Vyhláška ministra sociální péče o výplatě mzdy za oba svátky vánoční 1946 a za Nový rok 1947.

§ 1.

Dny 25. a 26. prosince 1946 a 1. ledna 1947 jsou dny pracovního klidu.

§ 2.

1. 1. Za pracovní dobu, která proto odpadla, obdrží zaměstnanci od zaměstnavatele náhradu ušlého výdělku.
2. 2. Není-li mzda (plat) zaměstnance pevně určena podle hodin, dnů nebo delších pracovních období, jest pro stanovení ušlého výdělku rozhodný průměrný výdělek posledního mzdového období, jež skončilo před účinností této vyhlášky.
3. 3. Nárok podle odst. 1, nemají zaměstnanci, kteří zameškali práci bez dostatečné omluvy v poslední pracovní den přede dnem, za který by jim nárok příslušel, nebo v první pracovní den po něm.
4. 4. Zaměstnanci, který pracuje v některý ze dnů vyjmenovaných v § 1, přísluší místo příplatku jinak stanoveného 100% příplatek k pracovnímu výdělku, jehož v tento den docílil.

§ 3.

1. 1. Osobám, zaměstnaným v domácké práci, přísluší za každý den, uvedený v § 1, 1% z pracovní odměny docílené v období od 1. července 1946 do 30. září 1946.
2. 2. Pracovní odměnou se rozumí úplata za práci bez srážky dani a příspěvků sociálního pojištění, avšak po srážce podílu na režijních výplatách.
3. 3. Zprostředkovatelé domácké práce [§ 2, odst. 1, písm. c) vl. nař. č. 261/1942 Sb.], mají vůči podnikateli domácké práce nárok na náhradu částek, které podle této vyhlášky vyplatí.

§ 4.

Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zaměstnance státu a svazků zájmové a územní samosprávy, jejich ústavů, podniků a fondů, jakož i ústavů, podniků a fondů jimi spravovaných, jejichž platové poměry jsou upraveny zvláštními zákonnými předpisy nebo služebními řády podle § 210, odst. 1 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., nebo podle obdoby těchto předpisů.

§ 5.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské.