Vyhláška státního úřadu sociálního zabezpečení o zabezpečení nepracujících důchodců a jejich rodinných příslušníků pro případ nemoci.

§ 1.

Okruh osob.

(1) Ustanovení této vyhlášky se vztahují

1. a) pokud jde o preventivní a léčebnou péči, na důchodce, kteří nemají nárok na tuto péči z důvodů své pracovní činnosti,
2. b) pokud jde o ostatní dávky (služby) podle této vyhlášky, na důchodce, kteří nejsou pojištěni pro případ nemoci a mateřství z důvodů své pracovní činnosti,

jakož i na rodinné příslušníky těchto osob.

(2) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují

1. a) na osoby, které se trvale zdržují mimo území Československé republiky,
2. b) na osoby, které jsou účastny vojenské nemocenské péče,
3. c) na důchodce, kteří v době pobírání důchodu byli nemocensky pojištěni jako zaměstnanci a jimž z tohoto pojištění dosud běží ochranná lhůta.

§ 2.

Důchodci.

Za důchodce se pro účely této vyhlášky považují poživatelé

1. a) důchodů přiznaných podle zákona č. 55/1956 Sb., podle vládního nařízení č. 56/1956 Sb. a podle vládního nařízení č. 57/1956 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení členů výrobních družstev,
2. b) důchodů přiznaných podle předpisů o národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění, nebo o veřejném pensijním zaopatření platných před 1. lednem 1957; u úrazových důchodů však jen tehdy, jestliže byly přiznány za snížení výdělečné schopnosti aspoň o 50 %;
3. c) invalidních důchodů přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pro snížení výdělečné schopnosti aspoň o 65 % nebo vdovských, vdoveckých anebo sirotčích důchodů přiznaných podle týchž předpisů.
4. d) zaopatřovacích požitků přiznaných podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. účastníkům bojů za nezávislost z první světové války a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb. poddůstojníkům z povolání a invalidům z doby před první světovou válkou, jakož i pozůstalým po těchto osobách,
5. e) opakujících se platů (pensí) z milosti nebo čestných platů poskytovaných ze státních prostředků anebo opakujících se podpor (mimořádných důchodů) přiznaných podle § 205 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění,
6. f) zaopatřovacích požitků přiznaných podle zákona č. 130/1921 Sb., o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a podle zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na konfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

§ 3.

Rodinní příslušníci.

(1) Za rodinné příslušníky důchodce se pro účely této vyhlášky považují, pokud nejsou sami zabezpečeni (pojištění) podle této vyhlášky nebo podle jiných právních předpisů:

1. a) manžel (manželka),
2. b) děti do skončení povinné školní docházky,
3. c) děti od skončení povinné školní docházky do dovršení 25 let, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,
4. d) druh (družka), jestliže žije s důchodcem ve společné domácnosti aspoň 3 měsíce.

(2) Za rodinné příslušníky se dále považují, pokud nejsou sami zabezpečeni (pojištění) podle této vyhlášky nebo podle jiných právních předpisů a jestliže jsou výživou převážně odkázáni na důchodce:

1. a) schovanci, vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky,
2. b) schovanci, vnuci a sourozenci od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 25 let, jestliže se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni práce,
3. c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
4. d) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému (rozloučenému) důchodci jeho domácnost, pokud v ní pečuje o jeho děti ve věku do skončení povinné školní docházky.

(3) Za rodinného příslušníka se považuje také bývalá manželka (manžel) důchodce, pokud není sama zabezpečena (pojištěna) podle této vyhlášky nebo podle jiných právních předpisů a jestliže důchodce má vůči ní vyživovací povinnost.

§ 4.

Preventivní a léčebná péče o důchodce a jejich rodinné příslušníky.

(1) Orgány státní zdravotní správy poskytují důchodcům a jejich rodinným, příslušníkům v rozsahu a za podmínek platných pro zaměstnance preventivní a léčebnou péči.

(2) Nárok na preventivní a léčebnou péči se prokazuje občanským průkazem nebo jiným dokladem ne starším než 6 měsíců (na příklad potvrzením poštovního úřadu o pobírání důchodu, poukázkou do zdravotnických zařízení vydanou výkonným orgánem místního národního výboru).

§ 5.

Lázeňská péče.

(1) Důchodcům a jejich rodinným příslušníkům může být bezplatně poskytnuta lázeňská péče včetně úhrady jízdného. Tato péče se poskytuje na účet sociálního zabezpečení v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy. O náplni této péče a způsobu poskytování platí předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči.

(2) O výběru důchodců a jejich rodinných příslušníků pro lázeňskou péči rozhoduje odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru na základě posouzení vhodnosti lázeňské péče posudkovou komisí sociálního zabezpečení.

(3) Bližší podmínky pro poskytování lázeňské péče a pro způsob výběru účastníků určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se státním úřadem sociálního zabezpečení.

§ 6.

Rekreace.

(1) Důchodcům může odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru poskytnout bezplatně pobyt v zotavovnách (výběrová rekreace důchodců). Rekreace se poskytuje důchodcům za pracovní zásluhy získané v době pracovní aktivity, za příkladnou pomoc při budování socialistického státu, za zásluhy při plnění branné povinnosti a pod.

(2) Dětem důchodců, které nepřekročily věk 14 let, může odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru poskytnout pobyt v zotavovnách nebo pionýrských táborech (výběrová rekreace dětí důchodců). Pro rekreaci jsou vybírány především děti důchodců, jejichž sociální poměry nedovolují umožnit dětem vhodný, prázdninový pobyt.

(3) Podrobnosti upraví státní úřad sociálního zabezpečení po projednání s příslušnými ústředními úřady.

§ 7.

Peněžité dávky.

(1) Porodí-li důchodkyně nebo rodinná příslušnice důchodcova, náleží jí za každé narozené dítě podpora ve výši 650 Kčs. Manželce (družce) důchodce náleží podpora také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od smrti důchodce.

(2) Zemřel-li důchodce, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné ve výši 1000 Kčs. Pozůstalými jsou: manžel (manželka), druh (družka), děti (vnuci), rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán a tchýně, zeť a snacha. Jestliže pohřeb vypravil někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však ve výši 1000 Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven podle závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo z úřední povinnosti.

(3) Jestliže důchodce vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu

1. a) při pohřbu rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs,
2. b) při pohřbu rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500 Kčs a
3. c) při pohřbu rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800 Kčs.

(4) Peněžité dávky poskytuje odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru příslušný podle bydliště důchodce. Nárok na ně se uplatňuje na tiskopisech vydaných státním úřadem sociálního zabezpečení a prokazuje doklady (potvrzeními) na těchto tiskopisech předepsanými.

§ 8.

Protézová péče o některé důchodce.

(1) Poživatelům invalidních důchodů přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb.^*) pro snížení výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, jakož i poživatelům zaopatřovacích požitků přiznaných podle § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb.^**) a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb.^***) poskytují orgány státní zdravotní správy v dosavadním rozsahu bezplatně protézy a jiné ortopedické pomůcky potřebné ke zmírnění nebo odstranění následků poškození zdraví, příslušenství těchto protéz nebo pmůcek a jejich opravy.^*)

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poživatele důchodů přiznaných podle §§ 34 až 36 zákona č. 55/1956 Sb. příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů.

§ 9.

(1) Poživatelům invalidních důchodů přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb. pro snížení výdělečné schopnosti od 45 % do 64 % a jejich rodinným příslušníkům poskytují orgány státní zdravotní správy v rozsahu a za podmínek platných pro zaměstnance preventivní a léčebnou péči. Poživatelům těchto důchodů náleží také protézová péče jako osobám uvedeným v § 8 odst. 1; lázeňská péče jim může být poskytnuta za podmínek uvedených v § 5. Pozůstalým po poživatelích těchto důchodů náleží pohřebné podle § 7 odst. 2, nepřísluší-li jim již podle jiných právních předpisů.

(2) Preventivní a léčebná péče bude orgány státní zdravotní správy poskytnuta v rozsahu a za podmínek platných pro zaměstnance

1. a) poživatelům invalidních důchodů přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb. pro snížení výdělečné schopnosti od 25 % (na Slovensku od 20 % do 44 % a
2. b) poživatelům zaopatřovacích požitků přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb. rodičům nebo sourozencům.

jestliže jim bude tato péče v jednotlivých zvlášť odůvodněných případech přiznána výkonným orgánem místního národního výboru jejich bydliště.

(3) Poživatelům důchodů uvedených v odstavci 2 písm. a) náleží také protézová péče jako osobám uvedeným v § 8 odst. 1. Pozůstalým po osobách uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) náleží pohřebné podle § 7 odst. 2, nepřísluší-li jim již podle jiných právních předpisů.

§ 10.

Vznik a trvání nároku. Ochranná lhůta.

(1) Zabezpečení v nemoci náleží důchodcům a jejich rodinným příslušníkům, jestliže se podmínky; rozhodné pro jeho přiznání splnily

1. a) v době, kdy důchodce pobírá důchod (dávku),
2. b) v době, kdy důchod (dávka) není fakticky vyplácen, pokud však o jeho odnětí nebylo pravoplatně rozhodnuto,
3. c) v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta počíná dnem následujícím po dni pravomocného odnětí důchodu a trvá 42 dny. Jestliže však před uplynutím této doby vznikne nárok na dávky nemocenského pojištění (zabezpečení pro případ nemoci) podle jiných předpisů, končí ochranná lhůta dnem vzniku tohoto nároku.

§ 11.

Promlčení dávek.

Nárok na peněžité dávky se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne jeho vzniku.

§ 12.

Přechod nároku.

(1) Zemřel-li důchodce nebo jiný oprávněný, nabývají nároku na peněžité dávky, které se staly splatnými do dne jeho smrti, postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže tyto osoby žily se zemřelým v době jeho smrti ve společné domácnosti.

(2) Nárok na peněžité dávky nelze platně postoupit ani dát do zástavy.

§ 13.

Vynětí z daňové povinnosti.

Peněžité dávky se nezdaňuji.

§ 14.

(1) Došlo-li k porodu nebo k úmrtí před 1. lednem 1957, posuzuje se nárok na podporu při narození dítěte nebo na pohřebné podle předpisů platných před tímto dnem.

(2) Byla-li peněžitá náhrada za dětskou výbavu vyplacena před 1. lednem 1957, avšak k porodu došlo až po 31. prosinci 1956, odečte se vyplacená částka od podpory při narození dítěte.

(3) Od 1. ledna 1957 nelze povolovat dobrovolné dávky a podpory podle dříve platných předpisů o nemocenském pojištění důchodců, a to ani tehdy, když skutečnost odůvodňující přiznání nastala před 1. lednem 1957

(4) Byla-li důchodci (rodinnému příslušníku) povolena před 1. lednem 1957 výpomoc při sociálních chorobách s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, vyplácí se po dobu, na kterou byla povolena, pokud odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru nerozhodne jinak podle předpisů o poskytování příspěvků tuberkulosním z doplňkové péče (§ 64 odst. 1 zákona č. 55/1956 Sb.)

(5) Byla-li důchodci (rodinnému příslušníku) povolena před 1. lednem 1957 peněžitá náhrada za výpomoc v rodině s opakovanou výplatou na dobu, která přesahuje do roku 1957, vyplácí se po dobu, na kterou byla povolena, nejdéle však do 28. února 1957.

§ 15.

Účinnost.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.