Vyhláška ministerstva financí, kterou se provádí zákon o dani ze mzdy.

Daňová povinnost.

K § 2 zákona.

(1) Dani podléhají též osoby, které vykonávají práci v tuzemsku jen přechodně (na př. montér vyslaný sem z ciziny na montáž stroje). K zamezení dvojího zdanění se však od daně osvobozuje mzda za práci vykonávanou v tuzemsku na příkaz cizozemského zaměstnavatele jen přechodně, nepřesahuje-li přechodný pobyt v tuzemsku v jednom kalendářním roce — ať najednou nebo v několika časových obdobích — 183 dny.

(2) Za práci vykonávanou v tuzemsku se považuje i práce vykonávaná na příkaz tuzemského zaměstnavatele jen přechodně mimo území Československé republiky (na př. montér vydaný zdejším podnikem do ciziny), nepřesahuje-li přechodný pobyt v cizině v jednom kalendářním roce — ať najednou nebo v několika časových obdobích — 183 dny.

(3) Osoby pobírající důchody (§ 3 odst. 3 zákona) plynoucí z tuzemska podléhají dani bez rozdílu, zda bydlí v tuzemsku nebo v cizině. Důchody plynoucí z ciziny dani nepodléhají. Zvláštní ustanovení mezinárodních smluv nejsou ustanoveními odstavců 1 až 3 dotčena.

(4) Dani nepodléhají zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v tuzemsku, jsou-li cizími státními příslušníky a trvá-li vzájemnost. Zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů, kteří jsou našimi státními příslušníky, podléhají dani. Pokud jim cizí zastupitelské úřady daň nesrazí, platí pro ně ustanovení § 14 odst. 3 a 4 zákona.

K § 3 zákona.

(5) Příjmy plynoucími z pracovního poměru nebo v souvislosti s ním jsou zejména:

1. a) mzdy a platy všeho druhu (časové, úkolové, prémiové atd.), přídavky k nim, mzdy za práci přes čas, prémie, výkonnostní příplatky, náhrada za nevybranou dovolenou, remunerace, náhrada ušlé mzdy (za ztrátu času) a pod., tedy vše, co zaměstnanec dostane za práci od svého zaměstnavatele. Mzdou jsou i honoráře za práci vykonávanou na základě smlouvy o dílo, uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem:
2. b) veškeré jiné příjmy, které pobírají zaměstnanci v souvislosti se svým pracovním poměrem, bez ohledu na to, mají-li na ně právní nárok či nikoliv, na př. náhrady ušlé mzdy (za ztrátu času), presenční známky, zkušební taxy, odměny, dary a jiná bezplatná věnování a pod., pokud nejsou osvobozeny podle § 4 zákona.

(6) Funkčními požitky jsou:

1. a) plat, činovné, representační přídavky a byt členů vlády a členů sboru pověřenců, jakož i funkcionářů v obdobném postavení,
2. b) odměny členů národních výborů za výkon funkce,
3. c) požitky jiných osob za výkon jakékoliv funkce v dobrovolných organisacích, svazech, sborech a pod.

(7) Za příjmy plynoucí ze zaměstnání vykonávaných v poměru podobném poměru pracovnímu se prohlašují příjmy:

1. a) národních správců a zmocněnců národních správ;
2. b) úhrnných likvidátorů národních správ daných do klidu;
3. c) osob činných pro státní a veřejné úřady, ústavy, podniky a zařízení, pro národní podniky, pro podniky zřízené nebo určené podle zákona č. 119/1948 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství (výsadní společnosti), pro komunální podniky a dobrovolné organisace, i když jde jen o jednorázovou nebo příležitostnou činnost. Sem patří na příklad příjmy expertů, konsulentů, projektantů, vedoucích a učitelů v závodních školách, knihovníků a jiných externích pracovníků. Nepatří sem však a dani tedy nepodléhají příjmy za výkony prováděné samostatnými živnostníky a řemeslníky;
4. d) prohližitelů masa, placených okresními nebo místními národními výbory;
5. e) příbuzných majitelů nebo spolumajitelů podniku, zaměstnaných v tomto podniku;
6. f) předsedy Ústředí advokátních poraden a jeho náměstků a členů pracovního kolektivu advokátních poraden
7. g) účetních a pokladníků v jednatelstvích a pobočkách státních spořitelen;
8. h) sběračů mléka, másla a vajec.

(8) Důchodem podle § 3 odst. 3 zákona jsou:

1. a) dávky národního důchodového pojištění, t. j. důchod starobní, invalidní, důchod manželky, vdovský důchod, důchod družky, sirotčí důchod, výchovné, zvýšení pro bezmocnost, výbavné, odškodnění za pracovní úrazy (t. j. úrazový důchod a jednorázové úrazové odškodnění) a sociální a mimořádný důchod;
2. b) obdobná plnění poskytovaná vzhledem k dřívějšímu pracovnímu poměru zaměstnancům a jejich pozůstalým na podkladě zákonných předpisů, smluv, stanov, služebních řádů a pod.

(9) Za důchod (§ 3 odst. 3 zákona) se pokládají též zaopatřovací požitky vyplácené podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, čestné pense a dary z milosti a ostatní důchody vyplácené státním úřadem důchodového zabezpečení a platí pro ně ustanovení odstavce 17.

(10) Naturální požitky se pro účely daně oceňují podle maloobchodních cen platných pro volný trh; poskytování stravy se však oceňuje částkou 900 Kčs měsíčně (30 Kčs denně). Předpisy o oceňování poskytnutého bytu, otopu a osvětlení pro účely daně vydá ministerstvo financí.

(11) Náhradami služebních výdajů (§ 3 odst. 5 zákona) jsou takové platy zaměstnavatele zaměstnanci, kterými zaměstnavatel nahrazuje

1. a) přímá vydání zaměstnancova, jež učinil zaměstnanec na účet zaměstnavatele, aby mohl provésti úkoly jemu uložené a
2. b) výdaje, které slouží k úhradě zvýšených a přiměřených nákladů spojených s výkonem služby.

(12) Hradí-li plátce poplatníkovi jen skutečně vynaložené služební výdaje na základě dokladů poplatníkem předložených, jsou celé náhrady prosté daně.

(13) Platí-li plátce poplatníkovi na náhradu služebních výdajů (odstavec 11) paušál nebo hradí-li je poplatník ze svého platu, jest prostá daně jen ta část paušálu nebo platu, kterou zaměstnanec zaměstnavateli jako skutečný služební výdaj prokáže. Neprokáže-li poplatník plátci skutečné výdaje, podléhá paušální náhrada služebních výdajů dani. Plátce je povinen doklady předložené poplatníkem uschovati po dobu tří let. Ministerstvo financí může výši dani nepodrobené náhrady služebních výdajů určití paušálem.

(14) Počínajíc dnem 1. ledna 1953 se zrušují všechny předpisy, jimiž se části mzdy prohlašují za daněprosté náhrady služebních vydání.*)

(15) Za náhradu služebních výdajů dani nepodrobenou se prohlašují:

1. a) náhrady cestovních a stěhovacích výdajů, včetně odlučného a přídělného podle platných předpisů;**)
2. b) částky stanovené ve mzdových vyhláškách jako t zv. režijní příplatky (na př. na suroviny, opotřebení strojů a nástrojů, udržování pracovních potřeb a pod.);
3. c) náhrady výloh, které jsou vypláceny členům národních výborů a jejich složek podle § 10 zák. č. 235/1948 Sb. a předpisů podle něho vydaných;
4. d) náhrady cestovních výdajů poskytované soudcům z lidu podle § 33 odst. 1 zákona č. 66/1952 Sb., o organisaci soudů;
5. e) hodnota oděvů, plášťů, řepic, bot a ochranných oděvů poskytovaných podle platných mzdových předpisů zaměstnavatelem zaměstnancům, a to bez rozdílu, jsou-li poskytovány v naturaliích anebo je-li místo nich vypláceno relutum v hotovosti.

(16) Služebními výdaji nejsou výdaje na dosažení, zabezpečení a udržení mzdy (na př. náklad na odborné pomůcky a knihy k zaměstnání potřebné, na opatření a zachování vlastního pracovního nářadí a šatu, náklad na jízdné z místa a do místa pracoviště a pod.); tyto výdaje nelze ze základu daně vylučovat.

K § 4 zákona.

Osvobození.

(17) Podle § 4 písm. b) zákona a podle § 22 odst. 3 č. 9 zákona se z důchodů (§ 3 odst. 3 zákona) ve výši přes do

Dani podléhá tudíž jen zbytek důchodu. Nepřesahuje-li tedy důchod 3.500 Kčs měsíčně, je vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 zákona od daně osvobozen. Činí-li na př. důchod 4.000 Kčs měsíčně, podléhá dani částka 1.500 Kčs a daň činí u svobodného poplatníka 75 Kčs. Pobírá-li poplatník důchody současně od více plátců, platí toto osvobození pouze pro důchod z obecného důchodového zabezpečení, pokud poplatník nepožádá o osvobození u jiného plátce. Tomuto plátci předloží místopřísežné prohlášení, že toto osvobození u jiného plátce neuplatňuje. Bez tohoto prohlášení nesmí plátce k zmíněnému osvobození přihlédnout.

(18) Dávky národního nemocenského pojištění jsou od daně osvobozeny bez rozdílu, zda jde o jednorázové (na př. porodné a pohřebné) či opakující se dávky a o peněžní či věcná plnění. Do dávek národního nemocenského pojištění nepatří částky placené zaměstnavatelem podle ustanovení § 1.154 b) ob. obč. zák. (po 10% mzdy ve třetím a čtvrtém týdnu, po 20% mzdy v pátém a šestém týdnu a po 50% mzdy v sedmém a osmém týdnu) a nejsou tudíž od daně osvobozeny. Dani podléhají jakožto příjmy plynoucí z pracovního poměru.

(19) Plněními obdobnými dávkám národního nemocenského pojištění jsou na př. dávky vojenské nemocenské péče.

(20) Dávky národního důchodového pojištění (odstavec 8) naproti tomu dani podléhají. Od daně jsou z nich však osvobozeny:

1. a) jednorázové peněžité dávky na př. výbavné a jednorázové úrazové odškodnění.
2. b) zvýšení důchodu pro bezmocnost,
3. c) výchovné,
4. d) přídavky k důchodům podle vládního usnesení ze dne 14. září 1949 (t. zv. moučné přídavky).

(21) Vedle osvobození stanovených zákonem (§ 4 zákona) a odstavcem 17 této vyhlášky se od daně osvobozují:

1. a) částka 2.500 Kčs měsíčně ze stipendii a příspěvky na děti studujících,
2. b) přídavky za zranění nebo za újmu utrpěnou na zdraví nebo za neschopnost k vojenské službě následkem služby válečné, vyplácené osobám vojenským v činné službě nebo z ní již propuštěným a příslušníkům ozbrojených sil v činné službě nebo z ní propuštěným,
3. c) úmrtné po zaměstnancích, je-li vypláceno zaměstnavatelem podle platných předpisů,
4. d) příspěvky, které poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům na výlohy spojená se stravováním v závodních kuchyních organisovaných podle směrnic Ústřední rady odborů, pokud závody, po příp. zaměstnavatelé jsou zahrnuti do akce společného stravování,
5. e) odměny členům záchranných sborů v báňských revírech,
6. f) jednorázové podpory vylácené samostatnými podpůrnými fondy nynějším nebo dřívějším zaměstnancům podniků, u nichž jsou fondy založeny, po případě pozůstalým po těchto zaměstnancích.

K § 5 zákona.

Základ daně.

(22) Základem daně je hrubá mzda dosažená ve mzdovém období po odečtení částek osvobozených od daně a náhrad služebních výdajů, jsou-li v celkové hrubé mzdě zahrnuty. Vyplácí-li se mzda předem a dojde-li v témž mzdovém období k další výplatě mzdy (na př. k výplatě prémie, mzdy za práci přes čas atd.), sečte plátce všechny mzdy v témž mzdovém období vyplacené, vypočte z úhrnu daň a srazí při druhé, event. další výplatě mzdy rozdíl mezi touto daní a daní dosud sraženou. Ustanovení odstavců 47 až 50 této vyhlášky však zůstávají nedotčena.

K § 6 zákona.

Daňová sazba.

(23) Srážka daně se provádí podle tabulek vydaných ministerstvem financí pro srážku daně ve mzdovém období měsíčním a denním, jakož i pro srážku daně přepočtené na celý rok.*)

(24) Podle měsíční tabulky se sráží daň při výplatách měsíčních bez ohledu na to, zda poplatník byl zaměstnán plně (48 hodin týdně) nebo neplně. Podle této tabulky se daň sráží, i když poplatník po část měsíčního období nepracoval pro nemoc, dovolenou nebo jinou omluvenou absenci.

(25) Pracoval-li poplatník jen po část měsíčního období z důvodu, že během měsíce nastoupil nebo skončil pracovní poměr, nebo že měl neomluvenou absenci, dělí se vyplacená mzda počtem kalendářních dnů, po které pracoval (včetně dnů pracovního klidu); na takto vypočtenou částku se vyhledá daň v jednodenní tabulce a tato se násobí počtem kalendářních dnů, v nichž pracoval (opět včetně dnů pracovního klidu).

(26) Týmž způsobem se vypočte daň v případech, je-li poplatník jen příležitostně zaměstnán (na př. v případech uvedených v odstavci 7) a není-li mu mzda vyplácena v pravidelných měsíčních mzdových obdobích.

(27) Pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců, platí ustanovení § 8 odst. 5 a § 11 odst. 2 zákona (odstavce 35).

(28) Sazba uvedená v zákoně jest sazbou základní a platí pro poplatníky, kteří vyživují dvě osoby. Poplatníkům, kteří nevyživují žádnou osobu, nebo vyživují jen jednu osobu, se daň zvyšuje (§ 7 zákona) a poplatníkům, kteří vyživují více než dvě osoby, se daň snižuje (§ 8 zákona).

Zvýšení a snížení daně.

K §§ 7 a 8 zákona.

(29) Vyživovanou osobou se rozumí:

1. a) manželka (družka), po případě manžel (druh) a nezletilé děti (i osvojené), t. j. mladší než 18 let (vnuci, děti v péči nahrazující péči rodičů), žijí-li s poplatníkem ve společné domácnosti, a to bez ohledu na to, mají-li vlastní příjmy či nikoliv. Přechodný pobyt mimo společnou domácnost (na př. z důvodu léčení, studií, učení, výkonu vojenské služby nebo nedostatku bytu) není na závadu tomu, aby tyto osoby byly považovány za vyživované;
2. b) jiné osoby, tedy i osoby, které nejsou s poplatníkem spřízněny, poskytuje-li nebo hradí-li jim poplatník podstatnou část nákladů na byt, stravu a ošacení a nemají-li vlastní příjmy postačující k výživě.

(30) O poskytování podstatné části nákladů na byt, stravu a ošacení jde jen tehdy, jestliže podporovaná osoba bud’

1. a) žije v domácnosti poplatníkově a nemá vlastní příjmy přesahující částku 1.000 Kčs měsíčně, nebo
2. b) žije mimo poplatníkovu domácnost, nemá vlastní příjmy přesahující částku 1.000 Kčs měsíčně a dostává od poplatníka alespoň 500 Kčs měsíčně. Za vyživované osoby nelze pokládat takové osoby, které jsou k poplatníkovi v pracovním poměru (na př. hospodyně a pod.). Táž osoba může být uznána za vyživovanou pouze u jednoho poplatníka.

(31) Podporuje-li poplatník více osob (na př. otce a matku), pokládá se u každé z nich za příjem ta část, která z jejich úhrnného příjmu na ni poměrně připadá. Za vyživované poplatníkem se v tomto případě uzná tolik osob, kolikrát poplatník platí měsíčně 500 Kčs, nejvýše však počet podporovaných osob.

(32) Děti z rozvedeného manželství se pokládají za vyživované tím z rodičů, u kterého žijí.

(33) Na žádost obou manželů (druha a družky), kteří žijí ve společné domácnosti, povolí okresní národní výbor, příslušný podle poplatníkova bydliště, aby úlevy z titulu vyživovaných osob byly poskytnuty místo manželovi (druhovi) manželce (družce); v tomto případě bude její manžel (druh) zdaňován jako poplatník vyživující pouze jednu osobu.

Přiklad:

1. Manžel i manželka jsou zaměstnáni a mají dvě nezletilé dětí. Ježto má manželka vyšší mzdu než manžel, povolí na jejich žádost okresní národní výbor, aby se manželovi srážela daň jako poplatníkovi s jednou vyživovanou osobou a manželce, jako poplatnici s 3 vyživovacími osobami.

(34) Ustanovení odstavce 33 platí jak v případech, kde oba manželé (druh a družka) pobírají mzdu, tak i v případech, kde mzdu pobírá jen manželka a manžel buď vůbec nemá zdanitelných příjmů (na př. pobírá nemocenské dávky) nebo podléhá jiné dani, u níž neuplatňuje snížení daně na vyživované osoby.

(35) Pobírá-li poplatník současně mzdu od více plátců, přihlíží k osobám jím vyživovaným pouze jeden plátce, a to ten, jemuž poplatník předloží průkaz. Ostatní plátci sráží daň tak, jako by nevyživoval žádnou osobu, t. j. se 40% zvýšením.

(36) O průkazu okolností rozhodných pro zvýšení a snížení daně platí ustanovení odstavců 60 až 67.

(37) Okolnosti rozhodné pro zvýšení a snížení daně se posuzují podle zásad vylývajících z těchto příkladů:

1. 1. Poplatník má 15letého syna v hornickém internátě. Ježto jde o přechodný pobyt mimo domácnost, posuzuje se syn jak vyživovaný poplatníkem.
2. 2. Ženatý poplatník má ve své domácnosti dva zletilé syny. Jeden studuje a nemá žádný příjem, druhý je zaměstnán s měsíčním platem 2.500 Kčs. Poplatníkovi budou uznány dvě vyživované osoby (manželka a syn, který studuje).
3. 3. Poplatník posílá svým rodičům měsíčně podporu ve výši 900 Kčs. Jeho otec má důchod 1.400 Kčs, matka nemá žádný příjem. Bude uznáno, že poplatník vyživuje jen jednu osobu, ježto platí sice více než 500 Kčs, ale méně než 1000 Kčs (dvě osoby) a ježto z důchodu 1.400 Kčs na každého z rodičů připadá částka 700 Kčs, takže je splněna podmínka, že podporovaná, osoba nemá větší příjem než 1.000 Kčs měsíčně.
4. 4. Poplatník posílá svým rodičům měsíčně podporu ve výši 1.600 Kčs. Otec má důchod 1.600 Kčs a matka má neslužební příjmy ve výši 800 Kčs. Nelze uznati, že by poplatník otce nebo matku vyživoval, ježto sice jim platí více než 1.000 Kčs měsíčně (dvakrát 500 Kčs), ale z úhrnného příjmu rodičů připadá na každého z nich 1.200 Kčs, tedy více než 1.000 Kčs.

K § 9 zákona.

(38) Tělesnou nebo duševní vadou je stav vzniklý následkem buď vrozeného defektu, úrazem (poškozením nebo ztrátou některé části těla), nebo nemocí a má za následek snížení nebo omezení tělesných nebo duševních schopností a který podle úsudku lékařské vědy trvá déle jednoho roku. Za této podmínky přísluší sleva i poživatelům starobního důchodu. Nemoc ani stáří nejsou však samy o sobě důvodem pro poskytnutí slevy.

(39) Slevu povolí okresní národní výbor na základě lékařského vysvědčení ústavu národního zdraví; ve vysvědčení nutno potvrditi stav poplatníka podle odstavce 38 věta první a zároveň stupeň vady (30—50% resp. přes 50%).

(40) Sleva se poskytne tím způsobem, že se

(41) Pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců, smí k snížení podle § 9 zákona přihlížet pouze jeden plátce; platí tu ustanovení odstavec 35.

K § 10 zákona.

(42) V tabulkách daně ze mzdy je daň vypočtena již tak, že u mezd přesahujících 2.000 Kčs měsíčně daň i po snížení podle §§ 8 a 9 zákona činí alespoň 8%. Přitom byly u nejnižších mezd odstraněny tvrdosti vyplývající z číselných hranic. Není tedy třeba při srážce daně podle tabulek zjišťovat, zda je ustanovení § 10 zákona splněno.

K § 11 zákona.

(43) Nepřesahuje-li daňový základ 1.000 Kčs měsíčně, upustí plátce od srážky daně ze mzdy. Pobírá-li poplatník mzdu současně od více plátců, platí toto ustanovení pouze pro jediného plátce. Ostatní plátci srazí daň i tehdy, nedosahuje mzda jimi vyplacená 1.000 Kčs měsíčně. V těchto případech sráží se daň poplatníkovi tak, jako by nevyživoval žádnou osobu, tedy se 40% zvýšením. Vzhledem k ustanovení § 11 odst. 2 zákona, podle něhož daň v těchto případech činí nejméně 10%, sráží se až do 2.200 Kčs měsíčně vždy 10% a při mzdách přesahujících 2.200 Kčs měsíčně daň se 40% zvýšením (neboť od tohoto stupně již daň převyšuje 10%). Při tom se daňový základ podle § 6 poslední věty zákona zaokrouhluje na 100 Kčs nahoru. Nejnižší srážka daně činí tedy v těchto případech 10 Kčs měsíčně.

(44) Plátci, kteří vyplácejí mzdu nepřesahující 1.000 Kčs měsíčně, upustí podle § 11 odst. 1 zákona od srážky daně, jen předloží-li jim poplatník místopřísežné prohlášení o tom, že nepobírá od žádného jiného plátce mzdu přesahující 1.000 Kčs měsíčně a že u žádného z případných dalších plátců neuplatňuje osvobození podle § 11 odst. 1 zákona. Nedá-li poplatník toto prohlášení, srazí plátce daň ve výši 10%.

Způsob vybírání daně.

K § 12 zákona.

(45) Plátce srazí daň při každé pravidelné výplatě z celé dani podrobené částky. Vyplácí-li pouze normální mzdu, zjistí výši daně z tabulky. Vyplácí-li jednorázovou mzdu, vypočte daň podle § 13 odst. 1 zákona a vyplácí-li mzdu za delší dobu než za obvyklé mzdové období, vypočte daň podle § 13 odst. 2 zákona.

(46) Není-li mzda vyplácena za pravidelné období, na př. u prací příležitostných, vypočte se daň pomocí jednodenní tabulky tak, že se zjistí průměrný výdělek za jeden den, na tuto částku se vyhledá v jednodenní tabulce daň, která se pak vynásobí počtem dnů, po které práce trvala. Přitom se započítávají i dny pracovního klidu spadající do doby, po kterou byla práce konána. Vypočtená daň se srazí při výplatě mzdy.

K § 13 zákona.

(47) Jednorázovou mzdou jest na př. mzda za nevybranou dovolenou, částka, o kterou dar přesahuje 10.000 Kčs, částka, o kterou odměna za zlepšovací návrh přesahuje 100.000 Kčs, jednorázová prémie, doplatek mzdy za minulá kalendářní léta a pod.

(48) Pro otázku zvýšení nebo snížení daně podle §§ 7 a 8 zákona je rozhodným stav v době výplaty jednorázové mzdy.

(49) Daň z jednorázové mzdy se vypočítá na příklad takto:

(50) Dostane-li poplatník doplatky za několik mzdových období, rozdělí se tyto doplatky na částku připadající na běžný kalendářní rok a na částku připadající na dřívější kalendářní léta. První částka se rozvrhne na jednotlivá měsíční období a takto zjištěné částky se připočtou k jednotlivým měsíčním mzdám. Za každý měsíc se vypočte z tohoto součtu daň a odečte se daň již sražená, zbytek daně se pak srazí při výplatě doplatku, částka doplatků připadající na dřívější kalendářní léta se zdaní jako jednorázová mzda (odstavce 47 až 49).

Příklad:

Zaměstnanec ženatý s jedním dítětem má měsíční, mzdu 4.000 Kčs. Dne 1. dubna 1953 bude mu plat dodatečně zvýšen za dobu od 1. června 1952, a to o 1.000 Kčs měsíčně. Bude mu tedy vyplacen doplatek za 10 měsíců ve výši 10.000 Kčs. Srážka daně ze mzdy se provede takto:

1. a) Doplatky za dobu od 1. ledna 1953 do 31. března 1953 v částce 3.000 Kčs se připočtou k výplatám pravidelné mzdy za tuto dobu (k částce 4.000 Kčs měsíčně). Činí tedy celková měsíční mzda v těchto měsících 5.000 Kčs.

1. c) Při doplatku 10.000 Kčs srazí tudíž plátce z částky připadající na běžný rok 360.— Kčs a z částky připadající na uplynulý rok 936 Kčs, celkem tedy Kčs 1.296.