Vyhláška státního úřadu sociálního zabezpečení, jíž se stanoví, které osoby se považují za potřebné a v jaké výši se vyměřuje sociální důchod.

§ 1.

(1) Za potřebnou ve smyslu § 29 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, se považuje osoba, jejíž výživa není zabezpečena příjmy z vlastního majetku nebo z jiného pramene anebo z právního nároku.

(2) Výživa se zpravidla nepokládá za zabezpečenu,

1. a) je-li jednotlivá osoba odkázána na příjem nedosahující 250 Kčs měsíčně nebo je-li manželská dvojice (druh a družka) odkázána na příjem nedosahující 375 Kčs měsíčně; při péči o dítě (děti) zvyšují se tyto částky o výši rodinných přídavků,
2. b) je-li uživatel zemědělské půdy odkázán na výnos půdy jím obhospodařované nepřesahující výměru 0,5 ha, v pastvinářské nebo pícninářské oblasti 2 ha.

§ 2.

Při posuzování potřebnosti se nehledí

1. a) k výměnku zajištěnému na zemědělském hospodářství, jehož vlastník je členem jednotného zemědělského družstva III. nebo IV. typu nebo které bylo odevzdáno anebo přikázáno do užívání podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby,
2. b) k výměnku ani k jiným nárokům na poskytování výživy, které je povinen plnit uživatel zemědělské půdy, jejíž výměra nepřesahuje 5 ha v oblasti řepařské, 8 ha v oblasti obilnářské, 10 ha v oblasti bramborářské a 15 ha v oblasti pastvinářské, jestliže se výměnkář (oprávněný) zřekne plnění ve výši dvou třetin,
3. c) k vyživovací povinnosti podle zákona o právu rodinném, jestliže by jejím plněním byla ohrožena slušná životní míra povinné osoby nebo příslušníků její rodiny,
4. d) k vyživovací povinnosti
   1. aa) osob odkázaných toliko na příjem z pracovního poměru,
   2. bb) členů jednotných zemědělských družstev III. nebo IV. typu odkázaných na příjem z družstva včetně příjmu ze záhumenku,
   3. cc) rolníků jednotlivě hospodařících, nepřesahuje-li výměra obhospodařované půdy 150 % výměry uvedené v písm. b)

   jestliže syn (dcera) žadatele o sociální důchod poskytující mu výměnek nebo faktické zaopatření vstoupil do jednotného zemědělského družstva III. nebo IV. typu,

1. e) k hodnotě rodinného domku poskytujícího pouze vlastníku a jeho rodinným příslušníkům nezbytné bydlení; oceňuje se tu toliko hodnota bydlení.

§ 3.

Pro účely této vyhlášky je rozhodná výměra pozemků, která je podle obecných předpisů podkladem pro stanovení vyměřovacího základu pro pojistné důchodového pojištění.

§ 4.

Potřebnost se posuzuje, vždy též se zřetelem na to, zda žadatel o sociální důchod (poživatel sociálního důchodu) bydlí na venkově či v městě, jaké má výdělečné možnosti, jaké jsou jeho celkové sociální a rodinné poměry, jakož i na to, zda jeho pohledávky z právního nároku lze vydobýt. Za potřebné se však zpravidla považují rodiče, kteří byli převážně výživou odkázáni na syna (dceru), s nímž žili ve společné domácnosti, jestliže tento jejich živitel zemřel, a osoby starší 25 let, které pro trvalé poškození zdraví, jež nastalo před započetím pravidelné pracovní činnosti, nebo pro vrozené vady jsou trvale neschopny pracovat.

§ 5.

(1) Sociální důchod pro jednotlivou osobu se zpravidla poskytne v částce doplňující její jiný pravidelný příjem na 250 Kčs [§ 1 odst. 2 písm. a)], avšak nejméně v částce 85 Kčs měsíčně.

(2) Manželské dvojici (druhu a družce), jestliže manželé (druh a družka) žijí ve společné domácnosti a splňují oba podmínky pro přiznání sociálního důchodu, se poskytne důchod společný, a to zpravidla v částce doplňující jiný pravidelný příjem obou na 375 Kčs [§ 1 odst. 2 písm. a)], avšak nejméně v částce 130 Kčs měsíčně.

(3) V případech hodných zvláštního zřetele mohou být sociální důchody vyměřeny vyššími částkami než 190 Kčs měsíčně pro jednotlivou osobu a 285 Kčs pro manželskou dvojici (druha a družku).

§ 6.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.