zemích,

BEROUCE NA VĚDOMÍ návrh věnovat v systému vlastních zdrojů více pozornosti relativnímu blahobytu členských států,

ZNOVU POTVRZUJÍ, že podpora hospodářské a sociální soudržnosti je životně důležitá pro celkový rozvoj a trvalý úspěch Společenství, a zdůrazňují význam zahrnutí hospodářské a sociální soudržnosti do článků 2 a 3 této smlouvy,

ZNOVU POTVRZUJÍ své přesvědčení, že strukturální fondy by měly i nadále hrát významnou roli při dosahování cílů Společenství v oblasti soudržnosti,

ZNOVU POTVRZUJÍ své přesvědčení, že EIB by měla i nadále věnovat většinu svých prostředků na podporu hospodářské a sociální soudržnosti, a prohlašují, že jsou připraveny přezkoumat kapitálové potřeby EIB, jakmile to bude pro tento účel nezbytné,

ZNOVU POTVRZUJÍ potřebu důkladně zhodnotit fungování a účinnost strukturálních fondů v roce 1992 a při této příležitosti přezkoumat, jaký rozsah by tyto fondy měly mít s ohledem na poslání Společenství v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti,

SHODUJÍ SE V TOM, že Fond soudržnosti, jež má být zřízen do 31. prosince 1993, poskytne finanční příspěvky Společenství na projekty v oblasti životního prostředí a transevropských sítí v členských státech, jejichž HDP na hlavu je nižší, než je 90 % průměru dosahovaného ve Společenství, a které uskutečňují program pro splnění podmínek hospodářské konvergence stanovených v článku 104c této smlouvy,

VYHLAŠUJÍ svůj úmysl umožnit větší míru pružnosti v přidělování prostředků ze strukturálních fondů pro zvláštní potřeby, které nejsou zahrnuty v rámci stávajících předpisů o strukturálních fondech,

VYHLAŠUJÍ svou ochotu rozlišovat podíl účasti Společenství v rámci programů a projektů strukturálních fondů ve snaze vyhnout se nadměrnému zvyšování rozpočtových výdajů v méně prosperujících členských státech,

UZNÁVAJÍ potřebu pravidelně sledovat pokrok v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti a vyjadřují svou připravenost zabývat se veškerými nezbytnými opatřeními v této oblasti,

VYHLAŠUJÍ svůj záměr ve větší míře zohledňovat možnosti jednotlivých členských států přispívat do systému vlastních zdrojů a svůj záměr zkoumat prostředky, které umožňují méně prosperujícím členským státům usměrňovat regresivní prvky stávajícího systému vlastních zdrojů,

SOUHLASÍ s připojením tohoto protokolu ke Smlouvě o založení Evropského společenství.

PROTOKOL

o Hospodářském a sociálním výboru a o Výboru regionů

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o založení Evropského společenství:

Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů mají společnou organizační strukturu.

PROTOKOL

připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na následujícím ustanovení, které se připojuje ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství.

Žádná ustanovení Smlouvy o Evropské unii nebo smluv o založení Evropských společenství nebo smluv a aktů tyto smlouvy pozměňujících nebo doplňujících se nevztahují na použití článku 40.3.3 Ústavy Irska v Irsku.

ZÁVĚREČNÝ AKT

  1. 1. Konference zástupců vlád členských států, svolaná do Říma dne 15. prosince 1990 s cílem přijmout vzájemnou dohodou nezbytné změny ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství se zřetelem na uskutečňování politické unie a závěrečných etap hospodářské a měnové unie, a dále konference svolaná do Bruselu dne 3. února 1992 za účelem změn smluv o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Evropského společenství pro atomovou energii jako výsledek změn předpokládaných ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství přijaly tyto dokumenty:
    1. I. SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII
    2. II. PROTOKOLY
      1. 1) Protokol o nabývání nemovitostí v Dánsku
      2. 2) Protokol k článku 119 Smlouvy o založení Evropského společenství
      3. 3) Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky
      4. 4) Protokol o statutu Evropského měnového institutu
      5. 5) Protokol o postupu při nadměrném schodku
      6. 6) Protokol o kritériích konvergence uvedených v článku 109j Smlouvy o založení Evropského společenství
      7. 7) Protokol pozměňující Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství
      8. 8) Protokol o Dánsku
      9. 9) Protokol o Portugalsku
      10. 10) Protokol o přechodu do třetí etapy hospodářské a měnové unie
      11. 11) Protokol o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
      12. 12) Protokol o některých ustanoveních týkajících se Dánska
      13. 13) Protokol o Francii
      14. 14) Protokol o sociální politice, k němuž je připojena dohoda o sociální politice uzavřená mezi členskými státy Evropského společenství s výjimkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, k níž jsou připojena dvě prohlášení
      15. 15) Protokol o hospodářské a sociální soudržnosti
      16. 16) Protokol o Hospodářském a sociálním výboru a Výboru regionů
      17. 17) Protokol připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství.

      Konference se dohodly, že protokoly uvedené výše pod body 1) až 16) se připojí ke Smlouvě o založení Evropského společenství a že protokol uvedený pod bodem 17) se připojí ke Smlouvě o Evropské unii a ke smlouvám o založení Evropských společenství.

  1. 2. Při podpisu těchto textů přijaly konference níže uvedená a k Závěrečnému aktu připojená prohlášení.
    1. III. PROHLÁŠENÍ
      1. 1) Prohlášení o civilní obraně, energetice a cestovním ruchu
      2. 2) Prohlášení o státní příslušnosti členského státu
      3. 3) Prohlášení k části třetí hlavám ΠΙ a VI Smlouvy o založení Evropského společenství
      4. 4) Prohlášení k části třetí hlavě VI Smlouvy o založení Evropského společenství
      5. 5) Prohlášení o měnové spolupráci se třetími zeměmi
      6. 6) Prohlášení o měnových vztazích se Sanmarinskou republikou, s Vatikánským městským státem a s Monackým knížectvím
      7. 7) Prohlášení k článku 73d Smlouvy o založení Evropského společenství
      8. 8) Prohlášení k článku 109 Smlouvy o založení Evropského společenství
      9. 9) Prohlášení k části třetí hlavě XVI Smlouvy o založení Evropského společenství
      10. 10) Prohlášení k článkům 109, 130r a 130y Smlouvy o založení Evropského společenství
      11. 11) Prohlášení o směrnici ze dne 24. listopadu 1988 (emise)
      12. 12) Prohlášení o Evropském rozvojovém fondu
      13. 13) Prohlášení o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii
      14. 14) Prohlášení o Konferenci parlamentů
      15. 15) Prohlášení o počtu členů Komise a Evropského parlamentu
      16. 16) Prohlášení o hierarchii aktů Společenství
      17. 17) Prohlášení o právu na přístup k informacím
      18. 18) Prohlášení o odhadovaných nákladech vyplývajících z návrhů Komise
      19. 19) Prohlášení o používání práva Společenství
      20. 20) Prohlášení o posuzování dopadu opatření Společenství na životní prostředí
      21. 21) Prohlášení o Účetním dvoru
      22. 22) Prohlášení o Hospodářském a sociálním výboru
      23. 23) Prohlášení o spolupráci s dobročinnými organizacemi
      24. 24) Prohlášení o ochraně zvířat
      25. 25) Prohlášení o zastupování zájmů zámořských zemí a území uvedených v čl. 227 odst. 3 a odst. 5 písm. a) a b) Smlouvy o založení Evropského společenství
      26. 26) Prohlášení o nejodlehlejších regionech Společenství
      27. 27) Prohlášení o hlasování v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky
      28. 28) Prohlášení o praktických opatřeních v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky
      29. 29) Prohlášení o používání jazyků v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky
      30. 30) Prohlášení o Západoevropské unii
      31. 31) Prohlášení o azylu
      32. 32) Prohlášení o policejní spolupráci
      33. 33) Prohlášení o sporech mezi ECB a EMI na jedné straně a jejich zaměstnanci na straně druhé

V Maastrichtu dne sedmého února tisíc devět set devadesát dva.

PROHLÁŠENÍ

o civilní obraně, energetice a cestovním ruchu

Konference prohlašuje, že otázka začlenění hlav týkajících se oblastí uvedených v čl. 3 písm. t) této smlouvy do Smlouvy o založení Evropského společenství bude posouzena postupem podle čl. N odst. 2 Smlouvy o založení Evropské unie, a to na základě zprávy, kterou Komise předloží Radě nejpozději v roce 1996.

Komise prohlašuje, že Společenství bude v těchto oblastech postupovat na základě dosavadních ustanovení smluv o založení Evropských společenství.

PROHLÁŠENÍ

o státní příslušnosti členského státu

Konference prohlašuje, že všude tam, kde se Smlouva o založení Evropského společenství zmiňuje o státních příslušnících členských států, řeší se otázka, kterého členského státu má jednotlivec státní příslušnost, výlučně odkazem na vnitrostátní právo příslušného členského státu. Členské státy mohou pro informaci upřesnit formou prohlášení uloženého u předsednictví, kdo má být považován za jejich státní příslušníky pro účely Společenství; podle potřeby mohou takové prohlášení změnit.

PROHLÁŠENÍ

k části třetí hlavám III a VI Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference potvrzuje, že pro účely použití části třetí hlavy ΙΠ kapitoly 4 o kapitálu a platbách a hlavy VI o hospodářské a měnové politice Smlouvy o založení Evropského společenství se postupuje podle obvyklé praxe, podle níž se Rada schází ve složení ministrů hospodářství a financí, aniž jsou dotčeny čl. 109j odst. 2 až 4 a čl. 109k odst. 2.

PROHLÁŠENÍ

k části třetí hlavě VI Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference potvrzuje, že předseda Evropské rady zve ministry hospodářství a financí k účasti na zasedáních Evropské rady, pokud Evropská rada projednává záležitosti vztahující se k hospodářské a měnové unii.

PROHLÁŠENÍ

o měnové spolupráci se třetími zeměmi

Konference potvrzuje, že Společenství usiluje o podporu stabilních mezinárodních měnových vztahů. Za tím účelem je Společenství připraveno spolupracovat s ostatními evropskými zeměmi a s těmi mimoevropskými zeměmi, s nimiž udržuje úzké hospodářské styky.

PROHLÁŠENÍ

o měnových vztazích se Sanmarinskou republikou, s Vatikánským městským státem a s Monackým

knížectvím

Konference souhlasí s tím, aby stávající měnové vztahy mezi Itálií a Sanmarinskou republikou a Vatikánským městským státem a mezi Francií a Monackým knížectvím zůstívají Smlouvou o založení Evropského společenství nedotčeny až do zavedení ECU jako jednotné měny Společenství.

Společenství se zavazuje usnadnit nová projednání stávajících dohod, pokud budou nezbytná v důsledku zavedení ECU jako jednotné měny.

PROHLÁŠENÍ

k článku 73d Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference potvrzuje, že právo členských států použít příslušná ustanovení svých daňových předpisů, jak je uvedeno v čl. 73d odst. 1 písm. a) Smlouvy o založení Evropského společenství, se týká výhradně ustanovení platných na konci roku 1993. Toto prohlášení se nicméně vztahuje pouze na pohyb kapitálu mezi členskými státy a platby uskutečněné mezi členskými státy.

PROHLÁŠENÍ

k článku 109 Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference zdůrazňuje, že účelem použití výrazu „formální dohoda“ v čl. 109 odst. 1 není vytvoření nové kategorie mezinárodních dohod ve smyslu práva Společenství.

PROHLÁŠENÍ

k části třetí hlavě XVI Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference má za to, že se zřetelem na stále rostoucí význam ochrany přírody na úrovni jednotlivých států, na úrovni Společenství a na mezinárodní úrovni by Společenství mělo při výkonu svých pravomocí vyplývajících z ustanovení části třetí hlavy XVI brát v úvahu zvláštní požadavky této oblasti.

PROHLÁŠENÍ

k článkům 109, 130r a 130y Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference soudí, že čl. 109 odst. 5, čl. 130r odst. 4 druhý pododstavec a článek 130y nemají dopad na zásady vyplývající z rozsudku vyneseného Soudním dvorem ve věci AETR.

PROHLÁŠENÍ

o směrnici ze dne 24. listopadu 1988 (emise)

Konference prohlašuje, že změny právních předpisů Společenství nemohou mít vliv na výjimky udělené Španělsku a Portugalsku až do 31. prosince 1999 na základě směrnice Rady ze dne 24. listopadu 1988 o omezování emisí určitých škodlivin vypouštěných do ovzduší velkými spalovnami.

PROHLÁŠENÍ

o Evropském rozvojovém fondu

Konference souhlasí s tím, aby Evropský rozvojový fond byl nadále financován vnitrostátními příspěvky podle stávajících ustanovení.

PROHLÁŠENÍ

o úloze vnitrostrátních parlamentů v Evropské unii

Konference soudí, že je důležité podporovat vnitrostátní parlamenty, aby se ve větší míře zapojovaly do činnosti Evropské unie.

Za tím účelem souhlasí s intenzivnější výměnou informací mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem. V této souvislosti dbají vlády členských států mimo jiné na to, aby vnitrostátní parlamenty dostávaly návrhy právních předpisů Komise včas, a to pro informaci nebo k případnému posouzení.

Konference rovněž soudí, že je důležité posílit kontakty mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, zejména vytvořením vhodných vzájemných nástrojů a pravidelnými schůzkami poslanců zajímajících se o stejné otázky.

PROHLÁŠENÍ

o Konferenci parlamentů

Konference vyzývá Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty, aby se scházely podle potřeby jako Konference parlamentů (neboli „Assises“).

Konference parlamentů bude konzultována o hlavních směrech Evropské unie, aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a práva vnitrostátních parlamentů. Předseda Evropské rady a předseda Komise podávají zprávu o stavu Unie na každém zasedání Konference parlamentů.

PROHLÁŠENÍ

o počtu členů Komise a Evropského parlamentu

Konference souhlasí s tím, aby členské státy posoudily otázky týkající se počtu členů Komise a počtu členů Evropského parlamentu nejpozději do konce roku 1992, aby bylo možno dosáhnout dohody umožňující včasné vytvoření nezbytného právního základu pro stanovení počtu členů Evropského parlamentu pro volby v roce 1994. Rozhodnutí budou přijímána mimo jiné s přihlédnutím k potřebě stanovit celkový počet členů Evropského parlamentu v rozšířeném Společenství.

PROHLÁŠENÍ

o hierarchii aktů Společenství

Konference souhlasí s tím, aby mezivládní konference, která bude svolána v roce 1996, posoudila, v jakém rozsahu by bylo možné přezkoumat třídění aktů Společenství umožňující vytvoření vhodné hierarchie mezi odlišnými druhy norem.

PROHLÁŠENÍ

o právu na přístup k informacím

Konference soudí, že průhlednost rozhodovacího procesu posiluje demokratickou povahu institucí a důvěru veřejnosti ve správu. Konference proto doporučuje, aby Komise předložila Radě nejpozději v roce 1993 zprávu o opatřeních ke zlepšení přístupu veřejnosti k informacím, kterými orgány disponují.

PROHLÁŠENÍ

o odhadovaných nákladech vyplývajících z návrhů Komise

Konference poznamenává, že se Komise zavazuje brát ve svých návrzích právních předpisů v úvahu náklady a zisky státních orgánů členských států a všech zúčastněných stran, a to na základě konzultací, které považuje za nezbytné, a posilováním svého systému vyhodnocování právních předpisů Společenství.

PROHLÁŠENÍ

o používání práva Společenství

  1. 1. Konference zdůrazňuje, že pro zajištění soudržnosti a jednoty procesu budování Evropy má zásadní význam, aby každý členský stát provedl zcela a věrně ve svém vnitrostátním právu směrnice Společenství, jež jsou mu určeny, a to ve lhůtách v nich uvedených.

    Kromě toho Konference, přestože uznává, že je záležitostí každého členského státu, aby určil, jak může ustanovení práva Společenství co nejlépe používat s přihlédnutím k vlastním institucím, ke svému právnímu systému a k dalším okolnostem, v každém případě však se zřetelem na článek 189 Smlouvy o založení Evropského společenství, považuje pro řádné fungování Společenství za podstatné, aby opatření přijatá v jednotlivých členských státech vedla k tomu, že je právo Společenství používáno se stejnou účinností a důsledností, jako tomu je při používání práva vnitrostátního.

  1. 2. Konference vyzývá Komisi, aby při výkonu svých pravomocí podle článku 155 Smlouvy o založení Evropského společenství zajistila plnění povinností členských států. Žádá Komisi, aby pravidelně vydávala podrobnou zprávu určenou členským státům a Evropskému parlamentu.

PROHLÁŠENÍ

o posuzování dopadu opatření Společenství na životní prostředí

Konference bere na vědomí, že se Komise ve svých návrzích a členské státy při uplatňování těchto návrhů zavazují plně zohledňovat zásadu trvale udržitelného růstu a dopad těchto návrhů na životní prostředí.

PROHLÁŠENÍ

o Účetním dvoru

Konference zdůrazňuje zvláštní význam, který přikládá úkolům svěřeným Účetnímu dvoru články 188a, 188b, 188c a 206 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Konference žádá ostatní orgány Společenství, aby společně s Účetním dvorem posuzovaly všechny vhodné způsoby ke zvyšování výkonnosti jeho práce.

PROHLÁŠENÍ

o Hospodářském a sociálním výboru

Konference souhlasí s tím, aby Hospodářský a sociální výbor požíval stejné nezávislosti v záležitostech rozpočtu a řízení zaměstnanců, jaké nyní požívá Účetní dvůr.

PROHLÁŠENÍ

o spolupráci s dobročinnými organizacemi

Konference zdůrazňuje význam, který při sledování cílů uvedených v článku 117 Smlouvy o založení Evropského společenství připadá spolupráci mezi Společenstvím a dobročinnými organizacemi a nadacemi jako institucemi odpovědnými za zařízení a služby sociální péče.

PROHLÁŠENÍ

o ochraně zvířat

Konference vyzývá Evropský parlament, Radu a Komisi, jakož i členské státy, aby při přípravě a provádění právních předpisů Společenství v oblastech společné zemědělské politiky, dopravy, vnitřního trhu a výzkumu věnovaly plnou pozornost požadavkům na dobré životní podmínky zvířat.

PROHLÁŠENÍ

o zastupování zájmů zámořských zemí a území uvedených v čl. 227 odst. 3 a odst. 5 písm. a) a b)

Smlouvy o založení Evropského společenství

Konference, vědoma si toho, že za výjimečných okolností může vzniknout nesoulad mezi zájmy Unie a zájmy zámořských zemí a území uvedených v čl. 227 odst. 3 a odst. 5 písm. a) a b), se dohodla, že Rada bude usilovat o řešení odpovídající stanovisku Unie. Konference se však shodla, že nebude-li to možné, může příslušný členský stát jednat samostatně v zájmu těchto zámořských zemí a území, aniž jsou tímto jednáním dotčeny zájmy Společenství. Příslušný členský stát uvědomí Radu a Komisi o tom, že takový nesoulad zájmů může nastat, a pokud je samostatné jednání nevyhnutelné, jasně prohlásí, že jedná v zájmu některého z výše uvedených zámořských území.

Toto prohlášení se vztahuje rovněž na Macao a na Východní Timor.

PROHLÁŠENÍ

o nejodlehlejších regionech Společenství

Konference uznává, že nejodlehlejší regiony Společenství (francouzské zámořské departementy, Azory a Madeira a Kanárské ostrovy) trpí velkou strukturální zaostalostí zhoršovanou řadou faktorů (značná odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, obtížný povrch a podnebí, hospodářská závislost na několika málo produktech), které svou neměnností a spolupůsobením výrazně omezuje hospodářský a sociální rozvoj.

Konference soudí, že přestože se ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství a odvozené právní předpisy v plném rozsahu používají i v nejodlehlejších regionech, je možné přijímat zvláštní opatření s cílem jim pomoci v takovém rozsahu a tak dlouho, dokud existuje objektivní potřeba přijímat taková opatření za účelem hospodářského a sociálního rozvoje těchto regionů. Cílem těchto opatření by mělo být jak dotvoření vnitřního trhu, tak uznání skutečného stavu v regionech, aby těmto nejodlehlejším regionům bylo umožněno dosáhnout průměrné hospodářské a sociální úrovně Společenství.

PROHLÁŠENÍ

o hlasování v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky

Konference souhlasí s tím, že v případě rozhodnutí Rady vyžadujících jednomyslnost se členské státy pokud možno vyhnou tomu, aby bránily přijetí jednomyslného rozhodnutí v případech, kdy pro takové rozhodnutí existuje kvalifikovaná většina.

PROHLÁŠENÍ

o praktických opatřeních v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky

Konference souhlasí s tím, že dělba práce mezi Politickým výborem a Výborem stálých zástupců bude posouzena později; to se týká rovněž praktických opatření pro sloučení Sekretariátu pro politickou spolupráci s Generálním sekretariátem Rady a pro spolupráci mezi Generálním sekretariátem a Komisí.

PROHLÁŠENÍ

o používání jazyků v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky

Konference souhlasí s tím, že používání jazyků bude v souladu s pravidly Evropských společenství.

Pro komunikaci prostřednictvím COREU budou prozatím jako vodítko sloužit současné zvyklosti Evropské politické spolupráce.

Všechny texty z oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, které jsou předkládány nebo přijímány na zasedáních Evropské rady a Rady, jakož i všechny texty, které mají být zveřejněny, jsou okamžitě a simultánně překládány do všech úředních jazyků Společenství.

PROHLÁŠENÍ

o Západoevropské unii

Konference bere na vědomí tato prohlášení:

  1. I. Prohlášení Belgie, Německa, Španělska, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Portugalska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, které jsou členy Západoevropské unie a také členy Evropské unie, o úloze Západoevropské unie a jejích vztazích s Evropskou unií a Atlantickou aliancí

    Úvod

    1. 1. Členské státy Západoevropské unie (dále jen „ZEU“) se shodují na potřebě rozvíjet skutečnou evropskou bezpečnostní a obrannou identitu a nést vyšší míru evropské odpovědnosti v oblasti obrany. Tato identita se bude vytvářet postupně procesem spočívajícím v několika po sobě následujících etapách. ZEU bude tvořit nedílnou součást procesu vývoje Evropské unie a bude větší měrou přispívat k solidaritě uvnitř Atlantické aliance. Členské státy ZEU se shodují na posilování úlohy ZEU v dlouhodobějším výhledu společné obranné politiky v rámci Evropské unie, jež by mohla časem vést ke společné obraně slučitelné se společnou obranou Atlantické aliance.
    2. 2. ZEU se bude rozvíjet jako obranná složka Evropské unie a jako prostředek pro posilování evropského pilíře Atlantické aliance. Za tím účelem bude formulovat společnou evropskou obrannou politiku a dbát na její konkrétní provádění dalším rozvíjením své vlastní operativní úlohy.

      Členské státy ZEU berou na vědomí článek J.4 Smlouvy o Evropské unii, který se týká společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zní:

      1. „1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky, které se týkají bezpečnosti Evropské unie včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by časem mohla vést ke společné obraně.
      2. 2. Unie požaduje po Západoevropské unii (ZEU), která je nedílnou součástí vývoje Evropské unie, aby vypracovávala a prováděla rozhodnutí Unie, které souvisejí s obranou. Rada ve shodě s orgány ZEU přijímá nezbytná praktická opatření.
      3. 3. Otázky, které souvisejí s obranou a které upravuje tento článek, nepodléhají postupům stanoveným v článku J.3.
      4. 4. Politika Unie ve smyslu tohoto článku neurčuje zvláštní povahu bezpečnostní a obranné politiky některých členských států, uznává závazky některých členských států, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy, a je v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.
      5. 5. Tento článek nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na dvoustranné úrovni, v rámci ZEU a Atlantické aliance, pokud tato spolupráce není v rozporu se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji nenarušuje.
      6. 6. Za účelem podpory cíle této smlouvy a se zřetelem na termín roku 1998 v souvislosti s článkem XII Bruselské smlouvy může být tento článek změněn podle čl. N odst. 2, a to na základě zprávy, kterou Rada předloží v roce 1996 Evropské radě a která bude obsahovat hodnocení do té doby dosaženého pokroku a nabytých zkušeností.“
    1. A. Vztahy ZEU s Evropskou unií
      1. 3. Cílem je postupně vybudovat ZEU jako obrannou složku Evropské unie. Za tím účelem je ZEU připravena na žádost Evropské unie vypracovávat a provádět rozhodnutí a činnosti Unie, které mají dopad na oblast obrany.

        Za tím účelem bude ZEU rozvíjet úzké pracovní vztahy s Unií přijetím následujících opatření:

        1. – sjednocení dat a míst konání zasedání a sladění pracovních metod vhodnými způsoby,
        2. – navázání úzké spolupráce mezi Radou a Generálním sekretariátem ZEU na jedné straně a Radou Unie a Generálním sekretariátem Rady na straně druhé,
        3. – posouzení sladění pořadí a trvání jednotlivých předsednictví,
        4. – stanovení odpovídajících metod s cílem zajistit, aby Komise Evropských společenství byla pravidelně informována o činnosti ZEU a podle potřeby konzultována v souladu s úlohou Komise v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jak je stanovena ve Smlouvě o Evropské unii,
        5. – podpora užší spolupráce mezi Parlamentním shromážděním ZEU a Evropským parlamentem.

        Rada ZEU přijme nezbytná praktická opatření po dohodě s příslušnými orgány Evropské unie.

    1. B. Vztahy ZEU s Atlantickou aliancí
      1. 4. Cílem je rozvíjet ZEU jako prostředek posilování evropského pilíře Atlantické aliance. K tomu účelu je ZEU připravena dále rozvíjet úzké pracovní spojení mezi ZEU a Aliancí a posilovat úlohu, odpovědnost a příspěvky členských států ZEU uvnitř Aliance. To se bude uskutečňovat na základě nezbytné průhlednosti a doplňkovosti mezi vznikající evropskou bezpečnostní a obrannou identitou a Aliancí. ZEU bude jednat v souladu se stanovisky přijatými Atlantickou aliancí.
        1. – Členské státy ZEU prohloubí vzájemnou koordinaci v otázkách Aliance, které představují významný společný zájem, s cílem vnést společná stanoviska dohodnutá v ZEU do procesu konzultací v Alianci, která zůstane základním fórem pro konzultace mezi svými členy a pro dohody o politických opatřeních v oblasti jejich bezpečnostních a obranných závazků vyplývajících ze Severoatlantické smlouvy.
        2. – V případě potřeby se sjednotí data, místa a pracovní metody zasedání.
        3. – Mezi generálními sekretariáty ZEU a NATO bude navázána úzká spolupráce.
    1. C. Operativní role ZEU
      1. 5. Operativní role ZEU bude posílena posouzením a vymezením příslušných úkolů, struktur a prostředků zahrnujících zejména:
        1. – plánovací oddělení ZEU,
        2. – užší vojenskou spolupráci doplňující činnost Aliance, zejména v oblasti logistiky, dopravy, výcviku a strategického dohledu,
        3. – zasedání náčelníků štábu ZEU,
        4. – vojenské jednotky podřízené ZEU.

        Budou posouzeny i další návrhy týkající se zejména:

        1. – intenzivnější spolupráce v oblasti vyzbrojování s cílem vytvořit Evropskou zbrojní agenturu,
        2. – přeměny Institutu ZEU na Evropskou bezpečnostní a obrannou akademii.

        Opatření zaměřená na posílení operativní úlohy ZEU budou v plném rozsahu slučitelná s vojenskými opatřeními nezbytnými pro zajištění kolektivní obrany všech spojenců.

    1. D. Další opatření
      1. 6. V důsledku výše uvedených opatření pro posílení úlohy ZEU bude sídlo Rady a Generálního sekretariátu ZEU přeneseno do Bruselu.
      2. 7. Zastoupení v Radě ZEU musí být takové, aby tato Rada byla schopna vykonávat své funkce trvale v souladu s článkem VIII změněné Bruselské smlouvy. Členské státy mohou navrhnout, aby byl vypracován model „dvojitého klobouku“ sestávajícího z jejich zástupců při Alianci a při Evropské unii.
      3. 8. ZEU bere na vědomí, že v souladu s čl. J.4 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii týkajícím se společné zahraniční a bezpečnostní politiky rozhodne Unie o přezkoumání ustanovení tohoto článku, aby tak podpořila cíl stanovený v souladu s vymezeným postupem. ZEU přezkoumá stávající ustanovení v roce 1996. Přezkoumání zohlední dosažený pokrok a nabyté zkušenosti a rozšíří se na vztahy mezi ZEU a Atlantickou aliancí.
  1. II. Prohlášení Belgie, Německa, Španělska, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Portugalska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, které jsou členy Západoevropské unie

    „Členské státy ZEU vítají rozvíjení evropské bezpečnostní a obranné identity. Berouce v úvahu úlohu ZEU jako obranné složky Evropské unie a jako prostředku posílení evropského pilíře Atlantické aliance, jsou v zájmu stability a bezpečnosti v Evropě rozhodnuty postavit vztahy mezi ZEU a dalšími evropskými státy na nových základech. V tomto duchu navrhují:

    Státy, které jsou členy Evropské unie, se vyzývají, aby vstoupily do ZEU za podmínek, jež budou dohodnuty v souladu s článkem XI Bruselské smlouvy, nebo, budou-li si to přát, aby se staly pozorovateli. Zároveň se vyzývají ostatní evropské členské státy NATO, aby se staly přidruženými členy ZEU způsobem, který jim umožní se plně účastnit činnosti ZEU.

    Členské státy ZEU vycházejí z předpokladu, že smlouvy a dohody odpovídající výše uvedeným návrhům budou uzavřeny do 31. prosince 1992.“

PROHLÁŠENÍ

o azylu

  1. 1. Konference souhlasí s tím, že Rada v souvislosti s postupy uvedenými v ustanoveních článků K.1 a K.3 o spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí přednostně posoudí otázky azylové politiky členských států s cílem přijmout do začátku roku 1993 společnou akci, která by sladila různé stránky této azylové politiky, a to podle pracovního programu a harmonogramu obsaženého ve zprávě o azylu, jež byla vypracována na žádost zasedání Evropské rady v Lucemburku ve dnech 28. a 29. června 1991.
  2. 2. V této souvislosti a na základě předložené zprávy posoudí Rada do konce roku 1993 rovněž případné použití článku K.9 na tyto otázky.

PROHLÁŠENÍ

o policejní spolupráci

Konference potvrzuje dohodu členských států o cílech vyplývajících z návrhů německé delegace přednesených při zasedání Evropské rady v Lucemburku ve dnech 28. a 29. června 1991.

Členské státy se v tomto okamžiku dohodly posoudit jako přednostní záležitost návrhy, které jim byly předloženy na základě pracovního programu a harmonogramu dohodnutých ve zprávě vypracované na žádost lucemburského zasedání Evropské rady, a jsou připraveny zabývat se přijetím konkrétních opatření v oblastech navržených německou delegací, která se týkají následujících úkolů při výměně informací a zkušeností:

  1. – pomoc vnitrostátním orgánům činných v trestním řízení a orgánům zajišťujících bezpečnost, zejména při koordinaci pátracích a vyšetřovacích činností,
  2. – vytváření databází,
  3. – centrální vyhodnocení a využívání informací ke zmapování situace a určení různých vyšetřovacích metod,
  4. – shromažďování a využívání národních programů v oblasti prevence tak, aby bylo možné je předložit členským státům a vypracovat celoevropské strategie prevence,
  5. – opatření týkající se dalšího odborného vzdělávání, výzkumu, kriminalistiky a soudní antropometrie.

Členské státy se shodují, že na základě předložené zprávy zváží nejpozději v průběhu roku 1994, zda by nebylo vhodné rozšířit rozsah této spolupráce.

PROHLÁŠENÍ

o sporech mezi ECB a EMI na jedné straně a jejich zaměstnanci na straně druhé

Konference považuje za správné, aby byl pro tuto skupinu žalob v souladu s článkem 168a Smlouvy o založení Evropského společenství příslušný Soud prvního stupně. Konference proto vyzývá orgány, aby tomu přizpůsobily příslušné předpisy.

Vysoké smluvní strany přijaly dne 1. května 1992 v Guimarães (Portugalsko) následující prohlášení ke Smlouvě o Evropské unii:

PROHLÁŠENÍ

Vysokých smluvních stran ke Smlouvě o Evropské unii

Vysoké smluvní strany Smlouvy o Evropské unii podepsané v Maastrichtu dne 7. února 1992,

po přezkoumání ustanovení Protokolu číslo 17 ke Smlouvě o Evropské unii, jenž se připojuje k této smlouvě a ke smlouvám o založení Evropských společenství,

podávají následující právní výklad:

Jejich záměrem bylo a i nadále zůstává, aby tento protokol neomezoval svobodu pohybu mezi členskými státy nebo v souladu s podmínkami, které mohou být stanoveny ve shodě s právem Společenství irskými zákonodárci, svobodu získávat a poskytovat v Irsku informace o službách dostupných v souladu s právem v členských státech.

Současně Vysoké smluvní strany slavnostně prohlašují, že v případě budoucí ústavní změny v Irsku, která by se týkala záležitosti uvedené v článku 40.3.3. Ústavy Irska, a jež by nebyla v rozporu s výše uvedeným záměrem Vysokých smluvních stran, budou tyto po nabytí platnosti Smlouvy o Evropské unii nakloněny změně tohoto protokolu spočívající v rozšíření jeho použití na takto pozměněnou ústavu, jestliže o to Irsko požádá.

V Maastrichtu dne sedmého února tisíc devět set devadesát dva.
Pour Sa Majesté le Roi des Belges
Voor Zijne Majesteit de Koning der Belgen
M. EYSKENS
P. MAYSTADT
For Hendes Majestæt Danmarks Dronning
Anders FOGH RASMUSSEN
Uffe ELLEMANN-JENSEN
Für den Präsident der Bundesrepublik Deutschland
Hans-Diet. GENSCHER
Theodor WAIGEL
Για τον Προέδρο της Eλληνικής Δημοκρατίας
Άντονίος K. ΣAMPΆΣ
Eφ. ΧPΙΣΤΟΔΟYΛΟY
Por Su Majestad el Rey de España
F. ORDÓÑEZ
Carlos SOLCHAGA
Pour le Président de la République française
P. BEREGOVOY
Roland DUMAS
Thar ceann Uachtarán na hEireann
For the President of Ireland
Gerard COLLINS
Bertie AHERN
Per il Presidente della Repubblica italiana
Guido CARLI
Gia. DE MICHELIS
Pour Son Altesse Royale le Grand-Duc de Luxembourg
POOS
JUNCKER
Voor Hare Majesteit de Koningin der Nederlanden
W. KOK
Hans van den BROEK
Pelo Presidente da República Portuguesa
João PINHEIRO
Jorge BRAGA de MACEDO
For Her Majesty the Queen of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
Francis MAUDE
Douglas HURD

AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA

POZMĚŇUJÍCÍ SMLOUVU

O EVROPSKÉ UNII,

SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

A NĚKTERÉ SOUVISEJÍCÍ AKTY

JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ,

JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA,

PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO,

PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY,

JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA,

PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY,

KOMISE ZMOCNĚNÁ ČLÁNKEM 14 ÚSTAVY IRSKA VYKONÁVAT PRAVOMOCI A FUNKCE PREZIDENTA IRSKA,

PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY,

JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA,

JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA,

SPOLKOVÝ PREZIDENT RAKOUSKÉ REPUBLIKY,

PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY,

PREZIDENT FINSKÉ REPUBLIKY,

JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠVÉDSKA,

JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

SE DOHODLI na změně Smlouvy o Evropské unii, smluv o založení Evropských společenství a některých souvisejících aktů,

a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE BELGIČANŮ:

pan Erik DERYCKE,

ministr zahraničních věcí;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA:

pan Niels Helveg PETERSEN,

ministr zahraničních věcí;

ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO:

Dr. Klaus KINKEL,

spolkový ministr zahraničních věcí a vicekancléř;

ZA PREZIDENTA ŘECKÉ REPUBLIKY:

pan Theodoros PANGALOS,

ministr zahraničních věcí;

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠPANĚLSKA:

pan Juan Abel MATUTES,

ministr zahraničních věcí;

ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY:

pan Hubert VÉDRINE,

ministr zahraničních věcí;

ZA KOMISI ZMOCNĚNOU ČLÁNKEM 14 ÚSTAVY IRSKA VYKONÁVAT PRAVOMOCI A FUNKCE PREZIDENTA IRSKA:

pan Raphael P. BURKE,

ministr zahraničních věcí;

ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY:

pan Lamberto DINI,

ministr zahraničních věcí;

ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA:

pan Jacques F. POOS,

místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, zahraničního obchodu a spolupráce;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA:

pan Hans VAN MIERLO,

místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí;

ZA SPOLKOVÉHO PREZIDENTA RAKOUSKÉ REPUBLIKY:

pan Wolfgang SCHÜSSEL,

spolkový ministr zahraničních věcí a vicekancléř;

ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY:

pan Jaime GAMA,

ministr zahraničních věcí;

ZA PREZIDENTA FINSKÉ REPUBLIKY:

paní Tarja HALONENOVÁ,

ministryně zahraničních věcí;

ZA JEHO VELIČENSTVO KRÁLE ŠVÉDSKA:

paní Lena HJELM-WALLÉNOVÁ,

ministryně zahraničních věcí;

ZA JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA:

pan Douglas HENDERSON,

státní ministr pro zahraniční věci a Britské společenství národů;

KTEŘÍ SE po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě,

DOHODLI na těchto ustanoveních:

VĚCNÉ ZMĚNYČÁST PRVNÍ

OdkazČlánek 1

Smlouva o Evropské unii se mění v souladu s tímto článkem.

  1. 1) Za třetí bod preambule se vkládá nový bod, který zní:

    „POTVRZUJÍCE oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turíně a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989,“

  1. 2) Sedmý bod preambule se nahrazuje tímto:

    „ODHODLÁNI podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje a v rámci dotvoření vnitřního trhu a posilování soudržnosti a ochrany životního prostředí a provádět politiku, která bude zajišťovat, že rozvoj hospodářské integrace bude provázen rozvojem ostatních oblastí,“

  1. 3) Devátý a desátý bod preambule se nahrazují tímto:

    „ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem J.7 ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě,

    ROZHODNUTI usnadnit volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu svého lidu vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s ustanoveními této smlouvy,“

  1. 4) V článku A se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

    „Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.“

  1. 5) Článek B se nahrazuje tímto:
    Odkaz„Článek B

    Unie si stanoví tyto cíle:

    1. — podporovat hospodářský a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyváženého a udržitelného rozvoje, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním hospodářské a sociální soudržnosti a zavedením hospodářské a měnové unie, jež v souladu s ustanoveními této smlouvy v konečném důsledku zahrne i jednotnou měnu;
    2. — potvrzovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem J.7 ke společné obraně;
    3. — upevňovat ochranu práv a zájmů státních příslušníků svých členských států zavedením občanství Unie;
    4. — zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, práva azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti;
    5. — v plném rozsahu zachovávat acquis communautaire a rozvíjet je, přičemž se posoudí, do jaké míry je potřebné přehodnotit politiky a formy spolupráce zaváděné touto smlouvou s cílem zajistit účinnost mechanismů a orgánů Společenství.

    Cílů Unie je dosahováno za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto smlouvou při dodržení zásady subsidiarity vymezené v článku 3b Smlouvy o založení Evropského společenství.“

  1. 6) V článku C se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

    „Unie zajišťuje zejména soudržnost všech svých vnějších činností jako celku v rámci své zahraniční, bezpečnostní a hospodářské politiky a politiky rozvoje. Rada a Komise odpovídají za zajištění této soudržnosti, a za tímto účelem spolupracují. V rámci svých pravomocí zajišťují provádění těchto politik.“

  1. 7) Článek E se nahrazuje tímto:
    Odkaz„Článek E

    Evropský parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr a Účetní dvůr vykonávají své pravomoci za podmínek a pro účely, které vymezují jednak ustanovení smluv o založení Evropských společenství a následných smluv a dokumentů, jež je mění či doplňují, a jednak ostatní ustanovení této smlouvy.“

  1. 8) Článek F se mění takto:
    1. a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
      1. „1. Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.“;
    1. b) dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4 a vkládá se nový odstavec, který zní:
      1. „3. Unie ctí národní identitu svých členských států.“
  1. 9) V hlavě I se doplňuje nový článek, který zní:
    Odkaz„Článek F.1
    1. 1. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může Rada složená z hlav států nebo předsedů vlád jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení zásad uvedených v čl. F odst. 1 ze strany členského státu, poté co vládu tohoto členského státu vyzve, aby se k této věci vyjádřila.
    2. 2. Bylo-li učiněno takové zjištění, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití této smlouvy, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

      Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající z této smlouvy jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.

    1. 3. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 2, jestliže se změnila situace, která vedla k přijetí těchto opatření.
    2. 4. Pro účely tohoto článku Rada rozhoduje bez přihlédnutí k hlasu zástupce vlády dotyčného členského státu. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí uvedených v odstavci 1. Kvalifikovaná většina je vymezena jako podíl vážených hlasů zúčastněných členů Rady, který je stanoven v čl. 148 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství.

      Tohoto odstavce se použije i tehdy, jsou-li hlasovací práva pozastavena podle odstavce 2.

    1. 5. Pro účely tohoto článku rozhoduje Evropský parlament dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které představují většinu jeho členů.“
  1. 10) Hlava V se nahrazuje tímto:

    Ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice„HLAVA V

    OdkazČlánek J.1
    1. 1. Unie vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a jejímiž cíli jsou:
      1. — zachovávat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost Unie v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů;
      2. — posilovat bezpečnost Unie ve všech formách;
      3. — zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i se zásadami Helsinského závěrečného aktu a cíli Pařížské charty, včetně těch, které se vztahují na vnější hranice;
      4. — podporovat mezinárodní spolupráci;
      5. — rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i dodržování lidských práv a základních svobod.
    1. 2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity.

      Členské státy spolupracují na rozšiřování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.

      Rada dbá na dodržování těchto zásad.

    OdkazČlánek J.2

    Unie sleduje cíle vytyčené v článku J.1:

    1. — vymezováním zásad a obecných směrů společné zahraniční a bezpečnostní politiky;
    2. — rozhodováním o společných strategiích;
    3. — přijímáním společných akcí;
    4. — zaujímáním společných postojů;
    5. — posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.
    OdkazČlánek J.3
    1. 1. Evropská rada vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně věcí souvisejících s obranou.
    2. 2. Evropská rada rozhoduje o společných strategiích, které Unie provádí v oblastech, kde existují důležité společné zájmy členských států.

      Ve společných strategiích jsou vymezeny cíle, doba trvání a prostředky, které Unie a členské státy poskytnou.

    1. 3. Rada na základě obecných směrů stanovených Evropskou radou přijímá rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

      Rada doporučuje společné strategie Evropské radě a provádí je zejména přijímáním společných akcí a zaujímáním společných postojů.

      Rada dbá na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie.

    OdkazČlánek J.4
    1. 1. Rada přijímá společné akce. Společné akce jsou zaměřeny na řešení zvláštních situací, při nichž se operativní akce ze strany Unie považuje za žádoucí. Ve společných akcích jsou vymezeny cíle, rozsah, prostředky, které budou Unii poskytnuty, podmínky jejich provádění, a je-li to nezbytné, doba trvání.
    2. 2. Dojde-li ke změně okolností majících podstatný vliv na záležitost, která je předmětem společné akce, přezkoumá Rada zásady a cíle této akce a přijme nezbytná rozhodnutí. Dokud Rada nerozhodne, společná akce trvá.
    3. 3. Společné akce zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění jejich činnosti.
    4. 4. Rada může požádat Komisi o předložení jakýchkoli vhodných návrhů, které se týkají společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aby zajistila provedení společné akce.
    5. 5. Každý národní postoj nebo opatření, které jsou plánovány v rámci společné akce, se oznámí s dostatečným předstihem, aby se v případě potřeby mohly konat předběžné konzultace v Radě. Povinnost předběžného informování se nevztahuje na opatření, která představují pouhé převzetí rozhodnutí Rady v jednotlivých státech.
    6. 6. V nevyhnutelných případech vyplývajících ze změn situace a nerozhodla-li Rada, mohou členské státy s ohledem na obecné cíle společné akce přijmout nezbytná okamžitá opatření. Dotyčný členský stát o těchto opatřeních okamžitě uvědomí Radu.
    7. 7. Nastanou-li při provádění společné akce větší potíže, vyrozumí o nich členský stát Radu, která je projedná a hledá odpovídající řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli společné akce ani nesmějí snižovat její účinnost.
    OdkazČlánek J.5

    Rada zaujímá společné postoje. Společné postoje vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce zeměpisné nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky byly v souladu se společnými postoji.

    OdkazČlánek J.6

    Členské státy se v rámci Rady navzájem informují a konzultují o všech otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky obecného zájmu, aby prostřednictvím sladěného a souběžného jednání zajistily co nejúčinnější uplatňování vlivu Unie.

    OdkazČlánek J.7
    1. 1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky, které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení rámce společné obranné politiky v souladu s druhým pododstavcem, která by mohla vyústit ve společnou obranu, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.

      Západoevropská unie (ZEU) je nedílnou součástí vývoje Unie, která poskytuje Unii přístup k operativním prostředkům, zejména v rámci odstavce 2. Podporuje Unii při vymezování obranných hledisek společné zahraniční a bezpečnostní politiky v souladu s tímto článkem. Unie napomáhá vytváření užších institucionálních vztahů se ZEU s ohledem na možnost začlenění ZEU do Unie, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.

      Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.

      V míře, v jaké to členské státy považují za vhodné, bude postupné vytváření rámce společné obranné politiky podporováno vzájemnou spoluprací v oblasti vyzbrojování.

    1. 2. Otázky upravené tímto článkem zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru.
    2. 3. Unie využívá ZEU, aby vypracovávala a prováděla rozhodnutí a akce Unie, které souvisejí s obranou.

      Pravomoc Evropské rady vypracovat obecné směry v souladu s článkem J.3 se vztahuje i na ZEU v otázkách, ve kterých Unie ZEU využívá.

      Využívá-li Unie ZEU, aby vypracovala a provedla rozhodnutí Unie o misích uvedených v odstavci 2, mohou se těchto misí účastnit v plném rozsahu všechny členské státy Unie. Rada po dohodě s orgány ZEU přijme nezbytná praktická opatření, která by všem členským státům podílejícím se na těchto misích umožnila se plně a rovnocenně podílet na plánování a rozhodování ZEU.

      Rozhodnutí, která se týkají obrany podle tohoto odstavce, jsou přijímána, aniž jsou dotčeny politiky a závazky uvedené v odst. 1 třetím pododstavci.

    1. 4. Tento článek nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na dvoustranné úrovni v rámci ZEU a Severoatlantické aliance, pokud tato spolupráce není v rozporu se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji neztěžuje.
    2. 5. Za účelem dosažení cílů tohoto článku budou jeho ustanovení znovu posouzena v souladu s článkem N.
    OdkazČlánek J.8
    1. 1. Předsednictví zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
    2. 2. Předsednictví odpovídá za provádění rozhodnutí přijatých podle této hlavy; v rámci těchto úkolů vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.
    3. 3. Předsednictví je nápomocen generální tajemník Rady, který vykonává funkci vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
    4. 4. Komise je plně zapojena do úkolů uvedených v odstavcích 1 a 2. Při plnění těchto úkolů je předsednictví případně nápomocen příští předsedající členský stát.
    5. 5. Rada může, kdykoli to považuje za nezbytné, jmenovat zvláštního zástupce pro jednotlivé politické otázky.
    OdkazČlánek J.9
    1. 1. Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Na nich zastávají své společné postoje.

      V mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se neúčastní všechny členské státy, zastávají zúčastněné státy společné postoje.

    1. 2. Aniž je dotčen odstavec 1 a čl. J.4 odst. 3, členské státy zastoupené v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, kterých se neúčastní všechny členské státy, průběžně informují nezúčastněné členské státy o všech otázkách společného zájmu.

      Členské státy, které jsou současně členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, harmonizují svůj postup a plně informují ostatní členské státy. Členské státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti, budou při výkonu svých funkcí hájit postoje a zájmy Unie, aniž je dotčena jejich odpovědnost podle Charty Organizace spojených národů.

    OdkazČlánek J.10

    Diplomatická a konzulární zastoupení členských států a zastoupení Komise ve třetích zemích a na mezinárodních konferencích a jejich zastoupení při mezinárodních organizacích spolupracují tak, aby zajistila dodržování a provádění společných postojů a společných akcí přijatých Radou.

    Prohlubují svou spolupráci výměnou informací, vypracováváním společných hodnocení a přispíváním k provádění článku 8c Smlouvy o založení Evropského společenství.

    OdkazČlánek J.11

    Předsednictví konzultuje s Evropským parlamentem hlavní hlediska a základní možnosti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Evropský parlament je předsednictvím a Komisí pravidelně informován o vývoji zahraniční a bezpečnostní politiky Unie.

    Evropský parlament může Radě klást dotazy nebo jí dávat doporučení. Každoročně koná rozpravu o pokroku při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

    OdkazČlánek J.12
    1. 1. Každý členský stát nebo Komise se mohou Rady dotazovat na záležitosti týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky a mohou předkládat Radě návrhy.
    2. 2. V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá předsednictví z vlastního podnětu nebo na žádost Komise nebo členského státu mimořádné zasedání Rady ve lhůtě čtyřiceti osmi hodin, a je-li to naprosto nezbytné, ve lhůtě kratší.
    OdkazČlánek J.13
    1. 1. Rozhodnutí podle této hlavy přijímá Rada jednomyslně. Zdrží-li se přítomní nebo zastoupení členové hlasování, není to překážkou přijetí těchto rozhodnutí.

      Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením podle tohoto pododstavce. V takovém případě není povinen provést rozhodnutí, uznává však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity se dotyčný členský stát zdrží jakékoli činnosti, která by se mohla dostat do rozporu s činností Unie založené na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a ostatní členské státy jeho postoj uznávají. Představují-li členové Rady, kteří učinili takové prohlášení, více než jednu třetinu hlasů vážených podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, není rozhodnutí přijato.

    1. 2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou:
      1. — přijímá-li společné akce, zaujímá-li společné postoje nebo přijímá-li jiná rozhodnutí na základě společné strategie;
      2. — přijímá-li rozhodnutí k provedení společné akce nebo společného postoje.

      Prohlásí-li člen Rady, že se z důležitých důvodů státní politiky, které musí uvést, zamýšlí postavit proti přijetí některého rozhodnutí kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná. Rada může kvalifikovanou většinou požádat, aby byla věc předložena Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí.

      Hlasům členů Rady je přidělena váha podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje nejméně 62 hlasů alespoň deseti členů.

      Tento odstavec se nevztahuje na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.

    1. 3. Procedurální otázky rozhoduje Rada většinou svých členů.
    OdkazČlánek J.14

    Je-li k provedení této hlavy nezbytné uzavřít dohodu s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi, může Rada jednomyslným rozhodnutím zmocnit předsednictví, aby za tímto účelem zahájilo jednání, případně s podporou Komise. Takové dohody uzavírá jednomyslným rozhodnutím Rada na doporučení předsednictví. Členský stát, jehož zástupce v Radě prohlásí, že tento stát musí splnit své ústavní předpisy, není touto dohodou vázán; ostatní členové Rady se mohou dohodnout na prozatímním provádění dohody.

    Tento článek se vztahuje i na věci spadající do hlavy VI.

    OdkazČlánek J.15

    Aniž je dotčen článek 151 Smlouvy o založení Evropského společenství, sleduje Politický výbor mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním stanovisek Radě na její žádost nebo z vlastního podnětu. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž je dotčena působnost předsednictví a Komise.

    OdkazČlánek J.16

    Generální tajemník Rady, vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku je nápomocen Radě v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky především tím, že přispívá k formulování, přípravě a provádění politických rozhodnutí a případně tím, že vede jménem Rady na žádost předsednictví politický dialog se třetími stranami.

    OdkazČlánek J.17

    Komise je plně zapojena do prací v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

    OdkazČlánek J.18
    1. 1. Články 137, 138, 139 až 142, 146, 147, 150 až 153, 157 až 163, 191a a 217 Smlouvy o založení Evropského společenství se vztahují na ustanovení týkající se oblastí uvedených v této hlavě.
    2. 2. Správní výdaje, které orgánům vzniknou na základě ustanovení týkajících se oblastí uvedených v této hlavě, jsou hrazeny z rozpočtu Evropských společenství.
    3. 3. Operativní výdaje, které vzniknou v souvislosti s prováděním výše uvedených ustanovení, jsou rovněž hrazeny z rozpočtu Evropských společenství s výjimkou výdajů na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou a případů, kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak.

      Nejsou-li výdaje hrazeny z rozpočtu Evropských společenství, hradí je členské státy podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak. Členské státy, jejichž zástupci v Radě učinili formální prohlášení podle čl. J.13 odst. 1. druhého pododstavce, nejsou povinny přispívat na financování operací v souvislosti s vojenstvím nebo obranou.

    1. 4. Rozpočtový proces upravený ve Smlouvě o založení Evropského společenství se vztahuje na výdaje, které jsou hrazeny z rozpočtu Evropských společenství.“