Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o sazbách dentistů a zubních techniků v soukromé praxi.

§ 1.

(1) K výkonu živnosti oprávnění dentisté a zkoušení zubní technici smějí za provedené výkony a výrobky svého povolání požadovati sazby uvedené v příloze této vyhlášky.

(2) Tyto sazby jsou nejvyšší a rozumějí se s daní z obratu.

§ 2.

1. V II. a III. mzdové oblasti uvedené ve vyhlášce býv. ministra sociální a zdravotní správy ze dne 17. května 1941, běž. č. 386 o úpravě platových a pracovních podmínek pomocného personálu lékařů, zubních lékařů, zvěrolékařů, zkoušených a koncesovaných zubních techniků a dentistů (Ú. l. č. 119/1941) ve znění upraveném vyhláškou ministra ochrany práce a sociální péče z 10. prosince 1945, běž. č. 594, o zvýšení mezd a platů Ú. l. I. č. 155/1945 snižují se sazby uvedené v § 1 takto:

   v II. mzdové oblasti o 5%,

   v III. mzdové oblasti o 10%.

§ 3.

Kromě slev uvedených v § 2 jsou dentisté a zubní technici povinni poskytovati osobám sociálně slabším přiměřené slevy a to bez ohledu na mzdovou oblast.

§ 4.

Není-li výkon, po případě výrobek bez viny dentisty nebo zubního technika dokončen, může býti při dostatečném odůvodnění účtována nejvýše polovina sazby připadající na dokončený úkon.

§ 5.

1. Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na úkony prováděné:
   1. a) pro účely veřejnoprávního sociálního pojištění,
   2. b) pro válečné poškozence obou světových válek a oběti fašistické persekuce v péči zaopatřovacích úřadů v Praze a v Brně a
   3. c) pro ostatní oběti nacismu a osvobozovacích bojů, reemigranty a vůbec osoby, které jsou v péči repatriačního odboru ministerstva ochrany práce a sociální péče.

   Pro účely uvedené pod a) až c) platí zvláštní předpisy.

§ 6.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 18. dubna 1946.

(2) Týmž dnem se ruší použivatelnost vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 15. prosince 1941, běž. č. 1077, o sazbách v soukromé zubotechnické praxi, Ú. l. č. 298/1941.