Čl. 1.
změněno 1. 10. 1957 zákonem 184/1957 Ú. l.
Čl. 1. (1) Za zaměstnancův výdělek se pro výpočet peněžitých dávek považuje veškerý příjem plynoucí z jeho považují příjmy ze zaměstnání, které zakládá zakládajícího pojištění podle zákona nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním, pokud tento příjem podléhá tyto příjmy podléhají dani ze mzdy; jsou to opakující se i jednorázové příjmy bez rozdílu, jsou-li vypláceny v penězích nebo v naturáliích, zejména všechny druhy mezd a platů pokud nejsou podle ustanovení článku 2 vyloučeny (časové, úkolové a poddále jen „započitatelný výdělek”). (2) Naturální požitky, mzda za práci přes čas, prémie s výjimkou prémií požitků uvedených v článku 2 pod písm. e f), výkonnostní příplatky, náhrada ušlé mzdy poskytovaná zaměstnavatelem a pod. (2) Naturální požitky se oceňují při výpočtu zaměstnancova započitalného výdělku oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.*) (3) Příjmy uvedené v odstavci 1 se považují za zaměstnancův započitatelný výdělek i tehdy, když se z nich daň ze mzdy nesráží z toho důvodu, že protože nepřesahují 200 Kčs měsíčně hranici stanovenou v předpisech o dani ze mzdy.**)