141.
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 27. února 1951,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalení živočišné výroby.
Ministerstvo zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanoví podle § 19 zákona č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby (dále jen „zákon“):
Ke zdokonalení živočišné výroby upravuje se ustanoveními této vyhlášky zjišťování, zaznamenávání a zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat a jejich plemenitba, jakož i ochrana zdraví zvířat a zdolávání jejich nebezpečných nákaz. Zdokonalením živočišné výroby má pak být pomoženo zejména jednotným zemědělským družstvům a malým a středním rolníkům ke zvýšení výnosu a výrobnosti práce v živočišné výrobě.
Účelem kontroly zvelebování chovu je zjišťovat užitkovost hospodářských zvířat v souvislosti s jejich životními podmínkami, odhalovat nedostatky v chovu, získat podklady pro opatření, která přispívají k úpravě správných životních podmínek hospodářských zvířat, ke zvyšování jejich užitkovosti, ke zvyšování produktivity práce, ke snižování výrobních nákladů a sledovat účinky provedených opatření.
(1) Kontrole zvelebování chovu podléhají všechny plemenice skotu a prasat, pro něž byl podle § 38 místním národním výborem založen kartotékový list plemenice. Místní národní výbor pořídí a vede seznam těchto plemenic, a jejich chovatelům vydá kontrolní lístek. Vzor kontrolního lístku stanoví ministerstvo zemědělství. Vydáním kontrolního lístku chovateli je plemenice zařazena do kontroly zvelebování chovu.
(2) Chovatelé provádějí kontrolu zvelebování chovu podle pokynů a za pomoci místního národního výboru a místního zootechnika a její provádění zaznamenávají na kontrolním lístku plemenice, který po uplynutí období v něm uvedeného vrátí místnímu národnímu výboru. Místní národní výbor kartotékový lístek založí do kartotékového listu plemenice.
(3) Zcizuje-li chovatel plemenici do jiné obce k chovu, vyžádá od místního národního výboru výpis z jejího kartotékového listu, který odevzdá nabyvateli. Nabyvatel je povinen výpis odevzdat svému místnímu národnímu výboru.
(4) Pro jalovici nebo prasničku, zcizovanou do jiné obce k chovu, se vydává výpis z kartotékového listu její matky; ustanovení odstavce 3 platí obdobně.
Chovatelé zjišťují a zaznamenávají dojivost kontrolovaných krav každý měsíc, a to v den, který stanoví místní národní výbor. Místní národní výbor určí dny zjišťování dojivosti tak, aby nejpozději do 6. každého měsíce byla dojivost krav v celé obci zjištěna. Množství nadojeného mléka chovatelé měří (nebo váží) s přesností na čtvrt litru (na čtvrt kg); obsah tuku se nezjišťuje.
(1) Chovatelé podávají o provádění kontroly zvelebování chovu a o změnách ve stavu kontrolovaných zvířat každý měsíc hlášení místnímu národnímu výboru. Vzor hlášení stanoví ministerstvo zemědělství.
(2) Chovatelé podají měsíční hlášení místnímu národnímu výboru následující všední den po dni zjišťování dojivosti; ti, kdož chovají pouze prasnice, podávají měsíčně hlášení nejpozději do 10. dne každého měsíce.
(3) Místní národní výbor zapíše hlášená data do kartotékových listů plemenic a občas namátkově se přesvědčí o správnosti hlášených dat.
Místní zootechnik podá měsíčně místnímu národnímu výboru zprávu o živočišné výrobě v obci. Místní národní výbor zprávu projedná a po jejím schválení ji zašle okresnímu národnímu výboru.
(1) Po uplynutí roku zpracuje okresní národní výbor výsledky kontroly zvelebování chovu v okrese a podá o nich zprávu krajskému národnímu výboru s příslušnými návrhy. Krajský národní výbor podá obdobnou zprávu za celý kraj ministerstvu zemědělství.
(2) Okresní národní výbor podle výsledků kontroly zvelebování chovu:
(3) Chovatelé dbají pokynů a rad místního národního výboru a místního zootechnika, pokud jde o chov, odchov, krmení a ustájení hospodářských zvířat.
(1) Zvířatům s vyšší užitkovostí se věnuje zvýšená pozornost. Jejich užitkovost, jakož i další skutečnosti rozhodné pro posouzení jejich plemenné hodnoty soustavně sledují a zjišťují okresní národní výbory svými zootechniky (t. zv. kontrola zvyšování užitkovosti). Okresní národní výbor určí zootechnikům obvody pro provádění této kontroly.
(2) Účelem kontroly zvyšování užitkovosti je získat spolehlivé podklady potřebné pro posouzení plemenné hodnoty zvířat. Sleduje se zejména užitkovost v širším slova smyslu (užitkovost se sleduje i v potomstvu, zejména kontrolou růstu mláďat po narození) a jiné důležité vlastnosti, na př. schopnost přenášet vlastnosti na potomstvo (dědičnost), a odolnost proti nákazám a jiným nemocem.
(3) Kontrola zvyšování užitkovosti se provádí u plemenic skotu, prasat, ovcí a koz a u jejich potomstva, a to až do doby, kdy je rozhodnuto o jeho dalším použití (chov, zástav na žír, jatečně účely).
(4) Záznamy o kontrole zvyšování užitkovosti provádí zásadně obvodní zootechnik na tiskopisech — stájový zápisník, kontrolní zápisník, laktační lístek —, jejichž vzor stanoví ministerstvo zemědělství.
(5) Okresní národní výbor po uplynutí roku zpracuje výsledky kontroly zvyšování užitkovosti a zašle je krajskému národnímu výboru s případnými návrhy na zápis zvířat do krajské plemenné knihy.
(6) Zvířata s nevyhovující užitkovosti se z kontroly zvyšování užitkovosti vyloučí.
(1) Okresní národní výbor zařadí do kontroly zvyšování užitkovosti skotu plemenice:
(2) Místní národní výbor po zařazení plemenice do kontroly zvyšování užitkovosti dá chovateli do úschovy opis jejího kartotékového listu.
(3) Plemenice, které po dvou letech zjišťování užitkovosti nesplní podmínky pro zápis do krajské plemenné knihy, se z kontroly zvyšování užitkovosti vyloučí.
(1) Zjišťuje se a zaznamenává zejména užitkovost zvířete, jeho původ, datum inseminace (zapuštění), označení býka, datum otelení, průběh porodu, způsob odchovu, výsledky zdravotních prohlídek atd. Krávy se dvakrát ročně, a to k 1. lednu a k 1. červenci, váží.
(2) Dojivost se zjišťuje každý měsíc. Nadojené množství mléka se váží s přesností na 0.1 kg; současně se odebírá poměrný vzorek mléka ke stanovení obsahu tuku, a to v množství postačujícím pro dva rozbory. Procento tuku se zjišťuje metodou Gerberovou.
(1) Zjišťuje se a zaznamenává:
(2) Pokud jde o užitkové vlastnosti: zaznamenává se každý vrh, den zapuštění, označení kance, den oprasení, počet selat a váha každého jednotlivého selete (při narození i selete mrtvého) s přesností na 0.1 kg, pohlaví selat, počet struků selat, váha prasnice a kance. Selata se váží při narození (nejpozději do 24 hodin) a pak přesně ve stáří 28 dní a 56 dní (v těchto termínech váží se i prasnice). Výjimečně možno vážit o den dříve nebo později, což však musí být s odůvodněním vyznačeno v kontrolním zápisníku. Vážení selat ve stáří 28 dní provádí obvodní zootechnik, vážení selat po narození a vážení v 56 dnech stáří může provést i místní zootechnik.
(3) Výkrmnost odstávčat se zjišťuje jen u potomstva prasnic zapsaných ve státní plemenné knize a těch, u nichž jsou pro zápis předpoklady.
(4) Výtěžnost a jakost masa a tuků je doplňkem zjišťování výkrmnosti a provádí se podle směrnic ministerstva zemědělství.
(1) Kontrola zvyšování užitkovosti ovcí se provádí pouze ve stádech, v nichž je při sčítání hospodářských zvířat k 1. červenci běžného roku nejméně 100 kusů chovných ovcí včetně jehnic, které téhož roku budou zapuštěny.
(2) Místní národní výbor ohlásí taková stáda po provedeném sčítání nejpozději do 15. července okresnímu národnímu výboru.
(3) Jednotlivé kusy stáda zařazeného do kontroly zvyšování užitkovosti ovcí přehlíží okresní zootechnik nejméně dvakrát ročně, a to:
(1) Zjišťuje se a zaznamenává zejména množství a kvalita nastříhané vlny, váha kusu po střiži, dojivost, plodnost a růstové schopnosti jehňat.
(2) Dojivost se zjišťuje jednou v roce, a to měsíc po odloučení všech jehňat od matek. Množství mléka se měří (nebo váží) s přesností na 0.1 litru (na 0.1 kg).
(3) Stádo ovcí, které v kontrole zvyšování užitkovosti vykazuje jako celek tři roky po sobě velmi dobré výsledky, je řádně ustájeno, ošetřováno a krmeno, může ministerstvo zemědělství na návrh krajského národního výboru uznat za kmenové stádo.
(1) Stájový zápisník zakládá okresní zootechnik pro každé stádo vždy na jeden rok ve třech vyhotoveních. Jedno obdrží chovatel, druhé ovčák a třetí si ponechá okresní zootechnik.
(2) Chovatel (ovčák) je povinen vyznačené údaje ve stájovém zápisníku řádně zjišťovat a zapisovat. Okresní zootechnik při prohlídkách stáda kontroluje podle vlastních zjištění zápisy chovatele (ovčáka). Svůj stájový zápisník podle stájového zápisníku chovatele (ovčáka) doplňuje a uzavírá k 31. prosinci běžného roku. Chovatel (ovčák) je povinen uzavřený stájový zápisník uschovat.
(3) Okresní národní výbor zpracuje podle pokynu ministerstva zemědělství celkovou zprávu se zhodnocením výsledku kontroly zvyšování užitkovosti v jednotlivých stádech za uplynulý rok a zašle ji nejpozději do 31. ledna následujícího roku s případným návrhem na zápis stáda do krajské plemenné knihy krajskému národnímu výboru.
(1) Okresní národní výbor zařadí do kontroly zvyšování užitkovosti koz jen kozy bílé bezrohé krátkostrsté a hnědé bezrohé krátkosrsté, které vykazují v dosavadních kontrolách užitkovosti alespoň 700 kg mléka ročně.
(2) Chovatelé koz nekontrolovaných zjistí 1. června každého roku množství nadojeného mléka (ráno, v poledne a večer). Zjištěné množství mléka spolu se stručným popisem, po případě s označením kozy, s údajem jejího stáří a příslušné laktace oznámí chovatel nejpozději do 5. června každého roku místnímu národnímu výboru.
(3) Místní národní výbor na základě hlášení chovatelů a podle vlastních zjištění podá okresnímu národnímu výboru návrhy na zařazení koz do kontroly zvyšování užitkovosti.
(4) Okresní národní výbor rozhodne, které kozy do kontroly zvyšování užitkovosti se zařadí, a zajistí její provádění. Místní národní výbor pořídí seznam kontrolovaných koz v obci.
(1) Zjišťuje se a zaznamenává zejména dojivost, původ zvířete, den zapuštění, označení kozla, den okozlení, pohlaví kůzlat, den jejich odstavu, použití kůzlat (chov a zabití), počet laktačních a pastevních dnů.
(2) Dojivost se zjišťuje každý měsíc. Nadojené množství mléka se váží s přesností na 0.1 kg. Procento tuku v mléce se zjišťuje metodou Gerberovou. Poměrný vzorek se odebírá pro dva rozbory.
Totožnost zvířat zařazených do kontroly zvelebování chovu a kontroly zvyšování užitkovosti musí být podle směrnic ministerstva zemědělství zajištěna.
Chovatelé hospodářských zvířat jsou povinni osobám pověřeným prováděním kontroly dovolit vstup do stájí a zařízení určených pro chov hospodářských zvířat a pomáhat jim při plnění jejich úkolů.
(1) Inseminace se zavádí u skotu, koní a ovcí.
(2) K inseminaci možno používat pouze plemeníků, jimž bylo ústřední (oblastní) výběrovou komisí k inseminaci uděleno povolení.
Býky pro inseminaci opatřují Československé státní statky, národní podnik; rozmístění býků provedou podle pokynů ministerstva zemědělství.
(1) Československé státní statky, národní podnik, zřídí podle pokynů ministerstva zemědělství v každém kraji potřebný počet hlavních inseminačních stanic. Hlavní inseminační stanice chovají plemenné býky, odebírají, konservují a rozesílají jejich semeno inseminačním stanicím. V každém okrese zřídí Československé státní statky, národní podnik, nejméně jednu inseminační stanici.
(2) Kromě veterinářů smějí provádět inseminaci pouze zaměstnanci inseminačních stanic k tomu oprávnění („inseminační technici“). Výjimky povolují Československé státní statky, národní podnik, podle pokynů ministerstva zemědělství.
(3) Inseminační technik je povinen na požádání se vykázat průkazem, vydaným ústředním ředitelstvím Československých státních statků, národního podniku, opatřeným podobenkou a dosvědčujícím oprávnění k výkonu inseminace.
(1) Do inseminace se zařadí krávy a jalovice vždy z celé obce.
(2) Počínajíc dnem započetí inseminace zahájí inseminační technik pod vedením a podle pokynů obvodního veterináře provádění zdravotního průzkumu všech krav a jalovic v obci, jakož i jejich registraci. O výsledku průzkumu podá zprávu obvodnímu veterináři, který zařídí případné léčení krav a jalovic pohlavně nemocných a vyšetření těch, které jsou podezřelé z pohlavních chorob. Obdobně se postupuje při zařazování dalších krav a jalovic do inseminace.
(3) Den započetí inseminace vyhlásí místní národní výbor způsobem v obci obvyklým. Tímto dnem se zakazuje zapouštění plemenic v obci a inseminační stanice je povinna provádět inseminaci.
(1) Není dovoleno inseminovat plemenice se zjevnými příznaky pohlavních chorob a plemenice ze stájí, v nichž se vyskytuje nakažlivé zmetání (abortus Bang). Výjimku z tohoto zákazu může povolit obvodní veterinář.
(2) V případech, ve kterých inseminační technik má pochybnosti o zdravotním stavu plemenice nebo o její schopnosti zabřeznout, neprovede inseminaci a vyzve chovatele, aby zvíře dal vyšetřit veterinářem a předložil o výsledku vyšetření veterinární nález. Inseminační technik smí provádět jednoduché léčebné zákroky jen podle pokynů obvodního veterináře.
(3) Plemenice, pro kterou nebyl chovateli vydán místním národním výborem kontrolní lístek, nesmí být inseminována.
(1) Způsob hlášení objednávek inseminace upraví místní národní výbor v součinnosti s inseminační stanicí.
(2) Inseminační stanice konají službu i ve dnech pracovního klidu.
(3) Chovatel je povinen poskytnout inseminačnímu technikovi potřebnou pomoc při inseminaci.
Provedení inseminace zapíše inseminační technik do kontrolního lístku plemenice; u plemenic těch druhů zvířat, u nichž se kontrolní lístek nevydává, vydá chovateli doklad o inseminaci. Chovatel je povinen doklad uschovat po dobu jednoho roku.
Inseminační stanice sleduje výsledky inseminace (počet inseminovaných a počet zabřezlých plemenic) a snaží se nejlepším prováděním inseminace a péčí o zdraví, především pohlavních ústrojí plemenic, přispět k dosažení největšího počtu zabřezlých plemenic.
(1) Krajské a okresní národní výbory v součinnosti s jednotnými zemědělskými družstvy a s příslušným Jednotným svazem zemědělců učiní vhodná opatření, aby zemědělci byli o výhodách umělého osemeňování krav a jalovic správně poučeni.
(2) Krajské národní výbory sestaví plán plemenitby v úzké spolupráci s hlavními inseminačními stanicemi a s příslušným Jednotným svazem zemědělců.
(3) Krajské a okresní národní výbory sledují činnost inseminačních stanic, pomáhají při odstraňování závad a překážek jejich úspěšného působení a usnadňují jejich provoz.
(1) Inseminaci klisen provádějí státní ústavy pro chov koní obdobně podle ustanovení §§ 21 až 28.
(2) Doklad o inseminaci klisny je chovatel povinen uschovat po dobu tří let.
Inseminaci ovcí provádějí Československé státní statky, národní podnik, podle směrnic ministerstva zemědělství.
(1) Hřebců, býků, kanců, beranů a kozlů je dovoleno používat k zapouštění plemenic jen na základě platného povolení k připouštění, vydaného příslušnou výběrovou komisí. Povolení k připouštění může být vydáno jen pro plemeníka vybraného ústřední (oblastní) výběrovou komisí na základním výběru.
(2) Vybráni mohou být jen zdraví plemeníci, o jejichž původu a výkonnosti předků předloží chovatel potvrzení o původu. Jen výjimečně mohou být vybráni i plemeníci bez potvrzení o původu.
(3) Kromě potvrzení o původu musí chovatel předložit:
Uvedená potvrzení nesmějí být starší 4 týdnů;
veterinární potvrzení, že beran nebo kozel pochází z chovu, v němž se nevyskytly v uplynulých 30 dnech nákazy přenosné na přežvýkavce; toto potvrzení nesmí být starší 8 dnů.
(4) K výběrům plemeníků nesmějí být předváděni plemeníci zjevně nemocní, jakož i plemeníci z míst, z nichž je vývoz nebo jimiž je průvoz zvířat příslušného druhu zakázán. Totožnost vybraných plemeníků se zajišťuje zpravidla značkováním v ušních boltcích. U hřebců se zajišťuje totožnost výžehem.
(5) Povolení k připouštění uděluje okresní výběrová komise. Povolení k připouštění je buď všeobecné nebo zvláštní.
(6) Všeobecné povolení k připouštění, označené „V“, se udílí jen pro plemena:
(7) Zvláštní povolení k připouštění, označené „Z“, se udílí podle pokynů vydaných ministerstvem zemědělství. Potomstvo po plemenících, pro něž bylo uděleno zvláštní povolení „Z“, může být použito k plemenitbě v Československých státních stacích, národním podniku, a ve státních výzkumných ústavech zemědělských, jinak jen se souhlasem ministerstva zemědělství.
(8) Povolení k připouštění lze udělit pro plemeníky od nejnižšího stáří
V odůvodněných případech může ústřední (oblastní) výběrová komise učinit výjimku.
(9) Plemeníci, kteří onemocní chorobami přenosnými na plemenice, nebo jsou podezřelí z takových chorob, nesmějí být připouštěni až do doby, kdy veterinář rozhodne, že je choroba vyléčena nebo že podezření bylo bezdůvodné.
(10) Ustanovení o povolení k připouštění platí přiměřeně i o povolení k inseminaci.
(1) Okresní národní výbor opatří potřebný počet býků, kanců, beranů a kozlů pro zapouštění plemenic ve svém obvodu, a přidělí je jednotným zemědělským družstvům se společnými chovy, po případě místním národním výborům.
(2) Okresní národní výbor při opatřování i přidělování plemeníků se řídí těmito zásadami: na 100 krav a přes rok starých jalovic jeden býk, na 50 chovných prasnic a přes 8 měsíců starých prasniček jeden kanec, na 60 chovných bahnic a přes 6 měsíců starých jehnic 1 beran, na 80 koz a přes 6 měsíců starých koziček 1 kozel. Uvedené počty plemenic nesmějí být překročeny více než o 20%, jinak nutno přidělit dalšího plemeníka, po případě určit pro plemenice přesahující stanovený počet jiného plemeníka (v sousední obci). Do počtu plemenic se nezapočítávají plemenice zařazené do inseminace a plemenice zapouštěné vlastním plemeníkem (§ 33 odst. 2).
(3) Do obcí, které mají možnost zařadit krávy a jalovice do inseminace, se býci nepřidělí.
(1) Pro zapouštění plemenic skotu, prasat, ovcí a koz je dovoleno používat pouze plemeníků přidělených okresním národním výborem.
(2) Ústřední (oblastní) komise pro výběr plemeníků může povolit výjimku z ustanovení odstavce 1 a povolit podle § 7 odst. 2 zákona chování a používání vlastního plemeníka jednotným zemědělským družstvům se společným chovem příslušného druhu hospodářských zvířat, Československým státním statkům, národnímu podniku, komunálním podnikům a vojenské správě.
(1) Ministerstvo zemědělství opatří potřebný počet hřebců pro státní ústavy pro chov koní. Státní ústavy pro chov koní se postarají včas o rozmístění dostatečného počtu hřebců příslušných plemen a plemenných skupin (rázů) po dobu připouštění ve svých obvodech tak, aby plemenitba koní byla řádně a včas zajištěna.
(2) Jiné než v odstavci 1 uvedené hřebce není dovoleno připouštět.
(1) Jednotná zemědělská družstva, po případě místní národní výbory, se postarají o účelné a zdravé ustájení, řádné krmení a ošetřování plemeníka přiděleného okresním národním výborem. Jednotná zemědělská družstva učiní tak na náklad místního národního výboru. Místní národní výbor může povinnost uloženou mu podle věty prvé splnit umístěním plemeníka u svědomitého chovatele na základě smlouvy. Přidělený plemeník je majetkem státním. Pokud jde o hřebce, jsou místní národní výbory povinny postarat se pouze o řádné umístění připouštěcích stanic hřebců.
(2) Místo, kde jsou plemeníci ustájeni, musí být zevně označeno tabulí s nápisem „Připouštěcí stanice veřejného hřebce (hřebců), býka (býků)“ atd.
(3) Ošetřování plemeníků a provoz připouštěcí stanice se řídí ošetřovatelským a provozním řádem připouštěcích stanic, který vydá ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvy financí a vnitra.
Připouštěcí stanice zapíše zapuštění plemenice do jejího kontrolního lístku; u plemenic druhu zvířat, u nichž se kontrolní lístek nevydává, vydá chovateli o zapuštění plemenice doklad. Chovatel je povinen doklad uschovat po dobu jednoho roku a u klisen po dobu tří let.
(1) Okresní národní výbor provede každoročně klasifikaci všech plemenic skotu, jakož i prasnic starších 6 měsíců. Klasifikace se provádí v každé obci v době od 1. listopadu do konce roku.
(2) Okresní národní výbor zřídí k provedení klasifikace plemenic čtyřčlennou komisi, která se skládá z obvodního zootechnika, který je jejím předsedou, obvodního veterináře (po případě obvodního veterinárního pracovníka), příslušného místního zootechnika a zástupce příslušného Jednotného svazu zemědělců (především z členů jednotného zemědělského družstva). Komise s přihlédnutím k výsledkům kontroly zvelebování chovu roztřídí plemenice na ty,
(1) Místní národní výbor založí „Kartotékový list plemenice“ pro plemenice skotu uvedené v § 37 odst. 2 písm. a) až c) a pro prasnice starší 6 měsíců. Vzor kartotékového listu plemenice stanoví ministerstvo zemědělství.
(2) V roce 1951 se založí výjimečně kartotékové listy pro všechny plemenice skotu starší 6 měsíců ještě před jejich roztříděním podle § 37 odst. 2.
(1) Není dovoleno zapouštět plemenice se zjevnými příznaky pohlavních chorob a plemenice ze stájí, v nichž se vyskytuje nakažlivé zmetání (abortus Bang). Výjimku ze zákazu může stanovit jen obvodní veterinář.
(2) Při prvém zapuštění musí mít:
jalovice — asi ¾ váhy dospělé plemenice,
prasnička — 9 měsíců stáří a nejméně 120 kg,
jehnice — výměnu prvého páru řezáků a u plemene merino, černohubka a texel 50 kg, u plemene horská ovce 35 kg.
koza — 8 měsíců stáří a nejméně 35 kg.
(3) Klisny mohou být zapouštěny pouze tehdy, jsou-li zapsány v plemenných knihách. Při prvém zapuštění musí být klisny teplokrevné nejméně čtyřleté (anglické-plnokrevné tříleté), klisny chladnokrevné tříleté. Výjimku z ustanovení věty druhé může povolit příslušný státní ústav pro chov koní.
(1) Účelem plemenných knih je poskytnout podklad pro:
(2) Podmínkou pro zápis do plemenné knihy je zejména zdraví zvířete a jeho plemenná hodnota; bližší stanoví směrnice, které vydá ministerstvo zemědělství.
(3) Plemenné knihy jsou vedeny jednotně podle pokynu ministerstva zemědělství.
(1) Hospodářská zvířata (koně — vyjma plemenné hřebce a klisny státních ústavů pro chov koní — skot, prasata, ovce, kozy), která vyhoví podmínkám pro zápis, zapíše krajský národní výbor do krajských plemenných knih. Krajské plemenné knihy jsou vedeny pro každý druh hospodářských zvířat zvlášť.
(2) Krajský národní výbor sleduje plemennou hodnotu zvířat zapsaných v krajských plemenných knihách.
(3) Plemennou hodnotou se rozumí mimo zdraví především užitkovost zvířete samotného (po případě i jeho předků a potomstva), prokázaná v kontrole zvyšování užitkovosti, po případě jiným způsobem, jakož i vlastnost zvířete přenášet užitkové schopnosti na potomstvo (dědičnost).
(1) Krajský národní výbor každoročně pořádá přehlídky všech dosud nezapsaných klisen a ostatních hospodářských zvířat navržených k zápisu do krajských plemenných knih. Přehlídky jsou pořádány na veřejných svodech, a jsou místem soutěže jednotných zemědělských družstev, Československých státních statků, národního podniku, a ostatních chovatelů — malých a středních rolníků — v chovu hospodářských zvířat.
(2) Krajský národní výbor na přehlídkách rozhoduje tříčlennou komisí o zápisu do krajských plemenných knih.
(3) Předsedou komise je krajský zootechnik a členy krajský nebo okresní veterinář a zástupce příslušného Jednotného svazu zemědělců (především člen jednotného zemědělského družstva). Členství v komisi je funcí čestnou. Pro každý druh hospodářských zvířat ustavuje se příslušná komise.
(4) Komise pro klisny je čtyřčlenná, čtvrtým členem je zástupce státního hřebčince.
(5) Komise při přehlídkách zároveň klasifikuje přehlížená zvířata podle směrnic ministerstva zemědělství.
(1) Vynikající plemeníky a plemenice zapíše ministerstvo zemědělství do „Státní plemenné knihy“ (pro jednotlivé druhy zvířat). Státní plemenné knihy jsou evidencí nejlepšího plemenného materiálu. Klasifikace zvířat před zápisem do státní plemenné knihy provádí ústřední (oblastní) výběrová komise (příslušná subkomise).
(2) Plemenní hřebci a klisny státních ústavů pro chov koní se zapisují pouze do státní plemenné knihy; zápisy navrhují státní ústavy pro chov koní. Plemennou hodnotu zjišťuje ministerstvo zemědělství.
(1) K úhradě nákladu inseminace se vybírá za každou krávu nebo jalovici starší jednoho roku pololetně předem úplata, která činí za zvíře jednotného zemědělského družstva se společnou živočišnou výrobou 25 Kčs, za zvíře jiného chovatele 75 Kčs.
(2) Úplata se platí podle počtu krav a jalovic starších jednoho roku zjištěného místním národním výborem obce, v níž plemenice byly zařazeny do inseminace, při soupisu zvířat ke dni 1. ledna a 1. července každého roku.
(1) Úplaty za inseminaci vybere místní zootechnik nebo místní agronom, po případě jiná osoba pověřená tímto úkolem místním národním výborem a odvede je nejpozději do 15. února a 15. srpna příslušné hlavní inseminační stanici. Místní národní výbor dohlíží, aby úplaty byly řádně vybrány a včas odeslány.
(2) Za vybírání úplat za inseminaci obdrží ten, kdo je vybírá, odměnu ve výši 3%.
(3) V obcích, v nichž plemenice byly do 31. prosince 1950 zařazeny do inseminace, zaplatí chovatelé úplatu podle § 44 odst. 1, pokud tak již neučinili, do 30 dnů po nabytí účinnosti této vyhlášky. Pro vybírání a odesláni této úplaty platí obdobně ustanovení odstavců 1 a 2.
(4) Chovatelé v obcích, ve kterých budou plemenice zapojeny do inseminace po 31. prosinci 1950, platí úplatu za inseminaci teprve od počátku pololetí následujícího po zařazení plemenic do inseminace.
Úplaty za inseminaci krav a jalovic Československých státních statků, národního podniku, nebudou vybírány způsobem stanoveným v § 45, nýbrž budou pololetně poukazovány příslušné hlavní inseminační stanici.
(1) Za inseminaci klisny se vybírá úplata ve výši 400 Kčs, za inseminaci klisny chovu malého horského koně 100 Kčs. Skočné se vybírá ve stejné výši.
(2) Jednotná zemědělská družstva se společnou živočišnou výrobou platí za inseminaci (skočné) o 30% méně.
Úplata za inseminaci, po případě skočné, se vybírá od chovatele při prvé inseminaci nebo při prvém zapuštění v témže připouštěcím období.
Za inseminaci, po případě zapuštění klisny ve státním ústavu pro chov koní hřebcem zvlášť vysoké plemenné hodnoty, stanoví úplatu ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí.
(1) Chovatel plemeníka používaného na základě zvláštního povolení uděleného podle § 7 odst. 2 zákona může vybírat za zapuštění cizích plemenic skočné, které činí:
| za krávu | 220 Kčs, |
| za prasnici | 150 Kčs, |
| za ovci | 80 Kčs, |
| za kozu | 70 Kčs. |
(2) Chovatel plemenice zaplatí skočné chovateli plemeníka při prvním zapuštění plemenice. V případě nezabřeznutí plemenice se za další tři zapuštění neplatí.
(3) Chovatel plemeníka vydá chovateli plemenice připouštěcí lístek, který je zároveň dokladem o zaplacení skočného. Ustanovení § 36 platí obdobně.
Za zapuštění plemenic skotu, prasat, ovcí a koz plemeníky, přidělenými okresním národním výborem podle § 32, se skočné nevybírá. K úhradě nákladů na opatření ustájení, ošetřování a krmení těchto plemeníků se vybírají od chovatelů plemenic chovatelské příspěvky podle vyhlášky ministerstva financí.
(1) Provádění veterinární činnosti včetně pomocné služby veterinární (zejména zvěrokleštičství a pohodnictví) přísluší státu, který ji vykonává zásadně národními výbory.
(2) Provozování veterinární činnosti soukromé se zakazuje.
(1) Veterinární činnost, pokud nejde o zdravotní a technickou kontrolu potravin živočišného původu a ochranu lidí před nemocemi, jež jsou přenosné se zvířat na lidi, patří do oboru působnosti ministerstva zemědělství, jakožto orgánu řídícího a kontrolního.
(2) Úkolem této veterinární činnosti je odstraňovat příčiny nákaz a jiných nemocí zvířat, zejména zlepšováním jejich životních podmínek a prostředí, provádět pravidelné zdravotní prohlídky, léčit nákazy a jiné nemoci zvířat a odstraňovat jejich škodlivé následky, aby tak byla zajištěna i hodnota a zdravotní nezávadnost surovin živočišného původu.
Veterinární činnost v kraji řídí a kontroluje krajský národní výbor.
(1) Veterinární činnost v okresech provádějí okresní národní výbory, a to veterináři a orgány pomocných veterinárních služeb. K usnadnění této činnosti dělí se okresy na veterinární obvody, které stanoví příslušný krajský národní výbor k návrhu okresního národního výboru. Pro každý veterinární obvod ustanovuje krajský národní výbor obvodního veterináře a potřebný počet orgánů veterinárních pomocných služeb. Při stanovení veterinárního obvodu se zejména přihlíží k počtu hospodářských zvířat, komunikačním a terenním poměrům.
(2) Na přechodnou dobu může krajský národní výbor pověřit obvodního veterináře výkonem veterinární činnosti ve více veterinárních obvodech. Krajský národní výbor může též pověřit okresního veterináře nebo ne plně zaměstnaného veterináře vykonávajícího zdravotní kontrolu potravin výkonem veterinární činnosti ve veterinárním obvodu.
(3) Veterináři, kteří až dosud vykonávali soukromou veterinární praxi, mohou být přijati do státní služby, vyhovují-li podmínkám pro přijetí.
Při výkonu veterinární činnosti v jednotlivých obcích spolupůsobí místní zootechnici ve funkci místních veterinárních pomocníků.
Ministerstvo zemědělství zřídí postupně v rámci hospodářského plánu v každém okrese veterinární ošetřovnu. Vedoucím ošetřovny je veterinář.
(1) Ze státního veterinárního výzkumného ústavu v Praze a ze Státního diagnostického veterinárního ústavu v Bratislavě se zřizují Státní veterinární ústav se sídlem v Praze (dále jen „ústav“), na Slovensku oblastní Státní veterinární ústav se sídlem v Bratislavě (dále jen „oblastní ústav“). Jejich organisační řád vydá ministerstvo zemědělství.
(2) Ministerstvo zemědělství může v dohodě s ministerstvem financí zřídit pobočky ústavu a oblastního ústavu.
(1) Zvěrokleštiči a pohodní mohou být přijati do státní služby, vyhovují-li podmínkám pro přijetí.
(2) Objednávky kleštění zvířat podávají chovatelé u místního zootechnika. V objednávkách musí být uvedena adresa chovatele, druh zvířete, jeho pohlaví a stáří.
(3) Místní zootechnik jednou týdně oznámí došlé objednávky okresnímu národnímu výboru.
(1) Za ošetření a úkony ve veterinárních ústavech a zařízeních (dále jen „úkony“) se vybírají náhrady podle připojeného sazebníku, který je součástí této vyhlášky (příloha).
(2) Za úkony, které nejsou v sazebníku uvedeny, se vybírají náhrady jako za obdobné úkony v sazebníku uvedené.
(3) Náhrady za úkony (odstavce 1) se nevybírají, jde-li o úkony nařízené za účelem zjišťování nebezpečných nákaz, nebo o úkony provedené pro orgány státní správy a státní ústavy. V těchto případech se nevybírají ani náhrady hotových výloh (§ 63).
(4) Za úkony veterinářů, obvodních veterinárních pracovníků a zvěrokleštičů se vybírají poplatky podle vyhlášky ministerstva financí.
(1) Je-li sazba náhrady stanovena v sazebníku (§ 60 odst. 1) rámcově (nejnižší a nejvyšší přípustnou částkou), vyměří se náhrada v mezích sazby podle rozsahu, doby trvání a obtížnosti úkonu, pokud není v sazebníku stanoveno jinak.
(2) Náhrada podle sazebníku se zvyšuje
(3) Náhrady se snižují až o 25%, jde-li o úkony provedené na zvířatech jednotných zemědělských družstev která mají zvířata ustájena ve společných stájích. Snížené sazby jsou uvedeny v sazebníku.
(4) Vyměřené náhrady (i s případnou náhradou hotových výloh podle § 63) se zaokrouhlí dolů na celé koruny.
Není-li v sazebníku stanoveno jinak, rozumějí se
(1) Vedle náhrad podle předcházejících ustanovení je poplatník (§ 64) povinen zaplatit:
(2) Náhrada pořizovací ceny léčiv, očkovacích látek a jiného zdravotnického materiálu podle odstavce 1 písm. a) může být požadována paušální částkou.
Náhrady podle §§ 60, 61 a 63 je povinen zaplatit ten, kdo o úkon žádal, nebo, jde-li o úkon provedený z úřední povinnosti, ten, jehož zvířete nebo věci se úkon týká.
(1) Ústav nebo zařízení, provádějící úkon podrobený náhradám, oznámí poplatníku výši náhrady a případné náhrady hotových výloh podle § 63 ihned po provedení úkonu platebním výměrem.
(2) Náhrada i s případnou náhradou hotových výloh podle § 63 je splatná do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru a platí se buď v hotovosti nebo vplatním lístkem na příslušný šekový účet.
(3) Proti platebnímu výměru lze se odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to, jde-li o ústav nebo zařízení ve správě národního výboru, k orgánu bezprostředně nadřízenému tomuto národnímu výboru, jde-li o ústav nebo zařízení podléhající bezprostředně některému ministerstvu, k příslušnému ministerstvu. Odvolání nemá odkladný účinek; rozhodnutí o něm je konečné. Odvolání je nepřípustné, nepřesahuje-li vyměřená náhrada 200 Kčs.
(4) Ústav nebo zařízení potvrdí platbu na platebním výměru, jestliže mu poplatník zaplatí předepsanou částku ihned po doručení platebního výměru v hotovosti, jinak přeškrtne nevyplněnou stvrzenku na rubu platebního výměru a vydá poplatníkovi vplatní lístek.
Národním a komunálním podnikům, jakož i jednotným zemědělským družstvům se společnou živočišnou výrobou, pro něž ústavy a zařízení provádějí úkony podrobené náhradě pravidelně a ve větším rozsahu, může příslušný národní výbor, po případě ústav odchylkou od ustanovení § 65 povolit, aby náhrady za úkony pro ně provedené v určitém časovém období byly placeny do 15 dnů po uplynutí tohoto období, a stanovit podmínky tohoto povolení.
(1) Náhrady plynou do státní pokladny.
(2) Jde-li o ústav nebo zařízení ve správě národního výboru, rozpočtují národní výbory tyto náhrady jako příjem ústavu nebo zařízení.
O vymáhání a promlčení náhrad, jakož i o osvobození od nich, platí přiměřeně předpisy o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.