390.
VYHLÁŠKA
ministra zdravotnictví
ze dne 29. prosince 1952
o očkování proti přenosným nemocem.
Ministr zdravotnictví stanoví podle § 15 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, a podle § 16 odst. 1 zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči:
Ochranné očkování provedené ve vhodných lhůtách je jedním z nejúčinnějších opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí. Proto se touto vyhláškou podle posledních poznatků lékařské vědy stanoví povinné očkování proti některým přenosným nemocem a zavádějí se nejvhodnější očkovací lhůty.
(1) Pravidelná a zvláštní očkování plánuje, organisuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik a podle jeho směrnic a pokynů krajští a okresní hygienici.
(2) Očkováni provádějí lékaři zařízení preventivní a léčebné péče.
Povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě po očkování kontrolnímu vyšetření a mimo to před očkováním proti tuberkulose ještě potřebným zkouškám.
(1) Základní očkování proti tuberkulose se provede nejdříve čtvrtého dne po narození; u dětí, narozených v ženském a porodnickém oddělení nemocnice (porodnici), se provede ještě v tomto zařízení, u ostatních dětí nejpozději do šesti týdnů po narození v dětské poradně nebo ve zdravotnickém středisku.
(2) Přeočkování proti tuberkulose se provede vždy v kalendářním roce, v němž je dovršen šestý, desátý, patnáctý, devatenáctý, dvacátýpátý a třicátý rok života, ukáže-li se toho potřeba podle výsledků provedených zkoušek.
(1) Základní očkování proti záškrtu se provede třemi injekcemi. První injekce se dá dítěti ve stáří od tří do pěti měsíců, druhá injekce za šest týdnů po první a třetí injekce za šest měsíců po druhé.
(2) Přeočkování (jen jednou injekcí) se provede třikrát, a to vždy v kalendářním roce, v němž je dovršen třetí, pátý a osmý rok života.
(3) V dětských zařízeních mohou být děti přeočkovány každoročně.
(1) Očkování proti dávivému kašli se provede u dětí v jeslích, v mateřských školách, v útulcích a v dětských domovech.
(2) Základní očkování se provede třemi injekcemi. První injekce se dá dítěti ve stáří od tří do pěti měsíců, druhá injekce za šest týdnů po první a třetí injekce za šest měsíců po druhé.
(3) Přeočkování (jen jednou injekcí) se provede dvakrát, a to vždy v kalendářním roce, v němž je dovršen třetí a pátý rok života.
(4) U dětí ve stáří do 5 let, které byly umístěny v jeslích, v mateřských školách, v útulcích nebo v dětských domovech po lhůtách uvedených v odstavci 2 nebo 3, provede se podle potřeby základní očkování nebo přeočkování dodatečně.
(5) Očkování proti dávivému kašli se provádí zpravidla zároveň s očkováním proti záškrtu smíšenou očkovací látkou. Děti, které byly již očkovány proti záškrtu, se očkují pouze látkou proti dávivému kašli.
(1) Základní očkování proti neštovicím se provede v době mezi šestým a jedenáctým měsícem života dítěte, a to mezi druhou a třetí injekcí základního očkování proti záškrtu.
(2) Přeočkování se provede dvakrát, a to vždy v kalendářním roce, v němž dítě dovršilo sedmý a čtrnáctý rok života.
(1) U osob, které jsou při své činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy neštovicemi, tyfem nebo paratyfy, se provede očkování proti těmto nemocem zásadně před zahájením této činnosti, nejpozději však do měsíce po jejím zahájení. Přeočkování těchto osob se provede proti neštovicím v pětiletých obdobích, proti tyfu a paratyfům v ročních obdobích.
(2) Nebezpečí nákazy neštovicemi jsou vydáni zpravidla zaměstnanci výkonné provozní služby v dopravních podnicích, pokud při své činnosti přejímají zásilky z ciziny, a zaměstnanci podniků, v nichž se zpracovávají kůže, hadry, vlasy, peří, bavlna nebo vlna, dovezené z ciziny.
(3) Nebezpečí nákazy tyfem a paratyfy jsou vydány zpravidla osoby činné ve zdravotnických a veterinárních zařízeních, kde přicházejí do styku s nákazou tyfem nebo paratyfy, jakož i osoby činné v desinfekčních zařízeních, v kafileriích a čisticích stanicích.
(4) V pochybnostech, zda jde o činnost uvedenou v odstavci 1, rozhodne krajský hygienik.
Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní zájmy, může krajský hygienik se souhlasem hlavního hygienika nařídit v kraji mimořádné ochranné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo jeho určité skupiny.
U osob, jejichž zdraví by se očkováním ohrozilo, se očkování odloží na dobu, kdy je bude lze provést bez újmy na jejich zdraví.
(1) Osoby narozené po 31. prosinci 1922, které nebyly dosud očkovány proti tuberkulose, se podrobí na příkaz okresního hygienika podle výsledků potřebných zkoušek dodatečně očkování proti této nemoci i mimo lhůty uvedené v § 4.
(2) Osoby, které již vykonávají činnost uvedenou v § 8 a nebyly očkovány podle dosavadních předpisů o očkování osob vydaných zvýšenému nebezpečí nákazy, se podrobí očkování podle časového rozvrhu, který vypracuje okresní hygienik a schválí krajský hygienik.
Účast na očkování a výsledek očkování zapíše očkující lékař do očkovacího průkazu, který je povinen očkovaný uschovat a vykázat se jím na vyzvání při lékařské prohlídce. Průkaz se vydá při prvém očkování podle této vyhlášky.
Evidenci osob, které jsou povinny se podrobit očkování, vedou zpravidla zdravotnická zařízení, po případě ordinace, ve kterých má stálé působiště obvodní lékař. Vedením evidence při zvláštním a mimořádném očkování mohou být pověřena i jiná zdravotnická zařízení.
(1) Místní národní výbory dodají zdravotnickým zařízením, které vedou evidenci podle § 13 (dále jen „očkovací stanice“), na požádání seznamy osob, bydlících v obvodu očkovací stanice, sestavené podle určitých věkových skupin.
(2) Zaměstnavatelé jsou povinni dodat očkovací stanici na požádání seznamy svých zaměstnanců, kteří mají být očkováni podle ustanovení o zvláštním nebo mimořádném očkování, po případě hlásit jí včas každou osobu, která má být očkována před zahájením činnosti uvedené § 8.
Očkování podle této vyhlášky je bezplatné; náklady na ně hradí stát.
Krajští a okresní hygienici vykonávají působnost podle této vyhlášky v úzké součinnosti a ostatními zúčastněnými zdravotnickými orgány a zařízeními, zejména s ústavy národního zdraví.
Očkováni vojáků v činné službě a příslušníků národní bezpečnosti upraví ministerstva národní obrany a národní bezpečnosti; ministerstva národní obrany a národní bezpečnosti mohou v dohodě s ministerstvem zdravotnictví stanovit, v jakém rozsahu platí tato úprava i pro občanské a správní zaměstnance v jejich oboru.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953.