Vládní vyhláška o bytovém majetku.

§ 1.

(1) Bytovým majetkem se pro účely provádění zákona č. 106/1953 Sb. rozumějí:

1. 1. trvalé stavby, které mají povahu obytných domů (§ 2);
2. 2. vedlejší stavby zřízené na stavebních pozemcích obytných domů, jako jsou garáže, malé provozovny, dřevníky, kolny a pod., pokud z jejich stavební úpravy, účelu a způsobu skutečného užívání nevyplývá, že k bytovému majetku nenáležejí, na př. velké provozní budovy, mrazírny a pod.,
3. 3. stavební pozemky, na nichž jsou vystavěny obytné domy, i s příslušným dvorem a přiměřenou zahradou, po případě jinými plochami, které tvoří s obytným domem účelový celek;
4. 4. trvalé i dočasné stavby určené vyhradně k provozu bytového hospodářství, zejména administrativní budovy, skladiště zásob a pod.

(2) K bytovému majetku náležejí též

1. 1. jeho součásti, jimiž se rozumí vše, co k bytovému majetku podle jeho povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž se tím majetek nebo jeho oddělitelná část poškodí nebo podstatně znehodnotí, jako jsou výtahy a jiná strojní zařízení, ústřední topení, studny, oplocení a pod.;
2. 2. jeho příslušenství, jímž se rozumějí vedlejší věci, které náležejí vlastníku bytového majetku a jsou určeny k tomu, aby se jich s tímto majetkem trvale užívalo, jako na př. nábytek svobodáren a jiné jejich vybavení, vybavení prádelen, kamna v bytech a pod.

§ 2.

(1) Obytné domy se rozumějí domy, u nichž z úhrnu podlahových ploch bytů (čítajíc v to jejich příslušenství) a podlahových ploch místností určených k provozním nebo jiným účelům, jako dílen, skladišť, krámů, kanceláří a garáží, nebo k účelům uvedeným v § 3 odst. 1 připadá více než polovina na byty.

(2) Obytnými domy jsou též svobodárny, jimiž se rozumějí budovy určené k trvalému ubytování jednotlivých osob v oddělených místnostech, obsahující po případě též místnosti sloužící ke společné potřebě bydlících, jako jsou jídelny, čítárny, klubovny, místnosti pro nemocné a pod. Podlahová plocha těchto místností se počítá za podlahovou plochu bytů.

(3) Při zjišťování poměru podlahových ploch (odstavec 1) v budovách, v nichž jsou provozovny veřejné dopravy, spojů nebo peněžních ústavů, se počítá podlahová plocha místností určených k ubytování jejich zaměstnanců k podlahové ploše místnosti provozních.

(4) Při zjišťování poměru podlahových ploch (odstavec 1) se nepřihlíží:

1. 1. k prostorům přístupným pro všechny obyvatele domu i pro jiné osoby, jako jsou chodby, schodiště a pod.;
2. 2. ke společným vedlejším místnostem a vedlejším prostorům, jako jsou společné prádelny a sušárny, půdní a sklepní prostory a pod.:
3. 3. k vedlejším stavbám zřízeným na stavebních pozemcích obytných domů.

(5) Pokud zvláštními předpisy není stanoveno jinak, jsou obytným domům postaveny na roveň budovy určené k přechodnému ubytování, jako jsou hotely, pensiony, noclehárny a pod., jestliže se v nich neobstarává veřejné stravování.

§ 3.

(1) Za bytový majetek se nepovažují:

1. 1. budovy určené k hromadnému ubytování ozbrojených sborů,
2. 2. objekty ministerstva vnitra sloužící zvláštním účelům, na př. nápravným, výchovným a pod.,
3. 3. budovy určené pro zdravotní péči,
4. 4. zotavovny výběrové rekreace Revolučního odborového hnutí,
5. 5. domovy výchovy mládeže, domovy pracujícího dorostu, jiné internáty, studentské koleje a tělovýchovná střediska,
6. 6. sociální ústavy.

(2) Za bytový majetek se též nepovažuji budovy, v nichž jsou byty pro zaměstnance oněch ústavů a zařízení, jimž slouží objekty uvedené v odstavci 1, pokud s těmito ústavy a zařízeními tvoří účelový celek.

(3) Za bytový majetek se dále nepovažují:

1. 1. letoviskové stavby (chaty), jsou-li podle rozhodnutí stavebního úřadu způsobilé k bydlení jen v létě,
2. 2. budovy, které byly rozhodnutím stavebního úřadu určeny ke zbourání.

(4) Plánovací předpisy stanoví, které z objektů uvedených v odstavcích 1 a 2 mohou být zařazeny do plánu bytové výstavby.

§ 4.

V pochybnostech o tom, zda jde o bytový majetek, rozhodne odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru; při tom může se zřetelem k hospodářské účelnosti připustit odchylku od ustanovení § 2, zejména při započítávání ploch, jež jsou pod úrovní ulice.

§ 5.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 21. srpna 1954.