11.
VYHLÁŠKA
ministerstva pracovních sil
ze dne 26 prosince 1951,
kterou se stanoví podrobnosti o zabezpečení účastníků branné výchovy při úrazu a nemoci.
Ministerstvo pracovních sil stanoví v dohodě s ministerstvem národní obrany a Revolučním odborovým hnutím podle § 7 odst. 3 zákona č. 92/1951 Sb., o branné výchově:
Osoby, které při provádění branné výchovy utrpěly úraz nebo onemocněly (dále jen „účastníci branné výchovy“). Jsou zabezpečeny při úrazu a nemoci, které vznikly v příčinné souvislosti s účastí na branné výchově (dále jen „úraz a nemoc“), podle ustanovení dále uvedených.
(1) Účastníci branné výchovy, kteří jsou pojištěni v národním nemocenském pojištění jako zaměstnanci nebo důchodci nebo jsou rodinnými příslušníky těchto pojištěnců, mají při úrazu a nemoci nárok na dávky nemocenského pojištění podle předpisů o národním pojištění.
(2) Účastníci branné výchovy, kteří jsou účastníky vojenské nemocenské péče, mají při úrazu a nemoci nárok na dávky nemocenského pojištění podle předpisů o vojenské nemocenské péči.
(1) Účastníci branné výchovy, kteří nejsou pojištěni v národním nemocenském pojištění jako zaměstnanci nebo důchodci, ani nejsou účastníky vojenské nemocenské péče, ani rodinnými příslušníky těchto pojištěnců národního pojištění nebo účastníků vojenské nemocenské péče, mají při úrazu a nemoci nárok za podmínek stanovených předpisy o národním pojištění a léčebným řádem
(2) Účastníci branné výchovy uvedení v odstavci 1, kteří pro úraz nebo nemoc jsou neschopni práce, mají též nárok na nemocenské a na podporu při ústavním ošetřování, pokud pozbyli zcela nebo z podstatné části svého výdělku.
(3) Nemocenské podle odstavce 2 činí 60 Kčs denně. Podpora, při ústavním ošetřování činí 60 Kčs denně, nemá-li však ošetřovaný účastník branné výchovy rodinných příslušníků, 20 Kčs denně. Nemocenské a podpora pří ústavním ošetřování se jinak poskytují podle předpisů o nemocenském pojištění platných pro zaměstnance, nejdříve však od osmého dne a nejdéle do 365. dne ode dne vzniku pracovní neschopnosti; trvá-li neschopnost k práci déle než 14 dní nebo byla-li způsobena úrazem, který zanechal trvalé následky, poskytuje se nemocenské již od prvního dne nemoci, nemá-li účastník branné výchovy nárok na mzdu (plat) v době nemoci.
(4) Ústřední rada odborů může v dohodě s ministerstvem národní obrany stanovit, ve kterých zřetele hodných případech mohou být poskytnuty peněžité dávky nemocenského pojištění uvedené v § 3 odst. 2 účastníkům branné výchovy, kteří jsou neschopni práce pro úraz nebo nemoc a nemají na tyto dávky nárok.
(1) Účastníkům branné výchovy, kteří v důsledku úrazu nebo nemoci utrpěli ztrátu výdělečné schopnosti, náležejí zaopatřovací požitky' podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ve stejném rozsahu a za stejných podmínek, za jakých náležejí osobám, které utrpěly poškození na zdraví nebo na těle výkonem vojenské základní služby [§ 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 164/1946 Sb.]; zemře-li účastník branné výchovy, náležejí pozůstalým zaopatřovací požitky pro pozůstalé podle zákona č. 164/1946 Sb.
(2) Účastníkům branné výchovy uvedeným v odstavci 1, kteří
náležejí dávky úrazového odškodnění nebo dávky národního důchodového pojištění nebo zaopatřovací požitky podle předpisů uvedených pod písm. b), jsou-li výhodnější než zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb.; přitom se úraz, který se přihodí při provádění branné výchovy, posuzuje jako pracovní úraz.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně pro nároky pozůstalých.
(4) Úraz, který se přihodí vojáku v činné službě při provádění branné výchovy, se posuzuje jako úraz při výkonu vojenské služby; to platí obdobně o nemoci, způsobené účastí při provádění branné výchovy.
Zaopatřovací požitky se poskytují ode dne úrazu; má-li však účastník branné výchovy nárok na nemocenské, až ode dne následujícího po skončení výplaty nemocenského.
Pozůstalým po účastníku branné výchovy, který zemřel v důsledku úrazu nebo nemoci, náleží pohřebné podle zákona č. 184/1946 Sb., nemají-li z národního pojištění nárok na pohřebné ve vyšší částce.
(1) Účastník branné výchovy, který utrpěl úraz nebo onemocněl při provádění branné výchovy, je povinen úraz nebo onemocnění bez prodlení ohlásiti vedoucímu branné výchovy; to platí obdobně pro pozůstalé, zemře-li účastník branné výchovy v důsledku úrazu nebo nemoci.
(2) Vedoucí branné výchovy je povinen sepsati zápis o úrazu nebo nemoci, které mu byly hlášeny nebo o nichž se dověděl, a podati o nich hlášení podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, ústřední radou odborů a Státním úřadem důchodového zabezpečení.
(1) Účastníci branné výchovy, kteří jsou pojištěni na dávky nemocenského pojištění nebo jsou rodinnými příslušníky těchto pojištěnců, uplatňují nárok na tyto dávky způsobem stanoveným předpisy o národním pojištění.
(2) Účastníci branné výchovy, kteří jsou účastníky vojenské nemocenské péče nebo jsou rodinnými příslušníky těchto účastníků, uplatňují nárok na dávky vojenské nemocenské péče.
(3) Účastníci branné výchovy, kteří nejsou uvedeni v odstavcích 1 nebo 2, uplatňují nárok na dávky z národního pojištění způsobem, který stanoví Ústřední národní pojišťovna v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a se Svazem pro spolupráci s armádou.
Účastníci branné výchovy, kteří v důsledku úrazu nebo nemoci utrpěli ztrátu výdělečné schopnosti, uplatňují nárok na dávky národního důchodového pojištění nebo zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. u příslušné okresní národní pojišťovny; jde-li však o účastníka branné výchovy, který má nárok na zaopatřovací požitky podle předpisů platných pro příslušníky ozbrojených sborů, uplatňuje se nárok způsobem stanoveným těmito předpisy.
Došlo-li k úrazu nebo nemoci účastníků branné výchovy v době od 6. prosince 1951 do dne vyhlášení této vyhlášky, náležejí jim věcné dávky nemocenského pojištění podle § 3 odst. 1 ode dne uplatnění nároku.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 6. prosince 1951.