Čl. 29.
změněno 1. 10. 1957 zákonem 184/1957 Ú. l.
Čl. 29. Má-li zaměstnanec za první den pracovní neschopnosti nárok na mzdu za část pracovní doby v prvním dnu pracovní neschopnosti, vyplatí se z nemocenského za tento den jen taková částka, aby spolu se mzdou náležející za poměrný díl připadající na tu část pracovní doby nepřevýšila čistou denní mzdu, z níž bylo nemocenské stanoveno za kterou mu nenáleží mzda nebo náhrada mzdy. Příklad: Zaměstnanec přestal v 8 hodin dne 10. října 1957 pracovat pro nemoc a byl uznán neschopným práce. V tento den byla v závodě pracovní doba od 6 do 14 hodin. Za dvě hodiny obdržel mzdu. Z příslušného nemocenského za první den pracovní neschopnosti mu proto náleží jen šest osmin.