Vyhláška ministerstva dopravy o nákladním tarifu automobilové dopravy a o cenách zasilatelských služeb

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Ustanovení této vyhlášky platí s výjimkami uvedenými v odstavci 2 pro stanovení přepravného za přepravy a jiné výkony provedené vozidly pro cizí potřebu bez ohledu, zda jde o výkony v rámci dopravního podnikání, na základě příkazu podle předpisu o řízení silniční nákladní dopravy nebo na podkladě jiných právních předpisů; použije se jich i pro přepravní provedenou odběratelem za dodavatele, bylo-li mezi nimi dohodnuto, že se přeprava provede po silnici.

(2) Zvláštní tarif pro řízenou přepravu zboží na vzdálenost nad 50 km [§ 2 písm. b) č. 1] a zvláštní tarif pro skladování a zasílatelské výkony [§ 2 písm. b) č. 7] platí jen v rozsahu v nich uvedeném.

(3) Pro přepravu přes hranice státu se mohou sjednat se souhlasem nadřízených orgánů sazby a podmínky odchylné od této vyhlášky.

(4) Ustanovení této vyhlášky neplatí

1. a) pro stanovení náhrad za strojové zemědělské práce a podobné výkony prováděné strojními a traktorovými stanicemi,*)
2. b) pro stanovení náhrad za přibližování a vyvážení dříví,*)
3. c) pro přepravu kusových zásilek v železniční a automobilové přepravě kusových zásilek,**)
4. d) pro stanovení náhrad za pronájem silničních vozidel pro motorovou dopravu. Použije-li se však vozidel socialistického sektoru k výkonům pro sektor nesocialistický, počítají se náhrady vždy podle této vyhlášky.

§ 2

Druhy nákladního tarifu

1. Zavádějí se tyto druhy nákladního tarifu (druhové tarify):
   1. a) Všeobecný tarif pro přepravu a výkony provedené silničními motorovými vozidly, jejich přívěsy a návěsy (dále jen „vozidla”), pro která neplatí některý ze zvláštních tarifů (T 1 — příloha I);
   2. b) Zvláštní tarify:
      1. 1. pro řízenou přepravu zboží na vzdálenost nad 50 km (T 2 — příloha II),
      2. 2. pro přepravu zemin a volně ložených hromadných druhů zboží (T 3 — příloha III);
      3. 3. pro rozvoz a svoz (T 4 — příloha IV);
      4. 4. pro stěhování a přepravu nábytku (T 5 — příloha V);
      5. 5. pro přepravu zvlášť těžkých a rozměrných předmětů speciálními podvozky (T 6 — příloha VI);
      6. 6. pro přepravu dodávkovými a lehkými nákladními vozidly (T 7 — příloha VII);
      7. 7. pro skladování a zasílatelské výkony (T 8 — příloha VIII);
      8. 8. pro přepravu kusových zásilek (T 9 — příloha IX).

§ 3

Objednávka přepravy; odvolání objednávky přepravy

(1) O objednávce přepravy platí ustanovení § 8 a 29 automobilového přepravního řádu*) (dále jen „APŘ”) s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3.

(2) Pro objednávku odvozu zásilek přepravených železnicí nebo určených k přepravě železnicí (§ 8 odst. 2 APŘ) platí

1. a) pro přepravce, kteří nemají vlastní vhodné dopravní prostředky, jimiž by přepravu provedli, lhůta, ve které je železnice povinna napřed hlásit přichystání vozu;
2. b) pro přepravy zajišťované přepravním plánem lhůty ujednané zvláštními dohodami o provádění některých druhů přeprav, přičemž pro přepravce, kteří nemají vhodné vlastní dopravní prostředky, jimiž by přepravu provedli, nesmějí být delší než lhůta, ve které je železnice povinna předem hlásit přichystání vozu;
3. c) pro ostatní přepravy lhůta 6 hodin, přičemž se do této lhůty nezapočítává doba od 19 hodin do 6 hodin.

(3) U přeprav ve styku se železnicí převedených do veřejné dopravy platí lhůty a podmínky sjednané v příslušných dohodách o převodech.

(4) Nemůže-li dopravní podnik provést objednanou přepravu, je povinen oznámit to objednateli nejpozději

1. a) do 17 hodin nejblíže předcházejícího pracovního dne, mělo-li se s přepravou započít podle objednávky ve 12 hodin nebo dříve,
2. b) do 8 hodin téhož dne, v němž se mělo podle objednávky s přepravou započít po 12. hodině.
   1. Jestliže tak dopravní podnik neučiní, je povinen nahradit objednateli výdaje, které mu vznikly tím, že se nadarmo pokoušel podat zásilku k přepravě.

(5) Objednatel je povinen, odvolá-li objednávku přepravy, oznámit to dopravnímu podniku nejméně 24 hodiny, u přeprav na vzdálenost přes 50 km 48 hodin, u stěhování a speciálních přeprav 72 hodiny před sjednanou dobou započetí přepravy. Jestliže tak objednatel neučiní, je povinen:

1. a) byla-li objednávka přepravy odvolána v kratší lhůtě, než jaká je stanovena, avšak ještě před vyjetím vozidla, uhradit výdaje skutečně vzniklé přípravou sjednané přepravy a, přirážku 50,— Kčs
2. b) byla-li objednávka přepravy odvolána po vyjetí vozidla ze stanoviště nebo zavinil-li přepravce, že přeprava nebyla provedena a že vozidlem byla uskutečněna jen jízda bez nákladu, uhradit náhradu za marnou jízdu (§ 10), náhradu za případné čekání vozidla a zaměstnanců (§ 9) a přirážku 50,— Kčs

(6) Přirážka podle odstavce 5 se nepočítá, odvolal-li objednatel přepravu proto, že dopravní podnik nemohl započít s přepravou v dohodnuté době; náhrada za marnou jízdu, popřípadě za čekání vozidla a zaměstnanců se nepočítá, odvolal-li objednavatel přepravu po výjezdu vozidla proto, že dopravní podnik přistavil vozidlo opožděně v době mezi 18. a 6. hod.

(7) Pro odvolání přepravy ve styku se železnicí platí lhůty sjednané mezi dopravním podnikem a přepravcem; ustanovení odstavce 5 platí obdobně, avšak přirážka Kčs 50 se nepočítá.

§ 4

Druh zásilek

(1) Zásilky se přepravují jako vozové nebo jako kusové anebo jako přikládky.

(2) Zásilka se považuje za vozovou,

1. a) je-li zásilkou využito ložného prostoru nebo nosnosti vozidla,
2. b) koná-li se přeprava zvláštní jízdou vozidla podle příkazu přepravce nebo proto, že povaha zásilky vyžaduje zvláštní jízdu vozidla,
3. c) nakládá-li se nebo vykládá-li se zásilka na více místech postupně,
4. d) požaduje-li přepravce, aby se zásilka, kterou se nevyužije ložného prostoru nebo nosnosti vozidla, přepravila ve lhůtě, kterou možno dodržet, jen provede-li se přeprava zvláštní jízdou vozidla.

(3) Zásilky, které neodpovídají odstavci 2, přepravují se jako kusové nebo jako přikládky.

§ 5

Náhrada za opožděné přistavení vozidla

Nemůže-li dopravní podnik přistavit vozidlo (započít s přepravou) v ujednané lhůtě, je povinen o tom zpravit přepravce, nebylo-li ujednáno něco jiného, alespoň jednu hodinu předem; neučiní-li tak, uhradí přepravci za každou uplynulou hodinu od doby, kdy měl přepravce zpravit, až do doby, kdy zpravil přepravce o opožděném přistavení vozidla popřípadě až do opožděného započetí s přepravou náhradu 20,— Kčs

Způsob a místo podání zprávy se stanoví se zřetelem k možnosti jejího uskutečnění dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem, a to ve zvláštních podmínkách pro provádění některých přeprav, popřípadě v objednávce přepravy. Za podání zprávy se považuje i marný pokus o její podání.

§ 6

Druh a nosnost vozidla

(1) Dopravní podnik má přistavit k provedení přepravy vozidlo, které odpovídá objemu a váze zásilky, jakož i způsobu přepravy, který zásilka podle své povahy vyžaduje. Nemohl-li dopravní podnik takové vozidlo přistavit a nedošlo-li mezi přepravcem, a dopravním podnikem k jiné dohodě, může dopravní podnik počítat přepravné jen podle sazeb a podmínek stanovených pro přepravu, která odpovídá povaze, objemu a váze zásilky, pokud podle příslušného tarifu jsou tyto skutečnosti rozhodující pro stanovení přepravného.

(2) Za vozidlo se považuje motorové vozidlo samé, popřípadě s jedním nebo více současně taženými přívěsy nebo s návěsem. Nosností vozidla (odstavec 3) se rozumí součet nosností motorového vozidla a současně tažených přívěsů, popřípadě nosnost návěsu.

(3) Za nosnost vozidla se považuje užitečně zatížení uvedené v technickém průkazu vozidla.

§ 7

Přepravní vzdálenost; jízdy bez nákladu

(1) Za přepravní vzdálenost se považuje skutečná vzdálenost nejkratším směrem po nejhospodárnější cestě se zřetelem k povaze nákladu, druhu vozidla a příkazu přepravce

1. a) mezi výchozím a konečným stanovištěm vozidla, platí-li pro jízdu s nákladem i bez nákladu jednotné sazby stanovené za jednotku vzdálenosti (T 4, T 7),
2. b) v ostatních případech mezi místem naložení zásilky a místem jejího vyložení.

(2) Přepravní vzdálenost se určí

1. a) podle kilometrovníku vydaného nebo schváleného ministerstvem dopravy. Nebyl-li kilometrovník vydán, určí se podle údajů o silničních vzdálenostech v mapách nebo na cestách, a nebylo-li je možno zjistit, podle údajů tachografu nebo tachometru;
2. b) dohodou dopravního podniku s přepravcem při přepravách opakovaných za zásadně stejných podmínek; v tom případě se určení vzdáleností provede zápisem o přepravní vzdálenosti, který potvrdí dopravní podnik a přepravce.

(3) Pro stanovení vzdálenosti ujeté bez nákladu, za niž se počítá náhrada, platí přiměřeně ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Skutečná vzdálenost se zaokrouhluje na nejblíže vyšší vzdálenost uvedenou v sazebníku, přičemž se u vzdáleností přes 1 km nepřihlíží k překročení do 100 m.

§ 8

Zjišťování váhy

(1) Váhu nákladu je povinen udat přepravce. Případy, kdy zjišťuje váhu, popřípadě počet kusů dopravní podnik, stanoví § 13 APŘ.

(2) Váha nákladu se zjišťuje vážením celého nákladu; nebylo-li vážení provedeno, stanoví se

1. a) výpočtem, je-li množství nákladu udáno počtem jednotlivých shodných kusů nebo počtem měrných jednotek (krychlových metrů, plnometrů, prostorových metrů, litrů, hektolitrů apod.) a váha jednoho kusu (měrné jednotky) byla zjištěna vážením nebo je známa,
2. b) přepočtem podle měrných vah stanovených v příloze,
3. c) odhadem, který provede přepravce a dopravní podnik ve vzájemné dohodě, není-li možno zjistit váhu ani vážením ani výpočtem podle písmen a) a b), nebo kdyby zjištění váhy vážením bylo spojeno s neúměrnými náklady nebo obtížemi.

(3) Výdaje a výkony spojené s převážením zásilky hradí přepravce

1. a) jestliže o převážení požádal,
2. b) neuvedl-li váhu nebo údaje potřebné pro stanovení váhy,
3. c) udal-li váhu nebo jiné potřebné údaje zřejmě nesprávně a váha, zjištěná vážením se liší o více než 10 % od váhy odpovídající údajům přepravce,
4. d) došlo-li k převážení proto, že přepravce trvá při opakovaných přepravách téhož nákladu na váze odpovídající stanoveným měrným váhám, ačkoli předchozím vážením bylo zjištěno, že váha stanovená přepočtem podle měrných vah je o více než 10 % nižší,
5. e) došlo-li k převážení při sporu o odhad váhy a váha zjištěná převážením se liší o více než 10 % od odhadu přepravce.

(4) Za vážení dopravní podnik počítá

1. a) hotové výdaje za vážení zaplacené,
2. b) za zdržení vozidla (včetně řidiče) a dalších zaměstnanců dopravního podniku v souvislosti s vážením za každých (i započatých) 15 minut náhradu podle časových sazeb stanovených tarify T 1 nebo T 6.

Zajížďka spojená s vážením loženého vozidla se započítá do přepravní vzdálenosti a zajížďka spojená s převážením prázdného vozidla se započítá do vzdálenosti ujeté bez nákladu.

§ 9

Čekání vozidla; náhrady. Stojné.

(1) Jestliže přeprava nebo práce prováděné v souvislosti s ní nemohly začít nebo byly přerušeny z viny přepravce nebo z příčin záležejících v provozu přepravce a dojde k čekáni (vozidlo čeká na místě v době dohodnuté s přepravcem proto, že zásilka nebyla připravena nebo že pracovníci určení k jejímu odevzdání nebo převzetí nebyli přítomni apod.), přísluší dopravnímu podniku náhrada za čekáni za vozidlo (včetně řidiče) a za každého dalšího zaměstnance dopravního podniku stanovená v odstavci 2. Tato náhrada se počítá jen tehdy, bylo-li čekání doloženo průpisem „Zápisu o zdržení” (vyhláška č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech nákladní automobilové dopravy) připojeným k vyúčtování přepravného; prokáže-li se, že přepravce bezdůvodně odmítl potvrdit zápis o zdržení, zvyšuje se náhrada o výlohy spojené s potřebným šetřením, nejvýše však o dvojnásobek.

(2) Náhrada za čekání činí za každých (i započatých) 15 minut čekání

(3) Za stání naložených přívěsů nebo návěsů bez motorového tažného vozidla v době dohodnuté mezi dopravním podnikem a přepravcem se nepočítá náhrada za čekání, nýbrž stojné. Je-li zapotřebí v této souvislosti zvláštní jízdy tažného vozidla, počítá se za ni náhrada.

§ 10

Náhrada za marnou jízdu

Náhrada za marnou jízdu činí za každý (i započatý) kilometr jízdy

§ 11

Terénní příplatek

(1) Za jízdu loženým vozidlem v mimořádně ztížených provozních poměrech, za něž se považuje rozmoklý nebo rozježděný terén, sypký písek, mokrý jíl nebo mokrá zemina, rozmoklé nebo rozježděné polní nebo lesní cesty (dále jen „terén”), počítá se terénní příplatek stanovený v odstavci 2.

(2) Terénní příplatek činí za každou započatou tunu váhy zásilky a za každých (i započatých) 500 m celkové vzdálenosti ujeté při jedné jízdě v terénu (odstavec 1) tyto částky:

Pro stanovení terénního příplatku se úseky jízdy v terénu sčítají a od takto zjištěné vzdálenosti se odečítá 25 m.

(3) U opakovaných přeprav se terénní příplatek počítá jen za vzdálenosti a ve výši, které byly dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem předem stanoveny a jen pokud trvají mimořádně ztížené provozní poměry.

§ 12

Překládání zásilek

(1) Bude-li pro uskutečnění nebo dokončení přepravy nutné přeložit zásilky již naložené z vozidla původně určeného k přepravě na jiné vozidlo proto, že to bylo zaviněno dopravním podnikem nebo neodvratitelnou náhodou v provozu dopravního podniku (proto, že přistavené vozidlo neodpovídá objednávce přepravy nebo pro poruchu vozidla apod.), hradí náklady s tím spojené dopravní podnik; za spolupráci pracovníků přepravce při překládání poskytne dopravní podnik přepravci za každého jeho pracovníka a za každých (i započatých) 15 minut jeho pracovního výkonu náhradu ......... 1,90 Kčs.

Bude-li překládání zaviněno přepravcem nebo neodvratitelnou náhodou v provozu přepravce (nesprávné nebo nedostatečné údaje objednávky apod.) hradí náklady s tím spojené přepravce; za dobu zdržení obou vozidel (včetně řidičů) a dalších zaměstnanců dopravního podniku při překládání se za každých (i započatých) 15 minut počítá náhrada podle časových sazeb stanovených tarifem. Za jízdu vozidla, z něhož musela být zásilka vyložena, se počítá náhrada za marnou jízdu (§ 10).

(2) Překládáni, pokud nejde o případy uvedené v předchozím odstavci, se posuzuje

1. a) jako vykládání, překládá-li se z vozidla na jiný dopravní prostředek,
2. b) jako nakládání, překládá-li se z jiného dopravního prostředku na vozidlo.

§ 13

Nesprávné údaje o zásilce; přirážka

Za nesprávný údaj o zásilce, který může mít za následek výpočet nižšího přepravného, může dopravní podnik počítat přirážku ve výši pětinásobku rozdílu přepravného.

§ 14

Přeprava zvlášť cenných předmětů; příplatek

Cenu musí udat objednatel přepravy (§ 8 odst. 3 APŘ).

§ 15

Přeprava nakládacích pomůcek

(1) Za pomůcky dodané přepravcem, které umožňují nebo usnadňují mechanizaci nakládání (vykládání) vozidla, jako kladky, kladkostroje, zvedáky, klece na přepravu cihel apod. (nikoli však obaly), se dovozné nepočítá, jsou-li přepravovány při zpětné jízdě v souvislosti s přepravou zboží, u něhož jich bylo použito, nevyžaduje-li jejich přeprava zvláštní jízdy vozidla a nepřekročí-li jejich váha 10 % nosnosti použitého vozidla. Jinak se za tyto přepravy počítají náhrady podle příslušných ustanovení tarifu. Jízdy s takovými pomůckami, pokud se za ně nepočítá náhrada, se považují za jízdy bez nákladu.

(2) O přepravách palet platí zvláštní ustanovení.*)

§ 16

Průvodci a nakladači

(1) Je-li zvláštní povahou nákladu odůvodněn jeho doprovod při přepravě průvodcem, přepravuje se při jízdě s nákladem jeden průvodce zdarma; za další průvodce, jakož i za osoby, které náklad nedoprovázejí, se počítá náhrada 0,15 Kčs za každý skutečně ujetý kilometr jízdy s nákladem i bez nákladu.

(2) Za průvodce nákladu se nepokládají osoby dodané přepravcem k naložení nebo vyložení vozových zásilek a přepravují se bezplatně, pokud jejich počet nepřesahuje u vozidel nosnosti

1. počítajíc v to průvodce nákladů. Nakladačem může být jen osoba, způsobilá k manipulaci se zásilkou.

(3) Nejvyšší přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnici.

§ 17

Paušální sazby

(1) U přeprav, které se opakují za zásadně stejných podmínek, může být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto počítání paušálního přepravného. K žádosti přepravce je dopravní podnik povinen stanovit paušální přepravné.

(2) Paušální přepravné se může stanovit za jednotku váhy (množství) nebo za jeden obrat nebo za celkové množství, které se má přepravit, popřípadě za jednotku vzdálenosti. Dohoda o paušálním přepravném musí obsahovat rozbor jeho výpočtu.

(3) Obdobně podle ustanovení odstavce 1 mohou být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuty paušální náhrady za pomocné výkony jako braní vzorků, zkoušky jakosti, přijímání objednávek zboží apod. Podkladem pro stanovení paušální náhrady je skutečná střední doba trvání výkonu a příslušná časová sazba. Ustanovení odstavce 1 druhé věty platí obdobně.

(4) Výkonný orgán rady krajského (ústředního) národního výboru může stanovit nebo schválit paušální přepravné jako závazné pro určité přepravy nebo pro skupiny přepravců, jsou-li splněny podmínky odstavce 1; schválené sazby se uveřejní v místech, jichž se týkají.

(5) Náhrady za čekání (§ 9) se počítají vždy zvlášť a nelze je do paušálních sazeb zahrnovat.