72.
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 26. března 1952,
kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva financí č. 480/1950 Ú. l. I á vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 486/1950 Ú. l. I, kterými se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
Ministerstvo financí stanoví V dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací podle § 10 odst. 1 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, a podle § 2 vládního nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise.
Ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I se mění a zní:
„(1) Nevyžaduje-li pracovní cesta celý kasematní den, činí stravné, trvá-li pracovní cesta
| 6 nebo více hodin | 35 Kčs. |
| více než 10 hodin | 60 Kčs. |
| více než 14 hodin | 100 Kčs.“ |
Ustanovení § 16 vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I a § 14 vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I se zrušují.
Ustanovení § 22 odst. 2 první věty vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I a § 20 odst. 2 první věty vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I se mění a zní:
„Za dny, za které zaměstnanci nepřísluší plné stravné, snižuje se přídělné, trvá-li pracovní cesta
| 6 nebo více hodin | o 20%, |
| více než 10 hodin | o 30%. |
| více než 14 hodin | o 50%.“ |
(1) Ženatému zaměstnanci, který je nucen mimo svou vůli a vůli svých rodinných příslušníků v důsledku přeložení, k němuž nedošlo v jeho soukromém zájmu, žít odloučené od své rodinné domácnosti, může být poskytnuto odlučné.
(2) V odůvodněných případech, jež stanoví příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, může být odlučné poskytnuto též při přijetí ženatého zaměstnance.
(3) Odlučné může být poskytnuto v době prvních 3 měsíců po prvních 14 dnů nejvýše do částky 200 Kčs denně a potě nejvýše do částky 120 Kčs denně, po 3 měsících jeho výplaty nejvýše do částky 70 Kčs denně. Odlučné může být poskytnuto zásadně nejdéle po dobu 1 roku od počátku jeho výplaty. Pobírá-li zaměstnanec odlučné v den počátku účinnosti této vyhlášky již alespoň 6 měsíců, může mu být odlučné poskytnuto nejdéle do 30. září 1952; jestliže by odlučné bylo poskytováno k tomuto dni po dobu kratší než 1 rok, může být poskytnuto až do dne, kdy uplyne doba jednoho roku od počátku jeho výplaty.
(4) Žije-li zaměstnanec odloučeně od své rodinné domácnosti pro nedostatek přiměřeného bytu v obci nového pracovního místa (v obci pracovního místa, pro něž byl přijat), je předpokladem pro poskytnutí odlučného, že se zaměstnanec od nastoupení práce na novém pracovišti neustále snaží opatřit si byt v této obci, jinak se výplata odlučného zastaví. Výplata odlučného se zastaví též, odmítne-li zaměstnanec přijmout nabídnutý mu přiměřený byt.
(5) Na dobu delší než jeden rok může být odlučné poskytnuto jen zcela výjimečně, a to jen v těch případech, kde bude nade vší pochybnost prokázáno, že přes usilovnou snahu nepodařilo se zaměstnanci v místě pracoviště dostat byt ani směnou bytů. Odlučné nesmí v těchto případech činit více než 35 Kčs denně.
(6) Ustanovení §§ 33, 34 a 35 vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I a §§ 30, 31 a 32 vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I se zrušují.
(1) Ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I a § 34 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I se mění a zní:
(2) Ustanovení § 38 odst. 2 vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I. se mění a zní:
„(2) V případech obdobných vnějšímu řízem, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, platí přiměřeně ustanovení části II s výjimkou ustanovení § 14 odst. 2, pokud jde o místní přepravné podle § 6 odst. 1 písm. a) a o náhradu za ztrátu času podle § 12.“
(3) Ustanovení § 34 odst. 2 vyhlášky č. 486/1950 Ú. I. l se mění a zní:
„(2) V případech obdobných vnějšímu řízeni, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, platí přiměřeně ustanovení části II s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud jde o místní přepravné podle § 4 odst. 1 písm. a) a o náhradu za ztrátu času podle § 10.“
Za dny, v nichž zaměstnanec zamešká bez řádné omluvy práci, náhrady podle vyhlášek č. 480 a 486/1950 Ú. I. I se neposkytnou. Jestliže bezdůvodná absence bezprostředně navazuje na dep pracovního volna nebo mu předchází, nepřísluší náhrady ani za den pracovního volna.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1952.