Vyhláška ministerstva dopravy o společné havarii v námořní dopravě.

§ 1.

Obecné předpoklady společné havarie.

(1) Společnou havarii se rozumějí škody, které vzniknou tím, že se úmyslně a účelně učiní mimořádné oběti nebo výdaje pro záchranu majetkových hodnot ze společného námořního nebezpečí (§ 44 zákona). Do společné havarie patří také škody, které jsou přímým následkem úkonu společné havarie; ve společné havarii se však nehradí škody, které jsou v okamžiku úkonu společné havarie nevyhnutelné nebo které by, i kdyby takového úkonu nebylo, nevyhnutelně nastaly před ukončením cesty nebo jiného použití lodi (na př. k uskladnění zboží na lodi), při němž jsou majetkové hodnoty vystaveny společnému námořnímu nebezpečí (dále jen „podniknutí“).

(2) Společná havarie se rozvrhuje mezi loď, přepravné a náklad poměrně podle jejich hodnoty (§ 45 zákona). Přepravným se rozumí také úplata za přepravu cestujících a jejich zavazadel.

§ 2.

Hlavní případy společné havarie.

Společnou havarií jsou za podmínek uvedených v § 1 odst. 1 zejména

1. a) škody vzniklé svržením nákladu nebo lodního příslušenství do moře a škody způsobené lodi nebo nákladu v souvislosti s tím, zejména vniknutím vody do lodi palubními jícny, které byly k provedení svržení otevřeny, nebo jinými otvory, které byly k tomu připraveny,
2. b) škody způsobené lodi nebo nákladu hašením požáru na lodi, jakož i škody způsobené zatopením lodi nebo její části proto, aby byl požár uhašen; výjimku činí tyto škody na věcech, které byly samy zachváceny ohněm,
3. c) škody způsobené lodi nebo nákladu úmyslným najetím lodi na mělčinu, ledaže by loď byla zahnána na mělčinu nebo na úskalí i bez tohoto opatření,
4. d) poškození strojů, kotlů nebo plachtoví vzniklé úsilím o uvolnění uvázlé lodi,
5. e) mimořádné výdaje spojené s překladem nákladu, pohonných látek a lodního příslušenství z lodí na odlehčovací loď, s nájmem odlehčovací lodi a s opětným překladem do lodi, jakož i ztráta nebo poškození nákladu, pohonných látek a lodního příslušenství, které při tom nastaly,
6. f) škody vzniklé použitím lodního zařízení nebo lodních potřeb jako pohonných látek, avšak jen za podmínky, že loď byla dostatečně zásobena pohonnými látkami; hodnota pohonných látek, které by jinak byly spotřebovány, se odečte částkou odpovídající tržní ceně těchto látek v den vyplutí v posledním přístavu, z něhož loď vyplula,
7. g) výdaje spojené se získáním pomoci jiných lodí, jakož i škody způsobené lodi nebo nákladu takovou pomocí.

§ 3.

Plavba do místa útočiště a nutné opravy.

(1) Musí-li loď k záchraně majetkových hodnot ze společného námořního nebezpečí, k opravě škod, které vznikly nehodou a jejichž oprava je nutná pro bezpečnost podniknutí, anebo pro jiné mimořádné okolnosti zajet do přístavu nebo na jiné vhodné místo (útočiště), po případě se vrátit do přístavu (místa), kde byl naložen náklad, patří do společné havarie výdaje spojené s plavbou do takového místa a zpět.

(2) Musí-li se k záchraně majetkových hodnot ze společného námořního nebezpečí nebo k nutné opravě škod na lodi (odstavec 1) přemístit nebo vyložit náklad, pohonné látky nebo příslušenství lodi, patří do společné havarie výdaje spojené s jejich přemístěním nebo vyložením, uskladněním a opětným naložením a uložením v lodi, jakož i ztráta nebo poškození nákladu, pohonných látek a lodního příslušenství, které při tom nastaly.

(3) Do společné havarie patří rovněž výdaje na mzdy lodní posádky a na její zaopatření po dobu pobytu lodi v místě útočiště, pokud je pobytu třeba k záchraně majetkových hodnot ze společnho námořního nebezpečí, nebo po dobu pobytu v jakémkoliv místě, pokud je pobytu třeba k nutné opravě škod na lodi, nebo po dobu pobytu nutného pro jiné mimořádné okolnosti (odstavec 1). Dále se hradí ve společné havarii spotřeba pohoných látek a lodních zásob za dobu takového pobytu; odečte se však spotřeba připadající na dobu provádění oprav, které nenáleží do společné havarie.

(4) Je-li loď prohlášena za nezpůsobilou k opravě (kondemnována) nebo vzdá-li se pokračování v cestě, patří do společné havarie z výdajů na uskladnění (odstavec 2), na mzdy a zaopatření lodní posádky a na spotřebu pohonných látek a lodních zásob (odstavec 3) jen výdaje vzniklé do dne, kdy loď je kondemnována nebo kdy se vzdá pokračování v cestě anebo, není-li v této době ještě skončena vykládka nákladu, do jejího skončení.

§ 4.

Ztráta přepravného.

Ve společné havarii se hradí též ztráta přepravného vzniklá ztrátou nebo poškozením nákladu, hradí-li se taková ztráta nebo poškození nákladu ve společné havarii.

§ 5.

Náhradní výdaje.

Učiní-li se místo výdajů, které by náležely do společné havarie, nějaké jiné mimořádné výdaje, uhradí se ve společné havarii až do výše částky výdajů, které by náležely do společné havarie, a to bez zřetele k tomu, zda tím vznikne úspora i některému z účastníků.

§ 6.

Zavinění účastníka.

Rozvrh společné havarie se provede i tehdy, byla-li příhoda, která dala podnět k oběti nebo k výdajům náležejícím do společné havarie, zaviněna některým z účastníků; nároky ostatních účastníků na náhradu škody vůči němu nejsou tím dotčeny.

§ 7.

Zvláštní havarie.

(1) Všechny škody, které utrpí loď nebo náklad a které nejsou společnou havarií, jsou havarií zvláštní a nerozvrhují se mezi loď, přepravné a náklad. Na čí vrub takové škody jdou, řídí se zvláštními předpisy, nebo není-li jich, předpisy práva občanského.

(2) Za zvláštní havarii se pokládají také, a to i když jsou splněny podmínky uvedené v § 1 odst. 1, škody způsobené

1. a) svržením nákladu, který byl přepravován na lodi jinak než podle zvyklostí uznaných v námořní dopravě, zejména byl-li přepravován na palubě, ačkoliv to odporovalo zvyklostem,
2. b) přemáháním strojů nebo kotlů nebo přepětím plachtoví plovoucí lodi,
3. c) zdržením za cesty nebo po jejím skončení (zejména ztráta času u lodi a ztráta nebo zhoršení možnosti odbytu u nákladu).

§ 8.

Podklad výpočtu.

Pokud se dále nestanoví jinak, jsou podkladem pro výpočet náhrad i příspěvků ve společné havarii ceny platné v době a v místě skončení podniknutí.

§ 9.

Náhrada za ztrátu nebo poškození lodi.

(1) Je-li loď ztracena, hradí se cena lodi v nepoškozeném stavu po odečtení výloh za opravu škod, které nenáleží do společné havarie, po případě též po odečtení výtěžku prodeje zbytků lodi. Cenu lodi i výši výloh za opravu odhadnou znalci.

(2) Je-li loď poškozena, hradí se výlohy za opravu. Škoda musí být zásadně vyšetřena a odhadnuta znalci, a to, provádí-li se oprava za cesty, v místě opravy ještě před opravou, jinak v místě, kde končí podniknutí. Opravuje-li se loď za cesty, rovná se výše škody odhadnuté částce, ledaže by skutečné výlohy za opravu byly nižší; není-li možno provést odhad, rovná se výše škody částce skutečných výdajů za nutné opravy. Neprovede-li se oprava za cesty, rovná se výše škody vždy odhadnuté částce.

(3) Náhrada výdajů za trvalé opravy se sníží podle pravidel pro srážky z výdajů za opravy, uvedených v příloze této vyhlášky.

(4) Náhrada za poškození lodi nemůže být vyšší než částka, která by se měla hradit při ztrátě lodi.

§ 10.

Náhrada za ztrátu nebo poškození nákladu.

(1) Je-li náklad ztracen, hradí se tržní cena, jakou by měl v nepoškozeném stavu, po odečtení částky odpovídající škodám, které nenáleží do společné havarie, jakož i po odečtení ušetřeného přepravného, cla a jiných výloh.

(2) Je-li náklad poškozen, hradí se rozdíl mezi tržní cenou ve stavu nepoškozeném a tržní cenou ve stavu poškozeném. Byl-li poškozený náklad prodán, hradí se rozdíl mezi čistou cenou tržní v nepoškozeném stavu a čistým výtěžkem prodeje.

§ 11.

Náhrada za ztrátu přepravného.

Ztráta přepravného se hradí částkou odpovídající hrubému přepravnému po odečtení částky, kterou by byl dopravce musel vynaložit na získání přepravného, kterou však v důsledku úkonu společné havarie nevynaložil, jakož i po odečtení čistého výtěžku z přepravy jiného nákladu místo nákladu, za nějž bylo přepravné ztraceno.

§ 12.

Náhrada za finanční oběti.

(1) Účastník, který poskytne hotovost k úhradě výdajů společné havarie, má nárok na odměnu ve výši 2 % z hotovosti, s výjimkou výdajů na mzdy a zaopatření posádky a výdajů na pohonné látky a lodní potřeby, které nebyly za cesty nahrazeny.

(2) Ve společné havarii se uhradí pojistné za pojištění výdajů společné havarie.

(3) Náhrady přiznané ve společné havarii se zúročí 5 % ročně ode dne vzniku nároku na náhradu až do dne rozvrhu společné havarie.

§ 13.

Příspěvkové hodnoty.

Loď, přepravné i náklad přispívají ke společné havarii podle své skutečné hodnoty. K hodnotě se připočtou náhrady přiznané lodi, přepravnému a nákladu ve společné havarii. Od hodnoty lodi a nákladu se odečtou částky, které na ně byly vynaloženy po úkonu společné havarie. Od hodnoty přepravného se odečtou výdaje na získání přepravného, které by byl dopravce uspořil, kdyby bylo došlo ke ztrátě lodi v době úkonu společné havarie.

§ 14.

Zvláštní ustanovení pro některé druhy nákladu.

(1) Ve společné havarii se nehradí ztráta ani poškození nákladu úmyslně nehlášeného nebo nesprávně hlášeného při podání k přepravě; byl-li však takový náklad zachráněn, přispívá ke společné havarii.

(2) Ztráta nebo poškození nákladu, jehož cena byla při podání k přepravě hlášena nižší částkou, se hradí podle ceny hlášené, avšak takový náklad přispívá hodnotou skutečnou

(3) Ve společné havarii se nehradí ztráta ani poškození poštovních zásilek a tyto zásilky také ke společné havarii nepřispívají.

(4) Zavazadla cestujících a osobní svršky přispívají ke společné havarii jen tehdy, byl-li na ně vydán konosament nebo poskytuje-li se za ně náhrada ve společné havarii.

§ 15.

Povaha nároků a závazků ze společné havarie.

(1) Nároky na náhradu ze společné havarie jsou zajištěny zástavním právem s přednostním pořadím ve smyslu §§ 62 a 63 zákona. Zástavní právo, které vázne na nákladu podle § 63 č. 2 zákona, vykonává za oprávněné provozovatel lodi.

(2) Jestliže však majitel nákladu při jeho odběru věděl, že se má za náklad platit příspěvek, je osobně zavázán jej uhradit až do výše částky, která by byla mohla být uhrazena z nákladu, kdyby mu nebyl býval vydán.

§ 16.

Poskytnutí jistot.

(1) Provozovatel lodí je povinen na žádost ostatních účastníků poskytnout jistotu za příspěvek, který připadá na loď, a to před odplutím lodi z přístavu, v němž skončilo podniknutí.

(2) Velitel lodi nesmí vydat náklad, na kterém vázne příspěvek ke společné havarii, dokud příspěvek není zaplacen nebo dokud není poskytnuta jistota; jinak odpovídá osobně za zaplacení příspěvku. Dal-li provozovatel lodi přesto příkaz, aby náklad byl vydán, odpovídá rovněž za zaplacení příspěvku.

§ 17.

Místo návrhu.

Stanovení náhrad a rozvrh příspěvků se provede v domovském přístavu lodi (§ 12 zákona).

§ 18.

Příprava rozvrhu.

Provozovatel lodi je povinen učinit bez odkladu opatření potřebná k vypracování rozvrhu společné havarie (dispaše), zejména pověřit vyhotovením dispaše příslušného dispašéra (§ 19 odst. 1). Odkládá-li splnění této povinnosti, je kterýkoliv účastník oprávněn zařídit vyhotovení dispaše.

§ 19.

Dispašér.

(1) Určením druhu havarie, výpočtem rozsahu společné havarie a sestavením dispaše lze pověřit jednoho nebo několik dispašérů zapsaných v seznamu dispašérů Československé obchodní komory.

(2) Dispašéry jmenuje předseda Československé obchodní komory z osob, které složily před zvláštní zkušební komisí zkoušky ze znalosti právních předpisů týkajících se společné havarie, jakož i příslušných mezinárodních zvyklostí.

(3) Zkušební komise se skládá z předsedy a čtyř členů; předsedu komise jmenuje předseda Československé obchodní komory a po jednom členu jmenují ministerstva dopravy a zahraničního obchodu, Státní pojišťovna a Čechofracht, podnik pro námořní dopravu. Předseda komise má právo přizvat další odborníky s hlasem poradním.

(4) Osoba, která složila zkoušky před komisí, obdrží vysvědčení. Osoba, která již před dnem 30. května 1955 vykonávala po přiměřenou dobu práce dispašerské, může být jmenována dispašérem též bez zkoušky, a to na návrh některého z orgánů zastoupených ve zkušební komisi nebo na vlastní žádost.

(5) Dispašéři užívají razítka s nápisem „dispašér Československé obchodní komory“.

§ 20.

Vyhotovení dispaše.

(1) Dispašér pověřený provozovatelem lodi nebo jiným účastníkem (§ 18) vyzve účastníky, aby mu předložili doklady potřebné k vyhotovení dispaše. Každý účastník je povinen předložit takové doklady, pokud je má nebo je může opatřit. Dispašér je povinen dovolit každému z účastníků, aby do dokladů nahlédl a vydat mu na jeho žádost a náklad opis dokladů ověřený Československou obchodní komorou.

(2) Hotovou dispaš dispašér podepíše a opatří svým razítkem. Oznámení o provedeném vyhotovení dispaše uveřejní Československá obchodní komora v úředním listu. Účastníci mají právo nahlédnout do dispaše a vyžádat si od Československé obchodní komory její opis za náhradu výloh. Nepodá-li žádný z účastníků do tří měsíců ode dne uveřejnění oznámení žalobu na zrušení dispaše proti jinému účastníku, je dispaš vykonatelným exekučním titulem; exekuci provádí finanční odbor rady okresního národního výboru

(3) Vyhoví-li soud žalobě na zrušení dispaše, protože v dispaši nejsou správně určena práva a povinnosti účastníků, je dispašér povinen dispaš opravit; opravená dispaš je vykonatelná za splnění předpokladů stanovených v odstavci 2. Zamítne-li soud žalobu na zrušení dispaše, stává se dispaš vykonatelnou dnem, kdy rozsudek nabyl právní moci

(4) Výlohy vyhotovení dispaše včetně odměny dispašéra se vyúčtují ve společné havarii. Zruší-li soud vyhotovenou dispaš, uhradí výlohy vyhotovené dispaše účastník, který dispašéra vyhotovením pověřil, bez újmy nároků na úhradu, které mu po případě vůči ostatním účastníkům vznikly. Na žádost Československé obchodní komory je účastník, který dispašéra pověřil, povinen jí poskytnout přiměřenou zálohu k úhradě výloh.

§ 21.

Přípustnost odchylných ujednání.

Ustanovení této vyhlášky se nepoužije, pokud strany učinily odchylné ujednání.

§ 22.

Účinnost.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 30. května 1955.

(2) Ustanovení § 20 se použije i na dispaše, započaté přede dnem 30. května 1955, bude-li jejich vyhotovení skončeno až v době účinnosti vyhlášky.