§ 5.
změněno 15. 11. 1957 zákonem 214/1957 Ú. l.
§ 5. Náhrady jízdních výdajů. (1) Zaměstnanec, který je vyslán na přechodné pracovní místo, má nárok na náhradu prokázaného jízdného za cestu tam a zpět za třetí třídu veřejného hromadného dopravního prostředku. Vyžadují-li okolnosti případu, aby cesta na přechodné pracovní místo byla vykonána jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem a je-li toto místo vzdáleno více než 3 km, poskytne se zaměstnanci při cestě (tam i zpět) a) jízdním (motorovým) kolem nebo motocyklem, jež zaměstnavatel bezplatně propůjčil 0,10 Kčs za 1 km, b) vlastním jízdním kolem nebo pěšky 0,40 Kčs za 1 km, c) vlastním motorovým vozidlem náhrada podle předpisů o náhradách za používání vlastních osobních motorových vozidel při pracovních cestách a vnějším řízení,*) d) zcela výjimečně náhrada výdajů v obvyklé výši za jiný dopravní prostředek. Náhrady podle písm c) a d) se poskytnou jen, dal-li odpovědný vedoucí vysílajícího závodu z naléhavých důvodů předem výslovný souhlas k použití takového dopravního prostředku. (2) Stejné náhrady se poskytnou a) je-li zaměstnanec z přechodného pracovního místa vyslán dočasně do jiné obce, b) je-li zaměstnanec po dobu práce na přechodném pracovním místě prokazatelně nucen se ubytovat ve vzdálenosti větší než 3 km od pracoviště pro nedostatek jiného bližšího ubytování. (3) Má-li zaměstnanec možnost použít slevy jízdného, přísluší mu jen náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší. (4) Příslušný ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem upravit odchylně poskytování náhrady podle odstavce 1 písm. a) a b) v případech, kdy zaměstnanci vykonávají práci během cesty, takže doba cesty se počítá do jejich pracovní doby a přísluší jim za ni mzda.